Evička – Markův průšvih

Toto je 7 díl z 21 v seriálu Evička

7. Evička – Markův průšvih

Vraťme se z minulosti do reality.
Vše zdánlivě běželo, jako dosud. Jenže svět je plný průšvihů a nedorozumění. Nebo snad nedorozumění a z nich plynoucích průšvihů. Snad by to mohla být i definice života.

„Jak bys to viděla příští týden, Evi?“ zjišťoval v pátek po telefonu Jakub.
„Počkej, mrknu do rozpisu služeb. Běžím k letadlu, a jo tady je to: ve středu mám jen hotovost, budu ve dvě volná. Ve čtvrtek něco mám a v pátek volno celej den.“
„V pátek jsem v Brně, tak dáme středu ve dvě?“
„Super, budu tam do půl třetí na tuti.“

Ve středu Jakub dorazil do Ájina bytu již před druhou. Vešel dovnitř, zul si boty, odložil deštník, sundal si mokrý kabát a vtom uslyšel dívčí hlas.
„Jé, Máro, ty už jsi tu?“ ozvalo se z ložnice.
Evin hlas to nebyl a on se rozhodně necítil být Markem. Zvědavě nahlédl do ložnice, aby zjistil, kdo je majitelkou toho krásně zvonivého hlasu, který mu přišel být povědomý a ve dveřích zůstal stát úplně zkoprnělý. Na široké posteli našel ve vyzývavé poloze v rouše Evině Pavlínku. Ovšem její překvapení už nemohlo být větší.
Chvilku na něj beze slova a bez hnutí zírala, ale pak projevila pozoruhodnou duchapřítomnost.
„Ajaj! To vypadá na nějakej průšvih!“ hlesla a přeci jen se zmohla na pohyb a plynule se prosmýkla pod deku.

Jakub i za tak kratinký okamžik perfektně zmapoval nádhernou dokonalost jejího dvacetiletého těla. Něco si pamatoval ze záběrů kamer, ale realita řádově předčila kvalitu mizerných obrázků. Navíc teď viděl i její nádhernou tvář. Byla ztělesněním dokonalosti. Tak krásnou slečnu viděl sotva několikrát v životě. Byla podobná své matce tak, jak si jí pamatoval na gymplu.
„Bože, co tu děláte? Já tu mám dneska rande s Evou, jsme domluvený na středu, má dneska jen dopolední hotovost. Ale vy na tý posteli vypadáte jako Maja z Goyova obrazu, akorát štíhlejší a neporovnatelně krásnější,“ srovnával si své informace s realitou Jakub.
„Aha, tak děkuju za poklonu. Vy jste asi Jakub? Nojo, kdo jinej, když máte klíče. Buď jste něco zvoral vy nebo máma. Ale vona dneska celej den lítá a pokud já vím, nějaký volno má snad až za dva dny. Zejtra má mít jen dopoledne hotovost, odpoledne snad volno a pak eště další dva dny nikam neletí. Skoro to vypadá, že máte všechno vo den posunutý.“
„No, tak to je tedy pěkný faux pas, takže vy jste Pavlínka a máte tady rande s bráchou, nebo snad s nějakým jiným Markem? Ale spíš bych na shodu jmen nevěřil, teda jestli jste Pavlínka, což asi jo, protože zjevně máte oba klíče. Nebo snad mám věřit na shodu jmen? A máma to evidentně popletla, protože mě sem pozvala na dnešek, zejtra prej něco má.“
„Hmm, asi nemá cenu si něco vymejšlet, co?
„No, asi ne, ale neberte to jako tragédii nebo nebezpečí, nebojte, nebudu nikde nikomu nic vykládat a ani vaší mámě ne.“

Jakub si uvědomil, že Eva asi o Markovi a Pavlíně neví, takže se okamžitě rozhodl mladé dámě v nesnázích pomoci.
„Vona asi vo vás máma neví, co? Vono je trošku divný, když si brácha se ségrou dávají takovýhle rande, ale fakt nebojte. Já už viděl dost zvláštních věcí a tomuhle rozumím, život je fakt barevnej,“ zkusil se přátelsky usmát. „Já hned vypadnu. Vona Eva, tedy vaše máma, říkala, že Marek tu taky občas mívá rande se svojí přítelkyní a že mu to toleruje. Jak už jsem řek, já jí nic vykládat nebudu.
Ale možná je toho na povídání trošku víc, třeba byste se divila. Asi bysme mohli někdy dát řeč. Ale ne hned. Teď padám, du se vobout a mizím. Řekněte mi váš telefon a tady je muj.“
Položil na stolek vizitku a poprosil ještě jednou o její číslo. Kupodivu mu ho nadiktovala. Zapsal si ho, vklouzl do bot, popadl svůj lehký kabát a vyběhl z bytu. Nechtěl se potkat ještě i s Markem. Říkal si, že bude stačit, když si o tom průšvihu popovídají s Pavlínkou oni dva sami.
Rozhodl se, že Evě nic neřekne, ale poslal jí ze své Nokie SMS: „Milacku, kde jsi, neco se stalo?“
Odpověď dostal až navečer.
„Promin, lasko, ja to popletla, potkáme se po nedeli. Nebo muzes zrusit to Brno v patek? Zítra nemuzu.“
Bylo mu jasné, že o rande jejích dětí nic neví.

Pavlínka měla hlavu zamotanou. Nebyla zrovna hloupá, ale Jakubovo chování ji zaskočilo, jakkoliv se navenek snažila zachovat klid. Věděla, že musí všechno probrat s Markem. Jeho nabídka na setkání ji zaujala. Nevěděla, co může myslet tím, že by se možná divila?

Ve čtvrtek pršelo zase. Byl rozmrzelý, protože doma dostal vynadáno, že je sklerotik a že nechal deštník Bůh ví kde. Pak si vzpomněl, že u Áji v bytě, ale to si raději nechal pro sebe.
Rozhodl se, že odpoledne pro deštník skočí.
Krátce před čtvrtou se zastavil přede dveřmi Ájina bytu. Zarazila ho docela hlasitá hudba, která se linula zpod dveří.
Potichu odemkl, zul si boty, sundal kabát a opatrně zamířil k ložnici, odkud najednou zaslechl Evin hlas.
Zastavil se a opatrně nahlédl dovnitř. Stáhl se. V posteli ležela na zádech nahá Eva s doširoka roztaženýma nohama a nad ní Marek, jehož bílý zadek se vyjímal mezi jejími roztaženými, opálenými, zvednutými koleny a jeho velké koule hladila její ruka a zřejmě se snažila nasměrovat jeho zařízení na příslušná místa.
Nebylo vůbec žádných pochyb o tom, proč se tady sešli. V obýváku zahlédl na stole prázdnou lahev vína a dvě skleničky, ale v okamžiku, kdy chtěl přeci jen vejít dovnitř, zaslechl její konejšivý hlas.
„Počkej, nemusíš pokaždý tolik pospíchat. Eště je trochu zavřeno. Ty jsi vždycky tak nedočkavej. Proč se třeba nemůžeme taky chvíli pomazlit. Dyť to přeci bejvalo tak nádherný. Milování přece nejni jen vo tom, že tady do toho teď budeš čtvrthodiny bušit. V poslední době to s tebou nejni vo ničem jiným. Abys věděl, tak Jakub nebo tvůj táta jsou nebo byli pokaždý úžasně něžný a pozorný a milování s nima je nebo bylo pokaždý jiný, pestrý, zábavný. Už sem ti to dostkrát říkala. To s tou svojí slečnou taky vždycky takle spěcháš?“
„Promiň, mami, zkusím se polepšit. A s ní většinou spěchám, protože vona je hrozná nedočkavka, když už se vo tom takle bavíme. Ale vlastně máš pravdu. Zezačátku jsme si taky hodně hráli,“ se smíchem odpovídal Marek.
„A to je Jakub fakt tak šikovnej, jako byl děda? Tedy když už se vo tom takle bavíme?“
„Nechme toho, to se nehodí, nebudu tady přeci rozebírat v čem je kdo dobrej a ty radši na tu tvojí slečnu nespěchej. Místo, abyste na to hned vlítli, tak jí radši zkus dělat všechno, co jí vzrušuje a pěkně trpělivě a třeba i několikrát a teprve nakonec udělej to, co chce hned od začátku. Uvidíš, že nakonec ti eště poděkuje. Ale teď už pojď ke mně a pěkně pomalu.“

Jakub chvíli přemýšlel, co s tou situací, ale pak usoudil, že když se bude oblékat, obouvat nebo otvírat či zavírat dveře, stejně ho určitě uslyší.
Rozhodl se pro radikální řešení, a to zrovna ve chvíli, kdy Eva začala vzrušeně hlasitě vzdychat a konečně Marka i chválit.
Hlasitě zaštrachal botami a kabátem v předsíni, vešel do ložnice a s předstíraným údivem ze sebe vyrazil: „Pardon, co vy dva tady? Ježiši a takhle?“
Eva odstrčila Marka a začala ječet: „Co tady děláš, Jakube, co sem máš co lízt! Vypadni okamžitě vodtud!“
Byla v evidentním šoku z toho, že je Jakub objevil v té nejchoulostivější situaci, kdy nešlo nic zapřít.
„Uklidni se, lásko! Tak jsem vás dva holt našel tady takle. Včera jsem tu našel Pavlínku, když čekala na přítele. Hned jsem ale vypadnul, abych nerušil její rande a nechal sem tu deštník. Teď sem si pro něj zašel, no a kdybys nepopletla ty rande, tak sem vás tu nenašel. Takže zase až tak moje chyba to nejni,“ docela ostře se Kuba ohradil.

Marek pochopil, že Jakub snad nebude takovej hajzl, jak si původně myslel, protože včera ho Pavlína uklidnila, že určitě ne a jeho řeč ho v tom teď utvrdila. To by se byl o něm zmínil a bylo mu jasné, že Pavlínka problém mít nebude. Taky už začala studovat a proč by nemohla mít kluka, takže se snažil situaci uklidnit.
„Klid, mami, stalo se a buď ráda, že nás spolu nenachytal někdo cizí. Jakub snad nikomu nic neřekne i kdyby to mělo mezi váma skončit, nebo snad jo?“ obrátil se k Jakubovi.

Jenže uklidnit Evu nebylo tak snadné. Vyskočila, bleskově na sebe hodila župan, který trvale visel v koupelně a vztekle zaútočila: „Tak vona tady byla včera Pavlína, jo? S kým tady byla? Tos tady byl ty s ní, Jakube?“
Běžela k počítači a snažila se spustit program se záznamy příchodů a odchodů. Nepřestávala ho obviňovat: „Tak ty si tu dáváš rande s mojí dcerou, jo? No to je nechutný! Jak mi to hodláš vysvětlit?“
„Tobě snad přeskočilo, Evi! Uklidni se! Sama si mě sem na včerejšek vytáhla, protožes dneska neměla čas, což teď jasně chápu. Zkus si vzpomenout a přestaň všechny obviňovat. Zbabralas to všechno sama. A přestaň ječet, kdo má to tvý nesmyslný obviňování poslouchat,“ trochu podrážděně zvedl hlas Jakub.
Ve druhém plánu se mu po Eviných slovech objevila představa, že tak krásných holek, jako je Pavlínka, je málo a že by bylo bývalo super, kdyby si ho byla včera pozvala místo Marka, ale teď řešil jiný problém. Za svojí krartinkou myšlenku se zastyděl.

Eva mezitím klikla na ikonu bezpečnostního programu v pécéčku a sledovala obrazovku.
„No prosím! Tak včera fakt odkódovala Pavlína! Ale…“ zalapala po dechu. „Proboha! Jak to, že si zakódoval ty, Marku? Jak to, že si zakódoval ty? Nebo Jakub zakódoval tvým kódem? Nebo snad Pavlína používá tvůj kód nebo ty její? Do prdele! Co se to tady děje?“ posadila se na židli a nevěřícně zírala na Marka a pohledem těkala na Jakuba.

Ten k ní popošel, položil jí ruce kolem ramen a když se jí snažil něco uklidňujícího říct.
Znovu vystartovala: „Nesahej na mě!“
„Tak to zase prrr, Evi. Já sem sice ženatej a podvádím svojí ženu s tebou, ale ty evidentně podvádíš zase mě tady s Markem, to snad teď nezapřeš. Jak jsem zaslech, tak Markův táta je taky tvůj táta, takže von je Marek taky trošku možná tvůj brácha nebo ne? A nejni Pavlínka náhodou taky tak trochu tvoje ségra? To jste sice nezmínili, ale kdo ví? Je nádherná a Luboše jsem viděl, po něm tedy nejni. A třeba nám Marek teď eště ke všemu řekne, že tady měl rande s Pavlínou včera von? Ty bláho! Jenže třeba neměl. Kdo ví s kým tu byla? Dyť je jí snad skoro dvacet ne, a může si pozvat koho chce? A zakódovat to může taky jak chce, jestli ty kódy zná. Třeba jí Marek řek ten svůj a vona jemu ten její. Takže teď se všichni uklidníme. Nic se neděje! Klídek! A ty pojď teď sem ke mně, lásko. Jsi úžasná, ale ne když na nás s Markem křičíš.“

Když se nehýbala a jen na ně nevěřícně zírala, zopakoval to ještě jednou: „Pojď sem ke mně, neboj! Všechno bude dobrý. Stejně jsem si to myslel a spíš jsem čekal, že si to všechno někdy povíme, když se máme tak moc rádi. Nebo chceš od teď na nás tři už jen křičet?“

Zvedla se, naprosto zlomeně popošla k němu položila si hlavu na jeho rameno a potichu řekla: „Kluci moji, tohle je tak hrozný, to je něco tak strašnýho, tohle se nemělo nikdy stát, nevím, jestli se z tohohle dokážu eště někdy vyhrabat.“
Z očí se jí začaly koulet slzy, ale nevydala ze sebe ani hlásek.

Přistoupil k nim Marek, zatím ještě úplně nahý a začal jí stírat slzičky.
„To bude dobrý mami, dyť se nic tak strašnýho nestalo. Stejně by bylo správný, kdybys o nás Jakubovi řekla. Vím, že tě trápilo, že ho tak trošku podvádíš, i když von podvádí tebe i svojí ženu a vím, že ses bála, co by tomu řek. Teď aspoň vidíš, že se už nemusíš bát,“ a vtiskl jí polibek na čelo. „Jakub bude OK, že jo?“ obrátil se na něj: „Že budete OK a nikde nikomu nic vykládat nebudete?“

Eva ještě chvilku nic neříkala a jen objímala Kubu. Pak se ale otočila na Marka.
„A ty sem fakt chodíš s Pavlínečkou? Vy se spolu milujete? Dyť je to tvoje sestra, Marku! To je přeci šílený, měli byste s tím okamžitě přestat!“
Chvilku se na Marka mračila, ale pak si uvědomila paradox té výčitky a rezignovaně si povzdechla.
„Nojo, já mám tak co někomu říkat, co by kdo měl a co by neměl. Já sem máma na baterky. Všechno je špatně a je to jen kvůli mně.“
Znovu se jí začaly koulet slzy z očí.

Tentokrát je setřel Jakub se slovy: „Marku, radši na sebe něco hoď. Evi, Marek tady přeci s Pavlínou bejt nemusel, ale jestli byl, tak já si promluvím s Pavlínkou nebo si promluvte vy tři beze mě nebo můžeme všichni, ale Evi, ty si ta nejúžasnější ženská, co sem kdy poznal, takže se přestaň tady obviňovat. Neznám nikoho tak obětavýho a hodnýho, jako si ty. Žádnýmu z nás nebo z vás nejde jen o nějakej prachsprostej sex, ale myslím, že se máte nebo máme strašně moc rádi a dovopravdy se milujeme tak, jako možná jen málo lidí, takže nikdo nedělá a ani nikdy neudělal nic špatnýho. Máš Marku něco proti tomu? Tedy jestlis tady byl s Pavlínkou ty, ale Pavlínka říkla, že čeká na svého přítele.
Nebo ty Evi, tedy když se na to podíváte z toho samýho úhlu. Zapomeňte na pohled celý tý pošahaný společnosti. Ta by nás všechny asi sežrala. Jasně, že i mě.
Takže klídek, máme svůj ostrůvek a hotovo. Nikoho do něj nepustíme. Možná má Pavlínka nějakýho kluka? Co my víme? V každým případě, ať je to jak chce, časem si Marek a Pavlínka někoho najdou a proč by sem nemohli chodit? Vono se to vyřeší samo, ale nemá smysl něco lámat přes koleno. Kdo je proti?“
„Jakub má nejspíš pravdu, mami. Takže se ničeho neboj. Všechno bude OK. A ať si na nic nehrajeme, byl jsem tady s Pavlínkou já.“

Eva úplně ztuhla a z tváří jí kompletně zmizela veškerá barva. Marek si toho všiml a rychle dodal: „Hele, kdy máš příští tejden volno? Jakub si ho snad udělá taky a dáme někde dobrej voběd nebo večeři a pak si všechno vyříkáme. Co ty na to? To musíme i s Pavlínkou a pěkně narovinu.“
„Já nevím, lásky moje, ale snad jo. Akorát si musím promluvit i s Pavlínou, ale teď nemůžu nic. Je mi zle.“
„Mami, prosím, nedělej to. Necháme to na ten voběd, dáme si něco dobrýho a pak třeba můžeme zajít sem a všechno tohle si říct tady, aby nikdo neposlouchal. Ale ten dobrej voběd by měl bejt, aby sme si udělali pohodu. Před Pavlínkou dneska ani slovo. A ani zejtra, dokud se nepotkáme všichni. Vona zase neví vo nás dvou a asi by nebylo dobrý, abych jí vo nás říkal jen já sám. Možná by třeba fakt moh tady Kuba, ale tedy moc jistej si tím nejsem.“

„Marku, to je supr nápad. Já sem pro a kdyby to klaplo ve středu nebo ve čtvrtek, tak nemám žádnej problém. Nevím, jak Evička a jak to máte s Pavlínkou s přednáškama nebo seminářema.“
„To bude OK. To s Pavlínkou zvládneme. A kdyby to bylo blbý přes oběd, tak klidně dáme nějakou časnější večeři, abysme se dostali ještě sem, radši bych se vo některých věcech v restauraci nebavil,“ konstatoval Marek.
„Pokud tedy může Eva, tak já bych navrhnul v Dejvicích ‚U Cedru‘. Jídlo je tam supr a je to tam takový komorní a sem je to pak kousek. Mám hrozně rád libanonskou kuchyni a Eva taky, pokud vím.“
„Tak tedy ve čtvrtek, ale teď bych šla radši domu. Vemu si něco na spaní.
Večeři si Máro udělejte, já du napřed, šíleně mě rozbolela hlava. Je mi zle a fakt nevím, jestli se z tohohle někdy vyhrabu,“ povzdechla si Eva, posbírala kousky oblečení, zavřela se v koupelně a za chvilku je bez dalších slov opustila.
Marek se mezi tím taky oblékl, ale domů nespěchal.

„Snad vo tom dnešku Jakube nebudete nikde mluvit a ani vo včerejšku.“
„To rozhodně ne, ale strašně bych chtěl vědět, jak se to všechno takle semlelo. Jenže z Evy toho asi moc nevypadne a navíc jsem zjistil, že vona vo těchhle věcech strašně lže.“
„No, to máte recht, Jakube. Vona je strašně prolhaná, ale to byla její ségra taky a její máma jakbysmet. A lžou občas fakt tak blbě, že je to všem jasný, jenže voni na tom svým lhaní trvaji, i když je jasný, že lžou a pak sami věřej tomu, co vykládaj. A kdyby jen to, voni nakonec trvaj na tom, aby těm jejich kecum věřili všichni.
Ale jinak je moje máma fakt neskutečná a mám ji šíleně moc rád. Pavlína zatím nelže a je úplně boží. Nejhodnější, nejlaskavější a nejhezčí holka široko daleko. Sám jste viděl, jak je nádherná a fakt chytrá k tomu. Vona je přírodní úkaz. A moje máma! Jak byla nádherná a pořád je. Strašně se bojím, že Pavlínu nakonec utáhne nějakej vypatlanej debil s velkým pérem. Něco takovýho se stalo i mámě. Zatím má asi ráda mě a já jí, jenže já mám rád i mámu a vona mě. Akorát, že Pavlínka to neví.
My dva jsme na tom dost podobně. Vlastně podvádíme každej tu svojí ženskou nebo holku s naší Evičkou. Já se z toho picnu. Nejni to k posrání?“ a začal se uvolněně smát.

„No, pošahaný je to dost, protože já mám hrozně moc rád svojí ženu i Evu a skoro doteď sem netušil, že mi Eva nasazuje paroží nejspíš celou dobu, co spolu jsme, se svým synem a že si tady vo tom teď s nim skoro zvesela povídáme. A máš recht, Eva byla asi nejhezčí holka na gymplu, samý jedničky a byla neskutečně milá a Pavlína je nádherná po ní. Ale jsme na tom dost podobně, tak se asi voba chápeme a asi si to nemáme za zlý. Jo a s Pavlínkou máš recht. Je to fakt jedna z nejhezčích holek, co jsem kdy viděl. Škoda, že je vo tolik mladší a že mám rád ještě dvě jiný ženský. Já fakt vobčas docela chápu Araby,“ zalitoval se smíchem Jakub a pak dodal: „Jenže člověk většinou nemůže mít všechno. Moje žena je taky moc krásná a fajn, ale zvát ji na takovouhle schůzku, to bych si netroufnul. To by asi mohlo bejt fatální pro nás všechny.“
„Jakube, potkáte se s Pavlínou před tím obědem nebo to necháme až jako překvápko pro ní po tom obědě?“
„Hele, popravdě, teď nevím, ale asi bych jí pozval na kafe těsně před tím obědem a nabonzoval nějak kulantně, co všechno se tady děje a taky dělo v minulosti. Ale možná by bylo nejlepší, kdybys jí všechno řek ty, ale to by sis musel troufnout na rovinu všechno přiznat včetně toho, jak to vzniklo a nevím, jestli by ti to nevyčítala. To musíš vědět ty. Jestli jí na to mám připravit já, tak musíte přijít nachlup přesně, aby třeba neutekla. Asi bych jí jen na to připravil a úplně konkrétní bych nebyl. Co ty na to? A klidně mi tykej. Já jsem Jakub nebo Kuba.“

Marek chvilku přemýšlel a pak odpověděl. „OK, tady je moje ruka, asi jsi fajn chlap, Kubo, já jsem Marek, což ti asi neuniklo. A zkusíme to udělat tak, že mi přídeme k Cedru přesně nachlup v jednu a ty si to načasuj tak, abys Pavlínce něco řek o mně a mámě nebo jak uznáš za vhodný, zkrátka žes nás asi načapal, ale aby neutekla. Nějak jí ukecej a my v tom okamžiku dorazíme.“
„Tak fajn, jdu si dát jedno pivko nebo panáka. Přeci jen to byl docela šok,“ konstatoval Jakub, ale sám pro sebe si pomyslel: „Teda fakt jsem netušil, že vás tady dneska s Evou načapu, chlape, ale aspoň je to vyřešený.“
„Jedno bych si dal s váma, tedy s tebou.“
„Jasný, zvu tě na jedno pivko a dáme si ho na větší opatrnost. A myslím, že panák k tomu nemůže uškodit. Byl to dneska fakt zážitek,“ trochu kysele ironicky se zasmál.
„No, těžko říct, pro koho z nás byl největší,“ stejně ironicky se zasmál i Jakub.

Autor

Navigace v seriálu<< Evička – ještě o něco starší minulost – 2. pokračováníEvička – Pavlínka >>
4.7 39 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Tomas

Tak toto je ina motanica.. 😂👍🏻 Super sa to citalo a dost ma to pobavilo

Mamut

No souhlasím s Tomášem. Velký obdiv autorce protože zapletené to je jak špagety. Čte se to dobře a jsem zvědaví jak to bude se všemi pokračovat. Za mě jasných 5 hvězd

2
0
Would love your thoughts, please comment.x