Paní vrchní radová

„Gratuluji pane kolego,“ blahopřál vrchní rada inženýru Peclovi ke kolosálnímu úspěchu, když vymyslel a sestrojil takřka převratný vynález, stroj, nahrazující monotónní práci člověka u nekonečného výrobního pásu. Sesazování malých součástek do velkého celku se odteď věnoval jen stroj. A to rychleji a bezchybně.

„Jste též srdečně zván na taneční zábavu, budete mít čestné místo u stolu, zatančíte si s naší Věruš,“ šveholil spokojený rada, neboť úspěch jeho zaměstnance byl i jeho úspěchem.

Inženýr Květoslav Pecl byl mladý muž. Nebyl ještě ženatý a veškeré své úsilí tak soustředil na práci, v níž dosáhl kýženého úspěchu. Nebyl to ale zase takový bambula a introvert. Část finanční odměny obětoval na akci s kamarády v baru „U tří mušliček,“ kde byla i dámská společnost a s jednotlivými dívkami se pak chlapci rozešli po pokojících, kde dopodrobna zkoumali jejich mušličky až do rána.

***

Na výročním plese byl úspěch inženýra Pecla znovu veřejně vyzdvihován, než orchestr začal hrát a řada pánů se šla posilnit k baru, kde obsluhovaly dvě pěkně stavěné číšnice.

Květoslav se věnoval paní vrchní radové a zejména jejich dceři Věře. Byla to lehce nakynutá buchta, jak si ji Květoslav pro sebe označil, asi dvacetiletá, docela hezká, ale zoufale nudná. Svým panovačným oslovováním „mamá“ a „papá“ mu lezla na nervy a nebylo o čem si s ní povídat. Tancovat uměla a to jediné ji i snad bavilo, ale jen kroužit sálem a mlčet?
Věře to nevadilo a jak tancovali, sama se na Květoslava tiskla víc než bylo nutné. Její velká prsa se mu zabořila do hrudníku a příjemně se mu tam třela. Květoslavovi chtě nechtě ztuhnul ocas a zrovna tam, kde se o mu o nohu snaživě otírala noha jeho tanečnice. Ta si to nejdřív ověřila ještě silnějším přimknutím a pak byla vnitřně uspokojená. Ona přece může dostat, koho si zamane.
„Pane inženýre? Je možné… to… co si myslím?“ usmála se na něj líbezně.
„Slečno Věro… ehm… ano… je to tak,“ zrozpačitěl Květoslav, ale pak jí vysekl poklonu, aby ji potěšil. „To vy jste mi tak učarovala.“
„To jsem ráda… Květoslave… i vy se mi líbíte. A netřeba se bát… já již nějaké zkušenosti mám,“ dala mu najevo svou otevřenost.
Květoslavovi krev proudila do hlavy i do ptáka a zadíval se na dívku jinýma očima. Její objemná prsa svou vlastně úžasná, velký zadek, no a co, nalíčená tvář taky ujde.

Jak pak seděli u stolu, házeli po sobě okem i když se Květoslav věnoval i paní vrchní radové a bavil ji. Ta byla úplný opak své dcery. Dáma byla čilá, hovorná a vtipná. Bylo jí nějak k padesátce, ale na to nevypadala ani náhodou, neboť o sebe velmi dbala, aby svého muže dobře reprezentovala ve společnosti. Jmenovala se Anežka a důvěrně o toto oslovení Květoslava žádala, kdykoliv budou spolu sami a ona očekává, že i budou, zvlášť když na sebe s Věruš pošilhávají a usmívala se, když to říkala.
Květoslavovi vstávaly vlasy hrůzou nad tou představou, že on a Věruš….

Protože dívka na něj dorážela dál, rozhodl se k jisté lekci. Když vrchní rada s paní tančili, popadl Věru za ruku a táhl ji ven.
Dívce čerstvý vzduch a blízký temný park také přišel vhod a když ji Květoslav přitiskl k nejbližšímu stromu a začal jí vyhrnovat šaty, vůbec se nebránila.
Když si i on uvolnil kalhoty a podebral si ji za stehno, sama mu vyšla naproti a objala ho rukama kolem krku. Ztopořený ocas hladce pronikl do lůna za dívčina roztouženého zasténání. Hned ho pevně sevřely poševní svaly, vlhko a teplo. Jakmile ale začal přirážet, šlo to snadno a ocas lehce klouzal mokrou pochvou až po kořen.
„Ah… ah… ah,“ vzdychala mu Věra do ucha slastné serenády a nechala se olíbávat i kmitat o sebe vzájemně jazyky. V tom měla opravdu již patřičné zkušenosti.
Masáž ocasu byla skvělá a silná, což znamenalo, že se brzo udělá. Věra se mu ochotně zvednutou nohou zaklínila za bok, aby měl volné ruce na masáž prsů, která bylo slastná i přes látku šatů.
„Jo… jo… již… budu… oooh… ještě… chvilku… ůůů… oooááááhhh,“ vyhekávala, až vyvrcholila a Květoslav do ní pustil celou svojí dávku.

Vyjel z ní ven a Věra mu rukou pohladila vadnoucí mokrý ohon a rovnala si vyhrnuté šaty. Květoslav si zapnul kalhoty a když se vrátili zpět, paní Anežka je uvítala chápavým pohledem a pan rada pozval Květoslava na sklenku koňaku, jakoby už byla ruka v rukávě. Alespoň tak to Květoslav chápal, ale pan vrchní rada naštěstí ne a sklenka byla čistě přátelská.

U stolu zatím paní vrchní radová metala na dceru blesky zlosti.
„Zbláznila ses? Už zase jen tak roztahuješ nohy? Jestli zas budeš muset jet do lázní, jednou to otci dojde a nevím, jak to pak vysvětlíš!“
„Ale, mamá, co si o mně myslíš?“ protáhla Věruš pohoršeně, ale věděla, že matka cílila přesně.

***

Když se muži navrátili k dámám, Věruš se už stáhla, což Květoslav kvitoval s povděkem. Za to nyní byl v zajetí paní vrchní radové.
„Pojďte, pane inženýre, tančit,“ švitořila a už ho vlekla do kola a pan vrchní rada se spokojeně ušklíbl, že je toho ušetřen.
„Líbí se ti Věruš? Máš o ni… takzvaný… zájem?“ zeptala se Anežka přímo.
Květoslav ztuhl a přemítal nad vhodnou odpovědí, ale Anežka si to vyložila sama.
„Chápu. Proto taky je stále neprovdána. Kde není dáno… no… Mně se ale líbíš a byla bych ráda za tvou společnost i nadále. Nejen na bále.“
„Jak to myslíš, Anežko?“
„Že bys mě navštívil u nás doma. Jsem skoro stále sama… S Věruš nic není a s tebou si mohu o lesčems pohovořit,“ a tiskla se na Květoslava ještě víc než Věra.
„Ano. Třeba o vedení stejnosměrného proudu v polovodičích… to je zajímavé téma,“ usmál se Květoslav a Anežka se ušklíbla.
„Jsi vtipný a to se mi líbí. A máš i… tento..“ a náhle a nečekaně mu sáhla na opět již tuhý ocas napnutý v nohavici.
„Anežko!“ vyjekl zaskočeně.
„Jsi mladý schopný muž, který prostě ženy přitahuje,“ vrněla. „I já se chci líbit.“
„Jsi, krásná. Jen se ti to neodvažuji říct,“ omlouval se Květoslav.
„Tady můžeš, jsme tu přece sami,“ špitla Anežka a svůdně se usmála.

***

Ples pomalu končil. Květoslav se loučil a pan rada mu poklepal na rameno.
„Doprovoď ženy domů drožkou. Já ještě zajdu s vrchním soudcem do pánského klubu.“
„Už zase?“ vyprskla Anežka zlostně.
„Klid, ženo. Přijdu brzy. Postarej se o ně,“ otočil se na Květoslava a podal mu bankovku.
Květoslav tedy ženy naložil do drožky, přisedl k nim a nočním městem vyrazili k domovu.

Najednou Květoslav u ucha ucítil teplý dech. Byla to Anežka.
„Vrať se o chvíli později k nám. Okno u kuchyně bude otevřené. Počkám na tebe,“ a zase se jakoby nic odtáhla.
Ani Věruš, v polospánku se opírající o Květoslava z druhé strany nic nepostřehla.

Když drožka dorazila na místo, Květoslav se rozloučil, pěšky obešel celý blok, pak vklouzl do zahrady vily a hledal označené okno. Ano, jedno bylo pootevřené a jak se snažil vlézt dovnitř, ozvala se Anežka.
„Nemusíš lézt, jdi dveřmi vlevo, otevřu ti.“
Květoslav se pak nechal temnou chodbou vést až do její ložnice, kde rozsvítila, sotva za nimi zamkla dveře.
„Táák… podařilo se. Věruš už spí jak dřevo, jen služka ještě byla vzhůru. Vítám tě,“ řekla, objala ho kolem krku a dala mu mazlivou pusu. „Děkuju, žes mě vyslyšel.“

Pak si začala rozepínat šaty, až před ním stála jen ve spodním prádle. I přes svůj věk v něm vypadala úžasně přitažlivě.
„Už jsem se dlouho nemilovala. Potřebuji to… a odměním se ti, jak nejlíp dovedu,“ šeptala vzrušeně.
Květoslav ji sevřel do náruče. Při polibku mu hned vjela jazykem až do krku a divoce ho zbavovala šatů. Pak si dřepla, stáhla mu kalhoty a hned vsála do pusy tuhnoucí ocas.
„Chmmm… krásně… stojí… fhmm… gfhmm… chmm… to… je… mlask… chfmmm… ono,“ sdělovala nadšeně mezi nádechy a sáním ocasu. Přes dlouhou absenci sexu jí to šlo dobře.
Polaskala žalud a uzdičku, promasírovala a olíbala mu koule a pevně sevřenými rty ho sála až do nejvyšších výšin rozkoše. Výstřik semene přijala na dekolt a prsa a pak se nechala na oplátku zase pomazlit ona.
Květoslav si pohrál s jejími velkými, jen mírně povislými prsy, polaskal jí dvorce i tvrdé bradavky a přes břicho jí sjel hlavou mezi nohy.
V zarostlém klíně byla rozevřená štěrbina z níž vytékaly praménky rozkoše. Květoslav je začal vylizovat a Anežka sténala a trhavě se zmítala v návalech slasti, když jazykem zasahoval nejvzrušivější místa. O nějakém klitorisu sice neměl ani potuchy, vše dělal jen intuitivně, ale žena se mu odměnila vyvrcholením.

Jak se vydýchávala z vrcholného zážitku, Květoslav ji líbal a hladil pevná stehna a přes lýtka v polibcích jí sjel až na nárty a zase zpět. Jejího zralého nádherného těla se nešlo nabažit. Ocas už měl jako kámen, tak jí nalehl mezi rozevřené nohy, zatlačil a cítil, jak se štěrbina rozevírá a pouští ho dovnitř.
„Anooo… to… je… ono… seš… skvělej… oooáááh… přitlač,“ vyhekávala rozdivočelá Anežka, pevně svírala svého milence a nohama ho objímala v pase.
„Úúúúhhh… pomalůůůů… ooááách,“ vydechovala slastně a pochva se přizpůsobila jeho rozměrům, jak v ní rytmicky jezdil.
„Ohhh… už… budu,“ sténal Květoslav nad slastí, která ho naplňovala stále víc a vzdychající žena mu odpovídala.
„Anooo… udělej se… drahý… neboj seee… oooh… oooh… jooooh,“ vyvrcholila, drtila mu stahy stříkající ocas a nasávala vše do dělohy, kde už se neočekávalo, že by došlo k obtěžkání.

Anežka vstala a donesla do postele z baru láhev a sklenky.
„Tak jak to vidíš s Věruš? Vy jste spolu něco měli, že?“
„Ano… svedla mě,“ přiznal Květoslav a Anežka se ušklíbla.
„Je to blbá husa! Předloni si začala s koncipientem mého muže a otěhotněla. Odjela do lázní, jako na ozdravný pobyt a oni ji toho nějak zbavili. Nechci se o tom víc šířit. Doufám jen, žes neudělal stejnou chybu?“
„Nevím,“ Květoslav rezignovaně svěsil hlavu, ale Anežka ho po ní pohladila.
„Kdyby sis ji vzal, měli bychom více času na sebe, nemyslíš? Byl bys finančně zajištěn, muž by se ti postaral o kariérní postup… Kdoví, třeba by ses časem stal i vrchním inženýrem. Věř, že já vliv na manžela mám. Co o tom soudíš?“

Květoslav přemítal pro a proti. Věruš nemiloval a to ošukání byla jen epizodka. Anežka, to je ale něco jiného.
„Jenže stejně bychom se moc milovat nemohli. Aby se to neprozradilo,“ pronesl nakonec.
„Rozhodně by sis mě neužíval každý den. Ani po tom netoužím, ale ráda bych tě měla ve své blízkosti častěji, než si myslíš,“ usmívala se Anežka sladce. „Věruš bude mít jiné starosti a nebude hlídat tvou věrnost. A pokud tě pánové přijmou do pánského klubu… pche… umím si představit, co se tam děje…“
„A co když se mnou neobtěžkala?“ napadlo náhle Květoslava.
„Tak to, o čem si tu povídáme je passé a vím o lepší výplni času,“ nato se mu přesunula hlavou do klína a ústně se chopila povadlého ocasu. Smyslně ho cucala, olizovala a sála, až mu stál tvrdý a připravený.
Pak se mu nastavila zadečkem a Květoslav ji zezadu napíchl mezi rozkošné půlky. S mlasknutím do ní zajel a zezadu jí promačkával visící měchy prsou a brnkal prsty o stojící bradavky.
„Jooo… jééé,“ sténala Anežka v extázi a užívala si prudké a hluboké přírazy v jiném směru a intenzitě tření. Květoslav to ale zbytečně neprodlužoval. Věru si nikdy nevezme a celou tuhle rodinku ať vezme ďas!

Anežce ve chvíli, kdy již hlasitě vzdychala v předzvěsti orgasmu, ptáka zarazil do zadku! Cítil, jak silným tlakem překonal sevření svěrače a pronikl jí do střev.
„Ááááhhh… nééééé,“ Anežka zaječela nečekaným překvapením i bolestí, ale nemohla nic dělat, dokud jí prudké přírazy a horké semeno nenaplnilo zadek.

Květoslav se uspokojil a žena vydechla s úlevou, když ocas opustil otvor, který nečekala, že někdo tímto způsobem zprzní. Taková pohana! Tohle mu nezapomene a bude toho litovat!
Rozloučení bylo tiché a Květoslav tušil, že vnadnou paní vrchní radovou už nikdy nenavštíví.

***

Když další den přišel Květoslav do kanceláře, dostal od vrchního rady okamžitou výpověď.