Evička – dovolená 7

Toto je 20 díl z 21 v seriálu Evička

Po obědě v taverně si udělali odpočinkové odpoledne u vody a dohodli se, že nějaké společné hrátky příští den vynechají, ale škádlivé narážky na dosavadní i budoucí průběh dovolené se ozývaly každou chvíli.
Nejčastějším terčem byl kupodivu Jakub. Tereza ale vytušila, že za to mohl nejspíš její rozhovor s Markem chvíli před příjezdem člunu. Když totiž druhý den plánovali nějaké další akce a výlet na člunu, podařilo se Ivanovi s Markem za podpory obou slečen zrušit losování posádky lodě a jako kapitána přímo delegovali Jakuba, protože ostatní zkušenosti s motorovým člunem neměli. Rozdělit se na čistě pánskou a dámskou společnost neprošlo a nakonec zvítězil jasnou většinou návrh, aby posádku lodě doplnily Andrea s Pavlínou, zatímco zbytek zůstane na pláži a po poledni se přesune k maríně na oběd. Tereza zachytila Markův významný úsměv a zahrozila mu pěstí tak, aby to nikdo neviděl, ale poslala mu i vzdušný polibek. Bylo jí jasné, že to je výsledek jeho zákulisního vyjednávání.

Nakonec se nikam nejelo, protože Andrea potichu připomněla Pavlíně její slib, takže slečny z výletu s Jakubem vycouvaly pod záminkou, že dvakrát po sobě na loď nemusí. Využila toho, že si šly dopoledne zašnorchlovat podél břehu daleko za ústí jejich malé zátoky a slib jí připomněla. Jakub, který vyrazil do vody o pár minut později, šnorchloval opodál a najednou se mu zdálo, že něco zaslechl. Potichu připlul blíž.
Slečny odpočívaly napůl ve vodě a napůl na kusu skály, který vyčníval z vody asi třicet metrů od břehu.

„Povídej, Pavlí, co máš za tajemství, co nesmím nikomu vykecat?“
„Přísahej na smrt svých rodičů, že nikomu ani necekneš. Přísaháš?“
Andreu překvapila vážnost, s jakou tu prosbu vyslovila.
„Jasně, že jo. Neboj. Co se děje? Povídej,“ nedočkavě ji vybídla.

„Hele, je to dlouhý povídání, ale tady nikdo nejni, tak snad můžu. Platí, že se nic mezi náma nezmění a ani mezi tebou a Markem? Ať uslyšíš, co uslyšíš?“
„Jasně, neboj, slibuju. Hlavně už povídej!“
„Tak hele. Držíš se pevně? Neutopíš se?“
„Nikdo tu nejni, povídej, přeháněj!“

„Začnu vod konce. Celou tuhle dovolenou a i diskošky sem zorganizovala kvůli mojí mámě a tvýmu tátovi.“
„Jak to? Co s tim má společnýho táta?“
„To je fakt dlouhá story, ale měla bys vědět, že von se zná s mojí mámou už vod svýho gymplu a byl do ní zamilovanej, jenže vona prej platonicky milovala ňákýho profesora. No a před pár lety se potkali někde v letadle, pak časem dali rande a von jí řek, že byla jeho platonická láska celej gympl a vod tý doby vobčas randí dál. A taky v bytě po tetě Áje.“
„Nekecej, jak to víš? To hraje celou dobu divadlo? A Eva taky?“
„Já sem tě varovala, že to bude šok, ale to zdaleka nejni všechno. Chceš to slyšet? Buď to pochopíš nebo ne a budeš mě nenávidět, ale slíbals mi něco. Platí to?“
„Platí! Neboj, Tady je už možný všechno, ale je to šok! A jestli chtěji, aby se táta rozved, tak to je šílený a asi to nevydejchám.“
„Neboj, to vůbec ne, ale teď začnu pozpátku. Uvidíš. Pak se rozhodneš, ale nezapomeň na svůj slib.“

„Tak dobrý, ale povídej,“ poprosila Andrea a zaposlouchala se do story, kterou jí Pavlína pověděla a nevynechala nic podstatného. Občas se na něco zeptala, ale ten příběh se v tom hlavním nijak nelišil od toho, co jsme už napsali, i když některé podrobnosti ohledně vzájemného sblížení s Jakubem nebo výjimečných chvilek doma s Markem a Evou vynechala.
Když už byla u konce, vynořil se u nich Jakub.
„Ahoj, holky! Snad nevadí, že jsem něco zaslechnul?“
„Tati, co tu děláš, tohle přeci bylo jen pro mě! Ty si slyšel všechno, co mi tu Pavlí vykládala?“
„Nevím, jestli je to všechno, ale co sem slyšel, to byla pravda. Bohužel. Ale neboj. Ty máš ráda Marka i Ivana a já to tak mám s mámou a Evou. Vobě miluju celou dobu, co je znám, jenže Eva to ví a mámě sem to říct nemoh. To je asi jasný. Eva by nikdy nedopustila, abych se s mámou rozešel a už vůbec ne kvůli ní. A tedy ani aby o mně a o ní máma věděla.
Jenže já je vobě mám rád hrozně moc a voběma ubližuju. Eva to ví a bere to. Máma to nevěděla a zatím neví. A jestli sem to pochopil, tak teď víš o tom, jak jsem to zjistil o Markovi s Evou a Pavlínkou a že Pavlínka měla celou dobu třetí přání, abysme tvoje máma, já a Eva tak nějak spolu dobře vycházeli a aby nám všem bylo spolu hezky. Tobě teď otevřela tajemství Evy a Marka a svoje a Marka. A taky to, že zneužila ňákou chemii na tebe s Ivanem. Je to tak? Jenže mám pocit, že Pavlína tak nějak odhadla, že ty máš k Ivanovi dost podobnej vztah, jako měla vona k Markovi. Riskla tu její chemii a trefila se.“
„No, teď mě můžete klidně zatratit, ale nedělala sem to kvůli sobě a mám snad vaše slovo, že to nevykecáte,“ trochu se naježila Pavlína, protože jí bylo jasné, že teď se rozhoduje o jejich budoucnosti. „Vono se to na těch diskoškách vyvrbilo tak, že já mám fakt hrozně moc ráda Ivana a von mě a vy se zase máte moc rádi s Markem a to sem moc ráda.“

„Pavlínko, víš, že já to nevykecám nikdy, to jsi asi viděla, ne? Myslím, že Andrea je natolik úžasná a rozumná, že taky nikomu neublíží. Nemám pravdu?“
„No, to vo Markovi a Evě je teda šok. Von Marek fakt nikoho kromě Evy a pak tebe neměl?“
„Mně říkal, že ne a já mu věřím. Akorát se pak zamiloval do tebe, jenže mně a mámu zatím eště pořád má rád taky. A my vobě jeho a nestydíme se za to. No a co se týče tvý mámy, tak to je otázka tý chemie tady. Jenže vono je to tak, že ta chemie jen vodkryla, že mezi náma všema něco fakt hrozně silnýho je. Ty to máš s bráchou, ale i tady s Jakubem taky hrozně silný. To je na vás vidět. Jak se hrozně přitahujete a chcete. Přiznám, že nevím, jestli je hrozný, že nám ostatním to tak nějak dělá dobře, nejspíš protože máme špatný svědomí všichni a zlepšuje nám ho, když vidíme, že okruh nás zvrhlíků se zase rozšířil. Ale fakt nevím.
Vsadím se, že kdybysme teď vodplavali na pár hodin pryč, tak si tam ta čtyrka zase začne ňáký hry. To je stopro. Jenže teď už nemaji žádnou chemii a stejně to mezi nima tak je. Na to vsadím svoje bikiny, co mám nahoře v kufru.
Jenže, aby bylo všechno fér, tak by to všechno měla vědět Tereza a Ivan taky. Já ho mám strašně moc ráda a budu mu to muset taky říct, když už to víte vy dva. Nebylo by to fér a to bych nemohla. Stejně připadám hrozně, že sem ti to všechno Andy neřekla předem. A Ivanovi taky. Jenže to bysme tady teď asi nebyli a já bych neměla Ivana a ty Marka.
Jo a tady Jakub by se dál scházel tajně s Evou, ale my s Markem bysme to věděli, ale nevěděli bysme, jak to říct vám. S Márou sme to rozebírali asi stokrát. Když sem přinesla tenkrát tu chemii, tak to ste věděli všichni. Já taky nevěděla, co to provede. Vono to jen spustilo něco, co nikomu potom ani trošku nevadilo.
Najednou sme fungovali my čtyři i bez chemie jako s ní a bylo nám fajn. Tedy mně a Márovi jo a Ivanovi snad taky. A myslím, že i tobě Andy.
Tak sem to vzala i sem, ale jen s jediným cílem zkusit, jestli by to náhodou nějak nezafungovalo na Terezu tak, aby jí Eva s Jakubem nevadili. Nikdo z těch tří neměl ani tušení. To Jakub potvrdí.

„No a vono to asi zagfungovalo,“ s údivem konstatoval Jakub.
„Jenže to taky zafungovalo na mě s tebou a na Ivana s mámou, tatí. Na to nezapomeň. Na všechny. Ivan si to zkusil s Evou a Marek s mámou, což je taky šílený. A jak sem pochopila, tak ty s Pavlínou a Evou eště před dovolenou, tenkrát, jak ste řešili ten průser. Hrůza, ne? Co s tim dál? Z tohohle úhlu to teda moc ideální nebylo,“ kabonila se Andrea a těkala pohledem z Jakuba na Pavlínu a zpět.
„No, to je právě ten průser, že ta chemie vodbourá všechny zábrany a lidi pak dělaji věci, který sice nejspíš maji někde hluboko tak nějak zakódovaný, že by je chtěli dělat, jenže ňáký společenský konvence jim v tom brání.“
„Jenže voni to lidi asi ani předem netuší, Pavlí, že to je někde v nich. Já teda s Ivanem určitě ne, i když sem ho měla moc ráda a von mě.“

„Hele, to teď neřešíme. Já myslím, že kdyby si někdo z vás dvou nějak šikovně začal, jako se to stalo nám s Markem, tak byste tu chemii nepotřebovali taky. Kdyby byl Ivan starší než ty, tak by si třeba troufnul, protože sme si s nim vo tom mockrát povídali a tobě by se to dost možná líbilo tak, jako mně, jen by k tomu musela bejt vhodná situace. Mně přiznal, že si netroufnul jen protože je mladší.“
„No, to mně před časem taky řek, když sme rozebírali, co to provádíme a náramně nás to bavilo,“ potvrdila Andrea.
„Ale docela jistě byste si bez chemie nezačali nic ty s Jakubem a jasně, že Ivan s Terezou taky ne.
A eště tady máme blázinec v tom, že vo mně a Jakubovi nikdo nevěděl, ale to se stalo jen tenkrát a nebyli sme sami, a navíc si klidně užívá Marek s Terezou a Ivan s mojí mámou, protože veškerý zábrany sou pryč. Nebo snad holky s nima. Asi všichni dohromady.
Jenže já sem tu chemii vzala, abych vyzkoušela, jestli to pomůže tady Kubovi s Evou, aby Terezka byla v poho. No a to je OK.

Co na to řekne Eva, až zjistí, že za tim všim byla chemie? A že tedy díky zrušení zábran teď všechny baví sex se všema, i když se ve většině případů asi nejedná jen tak vo vobyčejnej sex, ale vo to, že to mezi náma funguje eště silnějc než mezi hipíkama v šedesátých letech. Jenže zase vo to hůř, že sme všichni vlastně jedna rodina, ale máme se rádi tak nějak trošku víc. Hele asi bych si měla jít zaplavat nebo někde promluvit s Terezou a všechno jí říct. Co vy na to?“
„No, já bych třeba moh promluvit s Evou a říct jí, jak to celý tady bylo. Vona asi něco ví, ne?“
„Tak já bych třeba zase mohla dát řeč s Ivanem. Vode mě by to asi vzal, když by viděl, že já vím všechno a žiju s tim a táta taky. Markovi bude stačit říct, že všichni všechno ví. Jemu je to všechno jasný. Mně a Ivanovi taky, protože víme vo chemii, ale von neví tu historii vaší rodiny. Bude čumět jako blázen, že Eva je tak trošku tvoje starší ségra,“ vyprskla smíchy při té představě Andrea, „a že vlastně svádí tvojí ségru. To tedy bude fakt čumět,“ smála se dál.

„No, vono to vypadá jako dobrá sranda, ale nevím, jestli bych to mámě neměl říct já a poradit se vo tom s Evou, nebo abysme jí to řekli spolu“ navrhoval Jakub.
„Nakonec to budou stejně vědět všichni, ale nechtěla bych, aby Eva vypadala jako ňáká podvodnice, která se Terezce pokouší přetáhnout Jakuba. Vona za nic nemůže a kdybysme jí neukecali, tak by tu nebyla. Dokáže to Tvoje máma pochopit? Co myslíš, Andy?
Tu chemii bych jí asi měla přiznat já, protože když za ní pudeš ty Jakube a eště i s mojí mámou, taky by to mohla vzít jako podraz a zaseknout se. Vono se jí to bude těžko chápat i tak,“ navrhovala Pavlína.

Nakonec se dohodli, že podstatnou část řekne Tereze Pavlína, Andrea to probere s Ivanem a Jakub řekne všechno Evě. Potom podle reakce Evy si večer všechno vysvětlí Jakub s Evou a Terezou dohromady.
„No a my to zapijeme s klukama, že jo, Pavlí?“
„Ale bez chemie,“ smála se Pavlína a s účastí popřála Jakubovi úspěch v jeho večerní nejnáročnější diplomatické misi jeho života. Obě ještě udělaly k Jakubovi tempo, objaly se s ním a jejich ruce se potkaly u houštiny jeho chlupů, kde ale téměř nic nenašly.

„To byste se musely teď trošku snažit, krásky moje. Je z těch řečí ňákej špatnej,“ rozesmál se, ale s oběma si vyměnil hezký polibek a pohladil jejich štěrbinky.
„Určitě by byl hned ready, ale necháme si to na jindy. Koukejte plavat ke břehu. Budu tam pár minut po vás.“

Po obědě se Pavlíně za spolupráce Andrey a Jakuba, kteří odlákali ostatní, podařilo vytáhnout Terezu na terasu na šálek kávy. Pavlína s ničím neotálela a hned začala.
„Terezko, musím ti říct jednu hroznou věc, ale slib mi, že nezačneš hned vyvádět. Jakubovi s Andreou už sem všechno řekla, moje máma toho ví dost, ale ne všechno a Ivan taky. Nechci, aby sis myslela, že jsem ňákej podrazák a už vůbec ne, aby sis něco takovýho myslela vo Evě nebo Jakubovi.“
„Počkej, trošku mě děsíš. Ale jestli mi chceš říct, že se Jakub s tvojí mámou znali už dřív nebo že spolu něco i měli, tak něco vím a něco tuším. A žiju.“
„Ty jsi neskutečná, to já vím, ale to zdaleka nejni všechno a bude to nejmíň na dvě kafe a pořádnou dávku nějakýho silnýho drinku.“
„Tak ho dem rovnou udělat a ty při tom povídej. Sem jedno velký ucho.“

„Budeš normálka v šoku, ale říct to musím,“ konstatovala Pavlína a ve zkratce vypověděla celou historii její rodiny i pokusů s chemií, které měly ve svém důsledku za následek tu zběsilou jízdu, kterou teď všichni zažívají.
Tereza se občas na něco s údivem zeptala, ale žádné scény nepředvedla. Dopily kafe i velkou sklenici grepového džusu s vodkou a Tereza konstatovala: „To je teda něco. Dem si dát eště jednu dávku, ale už to docela chápu. Eva to fakt asi měla těžký, celej život s takovým tajemstvím žít.“
„Zase vodku s džusem nebo pořádnou dávku toho jejich koňaku?“
„Radši to druhý, holka. Takže ty myslíš, že ta chemie jen uvolnila něco, co v každým z nás bylo?“
„No, to je asi jistý. Ale já to celý dělala jednak protože se mi Ivan strašně líbil a Marek nemluvil vo ničem jiným než vo Andy a tenkrát poprvé v tom malým bytě sme vůbec netušili, co to provede, spíš sme mysleli, že je to ňáká extáze nebo tak, aby nám supr nálada vydržela co nejdýl. No a pak už nikdo z nás žádnou chemii nepotřeboval.
Dneska sme to znovu probrali s Andreou a Jakubem ráno ve vodě. Měli k sobě s Ivanem hrozně blízko taky, jen si Ivan nikdy netroufnul něco začít, protože je mladší a Andy byla mezi nima dycky šéf. Ale já nevěděla, jak to zařídit, aby se Jakub nemusel bát, že tě ztratí. Dyť sem ti říkala, že Eva ho furt posílala včas domu a s kytkou nebo tak.
Zkrátka aby doma neměl nikdy problém a von v tom plaval, protože má rád vás vobě. Stejně jako Ivan mě a Andreu a Andrea jeho a Marka. Aspoň my sme strašně moc rádi, že to tak máme, jenže nevím, jak teď ty.
Třeba se sebereš a vodjedeš nebo to tu eště chvíli nějak vydržíš a vodejdeš v Praze. To je právě ta hrůza. A dopředu něco říct sem neuměla a kdyby za tebou přišel Jakub, představil ti Evu a řek: ‚A vod teď se budu scházet i s Evou‘, tak to by asi moc nešlo, že jo?“

„No, hele, tak asi poslední dva roky je Jakub dost jako vyměněnej. Hrozně hodnej, pozornej, prostě jako když jsme byli mladý. Zmínil, že před časem potkal tvojí mámu v letadle a pak po čase někde ve městě a že to byla jeho platonická láska z gymplu. Von byl vždycky na ženský, což sem věděla, ale von je vážně báječnej. Já si i zkusila ňákou vodvetu, ale nebavilo mě to. Prostě nemůžu mít nic s chlapem, kterýho fakt nemám dovopravdy ráda. Zkrátka to nefungovalo a vím, že von mě má dovopravdy rád a já jeho. Ty jeho zástoje bejvaly dycky jen někde na cestách. Na delších cestách. Určitě nejezdil třeba do Brna jen tak smočit rákos, jak von říkává, za ňákou ženskou.“
„No, jenže teď se to šíleně zkomplikovalo. Andy a Jakub, Ivan a ty. Nemluvím o Markovi s Evou, ale tebe to s Markem taky bavilo a snad se neurazíš, když řeknu, že Jakub se líbí i mně, ale stejně miluju Ivana. To vím. Ale pořád i Máru. A von Andy a Evu. Je to šílený, ale teď to tak je.“

„Pavlínko, nejsem žádná hrdinka, ale co se stalo, to nejde vzít zpátky. Já vod svých dětí ani od Jakuba neuteču, takže musím akorát vyřešit, jak to uděláme s Jakubem a Evou. Já sem trošku tušila, že mezi nima něco je a Eva je báječnej člověk. Nikoho takovýho sem za celej život nepoznala. Proto sem to hned zkraje sama chtěla zkusit a myslím, že by to asi fungovalo dál. Ale s klukama nevím. A jestli to pustí Andreu, to taky nevím. S Kubou a Evou to večer probereme, ale s Andy a Ivanem asi až doma. To fakt nevím.“
„Je mi dvacet, tak radit nemůžu, ale bylo to nakonec přeci nádherný a když ste byli jen s Markem a my vodjeli lodí, tak to bylo neskutečný i bez chemie. Nechceš tomu nechat volnej průběh? Stejně v Praze budou všichni furt v práci nebo ve škole, tak proč si čas vod času nezpestřit život? Nemysli, si, že Eva je s klukama furt. Jestli jim to vyjde jednou nebo nejvejš dvakrát do měsíce, tak sou všichni rádi a to je, myslím, tak akorát. Sou si vzácný a i proto je jim spolu tak hezky. Jó, nám je dvacet a studujeme, tak na sebe máme víc času, ale Ivan je z tebe úplně hotovej, stejně jako Marek z Evy. Marek s Evou se mají šíleně moc rádi a to milování je jen třešinka na dortu. Ivan je neskutečně hodnej a prima kluk a ty jsi ta nejbáječnější ženská, co znám. Kromě mojí mámy. Taky se napřed bála, ale teď je to ta nejšťastnější ženská pod sluncem.“

„Holka, ty bys snad dokázala přesvědčit každýho, ale netlač na pilu. Tohle se nedá rozhodnout jen tak. Rozum říká, že ne, ale i že jo, tak uvidíme. Já fakt nevím.“
„A když tady za tebou příde Marek nebo Ivan, tak co? Protože Jakub nejspíš neřekne v žádným případě žádný z nás ne a kluci taky ne. A vidělas, že Eva, Andy ani já rozhodně nejsme proti.“
„No, to je právě to. Já tady rozhodně nebudu kazit partu,“ už docela uvolněně konstatovala Tereza, „ale co v Praze?“
„Počkej, počkej! To tady jen nebudeš kazit partu nebo tu hru fakt budeš chtít hrát sama vod sebe a s radostí? Bylo by přeci hrozný, abys dělala něco, co se ti nebude líbit, co dovopravdy nechceš.“
„Neboj, doteď to bylo krásný, tak to snad bude i dál. Nikdo tady přeci nedělal něco, co by jiným bylo proti mysli, ne?“
„Sláva! Ty si fakt tak úžasná!“
Pavlína se vrhla k Tereze, objala ji a začala ji nadšeně líbat na tváře.
„Já se radostí snad počůrám a dám si eště jeden drink. Dneska se opiju, i když to slušná dáma nikdy nemá udělat!“
„Vemem si ho dolu k ostatním a večer to proberu s Evou a Jakubem. Stejně si číslo, Pavlínko, ale úžasný!“
„To sme tady asi všichni! A v Praze si to asi proberte všichni společně, protože ty nepřístojnosti tady děláme všichni. Možná, že by bylo lepší probrat to všechno tady, jenže to byste v tom chtěli jet dál, to vím dost jistě a byli byste jako já, Marek a Eva.“
„Holka, dneska by bylo možný všechno, ale i po těch dvou dávkách alkoholu mi to příde bejt šílený, jenže taky neskutečně přitažlivý. Já nevím. To je děs. Jenže krásnej.“
„Napřed to proberte dneska večer s Evou a Jakubem. Podle toho pak uvidíš, co dál. Ale teď poď! Dem za nima a vo ničem ani slovo. Já jen řeknu Andy a Kubovi, že víš všechno.“

Poměrně dost brzy po večeři se mládí oddělilo a obě skupiny se odebraly do svých pokojů.
Jakub vzal nahoru celou lahev místní špičkové brandy. Andrea pro jistotu zažehla ještě před jejich příchodem svíčku pod mističkou se známou vůní a položila vše na stolek. Tereza si toho okamžitě všimnula, ale nekomentovala to. Jakub ihned opatrně začal Evu seznamovat s dnešními událostmi, ale Tereza ho přerušila.
„Kubíčku, netrap se. Zkrátíme to. Evi, Pavlína mi dneska odpoledne řekla o vás úplně všechno a taky to, že za ten blázinec tady může chemie, kterou nám dala všem načuchat. Takže buďte v klidu. Já o vás dvou věděla svý eště před dovolenou. Mám vás voba ráda a jestli Pavlína měla pravdu a ty si Jakuba hlídala, aby nic nepřeháněl a jestli von nás má tedy rád vobě, tak já to beru. V lásce se nedá poroučet. Já ho miluju, von tebe i mě a ty jeho. Ty to víš pár let a teď už si snad nemusíme na nic hrát. Jakub byl dycky na ženský a žila sem s tím. Snad se teď umoudří a my si ho vohlídáme. A to eště nemluvím vo našich holkách.
Takže, Kubo, jestli nám všem budeš nevěrnej, tak budeš mít peklo. Seš normální muslim se čtyřma ženskýma, který tě ale žerou. Takže to je za mně všechno a já si du támhle zainhalovat tu bezva Pavlíninu vůni. Nejdete taky? Myslím, že nám to spolehlivě vyžene z hlavy jakýkoliv další myšlenky. Teda kromě jediný, což je asi všem jasný. A mně se docela ta myšlenka líbí, abyste věděli,“ rozesmála se k překvapení Evy i Jakuba docela uvolněně.
„Já se z Pavlíny zblázním. Tak ty víš i vo mně a mých dětech všechno? To je šílený! Ale vlastně Kuba to stejně věděl, tak je snad dobře, že když takhle vyvádíme, že tak že to víš všechno taky. Jen se bojím, co tomu řeknou Andrea a Ivan.“
Pak se jí ale rozjasnila tvář a zeptala se: „Tu vůni sem donesla Pavlína?“
„Jo, tvoje mladší sestra dovezla a Andrea nainstalovala. Jakub přeci všechno o vás ví taky, takže Pavlína asi nevynechala nic podstatnýho. Je to tak, Kubo?“
„Nevím, co všechno ti řekla, ale když tě netrefil šlak hned, tak snad už tě netrefí?“
„Netrefil a už netrefí, neboj! To, co si prožila Eva, bych nikomu nepřála, ale možná to stálo zato. Teď je úžasná a její brácha a ségra taky. A mají to spolu tak nádherný, že by jim jeden moh i závidět. Nejdeš si přivonět Evi?“
„Takže mě nenezabiješ? A Jakuba taky ne? Jestli ne a když si přivoní i Jakub, tak bych to zkusila taky,“ s ohromným ulehčením vydechla Eva.
„Evi, ty za nic nemůžeš. Snad bych mohla zabít Jakuba, ale von je i díky tobě teď báječnej mužskej a manžel a mám ho ráda celej život a von snad mě taky. Nebo ne? To zlobení tady nepočítám. Tady zlobíme všichni. Ale krásně. Nebo ne?“
„Evi, já mám dvě nejúžasnější ženský na celým světě. Co myslíš?“
„Máš nejúžasnější Terezku, ale myslím, že jestli to dobře chápu, tak bys měl co nejdřív jít zainhalovat tu Pavlíninu vůni, protože pak už nebude ani pomyšlení něco dál řešit. Vono se to tím nejspíš vyřeší samo. Nemám pravdu, Teri?“
„Přesně tak sem to myslela a hmmmm,“ znovu nasála vůni, která se odpařovala na stolku, posunula jí k Evě a dodala: „Co bude v Praze, budeme řešit pak.“

Za malou chvíli už je obě Jakub nedočkavě postrkoval před sebou směrem k malé ložničce. Zatímco bleskově rozepnul letní šaty Tereze a přisál se k její špuntíkům, Eva mu stejně rychle stáhla kalhoty.
Vzápětí stáhla kalhotky i Terezce, ale to už se oba pustili do ní a za okamžik ji zbavili podprsenky, šatů i kalhotek a všichni se začali nenasytně mazlit na širokém lůžku.
Jakub střídavě zabořil svůj jazyk do klína jedné i druhé a ony si mezi tím hladově hrály jak s jeho úžasnou svící, tak i samy se sebou.
Vášnivé polibky a vzájemné vysávání špuntíků nebralo konce a vyvrcholilo tím, že Terezu položili na záda, Eva si pro sebe zabrala její ňadra s ohromnými vzrušenými dudlíčky, vášnivě ji začala líbat, takže Jakubovi nezbylo než roztáhnout jí kolena tak široko, jak jen to šlo a dlouhými pomalými tahy projíždět její nadšeně pulzující a mokvající kundičku.
Hlasitost vzdechů nabírala na intenzitě.

Ve stejné době Pavlína s Andreou seznámily se stavem věci Marka s Ivanem a podobně jako zbývající trojice se dohodli, že ten lehký šok, který trochu otřásl Ivanem, nejlépe překonají, když spolu začnou inhalovat vůni z lampičky, která byla u Pavlíny v pokoji. V okamžiku, kdy jejich nadšené, radostné mazlení začalo směřovat k vyvrcholení, najednou Marek vše zastavil.
„Panstvo, stop! Já mám nápad. Myslím, že je nejvyšší čas zkontrolovat klub starších! Buď je všechno v prdeli a nebo naopak a pak to bude supr. Kdo de se mnou?“
„Jóóó! Ale potichu!“ přidal se Ivan.
„Jasně, kdyby se něco podělalo, tak vycouváme! Dem,“ připojila se Andrea.

Potichu opustili svůj společný pelech a opatrně vklouzli do předsíňky apartmánku naproti.
Zvuky, které zaslechli, naznačovaly, že by se jejich program mohl podstatně rozšířit. Marek opatrně nahlédl dovnitř a naskytl se mu pohled na trojici, přesně v okamžiku, kdy se Jakub rozhodl věnovat se se stejnou péčí jako před tím svojí Tereze, teď také Evě, která nedočkavě roztáhla své nohy a přitahovala si Jakuba do sebe a Terezka se chystala oplatit jí báječnou hru s jejími dokonale tvarovanými velkými ňadry.

Marek váhal jen malinký okamžik a přesně v momentě, kdy Jakub provedl procítěný, hluboký zásun a Eva nadšeně vzdychla, rozevřel dveře a s hlasitým: „Hurááá! Je to dobrý! Zvládli to!“ skočil na postel vedle Evy a začal jí vášnivě líbat.
Jakub se ještě pokoušel pokračovat v kopulaci, ale to už za Markem vpadli do místnosti zbývající tři a vrhli se na Terezu.
„Mami, ty si úžasná! Báječná! Nejlepší na celým světě!“ začala se s ní vleže na posteli radostně objímat Andrea a Ivan s Pavlínou se vmáčkli do klubka těl a nadšeně hulákali také.

Jakub projevil smysl pro realitu jako první.
„Teda vy ste spolek! Takle nás vyrušit v nejlepším! Všechny vás mám rád, ale nemám tady dost prostoru, abych vám to dokázal. Nechte toho a deme všichni dolu! Dámy si můžou vzít noční košilky a pánové svý noční úbory, pokud tady vůbec ňáký nosí.
Jdu si pro svý voblečení a mažu dolu připravit drinky. Myslím, že je nejvyšší čas si tedy některý věci vyjasnit. Dnešní noc bude dlouhá! Kdo je proti, ať se de zavřít do koupelny a dá si sprchu!“
„Supr nápad! Holky, jestli chcete, běžte si pro noční košilky, aspoň uvidíme, která košilka bude nejvíc sexy!“ doplnil Marek. „A Evi, Terezko, potřeboval bych probrat ňáký osobní věci jen s váma!“
„Taky si potřebuju s tebou něco vyjasnit, Marku,“ nadšeně souhlasila Eva, zatímco Pavlína se přitočila k Jakubovi: „Prosím, musíš mi hned povědět, jak to proběhlo. Andy to taky bude určitě zajímat, viď Andy? A taky jak to s náma všema bude v Praze.“
„To víte, že jo, holčičky moje! Myslím, že si všichni všechno řekneme, nebojte! Sám sem na to zvědavej, ale teď mě omluvte, musím se dát do gala a vy rozhodně taky, nahatý dolu nemůžete,“ zasmál se, vysmekl se jim a šel ke skříni najít si své pyžamo. Ostatní se rozprchnuli, aby se dali do pořádku podle Markových instrukcí.

Když na chvíli osaměli, konstatoval Jakub: „Vím, že sem byl asi hnusnej, ale odpustíš mi to? A nemusíš se do ničeho nutit, jen abys tady někomu vyhověla. Moc prosím.“

Tereza si navlékla krátkou hedvábnou noční košilku, a zatímco se před zrcadlem upravovala, překvapila ho.
„Neboj, miláčku, já vím, jakej si. Máme se voba moc rádi a mně ze všeho nejvíc na tom všem překvapuje, že ta divočina se mi fakt líbí a že mně vůbec nevadí, že To máte s Evou takhle už delší čas. Vona je fakt neskutečná a já jí mám moc ráda, víš? Vono se sice říká, že jakmile se do vztahu dvou přimíchá láska ke třetímu, že to je konec, ale mně spíš vadily ty tvý holky na cestách. Pokud by to zůstalo jen takle a nebudeme už nikoho hledat, tak budu mít aspoň jistotu. Ale kdybys zase začal hledat něco někde jinde a já to zjistila, bylo by to špatný. Rozumíš mi?“
Přišla ke zkoprnělému Jakubovi, pohladila ho po tváři a něžně ho políbila.
Objal jí a dlouze políbil.
„Bože, fakt si neskutečná, Andy měla před chvílí pravdu a já si tě asi ani nezasloužím, Terezko moje,“ šeptal, když jí hladil po tváři, ale pak mu došlo, že je tu ještě jeden problém, „Jenže teď mi došla jedna věc. Dobře, Eva je tedy OK, ale co Ivan a Andrea?“
„Já bych to neřešila, Kubíčku. Tady mi nevadí vůbec nic. To evidentně nikomu. Evě a jejím sourozencům ani v Praze ne.
Trošku mě to šokovalo, to je fakt, ale teď je docela chápu a mají se všichni strašně moc rádi a sou na sobě úplně závislí, takže na tom nevidím ani ň špatnýho. Zkus se zamyslet, jestli se mi čtyři máme všichni taky tak moc rádi, že bysme to chtěli mít jako voni. Chtěl bys?“

Zíral na ni s ústy lehce pootevřenými a marně hledal odpověď. Nakonec se zmohl na otázku: „A ty bys chtěla?“
„Počkej! Zkus bejt jednou taky upřímnej a řekni sám, jak to cítíš?“
„Vidělas přeci, že s Andy sme se najednou hrozně moc chtěli, ale byla v tom ta chemie. Jenže pak na tom člunu už žádná nebyla a chtěli sme se tam všichni úplně stejně. Možná, že se to stane i v Praze. Když ale řekneš, že to nesmíme, tak to prostě v Praze nebude.“
„Aha, takže já vám mám něco zakazovat? Dodrželi byste to? Ale evidentně bys to tedy chtěl, ne?“
„S Ivanem jste to měli ale stejný. Co kdyby tě chtěl někdy v Praze zase. Vadilo by ti to?“
„Jasně, měli. Bylo to něco šílenýho, ale bez chemie jsem to nezažila. S ní to bylo strašně moc vzrušující. Přiznám, že se těším dolu, i protože tam bude Ivan, ale třeba to vyprchá. Myslím, že to máš s Andy stejně a jí se líbíš. Jenže já si připadám s Ivanem nebo s Markem stará.
Vy chlapi tohle máte jednodušší. Na vás mladý holky často letěj. Neumím tedy odpovědět na otázku, co v Praze.“

„S Evou vypadáte neskutečně dobře. Fakt jen jako vo trošku starší sestry těch kluků. Z toho nemusíš mít vůbec strach. Sbalily byste jakýhokoliv kluka vod pětadvaceti nahoru. A nejmíň půlku ještě mladších. Vo tom nejni žádná diskuze. A Ivanovi ses líbila moc. Markovi jakbysmet. Vadilo ti to s nim, když ste tu zůstali sami?“
„Ani trošku. To přiznám. Bylo to nádherný. Byl hrozně milej a vůbec sem neměla pocit, že se to nehodí nebo že sem pro něj stará. Jenže to bylo protože sme spolu byli před tím tady v tom zvrhlým blázinci.“
„No a s Ivanem přeci taky, ne? A teď si řekla, že se dolu těšíš, protože tam bude i Ivan. Žádná chemie. Tak kde je rozdíl mezi tady a doma?“
„No, to máš pravdu. Ale říkala sem, že bez chemie nevím. Třeba to nebude vono. Nepude to.“
„No tak vidíš! A máme to. Takže kdyby se dnešní večer poved‘, tak by klidně moh‘ bejt podobnej i v Praze. Co ty na to?“
„Hmmm, asi je na čase to jít zkusit. Ale jak tě znám, tak bys byl nejradši, kdyby se dneska všechno náramně povedlo. Ty bys nás chtěl všechny naráz, jenže už nejsi taky úplnej mladík, takže všechny nezvládneš, takže určitě budeš chtít Pavlínu s Andreou nejdřív. Že mám pravdu, ty zvrhlíku jeden? Takže nám s Evou zbydou Ivan s Markem, ne? Že hlavně proto, abys to moh dál zkoušet s Andreou i v Praze nebo že bys chtěl, abysme v tom jeli všichni dohromady, když už máme dvě tak zvrácený děti?“ pleskla ho rozpustile po zadku a zvesela se zasmála.
„Aspoň sme se shodli na tom, že to zkusíme bez chemie a pak se uvidí, ne? A neříkej, že vás s Evou klucí nezajímaji.“

„Hele, řečí bylo dost, je na čase vyrazit dolu mezi lidi. Jak vypadám?“ zatočila se ve své lehounké noční košilce do poloviny stehen, pod níž se zřetelně rýsovaly její veliké bradavky. “Budu se líbit?“
„Naprosto skvěle! Svůdně! Klidně bych tady zůstal jen s tebou. Když ses tak zatočila, strašně se mi líbila ta tvoje hebounká, hlaďounká, placatá prdelka a dokonce šlo zahlídnout i tu rozkošnou zlatavou štěrbinku. Byla před chvilkou tak nádherně mokrá. Smím zkusit, jestli ještě je?“
„Nech ji bejt, nebo ti prasknou ty kalhoty vod pyžama, chlípníku! Alou dolu! Vod teď třeba bude všechno jinak, než si představuješ,“ rozesmála se Tereza a otevřela dveře.

Na okamžik je ještě zavřela a spiklenecky dodala: „Možná, že bude chtít zkusit někdo jinej, jestli je pořád tak mokrá. A ty to určitě taky budeš napřed chtít zkusit jinde!“ dala mu ještě rychlý polibek a vyšla ze dveří.
Z protějších právě vycházela Eva v lehounké bavlněné košilce o stejné délce, jakou měla na sobě Tereza.

Autor

Navigace v seriálu<< Evička – dovolená 6Evička – dovolená 8 >>
4.7 46 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Luky

Už jsem si několikrát říkal, že série je na vrcholu a nelze ji posunout dál, ale opět jsem se spletl. Úžasný díl, těším se na další.

Junior

Výborné pokračování. Tak si to nějak vyjasnili a už bude jen záležet jak si to uspořádají v Praze, ale nebude z toho rozpad Jakubova manželství. Tak uvidíme v posledním dílu.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x