Evička – Pavlínka

Toto je 8 díl z 15 v seriálu Evička

8. Evička – Překvapení pro Pavlínu

Jakub se sešel s Pavlínou další čtvrtek v půl jedné. Věděl, že umí nosit kravatu a sako, obul si drahé boty od Balmaina, na ruku si vzal drahé Omegy a počkal na Pavlínu u refýže na Kulaťáku. Byl si jistý, že bude lepší, když na ní udělá dobrý dojem. Překvapilo ho, když z tramvaje vystoupila mladá dáma v mimořádně slušivém, lehkém kabátu. Pozdravili se, Pavlína se zavěsila do elegantního prošedivělého pána a vyrazili k restauraci. Pavlínka si Jakuba sama pro sebe ocenila: „Fíha, tak to se mámě nedivím. Nádhernej, dobře udržovanej a zjevně zazobanej fešák. Na nějakých čtyřicet pět nevypadá, kdo ví, jestli na čtyřicet, akorát je prošedivělej. Kam se hrabe její bejvalej František. Úžasnej a minule se zdál bejt sympaťák. No, na druhou stranu, kdyby máma neměla ty vrásky kolem očí a pusy, tak vypadá sotva na třicet pět, takže si taky uměl vybrat.“ Byla se svým hostitelem náramně spokojená.

Když dorazili, pomohl jí z kabátu a vydechl úžasem nad její krásou, kterou zdůraznily jednoduché šaty nad kolena zdůrazňující její štíhlou postavu a dávající vyniknout dokonalé kráse jejích nohou. Vybavil si ji ležící v poloze nahé Goyovy Mají na posteli v bytě po Áje. Zahrnul ji příjemnými, ale ne vlezlými lichotkami. Snažila se nezůstat pozadu, ale léta zkušeností byla znát. Pochopila rozdíl hned.

Posadili se k rohovému stolu, objednali kávu a aperitiv s tím, že další dva ještě dorazí. Jakub věděl, že má sotva dvacet minut času. V restauraci byli hosté jen u jednoho stolu, takže měli vcelku soukromí. Jakub začal hned zostra. Ještě jednou si jí prohlédl a sám pro sebe ocenil: „Ty bláho, tak Markovi se teda nedivím. Já mít tak nádhernou a milou ségru, tak udělám to samý. A je hrozně podobná mámě zamlada. Ale vzpamatuj se, vole, si ženatej a táhneš to s její mámou. Přestaň myslet na to, že bys jí rád dostal do postele.“

„Pavlínko, pozval jsem vás, protože je pár věcí, který si musíme říct, dřív než dorazí Eva a Marek. Měli by tu bejt nejpozdějc do půl hoďky. Myslím, že vás asi dost překvapím, ale snad to spolu zvládneme. Myslíte, že mi to můžete slíbit, ať se děje, co se děje? Tedy že neuděláte nějakou scénu, ať řeknu, co řeknu? Nic si nebudu vymejšlet, všechno, co vám povím, je pravda. Vím, že jsme se viděli jen jednou a že vám to asi nebylo příjemný, ale udělala jste na mě úžasnej dojem tím, že jste se nenechala rozhodit až tak úplně. A abych to odlehčil, pro mě to bylo úžasný setkání, protože jste nádherná, ale to sem v tomhle okamžiku nepatří.“

„Tak to snad počkáme na ten aperitiv a kafe pro případ, že mě postihne srdeční zástava. Úplně jste mě vystrašil, ale snad to nebude tak hrozný,“ zasmála se Pavlína a mrknula zvědavě na Jakuba.

„Tady máme dvakrát Campari s džusem a dvakrát arabskou kávu, s jídelním lístkem tedy až za chvilku nebo to uděláme, jak jste si přál?“

„Jo, dejte nám čtvrt hodinky, už by tady měli být co nevidět a pak to udělejte, jak jsme se dohodli, pěkně prosím,“ zdvořile požádal Jakub a když číšník odešel, obrátil se ke své společnici:

„Nevím, co vám říkal Marek nebo jestli s vámi nemluvila o něčem vážným Eva.“

„Ne, ani jeden nic, mám se snad něčeho bát?“

„Já myslím, že ne, že všechno bude OK, ale udělali jste s Markem chybu, protože vy jste minulej tejden odkódovala a Marek zakódoval.“

„No, tyjo, to je blbý, ale to se snad dá smazat, ne? Na to jste nějak přišel vy? Ví to máma?“

„No, smazat se to dá, jenže druhej den jsem tam přišel pro deštník, co jsem tam den před tim zapomněl, asi z toho šoku, že jsem tam potkal vás. Jenže si toho všimla vaše máma. Vona tam totiž byla taky. Byl to docela cirkus, když jsem tam přišel, to mi klidně věřte, ale už se uklidnila.“

„Počkejte, vy jste tam šel pro deštník, ale máma tam už byla nebo snad šla pro deštník s vámi?“

„To ne, vona Eva přeci neměla ve čtvrtek na rande se mnou čas, protože něco měla. Dyť jste sama zmínila, že to máme nějaký posunutý, chápete? To přeci víte.“

„Takže měla rande s někým dalším, jo? A vy jste je tam načapal? No nekecej! Tedy promiňte, to bylo neadresný. Vona má eště někoho kromě vás?“

„No, už je to tak. Za chvíli přijde a řekne vám, co a jak. Jenže jí ve čtvrtek málem kleplo, že jsem tam vlez‘ a zrovna v blbou chvíli. No a když se vzpamatovala, sama se podívala do počítače a zjistila to kódování. Napřed totiž obvinila mě, že jsem tam měl rande s vámi, ale pak jí došlo, že to je jaksi blbost, protože jsem ho tam mělo mít s ní, jenže vona nedorazila. To chápete, ne?“

„Počkejte, počkejte, začínám bejt lehce v šoku. To se mi snažíte naznačit, že tam byla…“ s očima dokořán a s výrazem naprostého překvapení se podívala na Jakuba a nedořekla větu.

„Nenaznačil jsem nic, ale vy jste měla na jazyku nejspíš nějaký jméno?“

„Von tam s ní byl brácha?“

„No, jste nejen krásná, ale i náramně bystrá,“ pobaveně pozoroval, jak jí v hlavě víří kolotoč myšlenek.

„A to jako voni spolu,“ zase se odmlčela a pak dodala: „No von Mára pořád říkal, že má nějakou starší holku, co nejni vod nás ze školy, co ho všechno naučila a že jí má hrozně moc rád, ale nemůže mi jí představit, leda snad někdy pozdějc.“

„No, tak za deset minut vám jí představí. Snad to ustojíte. Skoro bych řek, že jo. A není pochyb o tom, co tam dělali. Přišel jsem v tom nejlepším, takže mě napřed ani nezaregistrovali, ale snažně prosím, nebudeme tady nic rozebírat. Dáme moc dobrej oběd a pak zajedeme na Červeňák. Já tam něco koupil, protože vono tohle nejni všechno, je toho vo dost víc, ale to bych doopravdy nerozebíral tady a teď. Jen snad bez lichotek: jste úžasná, jak to dokážete vzít.“

Pavlína asi dvě minuty mlčela, několikrát usrknula Campari a sklenička byla skoro prázdná. Pak se obrátila na Jakuba se slovy: „Teda, docela jste mi vyrazil dech. Ale dvě věci. Teď mi dochází, že mě to mohlo samotnou už dávno napadnout, zpětně se mi některý věci vybavujou v jiným světle. Takže šok, ale beru. Jen teď nevím, jestli je Mára takovej hajzlík nebo jestli je máma tak zvrhlá a já po ní nebo jak se na to mám dívat. Ale má to jeden plus, a to že máma nemůže říct ani popel a já z toho vylezu eště z nás všech nejlíp, nebo ne?“

„Vylezete, nikdo vám nevyčte ani slovo. Naopak, jdou se vám omluvit a já mám prosbu, jestli byste mohla tu omluvu přijmout s úsměvem a grácií. Hodilo by se to k vám a bylo by to pro vás všechny nejlepší řešení. Předem vám říkám, že Marek vás obě zbožňuje, má z toho teď zamotanou hlavu a bojí se, že vo vás vobě přijde, což rozhodně nechce, ale to byste musely obě projevit hodně vstřícnosti. A Eva z toho byla úplně vyřízená taky. Bála se prej celou dobu strašně moc, co by s vámi udělalo, kdybyste se to o nich dověděla. Dohodli jsme s Evou, že by nebylo fér, kdyby to Marek s Evou dál tajili, když už to vím já. Má vás fakt hrozně moc ráda, víte? Představte si, jak jí asi je. To víte, já bych za váma sám nešel, to ste už asi pochopila. Je hrozně silná a vodvážná a nebylo pro ní jednoduchý takle se rozhodnout. Až budete vědět to, co teď vím já, budete se na to taky dívat úplně jinak. Byl bych strašně moc rád za ní a trošku jsem jí slíbil, že se to pokusím urovnat. Snad mě nenecháte ve štychu?“ docela napřímo Jakub vybalil svou prosbu.

„No snad to zvládnu, hysterická tedy rozhodně nejsem, to máma vobčas bejvá, ale po tolika letech s tátou se jí ani moc nedivím. Vona je úplně bezva a ta nejlepší máma. Pro nás s Márou by se rozkrájela. No a jak vidím, nevodepře nám ale vůbec nic,“ malinko se zasmála své narážce. „Znám jí asi trošku dýl než vy a taky trošku jinak. Uvidíme. Ale ste docela dobrej, že ste se do něčeho takovýho nebál namotat. Něco mě teď napadá, ale to si necháme na pozdějc, třeba vás to překvapí, ale jsem teda hodně zvědavá, čím dalším byste mě moh‘ eště překvapit vy nebo snad Marek nebo máma. Nechcete si mámu náhodou vzít?“ zkoumavě se Pavlína podívala na Jakuba.

„Pavlínko, vy jste snad ztělesnění dokonalosti. Nejen, že jste moc hezká, to vám asi říkaji všichni, ale přestože se vidíme podruhý a dohromady je to sotva dvacet minut, tak mám pocit, že jste úplně jedinečná i svojí povahou, nadhledem a že jste náramně bystrá. Říkávali jsme tomu „jiskra v oku“, no a tu zase tolik lidí nemá. A to nelichotím. Jen jste mě hrozně mile překvapila, máma na vás může bejt pyšná a Markovi závidím. A to překvapení radši necháme až na Červeňák.“

Pavlínka na něj rychle pohlédla, čehož si všimnul a pokračoval: „Ale teď už stačilo. Dáme všichni jen supr oběd, vařej tu skvěle a studený i teplý předkrmy všechny vochutnáme, pak nám eště určitě nabídnou hlavní chod a nějakej zákusek, ale to je jen pro žrouty. Zkusíme to pojmout jako oslavu netradičního setkání, seznámení nebo tak nějak. Zvládnete to? Bylo by fajn, kdyby jo a já sem si jistej, že jo, protože pak v bytě u Áji si nejspíš řekneme ještě pár dalších věcí, ale tady už o tom ani slovo. Platí? Nějak to uvedu.“

„Tedy, jestli tohle zvládnete, tak znovu říkám, že jste docela borec a budete mít moje sympatie,“ docela uvolněně se Pavlína zasmála, „ale tohle jim úplně beztrestně taky neprojde, ale tady to taky řešit nebudu. Nemějte strach, nebudu jim ubližovat, sou voba úžasný a mám je strašně moc ráda. Nechte se překvapit. Uvidíte! V bytě u Áji to možná bude samý překvápko! Na to si snad můžeme připít,“ ťukli si, Campari bylo pryč a zatímco si oba zamyšleně míchali zbytek kávy, vešel Marek s Evou.

Jakub vyskočil, pomohl Evě z kabátu a zašeptal jí: „Neboj, lásko, všechno bude dobrý.“

Vděčně se na něho usmála. Celý týden se neviděli, posílali si jen dlouhé zprávy po SMS. Jakubovi dalo dost práce jí uklidnit, aby neprovedla nějakou pitomost.

Marek se posadil do rohu vedle Pavlíny, nejistě jí pozdravil a usmál se na ní, ale tvářila se přísně. Jakub věděl, že to je jen maska. Usadil Evu na židli vedle sebe a hned začal:

„V první řadě chci, abyste věděli, že na formality si nepotrpím, to Evička ví, ale přesto jsem strašně rád, že jsme se tady dneska všichni sešli. S Pavlínkou jsme si pár věcí už pověděli, byla trošku překvapená, což asi oba chápete, ale už je to v pořádku, omluvil jsem se jí za nás za všechny s tím, že některý věci se holt stávaji a člověk s tím nic neudělá, takže nemá cenu ho nějak trestat, že jo, Pavlínko?“

„Jo, jasně, Jakube,“ přitakala s úsměvem, kterým ale obdařila pouze jeho.

„Takže já teď navrhuju, abychom dnešní setkání, který je naše společný první, oslavili tím, že nebudeme nic rozebírat, a udělali si ho co nejkrásnější. Všichni, částečně už i včetně Pavlínky, která je báječná, víme, že se dovopravdy nic špatnýho nestalo a že je nám všem spolu krásně a na to bych rád připil,“ s těmi slovy se obrátil na pana vrchního, který už měl připravený tácek se čtyřmi sklenkami šampaňského. Vmžiku byly na stole. Jakub se ještě na číšníka obrátil se slovy: „A můžete nám sem všechno postupně nanosit tak, jak jsme se dohodli.“

Pozvedli skleničky a Marek se obrátil k oběma dámám: „Lásky moje, moc děkuju Jakubovi, za ty slova, ale musím se vám oběma omluvit za to, co jsem vám proved‘ a chtěl bych vás poprosit, jestli by šlo všechno nechat tak, jak to bylo, ale nic už si nikdy netajit. Ale asi je to moc troufalá prosba. Nechci vypadat jako sobec, je to všechno jen na vás.“

Než se stačil někdo ozvat, začali pan majitel restaurace s pomocníkem zaplňovat stůl vzorky nejrůznějších předkrmů. Když zmizeli, přidala se Eva: „Všechno je to hlavně moje chyba, ale pak to zkusím vysvětlit. Pro cizí to může vypadat divně, ale mezi náma, jen bych se přimlouvala za Marka, Pavlínko, moc bych si přála, abys mu nic nevyčítala a moc se omlouvám, i když vím, jak těžký to pro tebe musí bejt. Až pak eště něco řeknu, tak snad všechno pochopíš.“

Jakub nedal šanci Pavlíně nějak odpovědět a pobídl všechny, aby si vzali od každého druhu kousek, protože s ničím nemůžou udělat chybu a poprosil: „Myslím, že to pro tuhle chvíli stačilo, pojďme se teď věnovat těmhle dobrotám, pokračovat v omluvách můžeme nahoře u Áji. Radši se bavme, co o prázdninách, kam by kdo chtěl, co škola nebo o jiných důležitých věcech.“

Pavlínka ještě dodala: „Mami, neboj, to bude dobrý a Máro, něco si řekneme potom, ale teď má Jakub pravdu. Uděláme si z toho oslavu toho, že nám spolu všem bylo krásně, tak ať to tak trvá,“ pozvedla sklenku se zbytkem šampaňského a dodala: „Je někdo proti?“

Jakub ocenil její nadhled i šikovnost, s jakou prolomila poněkud stísněnou atmosféru. Když po dvou hodinách hodování a třech lahvích vína, které ovšem vypili převážně pánové, Jakub vyrovnal vysoký účet, zábava byla dokonale uvolněná a všichni vypadali, že mají skvělou náladu. Pánové pomohli dámám do kabátů a když vyšli ven, Pavlína se zavěsila do Jakuba se slovy: „Teď si Jakuba povedu já, Marku a ty nabídni rámě své malinko starší přítelkyni.“

Eva se do nabídnutého rámě zavěsila ovšem na Pavlínku se zaškaredila: „Tedy, Pavlí, tohle nebylo moc taktní, ale asi jsem si to zasloužila,“ mrknula na Marka i Jakuba, aby viděli, že se nezlobí doopravdy, ale že je ráda, že to všechno zatím dobře dopadá.

U Áji v bytě se Marek ihned posunul ke kanapi s křeslem, Jakub u lednice otevíral lahev vína a požádal Evu s Pavlínou: „Holčičky, tady v lednici sou ňáký pochutiny a ještě i nějaký další dobrý vínko, tak nám to nanoste na stolek,“ sám ještě přistavil židli z kuchyně. Posadil se na ní nakonec Marek. Jakub zabral místo na kanapi. Myslel si, že Eva si sedne vedle něho, ale vklouzla k němu Pavlína. Eva se posadila do křesílka. Ještě jednou si připili na hezké zítřky, ale Pavlína se hned netrpělivě zeptala Jakuba: „Jakube, vy jste mi říkal, ještě než přišel Mára s mámou, že to nebylo všechno a že ještě nějaký překvapení je nachystaný sem k tetě Áje.“

„Určitě ještě nějaký je, ale snad by moh‘ něco říct Marek. Tedy jestli dobře sedíte. Je to tak správně Evi? Nebo chceš ty?“

Eva na něho trochu s obavami pohlédla: „Můžu já, ale Marek může říct to, co říkal před časem mně, snad by to bylo lepší. Já bych pak něco doplnila.“

Marek souhlasil: „Tedy napřed se na to pořádně napiju, protože když jsem to mojí Evičce tenkrát pověděl, málem jí to zabilo. Ale dneska už to snad bude úplně jiný.“ Stručně a bez zbytečných detailů převyprávěl to, čím kdysi tak šokoval svou milovanou Evu. Ta na to byla připravená, takže jen uchopila skleničku, kterou Jakub všem dolil, upila z ní a tiše řekla: „No a teď mě můžete klidně vyhnat, protože už fakt nebudu mít nic, co bych tajila. Marek to zjistil už před pár lety, Kuba před týdnem a přesvědčili mě, Pavlínko, že bys to taky měla vědět. Takže klidně mi můžeš vynadat a vyhnat mě. Už jsem klukum řekla, že sem máma na baterky. Horší máma už bejt nemůžu, ale snad eště pár slov bych řekla k mýmu papá. Někdy vám to pak povím celý,“ a v několika větách shrnula své zážitky z mládí a pak dodala: „No a s mým papá nám to pak už zůstalo napořád. Tak a teď mě už klidně můžete vodepsat,“ smutně zakončila Eva svůj zkrácený příběh a s obavami těkala pohledem po svých dětech.

Pavlína, pohlédla na Jakuba, položila mu ruku na paži a evidentně zaskočená ze sebe vypravila: „Tedy, nechtěla sem Marka přerušovat a pak ani mámu, ale tohle je fakt šok. Jakube, ale stejně vám moc děkuju, že ste tohle dokázal zorganizovat a mámu a Marka přesvědčit, aby všechno řekli. Mami, myslím, že moc dobře cítím, jak to pro tebe teď muselo bejt těžký. Jen bych chtěla, abys věděla, že jsem strašně moc ráda, že nejsem táty, ale dědy. Táta je hajzlík, nemám ho ráda a už léta se snažím, abych nic nedělala jako von, abych nebyla jako von. Děda byl úžasnej. Ale tebe šíleně vobdivuju a díky tobě jsme takle vlastně tři sourozenci. Tedy tak trošku, ne? Ty bláho! A mami, jestli jste se s dědou milovali tak moc, jako já třeba miluju Marka, tak se ti nedivím. Takže teď se zdá, že asi jedinej normální je tady Jakub, i když asi taky nemá úplně čistý svědomí, protože my tři jsme možná spolek úplnejch zvrhlíků a úchylů, jenže jemu to nejspíš nevadí a navíc von je šťastně ženatej,“ sjela Jakuba pohledem, který ho nepotěšil a dodala: „Ale stejně ti za všechno moc děkuju, mami. Jsi úžasná a mám tě moc ráda.“

„Tedy, mladší ségro, já mámě nebo starší ségře řek‘ už tenkrát, že nejšťastnější jsem byl, když jsem zjistil, že nejsme táty, ale dědy. Jsem happy, že to vidíš stejně. Jen jsem vo tom nemoh‘ mluvit s tebou a nikdy sem nepřesvědčil mámu úplně na sto procent, ale vona mi zase neřekla nikdy to, co teď, protože vo tom nechtěla mluvit. Asi se styděla, ale to odteď už nemusí. Jsi neskutečná, Evi a vo to víc tě miluju,“ Marek se zvedl, popošel k Evě a dal jí něžný polibek na rty. Vděčně se na něho usmála a pohladila jeho ruku.

„Hele, já myslím, že stačilo, navrhuju naplnit číše až po okraj a na tohle úžasný zjištění, že všichni sou vlastně moc rádi, že to je, jak to je, bych navrhnul sklenice naplnit a až do dna vypít naráz. Kdo je proti?“ ozval se Jakub, kterému přišlo v tu chvíli být nejlepším řešením trochu se opít a z ničeho nedělat vědu a dál nic nerozebírat.

Nesetkal se se žádným odporem, takže dolil všem a sklenky vyprázdnili. Překvapivě i dámy. Hned dolil zase, ale teď už se všichni posadili a atmosféra byla zase tak uvolněná, jako když vycházeli od Cedru. Eva jen zářila štěstím, že nikdo z přítomných včetně Jakuba jí nic nevyčítal. Naopak, všichni ji utěšovali a obdivovali.

Po další sklence už panovalo všeobecné veselí, ale pak se ozvala celá rozesmátá Pavlína:

„Víte co, když jsem vlastně byla jediná, kdo nic nevěděl a vy ste to přede mnou tajili, tak bych teď mohla mít třeba tři přání a vy byste mi je mohli splnit, co vy na to?“ bylo dost znát, že má upito a zřejmě ta rychlá sklenice dobrého vína její náladu ještě podstatně vylepšila. Marek s Evou okamžitě přitakali, aby odčinili, co způsobili a Jakub se ze zvědavosti opatrně přidal. Na rozdíl od Evy a Marka tušil, že to nebude jen tak, jakkoliv to Pavlínka prohlásila celá rozesmátá.

Ta se na chvíli zamyslela, ale pak pokračovala: „Já už jsem tady Jakubovi říkala, eště než ste přišli, že mě něco napadlo a že budu taky mít překvapení. A sem teď moc ráda, že takový přání můžu mít.“

Jakub začínal cítit ve vzduchu průšvih, ale opatrně se zeptal, jak by vypadalo třeba to první přání nebo i ta další.

Odpověď ho šokovala neméně než všechny ostatní: „Já bych někdy chtěla vidět, jak se Marek miluje s naší starší ségrou, to zaprvé, protože vím, jak moc se mají rádi. Sme teď přeci všichni sourozenci, tak by dva neměli před třetím nic skrejvat. No a aby to bylo fér, tak by zase tadyhle moje starší ségra mohla vidět mě s Markem. Myslím, že by taky měla vidět, jak moc se máme rádi. To zaprvé. No a zadruhý, pak bych si přála, aby zase voni viděli, jak se milujeme třeba my dva spolu Jakubem, protože voni nás vlastně podváděli, my jsme jim to vodpustili, takže něco za to chtít můžeme. Ať taky vidí, jaký to je. Tedy jestli vám to moje druhý přání nevadí, Jakube. A třetí přání eště nevím. Ale nemusíme hned. Můžeme i jindy. Ale sou to zatim jenom dvě moje přání. Jenže třeba by teď šly splnit,“ zasmála se a bylo vidět, že si rozpaky všech ostatních náramně vychutnává. Po chvilce dodala vysvětlení: „Mohla bych to třeba zkusit s někým jiným, ale to sem eště nikdy neudělala a nikoho zatím nepotřebuju ani nechci, protože mám ráda Marka, ale asi bych to měla zkusit. Stejně nejspíš jednou budu muset, leda bysme se odstěhovali někam daleko. No a Jakub se mi dneska zdál bejt úžasnej. A vlastně by takovej symbolickej trest zůstal v rodině a nikomu by skutečně neublížil,“ chichotala se rozpakům, které viděla na všech třech přítomných.

Jakub se nerozhodně podíval na Evu. Pavlína ho svou přímostí zaskočila, ale logiku její přání měla. Eva byla viditelně zaskočena také a zřejmě nevěděla, co odpovědět. Marek zareagoval nejrozhodněji: „Tedy Pavlí, ty seš drsná, nikdy sem to nezkoušel před publikem, protože sem nikdy neměl rád nikoho jinýho, než vás dvě, sestřičky. To jako myslíš někdy doma nebo teď tady?“ položil spíše řečnickou otázku. „A myslíš, že naše Eva bude chtít? Vona je dost konzervativní, něco vo tom vím, i když se ti to nemusí zdát,“ dodal.

„Pak by se zase role trošku prohodily! Ty bys nechtěl, aby Eva viděla, jak se milujeme my dva spolu? Nebo jak se miluju tady s Jakubem? Ale to bys viděl taky. Už jsem přeci řekla, že já nikoho jinýho kromě tebe nechci a nebudu chtít, protože tě mám pořád ráda, ať se stalo, co se stalo, ale Jakubovi ste taky trošku ublížili a tak mi to přišlo bejt fér. A von je supr. Co myslíš ty, mami? Ale, abyste věděli, já se na vás vůbec nezlobím. Jen mám zkrátka takový přání a myslela sem si, že vám budou docela příjemný. Dyť se přeci všichni máme moc rádi a přejeme si navzájem všechno hezký a Jakub nám všem vlastně pomoh‘. Prostě na voplátku mezi náma, co se mají rádi a Jakub by tak líp zapadnul do našeho úchylnýho spolku,“ škodolibě se na své sourozence šklebila.

Jakubovi bylo jasné, že lahev vína v Pavlíně úplně odbourala jakékoliv zábrany. Sice mu to přišlo být hloupé, ale na druhou stranu si uvědomil, že „legální“ příležitost se s ní pomilovat už asi nikdy mít nebude. Eva by se asi zbláznila a byl by konec, kdyby něco takového zkusil sám. Vložil se do debaty:

„To druhý přání záleží taky na Evě. Nechci, aby si myslela, že jí něco dělám na truc. Ale třeba by šly vobě přání plnit současně nebo střídavě, co já vím. Asi by mě nebavilo tady sedět pít víno a koukat na live show. No a pak jí zase sám předvádět. Na druhou stranu chápu, že to tvý přání je tak trošku vopodstatněný. Co myslíš, Evi?“

„Ty jo, lásko, tohle je tedy debata,“ napůl doopravdy, napůl kysele se zasmála Eva. „Před nikým sem to nezkoušela a na nikoho sem se při milování nedívala. Dycky sem to měla za intimní záležitost. Musím teda říct Pavlínko, že máš ale pěkně ulítlý nápady. Sice slib je slib, ale z tohohle tedy radost nemám, to tady říkám na rovinu.“

„No a co to voživit nějakou hrou?“ vložil se do toho Marek, kterého Pavlínin nápad začal zajímat. Den by mohl skončit třeba nějakým neskutečným sexem, kde by si mohl užít s oběma sestrami. Začínal být Pavlínce za ten nápad vděčný. „No a Jakub, že je u toho, no, co naděláš. Konec konců, je to prima chlap a nakonec si nejspíš asi taky nechá líbit vobě ty krásný holky. Pavlínka na nějakýho chlapa má stejně právo a tak ať je to všechno pěkně mezi náma tady a teď,“ pomyslel si.

Jakub se zvedl, pošeptal něco Evě a oba se zvedli a šli spolu do kuchyně, kde Kuba Evu hned objal a začal: „Evi, jsi naprosto neskutečná! Boží! Ale tohle je dost šílený. Třeba nějak pude Pavlínu přesvědčit, aby neblbnula. Je sice krásná a chytrá, ale tohle by nemuselo skončit dobře.“

„Já nevím, Kubíčku, hrozně sme jí ublížili. Třeba by to šlo nějak, jak navrhoval Marek. Aby to nebylo takový násilný. Tys náš už s Markem viděl a vím, že si s tim srovnanej. Mám vás voba strašně moc ráda, ale chtěla bych Pavlínce všechno splnit. Fakt jsme jí ublížili.“

„Ale vona je přeci ráda, že Luboš nejni její biologickej táta. Vidělas, jak se rozzářila?“

„Jo, je úžasná a já sem jí za to hrozně moc vděčná.“

„No tak vidíš, tak by už nemusela chtít nic dalšího.“

„Já ti nevím, Kubo, mě by asi nevadilo milovat se s tebou nebo Markem před ní, ale takle na povel je to takový divný. A tobě by nevadilo milovat se s mojí dcerou přede mnou jen kvůli trucu? Nebo mi to taky chceš voplatit? Dyť je to moje dcera, i když taky trošku mladší sestra.“

„Kdyby ti to vadilo, tak mě taky. Kdyby mi nějaká holka navrhla, ať si to s ní rozdám před někým, tak to bych musel bejt asi úplně našrot. Pavlínka je krásná, ale nikdy bych jí nebalil, protože mám přeci tebe a je to tvoje dcera. Snad bych to dal, kdyby ses přidala, ale to bys mi teď tady musela říct, že by sis to přála. Víš, že jsem to se dvěma holkama nikdy nezkusil? Myslím, že Marek by byl nadšenej, kdyby vás mohl vobčas mít vobě, protože vás vobě bláznivě miluje, ale já jsem tady v úplně jiný pozici,“ šeptal Jakub.

„Myslíš tedy, že tohle by mohlo fungovat? Že tedy tak nějak všichni?“ trochu v rozpacích se ptala Eva, ale po vypitém vínu začal její odpor ochabovat. Nikdy nic podobného nezažila, ale uvažovala, že kdyby se to pojalo jako hodně rozpustilá párty, pak by to snad překousla a docela jí ta představa díky několika sklenicím vína vzrušila.

„A ty bys jako fakt s Pavlínkou?“ obrátila k němu oči.

„Evi, je to tvoje dcera a my patříme k sobě, takže mi to příde bejt divný. Ale je nádherná. Spíš se bojím, abych nedopad‘ jako tenkrát v Hiltonu, pamatuješ?“

„Kubíčku, je to fakt blbý, ale snad to nějak nenásilně pude udělat.“

„No možná ze začátku třeba nějak vy dva s Markem a já bych se třeba připojil s ní, ale zahrát to jako hru, jak říkal Marek a pak se třeba vyměnit, víš, že vždycinky budu chtít tebe, protože si moje láska,“ uvažoval potichu Jakub a pak dodal, „ale musela bys souhlasit, že ti budu chvíli nevěrnej.“

„Ty jsi stejně muj úžasnej miláček, lásko. Já si radši dám ještě další pořádnou skleničku, pak mi to snad nepříde bejt tak šíleně blbý. Pavlínka je někdy fakt pitomá. Ale kdybys jí znal, tak bys věděl, že je úžasně hodná. Víš, že docela věřím, že vona si fakt myslí, že nám dovolí ve všem pokračovat a že nás chce jen vidět? A možná někdy bejt jen u toho nebo se ke mně s Markem přidat? A jestli tedy jen takle, tak jo, asi bych tuhle nevěru dala,“ červenala se Eva.

„Evi, vona chce, aby všechno pokračovalo. To jsem si jistej, ale nějak by asi fakt chtěla vobčas všechno tak nějak sdílet. Myslím, že hrozně ráda provokuje a ráda jde proti konvencím. Myslím, že jí přitahuje něco tak neobvyklýho, jako že by vás Marek měl vobě a někdy i naráz. Nemá to po tobě s jejím dědou? Ale možná se pletu,“ teď už si docela uvolněně rýpnul Jakub

„Možná jo. To by asi byla nejúchylnější z nás a možná máš pravdu, to by k ní pasovalo,“ zasmála se Eva.

„Ale možná, že je jako ty. Prostě je jen šíleně hodná a chce vyhovět všem, co má ráda. Ale pojď za nima. Už je to blbý, že si tu jen tak špitáme. Dáš mi pusinku?“

„Víš, že jsem nikdy nic nezkusila se dvěma? Tyjo! Docela zvláštní pocit, ale hezkej a víš, že bych se možná nezlobila, kdybys měl vobčas pravdu? Tedy že by nás měl Marek vobě. Nikdy mě to ani ve snu nenapadlo, ale teď, když je to všechno takle a kdyžs to řek‘ a po tom vínu! Ty jo, fakt že jo, je to tak bláznivý, ale docela vzrušující. Vadilo by ti to?“ pošeptala Eva Jakubovi a dostal jednu krásnou pusinku.

„Ty bláho, to bych ale chtěl vidět a to ze mě nemluví litránek vína, lásko,“ rozesmál se Jakub a Evě nezbylo než na něho vypláznout s úsměvem jazyk. Než se vrátili ke stolu, kde před tím probíhala debata na podobné téma, ještě špitnula: „Nikdy neříkej nikdy. Možná někdy.“

I ta jeho poznámka jí zase zvedla vzrušení o stupínek výš. Vracela se ke stolu s rozpačitým očekáváním.

Když Eva s Jakubem zmizeli v kuchyni, začal Marek: „Pavlí, zlobíš se na mě s mámou moc? Ještě jednou promiň, ale nemoh‘ sem se ti pochlubit, že se milujeme s mámou nebo teď už víš, že vlastně s naší starší ségrou. Ani nevím, jestli vlastní nebo nevlastní.“

„Neboj, Marečku, když teď vím, jak to bylo a proč, tak se za to přeci nemůžu na nikoho zlobit. Ale víš, že někdy bych u toho dovopravdy chtěla bejt? Měl bys tak vlastně nás vobě a my ti vobě stejně všechno dovolíme, dyť to přeci víš. No a asi by to bylo blbý vůči Jakubovi. Von je přeci strašnej sympaťák a je to furt eště pěknej mužskej, mámě se ani trošku nedivím a je škoda, že je ženatej a má tu svojí taky moc rád, takže je vlastně taky tak trošku furt v průseru. Na druhou stranu, kdyby Jakub souhlasil, tak byste si zase vy s mámou mohli vidět jak se s někým miluje ten koho vy milujete. Nebyl by tu nikdo cizí a všichni by věděli, takže by to vůbec nemuselo bolet, lásko. Třeba to bude pro vás vzrušující a budete to mně i Kubovi přát z celýho srdce. Co myslíš? Ale nemysli si, že Kubu miluju nebo že bych ho nějak strašně chtěla. Příde mi prostě bejt fajn, supr a s nikým jiným bych tohle nechtěla podniknout ani náhodou, to buď klidnej, ale s nim by mi to nevadilo. A abys věděl, klidně bych to s nim zkusila hned. Dyť já znám jenom tebe!“

„Teda ségra, ty si číslo! Víš, že ale máš možná pravdu? Kdyby se ti to líbilo, tak bych ti to fakt přál. Kuba nás s mámou chvilku viděl a taky nám to přál, když pochopil, že se fakt milujeme. To protože ví, že máma ho má fakt strašně moc ráda a vůbec ne jen kvůli nějakýmu šukání. Já myslím, že máma nám to naše milování taky moc přeje, protože už ví, že je vopravdický a že nám taky nejde jen vo nějaký to blbý šukání. Teda sorry. S tebou je to dycinky nádhera. Ale to s Evičkou taky.“

„Ty myslíš, že to, co jsem řekla, že je špatně, Máro?“ trochu smutně se zeptala.

„Ne, to ne, my se musíme přes to dostat dál bez jakýhokoliv pocitu ublížení, jestli si chceme uchovat to, co máme, ale asi by to chtělo nějakej míň násilnej způsob.“

„Hmmm, třeba ňákou hru na přání nebo hádání myšlenek nebo nějaký fanty?“

„No vidíš! Třeba každej napíše na papírek pět erotických přání, budeme je losovat a plnit je bude dycky ten další, co bude na řadě. Nebo se vylosuje ten, koho se to bude týkat?“

„Hmmm, Máro, to je dost dobrý, ale musí to skončit tak, jak sem chtěla. Žádná náhoda. Víš, jaký sme zkoušeli hry na těch pár mejdanech, ale nikdy se to nedotáhlo. Skončili jsme nejvejš ve spodním prádle a pak to naštěstí někdo nedal a bylo po hře. Stejně sem dycky chtěla skončit s tebou, ale bylo by to blbý a nevím, co by tomu kdo řek‘, ale ty tví kámoši mi vůbec nic neříkali a se žádným bych nešla, tak tentokrát nebude blbý nic, ale musí to jít nějak nasměrovat. To ty by sis klidně s některou mojí kamarádkou zašukal, přiznej se!“

Odpovědi se nedočkala, protože Eva přicházela ke stolu a zjevně v lepší náladě: „Hele, všichni víme, že se něco stalo a chceme to napravit a ne zrušit, protože víme, že se všichni máme rádi. Tak na to teď dáme ještě jednou vínko. S Kubou si myslíme, že to, co chce Pavlínka je drsný, ale když si vo to nějak zahrajeme nebo to nějak šikovně uděláme, jak navrhnul Marek, tak by to třeba mohla bejt docela prima zábava. Já nikdy nic takovýho nezkusila a asi nikdo z nás, takže na to teda musím bejt eště trošku víc namazaná. Já si myslím, že Pavlínka dneska může všechno, teda pokud sem nepozve eště někoho dalšího, to bych fakt nedala, a nikdo jí nebude nic vyčítat ani bránit jejím nápadům. Tedy jakkoliv sou pěkně ulítlý.“

„Mami ty jsi supr! Mám tě moc ráda. Jakube, můžu vám tykat? Jestli jo, tak si supr,“ mrkla na něho Pavlína, vstala a dala Kubovi pusu na tvář.

„No, bez tykání by to asi nebylo vono,“ se smíchem jí Jakub vrátil polibek, ale k jejímu překvapení si jí přitáhl k tělu a dlouze jí políbil přímo na rty. Pochopila, že Jakub jí ve všem pomůže.

„Jo, něco sme tu s mojí Pavlínkou vymysleli, tedy nějakou hru, tak to zkusíme doladit?“ přidal se Marek.

„Tak paráda! Ale teď rozleju další lahev vína, protože zdravej rozum tady nemá co dělat,“ uvolněně se radoval Jakub, protože před ním byla vidina bláznivé erotiky s mladinkou Pavlínkou i se svou láskou. Bylo mu jasné, že tohle odpoledne k tomu směřuje. Marek pro to udělá maximum, na jeho místě by nechtěl nic jiného a Eva se uvolní taky, protože její pocit viny je pořád ještě ohromný. Věděl, že jí musí pomoci jej co nejvíc odbourat. Cítil, že všech se zmocnilo zvláštní vzrušení z toho, že je čeká něco nového, dvojnásob zakázaného, ale snad krásného. Otevřel lahev, rozlil její polovinu do čtyř sklenic a zavelel: „Ještě jednou do dna!“

Autor

Navigace v seriálu<< Evička – Markův průšvihEvička – Pavlínka – pokračování >>
4.6 49 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Tak tento díl se mi líbí ze všech nejvíce. A jsem moc zvědavý na další průběh.

Junior

Výborný díl.

Petr

Paráda, těším se na pokračování.

Tomas

Smerovanie pribehu bolo jasne uz ked pozeral kamerove zaznami. 😂😇 ale to vobec nevadi. Spestrenie je fajn a tesim sa na zapletly v dalsich dieloch.

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x