Novomanželka

Paolo Lamborghini se na stará kolena oženil. Prodal svůj podíl v malé továrně na motory, protože vývoj podivných vozů bez pohonu koní považoval na slepou uličku průmyslové revoluce a vzal si Marii, pětadvacetiletou dceru Henrica Syracusy, svého přítele z kavárny, kam pravidelně chodil na partie šachu.

Byl to výhodný sňatek, zejména pro dívku z počestné rodiny, neboť ta byla takto hmotně zajištěna a zejména k radosti matky zmizela z domu a nebylo tedy ji dále střežit od neblahých svodů okolí. Že Maria získala jisté zkušenosti ve skleníku se zahradníkem, matka netušila a jistě by to s ní seklo, kdyby věděla, že její dcera již není nevinný kvítek, jehož výhodně provdávala na váženého pana Paola. Na skoro padesátiletý věkový rozdíl snoubenců nebyl brán zřetel, ale tak to tehdy chodilo.

***

Paolo pomyslně přenesl svou novomanželku přes práh svého bytu a strávil s ní noc. Po marné snaze o erekci se toho chopila Maria, odhodila hraný stud a zapojením úst ocas uvedla aspoň do stavu schopného pro zasunutí.
Sama si ho pak zavedla do sebe a za hlasitého předstírání slasti cítila, jak po pár záškubech se do ní manžel udělal. Svalil se stranou a byl jak mrtvola, spokojený, že svou manželku uspokojil, aniž tušil, že ta z toho neměla nic.

***

Druhého dne, brzy zrána dorazila do bytu Manuela, pomocnice a kuchařka v jedné osobě. Byla to postarší osoba, která už léta prováděla tuto službu v páně Paolově bytě v centru Milána. Paolo totiž žil v bytovém pětipodlažním domě, kde obýval třípokojový byt. Za to platil středně velký nájem a byl tak spokojený.
Sem si přivedl i svou manželku, která ale chod domácnosti nehodlala měnit a Manuela novou milostpaničku vzala na milost.
Kromě vedení domácnosti totiž Manuela občas sdílela s Paolem i lože a teď jí sklaplo. On jí za to totiž platil a teď přišla o jeden ze zdrojů příjmu.
V otázce sexu o nic nešlo, Paolovi už se léta ocas pořádně nepostavil, ale nechat si omakat prsa, lasturku a předstírat nadšení, to za ty peníze stálo.

***

Jednoho dopoledne, kdy Manuela byla na nákupu a Paolo někde ve městě, přišel na návštěvu uhlazený pán. Byl to celkem zachovalý starší muž, přestavil se jako Alfredo Massini, finančník a dobrý přítel Paola.

Šveholil a naučenými frázemi vychvaloval krásu milostpaní Marie až do nebes, až u stolu v salonu uvedl, proč vlastně přišel.
„Vlastně bych spíše potřeboval mluvit s Paolem, ale i vy milostivá, byste o tom měla vědět. Před časem jsem mu půjčil jistou částku. Tenkrát ještě neprodal svůj podíl ve firmě a měl hlouběji do kapsy, jak se říká, a nyní, myslím, je čas dluhy urovnat.“
„Chcete napsat šek?“ otázala se Maria nevzrušeně.
„Ne. Chtěl bych to prosím hotově. Ale… ehm… zde nahlédněte na směnku, jež mi Paolo podepsal, než budeme pokračovat,“ podal jí list papíru.

Pohled na částku přivedl Marii málem do mdlob. Taková suma!
„Co… to… je?““ vyhrkla lehce vyděšeně.
„Jistě. Není to málo… no… sám netuším, jaké výdaje Paolo měl, ani mě to nezajímá, spíš co s tím uděláme, milostivá paní?“
„Já… já… o financích manžela nerozhoduji… to musí on,“ lkala Maria.
Tohle ji porazilo. Jestli je vystěhují na ulici, to bude konec!

„Víte, madam, jsem již starý muž. Na penězích mi zase tak nezáleží. Pokud se dohodneme, částku smažu a vše bude v pořádku,“ ševelil Alfredo a Maria povytáhla tázavě obočí.
„Pokud mi poskytnete své půvaby, jsem ochoten ten dluh takříkajíc smáznout.“
„Prosím?“
„Jak jsem řekl. Chci, abyste mi poskytla své půvaby a já pak zase odejdu,“ děl Alfredo klidně, ale očima ji doslova svlékal.

Maria vstala a přemítala.
Astronomický dluh nad ní visel jako balvan a ty půvaby? Myslí asi prsa…
Rozepnula si knoflíčky a stáhla šaty z ramen. Na světlo tak vystavila svá velká prsa. Gravitace je snažila sice stáhnout dolů, ale její mládí je stále drželo nahoře dost pevně.
„Mladá paní, takovou krásu, jsem již dlouho neviděl,“ hlesl Alfredo, vstal a oba prsy podebral, zmáčkl a potěžkal.
„Ochhh… to jsou úžasná kůzlátka.“
Maria cítila, jak jí tuhnou bradavky a pocítila i slabou vlhkost v klíně.
„Ohhh… úúúh… gfmmm… mlask,“ ochutnával a laskal je Alfredo a Marií projela mrazivá vlna vzrušení.
„A co další půvaby?“ pokračoval a sám ji začal kasat šaty nahoru.
„Počkejte,“ zarazila ho a sama se svlékla a měla na sobě už jen kalhotky a samodržící tmavé punčochy.
Alfredo jí hned rukou zajel do klína a cítil vlhkost přes látku kalhotek.
„Ale, ale, panička je nějaká chtivá, nadržená…“
„Oh… ahhh… ne… e,“ kroutila se, ale kalhotky už měla dole, nechala se dostrkat ke stolu a usednout na kraj.

Alfredo vytasil ven tlustý ocas v pevné rekci, popadl ji za kotníky, nohy jí zvedl, roztáhl a Maria sama mu pomohla se zavedením ocasu do nadržené zmáčené pochvy.
„Oáááhhh… ooohhh,“ vyjekla při hlubokém vniknutí.
Byl to nádherný pocit, cítit v sobě tvrdý ocas, tření a rytmické pohyby.
Alfredo, nehledě na svůj věk, byl při síle a mrdal její vyhladovělé tělo důkladně a dlouho. Mnul prsa a funivě jí strojově přirážel mezi nohy a Maria jen sténala a nemohla se slastných pocitů nabažit.
„Manuela… přijde,“ hekala, když jí pohled zabloudil na hodiny na zdi.
„Jo… už… to… bude,“ hekal Alfredo a cítil, jak se stavidla semene zvedla a nezadržitelně se valí ven.
Přirazil, pevně se k ženě přitiskl a mocná dávka se jí valila do těla.
„Anoooo,“ vykřikla Maria a poševními stahy z něj ždímala vše do poslední kapky.

***

Manuela, obtížená nákupními taškami vešla do kuchyně a z pokoje právě vycházel usměvavý finančník Alfredo Massini a milostpaní Maria.
„Vše je tedy v pořádku… já se klaním, milostivá,“ dvorně jí políbil ruku a na Manuelu se pousmál.
„Zdravím, Manuelo, poroučím se,“ a odkráčel.
„Obchodní záležitost,“ vysvětlila Maria Manuele a tím to bylo vyřízeno.

O této návštěvě se Paolo nedozvěděl.

***

I když se hned prní noc Maria zatvrdila a nechtěla s Paolem nic mít, manželským povinnostem se vyhnout nemohla. Dvaasedmdesátiletý stařík byl nadšený z jejího orálního umění a proto s ní uléhal poměrně často a toužil, aby mu kouřila ocas. S erekcí to nemělo nic společného, Maria se snažila, laskala mu žalud, uzdičku i koule, ale ocas jen lehce ztuhl a vyteklo řídké semeno. Paolo byl z krásného těla své mladé ženy nadšený, z prsou, pevného zadečku, ale sám se sebou nic nezmohl a ženě se nesnažil chybějící ocas nahradit aspoň vylízáním klína. Zjevně to neznal.

Mladá Maria sexuálně strádala, naopak Paolo chřadl a stále častěji stonal a nějak v té době se do bytu dostavil domovník Pietro Rampo s informací o nutném zvýšení nájemného.
Šetrný Paolo málem dostal srdečný kolaps, ulehl v ložnici a jednání tak vedla Maria.

V salónu si sedla proti němu, dala si nohu přes nohu tak, aby hezky viděl její štíhlou nožku a začala vyjednávat.
„Milostpaní, dům je starý, je nutné jej opravovat, to jsou stále stoupající výdaje a já nemohu jinak,“ začal Pietro skoro nešťastně vysvětlovat celou záležitost.
„Nemáme tolik peněz… budeme se muset vystěhovat,“ zkusila to Maria.
„Jste dobří nájemníci. Pan Paolo již vlastně dlouhá léta… to by mi bylo líto, ale nemůžete-li jinak…“ vzdychal Pietro a oči mu rejdily všude jinde, jen ne Marii do očí, která to sledovala s úsměvem i očekáváním.
„Je možné se nějak dohodnout k oboustranné spokojenosti?“ začala hovořit svůdným podmanivým hlasem.
„Jak… si to… představujete?“ koktal Pietro i když mu začínalo svítat.
„Že bychom koncem každého měsíce se sešli a zvýšení si odbyli… jaksi… osobnějším kontaktem,“ pokračovala Maria. „Mohu vám ukázat jak?“
„A co pan Paolo a… Manuela?“ strachoval se Pietro.
„Do salónu nikdo nepřijde… nebojte se a… ukažte mi toho krasavce,“ sklouzla Maria na kolena mezi jeho nohy a šikovnými prsty mu uvolnila ven ocas, který hned začala mnout a honit.
„Och… paní… oh… oooh,“ funěl Pietro opojeně a ocas mu poslušně tuhnul a nabýval na objemu.
„Jsem spokojena… doufám, že budete i vy… fgmmm… ghmm… hmmg,“ pravila Maria, nasadila se rty na ocas a začala ho rytmickými pohyby kouřit.

Ocas už byl tvrdý jak ocelová tyč, když přestala s kouřením, stáhla si šaty a odvedla Pietra k otomanu, kde ulehla a roztáhla nohy.
„Pojď a nešetři mě. Chci si vše tvrdě odpracovat.“

Pietro na ni nalehl a hladce do ní zajel až po koule, jak byla mokrá a připravená. Hlavu ji zabořil mezi prsa, kterých se nemohl nabažit a pak se líbali s divokou výměnou jazyků. Zadek mu kmital v kopulačních pohybech a Maria tlumeně sténala a vzdychala v zajetí své neukojené vášně.
„Ano… ano… dělej mi to… víc… víc… ááááh… joooo,“ vybuchla nakonec v orgasmu a děloha nasávala dávku semene, kterou do ní Pietro vypustil. Bylo to oboustranné slastné vyvrcholení a rozkoš.
Když z ní Pietro vyjel a vstal, otoman byl celý zmáčený jejími šťávami a teď z ní vytékal i pramínek semene.
„Dohodnuto?“ usmívala se uspokojená Maria.
„Ano..takto to bude nejlepší řešení,“ souhlasil Pietro a šel po dalších partajích, kde už se o zvýšení nájmu nehodlal nijak dohadovat.

***

Čas plynul v nezměněném rytmu. Maria ho trávila po nákupech, schůzkami s přítelkyněmi a svůj čas věnovala i stále nemocnějšímu manželovi. Ten už nepožadoval žužlání ocasu a vystačil si jen s její přítomností. Postupně na ni převedl veškeré finance a vše okolo majetku, ale Maria to nezneužila a dál žila život věrné manželky.

S obchůzkami po různých záležitostech využívala poslíčky, než se jí jednou nabídl i domovníkův syn Lorenzo.
Byl to asi dvacetiletý mládenec, sportovní postavy, slušný, pracovitý, k ženám v domě vždy úslužný a galantní. Mladé služky by sice mohly vyprávět o důvěrných schůzkách pod schody či ve sklepě, ale mlčely, a tak o tom, jaký je Lorenzo sukničkář nikdo nevěděl.

„Mohl byste zajít s tímto balíčkem k Doně Izabele Gavrilové,“ otázala se ho jednou Maria se svůdným úsměvem.
„Samozřejmě, že peníze vám…“ nestačila doříct a Lorenzo již vyběhl s balíčkem ven.
Vrátil se rychle a jen jí ve dveřích oznámil: „Zásilku jsem předal. Dona Izabela vám děkuje a pozdravuje vás. Těšilo mě, madam.“
Otočil se, ale Maria ho zastavila, naklonila se a do ucha mu zašeptala: „Až budeš doma sám, přijdu se ti odměnit,“ a zavřela dveře.

***

O tři dny později se náhodnou potkali na schodišti. Lorenzo se usmál a hlásil: „Jsem doma sám, madam. Celý den.“
„To je skvělé. Zrovna mám čas. Budeš mít dost síly?“ šla Maria rovnou na věc.
Lorenzo ji přitiskl ke zdi a rukou jí vjel pod šaty.
„To mi věř,“ řekl sebevědomě a Maria tála.
Dotek ruky mezi nohama byl silně vzrušující a elektrizující, že mu hned sáhla rukou na bouli v rozkroku.
„Chceš vojet hned tady?“ zasyčel Lorenzo a dlaní ji zajel za kalhotky a tlačil jí prsty mezi pysky.
„Jestli se na to cejtíš…?“ odsekla mu a cítila, jak jí vyhrnuje šaty a fakt si ji chce vzít přímo na schodech, kde se mohl kdykoliv kdokoliv objevit.
Tohle nešlo. Silou ho odstrčila.
„Tady ne…“ a pak už oba pospíchali do bytu.

Cestou do ložnice se svlékali, padli do postele a hned se na sebe vášnivě a divoce vrhli. Maria byla uchvácena mladým svalnatým tělem a tvrdou kládou mezi nohama, Lorenzo zase jejími vnadami a vůbec skutečností, že dostal do postele nejhezčí paničku v domě a manželku toho dědka Lamborghiniho.

Lorenzo mačkal skvostné velké prsy a lízal a mnul mezi rty naběhlé tvrdé bradavky.
„Jo… to… dělej… ano… líbej mě,“ vzdychala Maria a stáhla si ho k sobě a vášnivě se líbali a proplétali si vzájemně jazyky.
Maria dole cítila tlak tvrdého ocasu a tekla jak řeka jen z představy, až do ní s ním vnikne.
Lorenzo jí zatím v polibcích jen po těle a skončil v klíně, kde jazykem projel mezi houštinou chlupů až na mokrou štěrbinu s rozevřenými pysky a vystupujícími plátky závojíčků. Také klitoris byl nalitý krví a měl velikost hrášku.
Tohle Lorenzo znal. Jakmile se mu začal důkladně věnovat, Maria začala hlasitě sténat a škubat tělem v návalech rozkoše. Lorenzo sál příliv šťáv a kmital jazykem po klitorisu, až Maria vykřikla v orgasmu.

Než se vzpamatovala, pevný klacek do ní pronikl a začal s rytmickými přírazy. Další vlna slasti jí zalila tělo. Tohle byl opravdu správný ocas pro její hladovou kundičku.
Lorenzo ji projížděl opravdu hluboko a Marie jen sténala a vzdychala unesená stoupající vášní až někam do nebes.
„Pojď..otoč se,“ opustil ocas její svatyni a Maria se mu poslušně nastavila.
Jen hekla, jak do ní zajel zezadu a vnímala nový příliv slasti z jiného tření silného péra. Lorenzo se snažil zezadu mnout její měchy, ale to nebylo možné. Jen prsty mnul bradavky, ale celé prsy rukama podebrat nedokázal.

„Flop… flop… mlask,“ zněly strojové přírazy a nárazy těla do pevného zadku a Maria opět stoupala ke svému vrcholu.
„Ah… ahh… už… už… joooo,“ vykřikla a orgasmické stahy sevřely v sobě pulsující ocas a ten vypustil svou dávku.
„Agrrr… joooo,“ hekl Lorenzo a pevně zaražen ji plnil hustým semenem. A že ho měl.
Maria vnímala trhavé výstřiky i množství, které se jí rozlévalo v těle a byla to opojná chvíle slasti a rozkoše.

Leželi vedle sebe a vydýchávali se, neschopni pohybu.
Později Lorenzo začal s dalším laskáním jejího těla a Maria cítila, že by se mu měla revanšovat.
Sjela mu hlavou ke klínu a začala se zaobírat zvadlým údem. Jemně ho promnula rukou, přetáhla předkožku a olízla mu žalud a jazykem klesala až ke koulím, které olíbala a promnula mezi rty.
Lorenzo, pro něhož toto bylo něco nového, jen opojeně funěl a čechral Marii ve vlasech.
Ta již cítila, jak ocas tuhne nalévající se krví, pokračovala v laskání, olizování a posléze i sání. Sevřenými rty ho pevně sála, pohybovala hlavou a pouštěla si ho do krku tak hluboko, aby se nedávila. Ocas ji fascinoval svou pružností, zároveň tvrdostí, byl tak hladký, tak dokonalý, tak…

„Maria bene,“ vzdychal Lorenzo a pak slyšel hlas, aby si lehl na záda.
Poslechl, zavřel oči a cítil, jak na něj Maria obkročmo usedá a jak sama si ho zavádí do sebe. Bylo to fascinující vnímat prostup ocasu pochvou až po kořen. Marie sténala, jak dosedala celou vahou a oba si vychutnávali to nejtěsnější spojení.
„Líbí se ti to?“ ozvala se Maria, Lorenzo otevřel oči a spatřil svou bohyni líbezně se usmívající a dva obří balóny prsou s trčícími bradavkami.
„Ano… moc… moc,“ souhlasil a rukama zmáčkl ty měchy.
„Ááách… ano… anooo,“ sténala a začala na něm odsedat tak, jak jí to dělalo dobře.
Lorenzo se zaobíral jen prsy a nic jiného nevnímal, nepočítaje slastné tření ocasu v mokrém lůnu. Mariou projížděly slastné záchvěvy rozkoše od klína a prsou do celého těla. Bylo to nádherné a Maria zrychlovala odsedy a cítila, že již zase bude.
Lorenzo už měl výstřik na krajíčku a sám přirážel pánví do odsedů.
„Už… budu… stříkat,“ hekal v marné snaze to vydržet.
„Jo… jo… už… budu… už… anoooo,“ vykřikla Maria a zhroutila se na něj.
Udělala se a proud semene jí zaplavil tělo.

Po nezbytném uvolnění, uklidnění si ještě chvíli mazlili a třebaže to nevyslovili, věděli oba, že tohle nebyla jejich poslední schůzka.

***

Přešel podzim a Paolo Lamborghini zemřel. Už déle stonal a lékař zdrcené vdově oznámil, že muž sešel stářím a komplikacemi z neduhů, jimiž trpěl.
Maria, jako finančně zajištěná vdova, si v domácnosti ponechala Manuelu a správu financí svěřila Alfredu Massiniovi.
„Odměna za mé služby bude jaké výše, milostivá?“ zněla otázka, když Alfredo převzal veškeré listiny a dokumenty do své správy.
„Myslím, že nebudete škodný,“ mínila Maria, vyhrnula si sukni a neměla kalhotky.

Za chvíli již Alfredovi seděla na klíně, ptáka zaraženého hluboko v sobě a Alfredo si ji sám nadhazoval a užíval si masáž ocasu.
„Ano… ty couro… tohle budou… měsíční splátky,“ chrochtal blahem a Maria se kousala do rtů, aby nekřičela slastí nahlas.
„Joo… jooo… užžžž,“ hekl Alfredo a trhavě se do ní vysemenil.
Maria se nestihla udělat, ale i tak byla spokojena. Alfredo, přes svůj věk, měl výdrž i pořádný ocas.
„Tak zase na konci měsíce, klaním se, madam,“ nešetřil spokojeností a úsměvem a při odchodu v kuchyni lehce plácl Manuelu laškovně po zadku.
„I vy kujóne,“ pohrozila mu žertem rukou, ale nebyla nijak pohoršena.

***

Někdy v té době Maria zjistila, že je těhotná. Nevěděla přesně s kým. Jestli s domovníkem Pietrem, nebo Lorenzem? Oba ji šukali vcelku pravidelně a semenem rozhodně nešetřili a pumpovali do ní vždy vše, co v sobě měli.
Maria se rozhodla pro Lorenza. Byl to přece jen mladý muž. Věděla však, že jeho existenci, jako otce dítěte, musí tajit, protože to by byl společenský skandál. Anebo by se museli vzít a to se Marii, jako bohaté, svobodné ženě, nelíbilo. Chtěla být nezávislá.
A tak své těhotenství prožívala sama a ani Manuela nezjistila, kdo je otcem.

Po porodu chlapce, Paola juniora, dovolila Lorenzovi stýkat se s ní častěji, kdy k ní chodil na návštěvy i jen si popovídat. Jenže i to skončilo, když jednou odešla na procházku a Lorenzo doma zastihl jen Manuelu.

Padesátiletá Manuela byla vdovou a na muže rezignovala už dávno. Nebyla ošklivá, ale jen působila více sešle, i když ženské tvary jí zůstaly a léty ještě nabyly. Sex jí nechyběl a proto byla zaskočena Lorenzovým atakem, který, když nezastihl doma Marii, nadrženě se vrhl na ni. Sám netušil, čím ho vzrušila, ale prostě ji musel mít!
„Ne… nee,“ bránila se, když jí roztrhl košilku, aby se pokochal jejími velkými prsy a pak ji břichem přirazil ke stolu, vyhrnul šaty, škubem strhl kalhotky a pronikl do ní mocným přírazem.
Stažená, suchá pochva se jen pomalu otevírala pod tlakem tvrdého ocasu a Manuela bolestně sténala a stále sebou zmítala v marné snaze se uvolnit. Po chvíli již trochu zvlhla a strojové hluboké přírazy se staly volnějšími a Lorenzo jí rukama mul prsa a vzrušeně funěl.
Pak jí nečekaně zalila dávka semene a Manuela pocítila uvolnění, jak ji Lorenzo pustil.
„Stejně se ti to líbilo,“ bručel Lorenzo a utíral si ptáka, než si ho zandal do kalhot.
„To určitě,“ ztěžka vstávala Manuela, a nepřiznala, že vnímala dlouho nepociťovanou slast, jen kdyby to nebylo tak rychlé a násilné.

Náhle se otevřely dveře, v nich stála Maria a zkameněla. Co viděla, se nedalo nijak zakrýt a vlastně ani vysvětlit.
Lorenzo jen zablekotal cosi jako omluvu, protáhl se na chodbu a zmizel. Manuela se rozplakala.
„Proč?“ byla už Maria rozhodnutá, že tohle Lorenzovi neodpustí, ale Manuelu potřebuje vyslechnout.
„On přišel a… skočil po mě… jak zvíře… já nechtěla… ale… byl silnější, promiňte, milostpaní,“ blekotala nešťastná Manuela, vědoma si, že asi právě přišla o práci.
„Hm. I tak, cítila jsi něco jako… ehm… rozkoš? Ale pravdu!“ zajímalo Marii.
„Ano… později, když jsem se… uvolnila… je to už dlouho… co jsem neměla muže… já se znova omlouvám. Mohu pro vás dál pracovat?“
„Můžeš. Po práci si dělej co chceš, ale Lorenzo Rampo už nesmí překročit práh tohoto bytu. S jeho otcem si promluvím sama,“ řekla Maria mírným tónem a do několika dní Lorenzo z domu zmizel a Manuela ani Maria ho už nikdy nepotkaly.

4.6 44 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Marťas

Já bych řekl, že jsi velmi krasně nastavil zrcadlo manželstvím s věkovým rozdílem od 30+ . I když musím uznat, že se mladá paní chovala k manželovi velmi hezky až do jeho smrti. A ani pak zbytečně nevyhazovala peníze a platila poplatky tělem 😄
Těším se na nějakou povídku z historie. 😉👍

Shock

Povídky z dob „dávno zašlých,“ jsem psal docela rád… Mrzely mě o to víc pak menší (už tak nepatrné) počty komentářů. Historie asi zas tak moc netáhne (?). Něco ještě vyjde, co mám nastřádáno v zásobě, tak snad tě (i někoho dalšího) potěším a přiměju ke komentáři – tak jako teď 🙂

Gourmet

Určitě piš! Je to moc pěkné.

Horsedikk.mpeg

Tvé historické povídky jsou výborné ! A patří i k mým oblíbeným zde, nehledě na mé sdělení v minulosti ohledně toho co mi schází k dokonalosti. Já se jen upřímně cítím trochu trapně psát ty komentáře a věřím, že nejsem jediný kdo to cítí podobně, hlavně to psaní komentářů a nejen zde zkrátka moc nefrčí, ale to už jsem někde také psal, že oproti dobám “raného” internetu jak si jej pamatuji to už opravdu není co bývávalo. Každopádně tvé historické povídky jsou pro mě opravdu součástí toho nejlepšího na tomto webu 🙂

Juli

Pěknou povídku jiný časový rámec Pozvedne 😉. Méně povedenou nevýtáhne ani Mars 😌. Tvých se to netýká. Diky za ně 👍.

Trysky

Pěkné. Zajímavá exkurze do minulosti.

Junior

Výborná povídka. Jestli z minulosti je otázka, myslím, že i dnes by se našlo dost mužů kteří by si nechali zaplatit pěkným tělem.

Tomas

Ako vzdy Shock nesklamal. Jeho historicke poviedky citam rad. Maju napad a aj vyborny spad…

8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x