Evička – nedávná minulost

Evička 3 – nedávná minulost

Záznam, který Jakub objevil, byl velice dlouhý. Stáhl si ho tedy do svého notebooku dřív, než dorazila jeho milovaná Evička.
Jejich rande proběhlo jako obvykle. Chvíli si povídali, vypili lahev vína a pak následovalo nádherné, dokonalé milování. Brzy se naučili, co mají rádi a dopřávali si vzájemných radostí plnými doušky.
Když zůstali úplně vysílení schoulení ležet, Eva vydechla.
„Tedy něco takovýho se mnou nikdo nikdy nedokázal, dokonce ani František ne.“
Měla ale na mysli někoho úplně jiného. Pochopila, že Jakub je druhý muž v jejím životě, který ji dokáže přivést k orgasmu skoro pokaždé a dokonce i opakovaně. Tím prvním byl její milovaný papá. Nikdo jiný to takhle neuměl nebo jenom vzácně a čistou náhodou. Nechápala to, ale bylo to tak. Milovala je oba a navíc to s ní zřejmě uměli. Jenže papá už nežil.

Jakub se tentokrát těšil do kanceláře, aby se mohl podívat, co se vlastně v tom malém bytu odehrálo. Dostal se k analýze až následující den.
Zjistil, že Marek s Pavlínkou si pozvali kamarády a uspořádali parádní mejdan. Marek pozval nějaké spolužáky a ona zase spolužačky na sobotní večer, když byla Evička za Atlantikem.
Doklikal se až k půlnoci, hrála dost hlasitě hudba, takže nebylo příliš rozumět tomu, co si mládež povídala, ale pochopil, že pokusy pánské části přesvědčit mladé dámy k povolnosti se příliš nedařily ani přes nějaké tanečky v rytmu rychlé i pomalé muziky.
Kolem půlnoci je společnost opustila, všichni šli chytat poslední tramvaj, aby se dostali do Dejvic na metro.

Konečně hlasitá hudba utichla a on začal rozumět dialogům.
„To je zase bordel, musíme uklidit aspoň to základní a ráno to dorazíme.“
„Nojo, stinná stránka mejdanů. Jak se ti líbil ten Vojta? Dáte nějaký rande?“
„Teda, Máro, ty máš kámoše! Ty dva byli dost hrozný, což potvrdily i Veronika s Magdou, ale ten tvůj Vojta je idiot. Nevím, jestli sis všimnul, že za mnou asi v jedenáct vlez do koupelny a místo, aby mě třeba pozval na rande, a byla bych docela ráda šla, protože je jinak docela fešnej, začal asi takhle: ‚Hele, Pavlínko, pojď, já ti to udělám rychle, bude to supr, uvidíš! Zašukáme si na stojáka bude to bezva‘ a začal mě vošahávat jako zeleninu na pultu.
Já sem akorát tak zvědavá na to, aby se do mě nějakej debil rychle udělal a vypadnul za další zábavou. Už mi sem toho kreténa nevoď. Je sice hezoun, ale to stačilo. A co ty? Jak jsi dopadnul se Zuzkou?“ přehodila Pavlína výhybku, zatímco umývala skleničky a talířky. První kamera kromě většiny obýváku zabírala i část kuchyňky.
„Hele, já ji zkusil pozvat na rande, ale vysmála se mi, že jsem druhej, že má nějakýho přítele a ať vyčichnu, no tak jsem vyčichnul. Byla pěkně namyšlená, i když jinak by se mi líbila,“ kontroval Marek, zatímco dával do pořádku obývací pokoj.
„Já fakt myslela, že nikoho nemá. Tak to vypadá, že já zase žádnýho kluka neseženu a ty neseženeš holku.“
„No a víš, jak moc jsem rád, že máme aspoň sebe sami pro sebe?“ konstatoval Marek, když přicházel k Pavlínce, aby ji zezadu objal. Bylo vidět, že ji zřejmě líbá za ouško a že jí to dělá dobře.

Otočila se k němu, objala ho kolem krku a konstatovala: „Jo, ten zbejvající úklid necháme na ráno, pojď dem do postýlky, i když jsem si myslela, že tam skončíš buď ty se Zuzkou nebo já s tím kreténem. Ale to jsem nevěděla, že kretén je. Pořád jsi ho vychvaloval a musím přiznat, že je fakt fešák.“
„Dáme napřed sprchu?“
„Jasně, jsem celá upocená, jdeme,“ začala se svlékat a zmizela v koupelně.

Systém byl nastavený tak, že když neregistroval pět vteřin žádný pohyb, automaticky zastavil nahrávání, takže na dalším záběru už viděl Marka, jak si nese Pavlínku zabalenou do osušky směrem do ložnice. Líbala se s ním a nohy měla obtočené kolem jeho beder. Pak už systém zaznamenával záběry z druhé kamery, která sledovala část ložnice a předsíně.
„Doprčic, škoda, že to rozlišení je tak hanebně malý, že je to černobílý a kvalita tak mizerná, protože tam maj jen lampičku,“ pomyslel si Jakub.
Ovšem jeho další myšlenky se spíš zaobíraly úvahami, zda Eva ví, že její děti spolu evidentně šukají a evidentně už nějaký ten pátek.
Jejich milostný akt trval překvapivě dlouhou dobu, byl provázen spoustou hlasitých vzdechů a povzbuzujících tichých slov, ale proklikal se jím, až do okamžiku, kdy se oba od sebe odtrhli a evidentně udýchaní se ještě jednou vypravili do koupelny a pak už byla tma.

„No, tedy, Mára má výdrž a Pavlíka je pěkná dračice a krásná k tomu! Nojo, holt mládí! Ale zřejmě se fakt maji moc rádi a nebude v tom jen sex, aspoň podle toho, co bylo slyšet,“ pomyslel si ještě docela s údivem, když se pustil do sestřihání záznamu.
Zkrátil ho během půl hodinky do použitelného zhruba pětiminutového výsledku, uložil a původní soubor smazal.
„Třeba se to někdy bude hodit a Evička se bude divit.“

***

Netušil, že celé to začalo asi rok po smrti jejich tety a dědečka. Oba ještě tenkrát chodili na gymnázium, Marka čekala maturita, Pavlínka byla ve třetím ročníku. Táta byl služebně mimo Prahu a máma letěla někam do Kanady, takže byla pryč asi na týden. Dohodli se, že Marek pozve do bytu po tetě nějaké své kamarády a Pavlínka zase své kamarádky a že to bude určitě super sobotní večer a že se jim třeba povede někoho sbalit.
Marek věděl, že Pavlína se ještě nikdy s nikým nemilovala, zatímco on již nějaké zkušenosti měl. Dlužno říci, že velmi zajímavé. Vzájemně si přislíbili pozvat každý za sebe „fajn lidi“ a „hezký kočky“.

Marek Pavlínu miloval a ona jeho. Neměli před sebou téměř žádná tajemství. Kdyby mohl, tak by neváhal ani chvilku a chtěl by jí dostat do postele, jenže si akorát nechával zdát erotické sny, kde byla ona nebo jeho druhá láska.
Pavlínka na tom byla podobně, akorát že žádného kluka neměla. Viděla na své mámě, jak je to s chlapy těžké. Pochopila, že se jim líbí, což jí Marek pokaždé potvrzoval, ale v hlavě měla uloženo, že všichni by ji chtěli jen využít pro chvilku sexu, zatímco ona toužila po svém princi, který by jí bezmezně miloval a ona by milovala jeho.
Až doteď byl takovým princem a ochráncem Marek, ale byl to její bratr.
Večer proběhl tenkrát v podobném duchu jako ten, co teď viděl Marek, jen dohra, která následovala po odchodu posledního kamaráda byla úplně jiná.

„Tak co, Pavlí, líbil by se ti nějakej z těch mých spolužáků?“
„Víš, že ani nevím? Buď byli divný nebo by chtěli holku akorát tak do postele.“
„Třeba nejen? Ty to poznáš?“
„Myslím, že jo, ale stejně bych se žádným z nich nechodila.“
„Chodilas vůbec někdy s ňákým?“
„Ale jo, chodila, to víš, že jo,“ odsekla, zatímco nosila špinavé skleničky a talířky do kuchyně.
„A dělalas to s ním?“ Marek jí občas takovými dotazy dráždil a zároveň zvažoval, zda by sám neměl šanci. V jeho očích byla boží.
„To jako myslíš, jestli jsem se s někým vyspala?“
„No a co jinýho, asi.“
„Hele, co je ti po tom?“
„Aha, tak ne, takže jsi to ještě nedělala. To asi většina tvých kámošek už jo. Nebo se pletu?“
„Nech už toho, Máro, jsi votravnej, ale asi jo, asi to tak je. A co ty? Taky sem si nevšimla, že bys nějak moc randil s nějakou holkou,“ pro změnu zase sondovala Pavlína, protože Marek byl jednak nádherný kluk a jednak na ní byl neuvěřitelně hodný a ve všem jí pomáhal.
Přistihla se už několikrát, že si představovala právě jeho, když si to sama zkoušela udělat ve sprše. Trvalo to už několik let.
„To by ses divila! Jednu super mám, ale nejni vod nás ze školy! A je úžasná! Možná ti někdy řeknu.“
„Jen se nedělej, kecáš! Nikoho nemáš!“ dál provokovala Pavlína.
„Neboj, mám, ale neřeknu. Nemůžu všechno vykecat.“
„No tak si to nech. Uklidíme to tady a jdeme spát.“
„Jasně, ráno vyluxujeme, vytřeme a vypadneme.“

O chvíli později už se přesunuli k široké posteli vedle v ložnici.
„Hele, votoč se a nečum na mě. Sundám si podprsenku a budu spát v tričku a kalhotkách,“ otočila se k němu zády.
Nedíval se na ní, ale provokoval tentokrát zase on.
„Hele, ty naděláš! Jako bych tě nikdy nahatou neviděl. Pamatuješ, když mi bylo devět a tobě vosum?“ napadlo ho, že ji zkusí dál provokovat, protože oba už něco vypili a věděl, že ona velký trénink nemá.
To ani on, ale byl si jistý, že má vše pod kontrolou víc než ona.
„Ty jsi blbej, Máro, to jsme byli malí.“
„Já vím, že jo, ale tenkrát jsme zalezli do domečku z dek a polštářů ve spodním patře palandy a ty sis chtěla hrát na maminku a na tatínka.“
„Jo, a tys chtěl, abych ti ukázala pinďulku.“
„A ty zase abych ti já ukázal pindíka, ale ukázalas mi ji první, pamatuješ?“ smál se.
„Jo, pamatuju. I to, že si ho na mě vystrčil a říkals, že mi ji vykoukáš, ale votoč se a teď nečum.“
„Hele, a vlastně když se takhle bavíme, jak ses dověděla, že bych ti měl při hraní na maminku a tatínka strkat pindíka do tvojí pinďulky?“
„Ty si fakt příšernej, Máro, ale jedna kamarádka tenkrát našla doma takovou obrázkovou knížku a chodily jsme si ji k ní prohlížet, no a pak říkala, že takhle se to dělá, jako že děti. Jenže jen tvůj malej čuráček se do ní nějak nemoh dostat,“ rozesmála se najednou Pavlína.
„Jo a tys ho zkoušela všelijak masírovat a nacpat si ho tam, ale nic z toho nebylo. Ale líbilo se nám to. To nezapřeš. Dyť jsme to pak zkoušeli eště několikrát, možná celej rok, pak už se mi i začal zvedat. Pamatuješ?“
„Nojo, ale radši už toho nech, to se nehodí,“ pýřila se Pavlína, ale hodila po Markovi se smíchem polštář.
„No vidíš, a když jsem šel na gympl a ty do devítky, tak jsem ti navrhnul, že bysme si to zopakovali a tebe popadnul úplněj hysterák, že sem úchyl, prasák a kdo ví, co eště a že jsem tvůj brácha a že ti nejni eště ani patnáct,“ hodil jí polštář zpátky.
„No to jsi taky byl, protožes ani nevěděl, co po mně chceš. To já to věděla móc dobře,“ vyplázla na něho jazyk, jenže ji teď zamrzelo, že tenkrát na něj byla tak zlá.
Měla chuť se mu za to omluvit, ale pak se ovládla.

„No, asi jsem si tenkrát chtěl vyzkoušet, jaký by to bylo, zašukat si s holkou a cizí jsem se bál to říct.“
„Ty jsi teda debil, Máro! Dyť bys mě klidně přived do jináče! Víš, co by to bylo za průser? Eště že mám rozumu víc než ty.“
„No, možná, že jo, ale aspoň jsem upřímnej debil a podívej, jak ta debata působí,“ odkryl deku, pod kterou ležel, aby Pavlínka viděla.
„Úplnej stan, vidíš ty slipy?“
„Ty jsi fakt debil, pořád ti to říkám,“ zlobila se Pavlína, ale oči nemohla z toho úkazu spustit.

„Už jsi někdy na vlastní voči viděla stojícího ptáka, Pavlí?“ a s těmi slovy si provokativně shrnul slipy o kus dolů, takže jeho krasavec vystřelil do prostoru.
„Ty jo, ale koukej ho schovat, Máro! Ty jsi fakt děsnej! Nestydo!“ nazlobeně se škaredila Pavlína, ale nepřestala se smát.
V hlavě jí probleskla myšlenka: „Tedy, ten je! Bože, kolik sme toho vypili? Hmmm, škoda, že je Máry a ne někoho jinýho. Jaký by to asi bylo?“
„To si ani nechceš na něj sáhnout? Klíďo ti ukážu, kde to nejvíc vzrušuje, takže až budeš s nějakým klukem, co za to stojí, tak budeš vědět,“ nepřestával ji provokovat, protože si přes její pohoršení všiml i jejího mimořádného zájmu.
„Ty jsi tak pitomej,“ škaredila se Pavlína.
„To si to fakt ani nechceš zkusit? Nekecej, dej sem ruku,“ natáhl se pro ni a položil ji na svou ozdobu. „Nejni hebkej?“

Chvilku se marně snažila odtáhnout, ale pak povolila a sama po jeho údu přejela rukou.
„Jo, je hebkej, ale stejně jsi pitomej, tohle na mě zkoušet.“
Ta slova vyslovila s úsměvem a dívala se střídavě Markovi do očí na a svou ruku, která hladila jeho ztopořené přirození. Snad nejvíc jí ale fascinovalo to, co v ruce poprvé v životě držela.
A opět jí v hlavě znělo: „To je šílený, co von tady na mě zkouší, ale já to šíleně chci zkusit taky,“ vzrušením jí proběhl mráz po zádech.
Věděla najednou v tom okamžiku, že to určitě tentokrát dotáhnou.

„Hele, když to budeš dělat takhle a soustředíš se tady na tyhle místa, tak za pár minut normálně vystříknu.“
„To jako fakt? Ty chceš, abych ti to takhle udělala? Ty jsi fakt úchyl,“ snažila se hájit pozici mravopočestné dívenky.
„No jasně, ať víš, jak my chlapi fungujeme. Vždycky je lepší si něco zkusit, než to číst nebo pozorovat na videu. Mě ta moje taky učila, co jí dělá dobře, protože už to před tím měla vyzkoušený. A kdybys ho tadyhle dráždila špičkou jazyka nebo rtama, tak by to bylo ještě rychlejší. A úžasný. Nějaký video jsi snad viděla, ne?“
„Jo, u Monči jich mají doma evidentně dost a některý porno jsme s ní skouknuly.“
„No, tak vidíš. Teď si to všechno můžeš zkusit naživo. Mně to neva, naopak, děláš to s tou rukou úžasně a je báječně vzrušující, že vím, žes to asi ještě nikde nezkusila a tady máš možnost prubnout si to nanečisto, neříkej, že bys to nechtěla takle nanečisto zkusit.“
„Teda my jsme úchylové, ale když už tedy…“ a začala se s plným úsilím věnovat tomu, k čemu jí Marek naváděl.
„A eště zkus ten jazyk a pusu, je to úžasný! A za chvíli už budu. Uvidíš, že to dokáže dostříknout pěkně daleko. Nejen na nějakým blbým videu,“ mrknul na ni škádlivě.

Zkusila ho podle jeho návodu jazykem škádlit na uzdičce a pak na okamžik vzít do pusy, jak ji naváděl, a rukou jí navigoval její malou ručku. Na jazyku ucítila divnou neznámou chuť první kapičky.
„Jooo, ještě momentík, ještě, jo, a teď tady a eště takhle rychle prstíkama a teď se dívej!“

Odtáhla se a nadšeně pozorovala, jak mu proud jeho semene dostříkl až na prsa.
„Máro, to bylo supr!“ vydechla s údivem.
„No to tedy bylo, ale dojdu to vopláchnout, ať tady nenecháme nějaký stopy. No nebyl to bezva návrat do starých časů? Stejně jsi možná nejhezčí holka na gymplu a všichni kluci by s tebou chtěli chodit,“ ozýval se z koupelny.
„Jó, chodit, to určitě! Leda tak mě dostat do postele. Já vím, jaký měla trable máma! Děda mi říkal, že byla strašně krásná a že měla pech na kluky právě proto. Prej se na ni lepili akorát tak všelijaký debilové, podívej na tátu.“
„No, rozhodně jsi možná nejhezčí holka z celýho gymplu a kdybys nebyla moje ségra, tak už sem tě dávno sbalil, abys věděla,“ přitápěl pod kotlem Marek z koupelny.

Vrátil se zpátky do postele a ještě než se uvelebil, ptal se: „Hele, Pavlí, děláš si to někdy sama, když nemáš kluka?“
„Ty jsi fakt tak blbej, Máro, to ti tady mám všechno říkat? Nebo snad ukazovat?“
„No tak jo, asi děláš. Co je nejlepší?“
„No, tak když to chceš tak vědět, tak občas si to udělám ve vaně sprchou. Stačí?“ nakvašeně se odtáhla Pavlína, ale zůstala ležet na dece jen v kalhotkách a tričku. Nechtěla vypadat naštvaná zase tak moc, ta situace ji nesmírně dráždila a hlavou se jí honily všelijaké představy provázené výčitkami, že je úchylná.

„Máš krásný kalhotky. Vadí ti tohle?“ otočil se na bok směrem k Pavlíně a přejel jí ukazováčkem po od spojnice stehen po čárce její kundičky nahoru.
„Nech toho, co to děláš,“ odtáhla se a pleskla ho přes ruku, trochu ji přeci jen vyděsilo, kam Marek směřuje, ale vzrušilo j to, až se jí naježily jemné chloupky na rukou.
„Tak jo, neboj, ale bylo by fér, kdybys mi aspoň ukázala prsa. Nebo ne?“
Loupla po něm očima, ale zkroušeně přitakala.
„Tak jo, seš ale příšernej,“ vyhrnula si tričko až pod bradu.
„Jsou aspoň trochu pěkný?“ zajímala se a pátravě se na něho podívala.
Věděla, že holky mívají prsa větší a že klukům se velký prsa líbí. Nebyla si jistá, co Marek řekne, ale na jeho názory dala.
Cítila, jak jí probíhají vlny vzrušení z toho, co právě teď provádí.

„Jsou nádherný. Každá holka by ti jejich tvar záviděla. Sou přesně tak akorát do ruky,“ usmál se na ni povzbudivě a dodal: „Smím se jich dotknout?“
Přikývla s pohledem, v němž viděl směs vzrušení a rozpaků. Měla dokonale kulaté kozičky s menšími dvorci a krásnými tmavými bradavkami v barvě přezrálých višní.

Pohladil jedno a pak druhé ňadro a prstem přejel po roztomilých špuntících, které byly hezky vztyčené, ale po jeho doteku se viditelně zvětšily a ještě víc ztuhly.
„Jsou úžasný, nádherný, vypadaji tak pevný,“ s úsměvem se na ni podíval a dodal: „Neboj, nic špatnýho dál neudělám, Vzrušilo tě, jak jsem se jich dotknul?“
„Jo, dyť sis snad všimnul, že jo,“ špitla.
„Ale velikost jsi po mámě teda nezdědila. Tvar jo. Smím jedno zkusit zmáčknout?“
„Máro, furt vopakuju, že jsi debil. Jak to víš? A smíš, ale vopatrně a dost.“
„Jestli sis nevšimla, tak máma doma občas přejde jen ve spodním prádle a podprsenku má vždycky pěkně naditou. Tak trojky až čtyrky, ale podprdu má trojku, asi aby se jí víc zvedly nebo co. Ty tvý jsou tak lepší větší dvojky. Ale špuntíky máte postavený obě stejně, dvorce taky a barvu taky.“
„Ty jsi nějakej všímavej!“

„ Pevný! Dokonalý!“ pochválil ji, když zkusil jedno ňadro zlehka pomačkat.
Pak dostal nápad.
„Víš co, možná, že se ti bude líbit i tohle,“ naklonil se k překvapené Pavlíně a vzal něžně do rtů jeden její špuntíček, pak druhý a opatrně je postupně zkusil vysát.
„Dobře nebo špatně?“
„Joo, dobře,“ zašeptala a dál si držela vyhrnuté tričko pod bradou.
„A tohle taky dobrý?“ zeptal se, když začal kolem jedné bradavky kroužit jazykem a jeho ruka hnětla velice citlivě, ale důrazně její druhé ňadro a ukazováček dráždil tu nádherně zpevnělou třešinku.
Všiml si, že začala vzrušením hlasitěji dýchat, obzvlášť když bradavku jemně dvěma prsty tiskl.
Po chvilce přesunul jazyk ke druhém špuntíku a ruku také.
„Jooo, nádhera, vydechla.“
„A co ještě k tomu tohle?“ přesunul svůj pohled k jejímu klínu a začal prstem přejíždět po kalhotkách, kde se slabě se rýsovala úžlabinka její kundičky.

Chvilku ho nechala, ale pak ho odstrčila.
„Ne, to ne, tohle by nešlo, Máro,“ ale uvnitř jí lomcovala spalující touha nechat Marka dál hrát tuhle tak úžasnou hru.
Nechal se odstrčit, ale podíval se jí do očí a s provokativním úsměvem zatlačil: „Ale aspoň ukázat bys mi jí mohla, ne, Pavlí? Jako tenkrát. Určitě bude mnohem krásnější než před ňákejma deseti lety. Já ti ho taky ukázal a eště jsi mu dala tak krásnou pusinku a poškádlila ho jazýčkem tak, že hned vystříknul.“
Po krátké pauze dodal: „Prosím, prosím, smutně koukám, Pavlínečko.“
„To přeci nejde, dyť jsi muj brácha, ty prsa ti musej stačit. Jsme si kvit!“ pohodila hlavou Pavlína, ale doufala, že ho snad úplně neodradila od dalšího nátlaku.

Tričko si nechala vyhrnuté až pod bradu. Viděla, že Marek nemůže z jejích ňader spustit oči.
„Teda, to není moc fér. Já za to nemůžu, že vy holky máte na ukázku dvě věci a ještě k tomu tak nádherný a my kluci jen jednu a ještě k tomu tak vošklivou, i když vám umí udělat tolik radosti, holky. Ukážeš?“
„Bože, ty jsi vlezlej, jak čtvrtodenní zimnice, Marku! Ale jen ukázat, jo?“
Viděl, že ji ta hra velice vzrušuje a že se zase až tolik před ním nestydí. Naopak jasně viděl, že přesně tohle očekávala a jen odhadovala míru odmítání, aby ho neodradila.
„Ty vole, třeba to pude až do konce, nějaký to víno bylo, takže zábrany jsou pryč,“ pomyslel si. „Je to sice ségra, ale jsme tu sami a vzrušený jsme voba, to je jasný. A šíleně. Já tedy děsně a vona dejchá aspoň dvakrát rychlejc a hlasitějc. Stejně je to daleko nejhezčí holka ze všech, co znám. A je bezva i jinak.“
Nahlas ale chválil: „Jsi super, Pavlí! Smím ti je sundat? Vidíš, že taky mám ty svý pořád eště sundaný,“ po sprše už si slipy nevzal.

„Tak ale rychle a jen na chvilku,“ nadzvedla boky a kývla bradou směrem dolů.
Oči jí těkaly směrem k Markovu neúprosně trčícímu kopí a sama pro sebe si říkala: „Ježíši, von je tak supr a má ho tak úžasnýho a jestli už to s nějakou zkoušel, jak říká, tak by to s ním přeci mohlo bejt dobrý. Dyť je to stejně fuk, že je to brácha. Stejně mě má taky rád a je boží. Já kašlu na nějaký předsudky, když se to nikdo nedoví.“
Pak si ale hned vynadala: „Pavlíno, nebuď kráva, bude z toho šílenej průser. Radši to skonči!“
Jenže vzrušení zvítězilo na celé čáře.
„To je fuk, kašlu na průsery a sme tu sami. Strašně bych to chtěla,“ ale nepřestávala Markovo počínání napjatě sledovat.

Neváhal ani okamžik, přesunul se nad její nohy a zaháknul prsty za gumičku kalhotek.
„Ten pahorek jsi ale po mámě zdědila, je nádherně velikej, úžasnej! K sežrání.“
Obdivoval ho pokaždé, když jí viděl někdy v plavkách.
Vtiskl na něj polibek a pomalinku začal kalhotky stahovat.
„Co to děláš? Řekli sme jen ukázat! A jak vlastně zase víš tohle?“ zeptala se.
„Dyť jsem říkal, že máma občas doma přejde po bytě jen ve spodním prádle. To si chlap přeci musí všimnout,“ zasmál se trochu samolibě.
„Vy chlapi jste fakt hrozný. To aby se každá bála přejít kolem vás trošku míň voblečená.“
„Ty bláho, ta je tak nádherná, ta uzounká čárečka, co máš pod chloupkama. A ty chloupky jsou taky úžasný, hned bych se ní pomazlil,“ dodal, když jí kalhotky stáhnul úplně a vtisknul na čárečku něžný polibek a na okamžik zkusil jazyk do štěrbinky vsunout. Slyšel, jak vzdychla, ale pak ho okřikla.
„Tak to stačilo,“ odstrčila ho a ukončila tím jeho radost a přehodila přes sebe deku.

Posunul se zpátky vedle ní, ale protože viděl, že už chybí jen kousíček k tomu, aby podlehla a že na to vlastně čeká, nepřestal se vtírat.
„Víš, že jsi nádherná? Stejně vím, že to víš. Závidím každýmu klukovi, co tě bude kdy mít.“
„Nech toho, Máro, pořád ti říkám, že jsi blbej,“ ale bylo jasné, že lichotka ji náramně potěšila, čehož si nemohl nevšimnout a proto pokračoval.
„Hele a co kdybych se jí takhle dotknul prstem a pak ti to třeba na oplátku zkusil udělat pusou tak, jako jsi to udělala ty mně, když ti to ještě nikdo nikdy neudělal?“
Vtiskl jí malinký polibek na tvář a prstem pod dekou sjel přes její chloupky až na spojnici stehen.
Zachvěla se.

Všiml si i toho a prst zkusil zatlačit do čárečky mezi její sevřená stehna.
„Počkej, tohle nejde!“ jenže cítila, že to je přesně to, co si celou dobu přeje.
Začala být vzrušená tak, jako ještě nikdy, takže po malinké chvilce, kdy cítila tlak jeho ukazováčku, povolila a nohy malinko roztáhla.

Pomalu projížděl ukazováčkem po okraji její štěrbinky až úplně dolů k zadečku a pak zase zpět a pokaždé se zavrtěl na poštěváčku. Každý ten dlouhý posun ukazováčku shora až k zadečku prováděl o milimetřík hlouběji, než ten předchozí. Cítil, jak vlhne.
„Líbí se ti to, Pavlí?“ šeptal.
„Strašně moc!“ vydechla a obrátila k němu vzrušené a provinilé oči.
„Mně se taky šíleně líbilo, když jsi mi to udělala, ale tohle je eště lepší. Víš, jak si úžasná?“ šeptal jí na oplátku.
„Měl bych ti to taky udělat jazykem, protože to je prej někdy to nejhezčí, říká ta moje. Chtěla bys?“
„Tak jo, tak dělej,“ zatlačila ho rukou za rameno dolů a odkopla deku stranou.
„Musíš dát ty kolínka víc vod sebe, nesmíš se stydět a uvolni se! Jsi neskutečně krásná, Pavlínečko moje,“ šeptal.

Poslechla ho, posunula se při tom kousek výš na polštář, aby viděla, co Marek dělá a on se přesunul mezi její stehna a jazykem zakmital po jejím poštěváčku, který se nyní v její uzounké štěrbince objevil. Hlasitě vzdychla a když začal jazykem zpracovávat okolí její kundičky, vklouzával jím dovnitř a prsty rozmazával milostné šťávičky po okolí jejího vchodu, začala se prohýbat a její vzdechy nabíraly na hlasitosti.
Vychutnával si tu krásu a neustále jí lichotil, jak je nádherná, sladká. Po několika krátkých minutách se vzepjala a vykřikla:
„Už dost! Už nemůžu!“
Celá se schoulila a stydlivě se přikryla dekou.

Nechal jí odpočívat. Když se pohnula, zeptal se.
„Jaký to bylo, Pavlínko? Líbilo se ti to?“
Chvilku nic neříkala, proto pokračoval.
„Chtěla bys to někdy zase zkusit? Byla jsi neskutečně nádherná! Chci abys to věděla! Strašně moc bych to chtěl zase někdy takle zkusit.“
„Byla to krása, Máro! Fakt jsem nevěděla, že by to mohlo bejt takovýhle, když mi to udělá nějakej kluk. Je to jiný, než nějaká blbá sprcha,“ otočila se k němu objala ho, přitiskla se, dala mu krátký polibek na rty a dodala: „Moc ti děkuju, jsi strašně moc hodnej, ale nesmíš o tom nikde mluvit. Strašně moc se stydím. Slibuješ?“
„To víš že jo, Pavlí! Tohle nesmí vědět nikdo! A kdybys chtěla, tak to někdy můžeme zkusit úplně, abys nebyla panna, když budeš pak s nějakým klukem. A nemáš se za co stydět. Jsme na to úplně stejně, tak co.“

Trochu se od něho odtáhla a tiše odpověděla.
„Máro, měj rozum, to by přece už vůbec nešlo! To se nesmí. Teď jsme si vlastně jen hráli. Jsem přeci tvoje ségra. To by byl už úplnej incest. Von už je vlastně i takle, ne?“ provinile se na něj plná rozpaků podívala.
„To víš, že je, takže bysme to mohli zkusit taky třeba hned, podívej, cos se mnou udělala a jak mi z tebe pořád trčí. Stejně jsme překročili všechny tabu. A jestli tedy byl incest už to, co sme udělali, tak už je stejně všechno jedno, co myslíš? Jasný, nemůžu tě nutit, ale kdybys třeba chtěla, tak…“
Položila mu prst na ústa.
„Pssst, radši nic neříkej, prosím.“
„Já vím, že bys chtěla úplně stejně jako já, ale je to jen na tobě, jsi neskutečná, nádherná,“ pomáhal jí rozhodnout se pro pokračování.

Zadívala se mu do očí, takže viděl, jak horečně přemýšlí nad tím, co právě řekl.
„Ale bude to bolet, trošku se bojím!“
„Možná trošku jo, tohle jsem nikdy nezkusil.“
„Já myslela, že jo, ta tvoje už nebyla panna?“
„Nebyla, snad jsem říkal, že mě něco sama naučila! Je úžasná a vlastně mě toho naučila dost. Je o něco starší, ale naprosto bezva. Třeba bych to zvládnul. Nebo si radši počkáš na nějakýho kluka, se kterým to zkusíš poprvé?“
„My jsme šílený. Připadám si jako totální zvrhlice, Máro,“ vzdychla.
Pak se ale zamyslela a ještě zvědavě dodala: „A to jsi fakt sbalil nějakou starší?“
„Jo, dyť ti pořád říkám, že starší je a je to tak lepší, zkoušíme to spolu už skoro rok, ale nemůžeme moc často. Taky bych ti radil staršího kluka nebo třeba i chlapa, hlavně aby už něco uměl, byl ohleduplnej a chtěl, abys z toho taky něco měla ty. Aspoň na začátek. No a šílený trošku sme, ale ty jsi neskutečná, úžasná, nádherná, pořád ti to vopakuju a já vůbec nemám pocit, že děláme něco špatnýho. Ty snad jo?“

Zase chvilku přemýšlela, ale pak ho uchopila za tváře, dala mu další polibek a vydechla.
„Já taky ne a chtěla bych to moc a jen s tebou. Nikoho nemám tolik ráda jako tebe a myslela sem, že to víš, Máro. Nechci to teď s nikým jiným. S tebou se nebojím a bude to určitě zase tak hezký jako před chvílí! Ale dáme pod sebe něco, aby tady třeba nezůstal nějakej flek, jo?“

Vyskočila a utíkala do koupelny pro ručník. Pozoroval její štíhlou postavu, hezký pevný, mírně vystouplý zadeček a když běžela zpátky nemohl se nabažit pohledu na houpající se pevné kozičky s trčícími bradavkami, které napínaly její tričko.
Když se vracela, odkryl deku a upozornil ji.
„Vidíš, jak je pořád z tebe bláznivě zvednutej? To je protože jsi tak báječná. Kdybych neměl to svojí holku, nechtěl bych jinou, než tebe. Už hrozně dlouho, víš? Ten muj kluk bude na tvojí tak hodnej, jak jen to pude, neboj.“

Rozprostřela veliký ručník, přeložila ho, naklonila se k Markovu nádhernému lesklému žaludu a vtiskla na něj polibek a poprosila ho: „Buď na ní fakt hodnej, kluku jeden nádhernej!“
Uvelebila se na přeloženém ručníku vyzvala Marka: „Tak pojď zkusíme to, ale vopatrně, moc prosím, Marečku muj!“
„To ne, takhle ne Pavlínečko. Počkej, sundám ti to tričko. Chtěl bych od tebe taky dostat hezký pusinky, víš, a vysát ty nádherný kozičky a ještě jednou vochutnat tu tvojí báječnou kočičku a pak to třeba přijde samo!“
„Jo, tak jo, to musíš, to byla krása a snad to pak nebude tolik bolet, třeba to nebude bolet skoro vůbec,“ ochotně se posadila a sama si přetáhla tričko přes hlavu a odhodila na podlahu.

Objal ji a začal se s ní líbat. Nebyla moc zkušená, ale učila se rychle. Za chvilku už se jejich jazyky jemně dotýkaly. Hnětl její nádherná ňadra a hrál si s jejich špuntíky.
Oba byli z té bláznivé, nebezpečné situace do krajnosti vzrušení a když nechal vklouznout své prsty do její panenské, růžové kundičky, kterou teď nechala doširoka rozevřenou a zároveň vysával střídavě oba hroty jejích božských ňader, začala hlasitě vzdychat a pak už to nevydržela.
„Pojď prosím, zkus už to Marečku, já už to strašně moc chci, prosím!“

Přesunul se mezi její roztažené nohy, ještě ji chvilku dráždil jazykem a vysával roztomilý něžný poštěváček a když viděl její vzrušení stoupající až k nebeským výšinám, nasadil svůj úd k ústí její svatyně a snažil se ho pomalu zasunout.
Ucítil překážku a zastavil se.
„Jo, tohle bylo úžasný,“ vydechla a když cítila, jak jeho veliký žalud krouží na krajíčku její studánky a jemně se snaží tlačit dál, její vzrušení dosáhlo téměř krajnosti.
„Pojď teď to musíš zkusit, neboj se,“ nabádala odvážně Marka.
Ten se zvedl na rukách a zkusil zatlačit svůj úd hlouběji. Sykla bolestí, ale cítil, že dále se nedostal.
„Pojď, musíme spolu, neboj se, já to vydržím! Teď!“ vykřikla, když ho prudce za jeho hýždě zatlačila do hlubiny své studánky. Vykřikla ještě jednou, tentokrát bolestí, ale oba cítili, že se dostal hluboko.

„Moc to bolí, Pavlínečko?“ šeptal jí s obavami, líbal starostlivě na čelo a hladil na spáncích její vlasy, když v koutcích očí zahlédl dvě krůpěje slz. Pomalu klouzal svým pyjem opatrně uvnitř její vagíny tam a zpět.
Podívala se mu vděčně do očí.
„Docela jo, ale už je to skoro dobrý, Marečku muj úžasnej!“
„Můžu tedy takhle jemně ještě chvilku?“
„Jo, musíš, je to něco tolik jinýho, trošku to pořád bolí, ale je to úžasný! Pojď ještě, miláčku!“

Podíval se dolů a pozoroval svůj úd s malými krvavými šmouhami, jak pomalu vyjíždí ven z jejího lůna a vrací se zase zpět. Něco tak vzrušujícího ještě neviděl a uvědomil si, že už možná nikdy neuvidí.
„Vidíš, ho? Je trošku vod krve. Můžu úplně, vílo moje bláznivá?“
„Jo, dělej, neboj se, měla jsem to před třema dnama, pojď! Chtěla bych to poprvé zažít úplně celý!“ šeptala s očima vzrušením rozevřenýma dokořán.
Bolest přestala vnímat.

Zrychlil tempo a věděl, že ani tentokrát dlouho nevydrží, protože takhle vzrušený byl snad jen když se miloval poprvé.
Zašeptal to Pavlínce.
„Víš, jak mě strašně moc vzrušuješ, Pavlínečko? To je šílený, tak strašně jsem tě chtěl, já budu zase hned hotovej. Příště snad vydržím dýl, šíleně, ale fakt šíleně mě vzrušuješ a strašně jsem tohle přál už několik let,“ přiznával potichu.
„Neboj, já už to taky nevydržím, jde to na mě asi stejně jako před tim tim tvým jazýčkem, ježiši! To je šílený! Už! Už!“
Chtělo se jí křičet, ale vycházely z ní jen hlasité vzdechy a v okamžiku, kdy vzápětí uvnitř ucítila záškuby jeho nádherného kůlu, objala ho, prudce se k němu vzepjala a pak se jen sesunula zpět na polštář.
Padl jí do náruče a jen pořád dokola opakoval: „Bože, jsi tak nádherná! Boží, dokonalá! Nebyl bych nikdy věřil, že se něco tak krásnýho může stát. Nikdy!“
„To ty jsi neskutečnej, fakt jsem nevěděla, že to je tak hezký. Je to mnohem hezčí, než co holky vykládaly! Strašně moc jsem to chtěla s tebou dělat. Už tenkrát, když jsem ti tak vynadala, ale bála jsem se, že je to zvrhlý. Strašně jsem se bála, že je. Že nejni, viď, že ne! Řekni, že nejsme úchylný, prosím!“
„To víš, že ne. Mezi náma dvěma ne a nikdo jinej se to nedoví, neboj.“

Chvilku jen tak leželi a pak dodala.
„Jenže stejně jsi můj brácha,“ a udeřila ho jemně pěstí do prsou a zamračila se a s obavou se zeptala: „Budeš mě ještě takhle někdy chtít, miláčku?“
„Já jsem se právě chtěl zeptat tebe, jestli bys mě třeba chtěla zase hned ráno?“
„Nikdy bych tomu taky nevěřila, ale to víš, že jo, jen to musíme hned všechno uklidit, myslím, že je pode mnou trošku krve, Máro.“
Zlikvidovali všechny stopy a usnuli schoulení jeden druhému v náručí.

Ráno se probudil a když viděl, že Pavlínka ho pozoruje zeptal se: „Víš, že tě miluju? Jsi úžasná, ale miluju i tu druhou, to nejde, aby to přestalo.“
„To jí asi nesmím vyškrabat oči, co? Protože tě asi taky miluju, jinak bych tohle nikdy nedovolila,“ smála se upřímně, když mu prsty projížděla jeho vlasy, „nebo mě s ní seznámíš?“
„Možná. Časem. Teď ne. Nesmíme tohle přece nikdy nikomu říct! Stejně si musíš najit nějakýho pořádnýho kluka, kterej nebude lump a bude tě mít rád nejmíň tak jako já. Tohle přeci nemůžeme dělat celej život, ale budu mu stejně závidět,“ smutně se na ní podíval.
„Tobě se to říká, ty už nějakou holku máš,“ povzdechla si také smutně.
„Dokud budeš chtít, vždycky mě budeš mít takhle a úplně celýho, ale musíš si asi opatřit nějakou antikoncepci nebo si já budu muset všude brát šprcky, protože odteď už tě budu chtít pokaždý, když tě jen uvidim. Je ti to jasný, Pavlí? A jestli přijdeš někdy z koupelny do našeho pokoje nahá, jako že tos ještě nikdy neudělala, tak tě normálně znásilním, protože to nevydržím,“ smál se Marek. „Ale asi ne, když bude doma fotřík. A radši ani máma,“ dodal ještě.
„Naštěstí to pude jen tady nebo doma, když bude pryč jak táta, tak máma, takže náslinit mě nebudeš tak často, ale strašně ráda se nechám. Nesmíme ani trošku riskovat,“ přitulila se k němu. „No, ale možná fakt třeba budu chtít od tebe občas znásilnit, i když někdo bude doma, když to slibuješ. Myslím, že asi čas od času do pokojíku nahatá přídu,“ zopakovala a blaženě se při té představě rozesmála a vášnivě Marka objala.
„To ale nebude násilnění, Pavlínečko, to bude svádění a mně svedeš kdykoliv, jenže když budou doma, tak by moh bejt průser a asi bych si to pak radši musel udělat sám, když bys přišla do pokojíku nahá, víš?“ usmál se na ní a začali se líbat.

Během ranního milování jí Marek poprvé ukázal svou úžasnou výdrž.
Byla nadšením celá bez sebe a věděla, že je to šílené, ale že ho miluje a nedokázala si v tu chvíli představit, že by se ještě někdy milovala s někým jiným.
Když odcházeli z bytu, cítila, že ji má trochu rozbolavělou, i když takové vyvrcholení, jako v noci, se nedostavilo.
Nahradil ho dlouhý nekonečný příval úžasného pocitu nekonečného uspokojení, jaký ještě před tím nikdy nezažila.

***

Tohle všechno Jakub sice nevěděl. Tušil ale, že nejspíš nějak tak podobně museli asi v minulosti začít.

Asi o měsíc později našel v pécéčku třetí záznam, který byl ještě překvapivější.