Evička – ještě o něco starší minulost

Toto je 4 díl z 7 v seriálu Evička

Evička 4 – Ještě o něco málo starší minulost

Jakub si zase stáhl záznam na externí disk ještě před příchodem Evy.
Přišla z práce podle svých slov úplně vyřízená, takže tentokrát se jen stulili do náručí, ani se nesvlékali. I tak jim spolu bylo hezky. Povídali si usrkávali připravené víno a po pár hodinách se zvedli a vyrazili společně k metru, kde se rozloučili.

Druhý den se zavřel v kanceláři a pustil si záznam. Věděl, že by na něm měl být Marek, ale překvapilo ho, že na něm byl s Evou. Plísnila ho, že odkódovat má vždycky ona, protože takhle bude jasné, že v bytě byl on. Věděla, že její odkódování alarm nemá zaznamenávat.

„Tak jsem tady byl s nějakou holkou a ty mi holt vynadáš,“ mávl nad výtkami rukou a přitáhl si Evu do náručí.
„Stejně jednu holku mám už dobře rok a půl, ale tu neznáš a vona se stydí přijít k nám domů, protože si myslí, že by to bylo nějaký zavazující.“
„Jsi někdy úplně pitomej, víš to?“ ale přes další výtku se s ním začala líbat.
„Kolik máme času, mami?“
„Dneska moc ne, Máro, měla jsem jen ranní let a Luboš ví, že bych měla bejt tak do čtyř doma. To nejpozdějc. Von tam dneska bude taky, tak ať mám klid. Ale strašně moc sem se na tebe těšila. Už si mi moc chyběl.“
„Tak to abysme se pustili do díla! Víš jak moc tě chci já? Dyť už jsme tu nebyli snad měsíc. Furt sem akorát chodíš s tím svým novým vobjevem. Za poslední půlrok jsi tu s ním byla snad dvacetkrát, tedy aspoň si myslím a spolu jsme tu tak jednou do měsíce. Bejvalo to častějc.“
Při těch slovech začal Evu pomaličku svlékat.

„To mi křivdíš, miláčku! S Jakubem jsem tady tolikrát nebyla, tak nejvejš dvakrát za měsíc. Taky má dost práce a nemůže pokaždý, když mám volno, i když si ho rád udělá. S tebou jsem tu určitě častějc než jednou do měsíce. Myslím, že vás ani jednoho nešidím,“ zasmála se a pohladila Marka po tváři. „Dyť víš, že toho mám v poslední době moc a abych sem šla ráno s ním a odpoledne s tebou nebo vobráceně, to po mně nemůžeš chtít,“ bránila se Eva. „Ale počkej, já si to sundám sama a pak si vlezem do pelíšku. A nezapomeň mi předem říct, jestli sem někdy s tou svojí slečnou zajdeš. Byl by trapas, kdybysme se tady potkali i s Jakubem. Musíte tu ale perfektně uklidit, jinak máš utrum.“
„Dyť ten tvůj Jakub je ženatej, to nemá perspektivu a vzpomeň si na Frantu. Taky se na Tebe vykašlal. Mě máš na furt.“

„Radši už pojď ke mně, tyhle řeči nemaji smysl, dyť se přeci máme pořád rádi nebo ne? Ale jeho mám ráda stejně jako tebe. Už jsme s ním spolu skoro dva roky a je hrozně moc prima.“
„To víš, že se máme rádi, i když tu svojí slečnu mám taky moc rád, ale to ty víš. Ještě, žes mě leccos naučila, aspoň jsem nebyl jako nešikovnej trouba a vona mě má ráda taky i kvůli tomu. A taky jsem si aspoň troufnul jí sem pozvat,“ zasmál se Marek a začali se spolu líbat.

Už byli nazí, Marek jí vášnivě hnětl veliká ňadra, a na záznamu se zřetelně rýsoval jeho bezvadně ztopořený pyj.
Ještě se od něho odtrhla, aby mu odpověděla: „Jakuba mám fakt moc ráda a je úžasnej, milej a něžnej, abys věděl a ty jsi někdy hroznej. Takovýhle řeči! A taky jsi někdy moc hrr, i když někdy je to úžasný a přesně to potřebuju, ale to ty víš,“ zamilovaně mu pročísla vlasy a políbila ho.

To už jí ale Marek odnesl do ložnice, položil na postel a bez nějaké dlouhé předehry se snažil natlačit mezi její nohy.
Nebránila mu, ale opět ho nabádala, ať není tak nedočkavý, že je ještě trochu zavřeno. Nicméně bylo patrné, že mu rukou pomohla protlačit se rychle dovnitř a pak už jen následoval velmi dlouho trvající akt, při kterém se Jakubovi zdálo, že Markovi snad nejde o nic jiného, než jí vyšukat mozek z hlavy.
Když odklikal poctivou čtvrthodinu, Markovo tempo neutichalo a Eva ho prosila, aby už byl hotový, pomyslel si: „Ten jí snad tu její nádhernou pičinku zadře, debil. Dyť to se přeci nedá vydržet. Se jí nedivím, že se mnou nechtěla ani další den. Po takový jízdě bych se jí taky poděkoval, protože bych ho měl nejspíš vopuchlýho.“

Jejich vlastní milování zase Jakub zkrátil, nebylo nijak zvlášť inspirativní a nechal jen pasáže, kdy si něco zajímavého říkali v okamžicích, kdy Marek zpomalil a potom jen závěr.
Nicméně díky pozoruhodným dialogům, které vedl hlavně Marek, měl zkrácený záznam dobrých deset minut. Jakubovi tentokrát záviděl nejen jeho mimořádnou výdrž, ale i to, že asi po pěti nebo deseti minutách už chtěl zase a že to navíc dokázal zrealizovat a Evu přesvědčit, že to dá i ona. Neměl dojem, že by byla ze druhého kola nějak nadšená a ani nedosáhla nějakého závratného orgasmu, jako se jí to stávalo s ním. Byla to prostě z jeho pohledu vytrvalostní gymnastika.
Jemu trvalo dobře dvě hodiny, než se zmohl na opakování a Eva už stejně podruhé většinou nechtěla.
Dokázal ale pochopit, že mládí je holt mládí. Na druhou stranu, získal dojem, že Marek, podobně jako s Pavlínou, získával kladné body především díky své výdrži a síle, ale že zanedbával předehru, mezihru a i jiné způsoby laskání ženského těla.
On sám se zamlada nemohl chlubit nějakou zázračnou výdrží, ale protože v mládí trpěl na ejaculatio praecox, vypracoval se na virtuosa a naučil se všechny možné způsoby, jak ten nedostatek zamaskovat.
Dnes už ho většinou tento neduh z minulosti netrápil. Věděl, že dámy jeho šikovnost a pestrost nadšeně oceňují.

Když byl se vším hotov, ještě jednou zkontroloval datum a čas záznamu a ujistil se, že Marek Evu totálně zničil předevčírem, takže její včerejší řeči o tom, že je z práce úplně vyřízená, byly jen výmluvou. Ani se jí nedivil, že po takových dvou maratónských bušeních, které Marek předvedl, neměla o nějakou erotiku zájem. Nejspíš jí musela mít celou bolavou a chtěla se vyhnout nějakému vysvětlování.
Byl by ale ocenil upřímnost, i když chápal, že tímhle se Eva chlubit nebude a ani nemůže. Teď mu konečně bylo jasné, proč se občas takhle vymlouvá s poukazem na to, že je přeci nádherné, když se mohou k sobě i jen tak přitulit bez nějakého divokého sexu.

Nepociťoval nějakou zvláštní žárlivost. Spíš ho zajímalo, jak se mohlo stát, že se Eva tak ráda miluje se svým synem a i to, že ten neváhá a užívá si i se svou sestrou. Bezpochyby bez vědomí své matky. A zřejmě nikdo z nich asi nemá žádného dalšího partnera. Teda kromě Evy, která se pravidelně scházela s ním.
Rozhodl se, že zkusí pokračovat ve „výzkumech“ tohoto neobvyklého trojúhelníku, protože některé věty z jejich dialogu naznačovaly další překvapivé rysy jejich rodinných vztahů, ale že si tím určitě nenechá nabourat svůj vztah s Evou. Byla to ta nejbáječnější žena jeho života a věřil, že jeho miluje nejméně tolik, jako svého syna.
Na výzkumy, jak si to sám pro sebe označil, nebude nijak spěchat. Ale říkal si, že jednou se určitě na všechno zeptá, ale musí být perfektně připravený a nesmí to provést nějak necitlivě.

Ještě nevěděl, že začátek mileneckého vztahu Evy a Marka spadl do období asi před třemi lety, krátce po smrti jejího milovaného papá a po jejím rozchodu s Františkem.

——–

Byl tenkrát leden a Eva poprosila Marka, jestli by jí nepomohl s úklidem v bytě po tetě Áje. Děti jí pomáhaly vždy bez řečí se vším. Věděly, že od otce by se velké pomoci nedočkala. I proto ho neměly příliš v lásce.

Pavlína byla na víkendovém výletě s kamarádkami v Krkonoších. Milovala lyžování a využila každé příležitosti k někomu se přidat.

Převlekli se do „domácího pracovního oblečení“, což byly v Markově podání tepláky a triko a v jejím pestrobarevná sukně a bavlněné tričko podobně jako u něho.
Když bývala doma, nenosívala zdaleka pokaždé podprsenku. Neměla ji ani teď, čehož si Marek okamžitě všimnul. Její prsa ho už řadu let fascinovala.
Oba si akorát sundali džíny a vyměnili je za tepláky a sukni.
Marek dostal za úkol luxování a vytření podlahy po celém bytě a koupelnu k tomu. Eva si vzala na starosti záchod, pečlivě utřela prach i nahoře na skříních, myla dveře, vyndala všechno sklo a porcelán a pečlivě vše opláchla a utřela.
Když se úklid blížil ke konci, navrhla: „Nedáme si třeba aspoň kafíčko, Máro? Nějak mě to zmohlo.“

Po dobrých dvou hodinách vše dodělali, Marek jí pomáhal s utíráním nádob, takže byl čas si oddechnout.
Káva, kterou Eva donesla, zavoněla a posadili se v obýváku do křesel. Když Marek usrkával kávu, všiml si, že se jeho matce po tvářích koulí slzy. Přemístil se k ní na opěradlo jejího křesla, uchopil kolem ramen a tiše se otázal.
„Povídej, co tě trápí, mami, nechci, abys tady plakala.“
Vděčně se na něj podívala se slovy: „Vono je to nějak všechno dohromady, víš, zlatíčko moje. Napřed Ája. Měla celej život pech a nakonec umřela a bylo jí něco malinko přes čtyřicet. Hned pak papá. Měla jsem ho tolik ráda, tolik mi s babičkou pomáhali, když nám to s tátou neklapalo.
Ani nevíš, jak moc mi oba chybí. No a teď od začátku roku to skončilo s Františkem. Víš, chtěl, abych odešla k Emirates s ním, nabíraji spoustu lidí a kupujou nový letadla, ale jednak jsem na to už stará, tam berou převážně mladý holky a jednak bych vás tady musela nechat jen s tátou a to by nešlo za žádný peníze, víš. Tak mi jen řek‘: ‚Je to holt tvoje rozhodnutí, jak chceš, já tam ale vod prvního jdu.‘“
Ramena se jí začala otřásat pláčem, který ji teď už úplně přemohl.

Objal jí pevněji, přitiskl k sobě, pohladil po vlasech a tiše jí říkal: „To se všechno zlepší mami, máš mě a Pavlínku. My tě milujeme a já tě nedám. My víme, že táta na nás všechny kašle, ale jsme s tebou. Jen nevím, proč ses s ním už dávno nerozvedla.“
Vděčně na něho pohlédla pořád ještě se slzami v očích a pohladila ho po tváři se slovy: „To nešlo, ten byt byl jeho, když jsme se brali, museli bysme jít do nějakýho pronájmu. Což vo to, ale hlavně, kvůli tý mý práci byste byli s Pavlínkou věčně sami. Navíc dědu v devadesátým rehabilitovali a tak už zase byl pořád někde v cizině i s babi. A ty víš, že ta moje práce je pro mě strašně moc důležitá. Vybojovala jsem si jí. Nešlo a nejde to jinak.“

„Strašně moc tě miluju mami, ve všem ti pomůžu a když bys chtěla, nahradím ti tátu, dědu i Františka,“ zašeptal a políbil ji na čelo.
„Co to povídáš, sluníčko moje, takovej nesmysl, ale jo děkuju ti, moc si toho vážím, ale tohle přeci nejde, vždyť to víš,“ usmála se na něj s milým pohledem plným porozumění a znovu ho pohladila po tváři.
Přestala se otřásat pláčem, utřela si slzy, vysmrkala se a pokračovala: „Musíme si teď i s Pavlínkou všichni pomáhat, to jo, ale to, co jsi říkal nejde, i když tě mám moc moc ráda. Třeba si časem najdu nějakýho hodnýho mužskýho a třeba to s Pavlínkou pochopíte. Taky už budete brzy oba na vejšce a budete mít dost rozumu a třeba mi to nebudete mít za zlý. Teda, kdyby se něco takovýho stalo.“

Jenže to netušila, že Marek vytáhne těžký kalibr, o němž se jí ani nezdálo.
„Víš, mami, že já ale vím, že náš táta nejni náš vopravdickej táta?“
Úplně zkoprněla.
„Co to povídáš! Okamžitě takových řečí nech! Na tohle fakt nejsem zvědavá a ještě ke všemu v takový chvíli! Co si to vůbec dovoluješ? Ty ses fakt zbláznil! Tak takovýhle řeči si teda vyprošuju. To jako má bejt ta tvoje pomoc? Nech mě bejt! Jdeme domu a ani na mě nemluv. Je mi z tebe zle, Marku!“
Marek se ale nedal.
„Pamatuješ, jak jste nás s tátou posílali na celý prázdniny k babičce a dědovi na jih k moři, když dělal zase na nějaký tý svý diplomatický misi?“
„No, a co má bejt?“ odsekla nakvašeně.
„No, tys tam za námi lítávala, když jsi měla delší volno, pamatuješ, ne?“
„No jasně a co má bejt, Marku?“ pořád byla z jeho obvinění v šoku.
„Víš, mami, já se jednou vzbudil a slyšel jsem něco venku na terase a tak jsem se šel podívat. Byly už asi dvě hodiny ráno a vy jste tam s dědou kouřili, tys ho objímala a povídali jste si. Babi už dávno spala.“
„No a co, měla jsem dědu moc ráda, to se snad nesmí? Tys mě taky teď objímal. Jsi vůbec normální, Marku?“
„Jenže já přišel až ke dveřím a slyšel jsem vás, co si říkáte,“ tvrdošíjně pokračoval.
„Ty ses ptala: ‚Co ty naši malí lumpové, nezloběj vás tady s babičkou moc?‘ a děda odpovídal: ‚Kdepak, jsou úžasný a šikovný a hodný po tatínkovi a krásný po mamince,‘ a pak jste se dědou líbali jako milenci.“
„Co to tady meleš? To sis teď vymyslel? To jako myslíš, že já jsem s dědou něco měla?“
„Víš, co, mami, nezkoušej na mě tohleto.“
Teď bylo vidět, že se Marek naštval také, protože jeho máma mu lhala naprosto bez skrupulí a zvýšil hlas.
„Vy jste se potom spolu tak šťastně smáli a tys dědovi říkala: ‚Lásko moje, vůbec si nedovedu představit, že by byli Luboše, protože ty jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo a já miluju jenom tebe,‘ a to nebylo všechno, mami.“

„Marku, ty ses zbláznil! To máš takovýhle sny nebo představy? Ty to nemáš v hlavě v pořádku! Vzpamatuj se! Uvědomuješ si, co mi to tady blábolíš za nesmysly? To sis právě teď vymyslel? Ty jsi zralej na psychiatra!“
Eva teď už křičela.
„Nekřič na mě mami! Děda ti pak říkal, že babička poletí asi za dva tejdny na pár dnů do Prahy a že by bylo fajn, kdybys mohla přiletět,“ kontroval Marek.
Hlas se mu třásl, ale pořád si pevně stál na svém. Eva ho úplně šokovala tím, jak se snažila obvinit jeho a natvrdo zapřít tak evidentní věc, kterou na vlastní oči viděl a slyšel. Ta slova se mu vryla do paměti na celý život.
„No, dyť to je normální, ne? Přeci bych vás tam dědovi nenechala sama. Proto jsem asi přiletěla, ne? Byla jsem za váma skoro každý dva tejdny a někdy i s tátou.“
„Jo, jenže tenkrát, když babička odletěla a tys přiletěla, tak já nemoh spát. Přišlas nás s Pavlínou zkontrolovat, jestli už spíme a pak jsi odešla do ložnice za dědou,“ skoro už plačtivě pokračoval Marek, jak se mu třásl hlas vypětím z toho, co mámě říká.

„Jak tohle můžeš říkat, ty jsi fakt blázen Marku, mě to už nebaví poslouchat. Nech toho! Jdeme domu. Alou!“
„Jenže já se tenkrát vyplížil za tebou a poslouchal u ložnice, kde normálně spávali babička a děda. Já pak slyšel, jak se milujete a to samý eště i druhej den, než jsi vodletěla a babička pak zase večer přiletěla.“
„Marku, co je to s tebou? To máš takovou fantazii nebo co? Já myslela, že jsi normální super kluk, ale ty jsi asi nemocnej!“ snažila se Eva situaci uklidnit. „Nemáš horečku? Není ti špatně?“ zkusila mu sáhnout na čelo, ale odstrčil její ruku.
Její tvrdošíjné lhaní ho šokovalo. Takhle jí neznal. Navíc se snažila obvinit jeho, že si všechno vymyslel.

Pak se ale vzpamatoval a pokračoval.
„Já tě chápu mami, že to nemůžeš přiznat, ale jsme tu jen my dva, a teď ti eště řeknu, že jsem při tom vašem milování slyšel každej tvůj vzdech a každý slovo a pak jsem vás pak viděl škvírou ve dveřích, jak spolu jdete nahatý do koupelny a děda tě postrkoval dopředu za tvůj krásnej zadek. Ten úplně bíle svítil. A zkus říct, že ne!
Já mu vod tý doby tolik moc záviděl a tolik jsem tě obdivoval, cos dokázala udělat, protože je mi jasný, že to se nesmí a že by vás zavřeli a my bysme skončili s Pavlínkou kdo ví jak a kde. Jenže já byl tak šťastnej, že nejsme táty, ale dědy!
Ale to ty si asi nedovedeš představit. I když možná právě ty bys měla. Já tě vod tý doby tak strašně moc miluju a vobdivuju a ty na mně křičíš, že sem nemocnej a že lžu! A vím, že tohle ste pak udělali eště nejmíň dvakrát, ale kolikrát ve skutečnosti a ještě před tím, to nevím, ale budu za rok maturovat, takže je jasný, že jste to tak měli nejmíň dvacet let,“ vysypal ze sebe Marek a zůstal sedět skoro bez dechu.

Do Evy v tu chvíli jakoby udeřil blesk. Uvědomila si, že Marek má úplně ve všem pravdu a že zpanikařila a křivdila mu a že mu nejspíš šíleně ublížila.
Jenže nevěděla, jak z té situace ven, tak jen smířlivě řekla: „Teď nebudeme řešit, co sis tady vymyslel a teď mi tu řek, Marku. Necháme si to projít hlavou a uvidíme, co dál. Tohle musíme ale vyřešit rychle. A bez táty a Pavlínky, moc tě prosím. A teď deme domu. To jsou fakt šílený věci, cos tady teď řek a z čeho mě obviňuješ.“
Mlčky se šla převléct, počkala na Marka a domů šli beze slov. Ani doma nepadlo mezi nimi jediné slovo, protože tam byl Luboš.

O pár dnů později nikam neletěla, měla den volna. Marek nečekaně dorazil domů už před polednem.
„Ahoj, mami, dorazil jsem dřív, musíme si popovídat, než přijde taky Pavlína. Táta dorazí, kdo ví kdy.“
Zaskočil ji nepřipravenou, ale rychle se vzpamatovala: „To jako myslíš tu scénu u Áji v bytě?“
„Jo, právě tu, mami. Moc dobře víš, že jsem měl ve všem pravdu a že tys mi lhala a dělala jsi ze mě úplnýho cvoka a chtěla mě poslat za psychiatrama. Myslím, že bys to měla přiznat. Vůbec ti to nemám za zlý, mami, úplně chápu, žes to nemohla přiznat, ale nemohlas vědět, že tě tolik miluju a že jsem vás viděl a slyšel. Pamatuju si naprosto přesně každý slovo a každej okamžik z toho, co sem viděl.“
Už zase se mu napětím třásl hlas.

Chvilku na něho beze slova zírala, ale pak se k němu přitiskla.
„Můžeš mi to vodpustit, sluníčko moje, milovaný? Jo, měl jsi pravdu ve všem, to je jasný, ale já to přeci nemůžu nikdy nikomu připustit. Chápeš to, lásko moje? Už jsi mi zbyl jen ty a Pavlínka. Nesmím vás ztratit. Moc prosím a víš, jak moc vás miluju. Prosím!“
Pohladila ho dlaní přes jeho hruď a podívala se mu nahoru do očí. Byl o půl hlavy vyšší než ona.
„To víš, že jo, mami, dyť jsi moje láska a já tě strašně moc miluju. Tolik bych si přál celou tu dobu, co to vím, aby to mezi náma bylo stejný, jakos to měla ty se svým tátou. Bylo by to tak nádherný! Chápeš to?“
Snažil se ji políbit a rukou přejel přes její ňadro.
Jemně ho odstrčila.
„To se nesmí, blázínku můj, to se nesmí vopakovat!“
Jeho dotek jí projel jako elektrický výboj.
„Jenže s dědou jste to měli tak úžasný a sami jste říkali, jak moc jste rádi, že nás máte spolu vy dva a ne, že nás máš s Lubošem. Už mu nemusím teď mezi námi říkat táta, že ne? A s dědou jste se fakt museli milovat víc jak dvacet let!
Ani nemám tušení, kolik ti bylo, když jste se spolu začali milovat. Třeba ti nebylo ani patnáct? A mně bude devatenáct. Víš, jak já mu závidím a jak moc bych chtěl bejt na jeho místě? Nikdy jsem nic takovýho žádný holce neřek, protože celej gympl sním jen vo tobě. Tak teď to všechno víš.“

Zůstala na něho koukat neschopná jakéhokoliv slova. Markova otevřenost j šokovala, ale cítila, že jí zároveň vzrušila. Nakonec se vzchopila, aby ze sebe vypravila: „Hele, bylo mi dokonce víc než teď je tobě, když se nám to stalo poprvé. Jenže to bylo něco úplně jinýho, to bych ti musela vyprávět spoustu věcí, abys to pochopil, víš?“ odmítala Eva jeho naděje.
„Já vím, že my dva už spolu mít děti nemůžeme, mami, takovej blázen nejsem, ale ty teď stejně nemáš nikoho jinýho a já miluju jen tebe, rozumíš mi?“
Snažil se ji obejmout, přitisknout k sobě a políbit na rty.

Opět ho jemně odstrčila, podívala se mu do očí a vážně mu odpověděla: „Ty by sis fakt tolik přál, abysme se spolu milovali? A pořád? Víš, co by bylo, kdyby se to někdo dověděl, sluníčko moje? A to si fakt myslíš, že já bych něco takovýho chtěla? Jo, mám tě moc a moc ráda, jsi úžasnej, moc mi připomínáš tvýho skutečnýho tátu, když se ti to takle líbí, ale víš vůbec, co po mně chceš? Dochází ti to vůbec?“

Jenže v duchu si opět uvědomila, že Markovo neodbytné přání jí vzrušilo, až jí přeběhl mráz po zádech. Horečně uvažovala o tom, co je na tom špatně, když s papá to špatně nebylo ani na okamžik a byla to přeci tenkrát ona, kdo ho přesvědčil. Jenže teď byl v její roli Marek a ona v roli svého milovaného papá.
Zkusila si na okamžik představit, že se objímají nazí v posteli. Ta představa v ní vyvolala další vlnu rozporných pocitů, které ještě neznala, ale nebyly jí všechny nepříjemné. Naopak. Překvapilo ji, že jedním z pocitů je i touha, prožít něco podobného, ale v opačné roli. A nebyla to zdaleka nějaká prázdná touha po sexu. Uvědomila si, že má před sebou někoho, kdo ji bezmezně miluje se všemi jejími chybami. Ten pocit jí v tom okamžiku ovládl.

„Jo, vím a moc bych si to přál, jenže nutit tě k tomu nemůžu, musela bys mě taky milovat, ale nejen jako svýho syna, ale i jako svojí vopravdickou lásku. Jenže nevím, jak to zařídit. Jen vím, že teď nikoho nemáš a to, že tvůj František půjde do Emirátů mi bylo jasný už v létě, když ses vo tom zmínila. Bylas z toho tenkrát v šoku a bylo mi jasný, že mezi váma to bude konec. Na to nemusím mít školy, mami. Jen sem nevěděl, jestli bys mě dokázala milovat tak, jako dědu nebo Františka. Jako dědu už asi nikoho, to je mi taky jasný. Ale děda nebo táta, abych byl přesnější tady už nejni. Stačilo by mi, kdybys mě milovala jakkoliv. Ale abych cítil, že je to dovopravdy, to by bylo rozhodně víc, než jsi měla ráda toho svýho pilota.
Vím, že tátu nemiluješ a že s Františkem vám bylo dobře, ale stejně jsem si už léta myslel, že to nebyla až taková láska. Nezlob se na mě, mami, že to takhle říkám, ale já to tak cítil vod okamžiku, kdy jsem vás s tátou nebo dědou, jak chceš ty, viděl. Myslím, žes toho pilota měla trošku i jako kamufláž, když se táta, tedy Luboš, choval léta jako debil. Jsi pro mě ta nejúžasnější holka a teď to tedy víš všechno a já jen můžu čekat, co mi na to řekneš.“
Přitáhl si ji k sobě, posadil se úplně vyčerpaný tím přiznáním do křesla a stáhl si ji k sobě na klín.

Něco se v ní v tu chvíli zlomilo. Cítila, jak jí uvnitř znovu přešel mráz a vzápětí horko. Cítila, že Marek má nejspíš pravdu, ale nedokázala si v tu chvíli představit, že by s Markem ležela nahá vedle v ložnici na posteli a dovolila mu, aby do ní vnikl.
Stejně ji znovu překvapilo, jak ji ta myšlenka vzrušila. Cítila, jak jí to dole v podbřišku zapulzovalo. Zůstala o něj opřená a trhla sebou, až když se jí Marek pokusil políbit na čelo a rukou stiskl její ňadro. Zachvěla se z pocitu, jak moc jí to bylo příjemné.

Jemně ho ale odstrčila, otočila si jeho tvář k sobě, dala mu letmý polibek na rty a když vstávala, smutně se na něho usmála se slovy: „Tohle nejde. Mám tě moc ráda, ale takhle ne, takový věci si nejde poručit, ty musí přijít samy.“
Jenže věděla, že už teď možná sama sobě lže. Uvědomila si, že to, co jí Marek řekl a o co ji prosil, ji přitahovalo ohromnou silou a rozhodně ne proto, že se před pár dny s Františkem nadobro rozešla.

„Jsi úžasná i tak a moc děkuju, že se nezlobíš. Ale ještě jednou ti říkám, že já jinou holku nechci, protože ty jsi ta nejúžasnější, nejbáječnější, nejvodvážnější, nejkrásnější a úplně bláznivá holka k tomu. Budu na tebe čekat. A nejšťastnější jsem už několik let z toho, že Luboš nejni náš skutečnej táta. Škoda, že to nemůžu nikdy říct Pavlínce. Zasloužila by si to vědět, ale tobě by to možná moc uškodilo, víš. Nejsem si jistej.“

Ta slova ji zasáhla. Uvědomila si znovu, že před ní je někdo, kdo ji vášnivě miluje a kdo by pro ni udělal první poslední. Věděla, že až se k tomu Marek vrátí příště, nebude už o ničem pochybovat.
Pohladila ho po tváři, dala mu ještě jeden letmý polibek a tiše mu odpověděla: „Taky jsi ten nejbáječnější kluk a povahou jsi celej po dědovi. Nebo vlastně po tátovi.“
Mrkla na něj a dodala: „Mám tě moc ráda, ale teď mažu na nákup.“
Věděla, že to by nebyl ten správný okamžik pro pokračování dialogu tím směrem, kam vše Marek nasměroval, ale najednou cítila nesmírné vzrušení a radost z toho, že ví, že to skončí tak, jak on si přeje. Jenom o něco později. Musí vyloučit všechna rizika. Začala se těšit na pokračování.

———————-

Kdyby tohle všechno Jakub věděl, mohl si ušetřit práci.
Rozhodl se ale, že zaběhne do Ájina bytu a uspořádá věci tak, aby věděl, zda tam někdo byl, i kdyby se alarm vypnul nebo kdyby ho musel časem zase dát pryč. Otvírák na víno, misku na pochutiny a skleničky posunul trochu jinak a polštáře v ložnici také. Stačilo malinko.
Nechtěl nic zaznamenávat, kdyby Eva odkódovala, protože tak byli domluveni, ale chtěl vědět, zda tam byla.
Ájin byt byl téměř na cestě mezi jeho domem a kanceláří, takže se tam kromě návštěv s Evou zastavil zkontrolovat vše každý týden nebo i častěji ihned po návratu ze služebních cest. Jezdil na dvou nebo třídenní cesty velice často.

Vzrušovalo ho, když zjistil, že tam Eva byla. A bývala tam teď častěji. Zkrácených záznamů Marka s Pavlínkou už měl několik, ale byly si všechny dost podobné.
Byli jeden ze druhého nadšení a milování se věnovali s nevšedním úsilím, ale chyběla tomu pestrost i delší předehry. Nezdrželi se skoro nikdy déle než dvě hodiny, ale byli tam skoro každý týden. Všemu dominovala Markova nadprůměrná výdrž. Pochopil, že už to takhle mají asi dva roky a Marek s Evou zhruba o rok déle. Jen litoval, že kvalita záznamu je tak mizerná, nicméně zvuková kulisa stačila na to, aby se mu kalhoty pěkně zvedly.

Asi po dvou měsících mu to nedalo. Zjistil totiž, že Eva tam teď chodívá s Markem skoro každý týden a dokonce tam byli spolu asi dvakrát odpoledne i po jejich ranním rande.
Rozhodl se a zapnul nahrávání úplně všech návštěv v Ájině bytu i když věděl, že to není fér. Zvědavost byla silnější.
Získal tak naprostou jistotu, že Marek obě krásné ženy naprosto ovládá a že obě se maximálně snaží vyjít vstříc jeho požadavkům na setkání.
Pak se ale sám pro sebe opravil: „Hovno na setkání, vole, na šukání! A ten kanec by je ušukal vobě, kdyby mohly na rande pokaždý, když von chce.“

Pochopil ale, že obě Marka skutečně milují a že on je nefalšovaně zbožňuje také a že všichni by pro sebe navzájem udělali téměř cokoliv.
Trochu mu začal závidět, ale uklidnilo ho vědomí, že on sám jen těžko může věnovat víc času setkáním s Evou, aniž by nějak ohrozil svou práci nebo svou rodinu. Uvědomil si, že v Evě našel skutečný poklad.
„To vole, máš kliku! Eva je úžasná holka, báječná milenka, skoro ke všemu ochotná, nechce po tobě žádný drahý dárky a eště tě posílá včas za tvojí ženou a dělá všechno proto, aby nikde nic neprasklo. Dyť vona tě chce na furt, ale zároveň nechce, aby se ti to doma podělalo, protože by měla výčitky svědomí a ty taky a nakonec bys to vyčítal jí a blbě by to dopadlo a nestálo by to za to. A že v tom ale za těch dvacet nebo snad pětadvacet let umí chodit! Seš prostě klikař. Lepší milenku bys nesehnal, jenže je blbý, že ty jí dovopravdy miluješ. Takže si taky koukej dávat bacha.“

Navigace v seriálu<< Evička – nedávná minulostEvička – ještě o něco starší minulost >>

Autor

4.3 36 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Pepino

Opět zajímavé pokračování, těším se na další díl!

Tomas

Super uvedomenie di.. a trn priebeh je skvely. Tesim sa na dalsi diel!

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x