Pomoc v nouzi

Když Janovi zemřela krátce po porodu žena, zhroutil se mu svět. Od zoufalé myšlenky na sebevraždu ho zachránil malý plakající uzlíček, jeho syn, o kterého se bylo třeba postarat. Bylo to přeci jeho dítě. Jeho a Laury. Ano, vychová ho sám, ale zajistí, aby na matku byl syn hrdý, byť ji nikdy nepoznal.

***

Záležitost kolem pohřbu a vše další zařizovala tchyně Petra, protože Jan na to neměl sílu. On se v prvních dnech postaral alespoň o chůvu pro malého Pavlíka. Bydlení jim zůstalo u tchýně, to bylo zcela automatické, jak mu řekla hned po té smutné zprávě.
„Tvůj domov i Pavlíkův je tady!“ řekla tónem, jež nestrpěl odporu.

Jan už rodiče neměl, zemřeli tragicky při autonehodě. To bylo před třemi roky. A nyní, na prahu osmadvaceti let byl dokonce už i vdovcem. Nevídaná věc a moc tragiky na jednoho člověka.
Jan to ustál, konečně, nic jiného mu nezbývalo.

Zpočátku se o syna starala chůva Markéta, mladá, ale v zaopatření kojenců zkušená žena, která byla u nich od rána, kdy odcházeli do zaměstnání, do odpoledne, kdy první se vracela Petra a vnuka si převzala.
Markéta se starala nejen o dítě, ale i o úklid a uvařila i večeři. Pokud bylo třeba, zpočátku u nich i přespávala, ale Pavlík byl vzorný kojenec a v noci se moc často nebudil. Petře se svobodná a nezadaná Markéta zamlouvala a postrkávala Jana, aby se o ni pokusil, ale ten o tom ani nechtěl slyšet. Stále byl věrný své zemřelé lásce.

To Petra, věkem těsně před padesátkou, byla z jiného těsta. Když ji muž před lety opustil a našel si mladší partnerku, neuzavřela se v ulitě domova, ale přestože měla malou Lauru, vymetala taneční zábavy a noční podniky a nebránila se známostem na jednu noc, které končily ráno probuzením se v cizí posteli. Po pár letech se zklidnila, ale dál brala život z té lepší stránky s tím, že na to zlé a špatné je třeba co nejdříve zapomenout.
Tak to tvrdila zaraženému a mlčenlivému Janovi i nad hrobem Laury, kam spolu pravidelně chodili.
„Mně nebude vadit, když si najdeš hodnou holku a nastěhuješ si ji k nám. Vždyť je to přirozený, že nemůžeš věčně zůstat sám a myslet na Lauru,“ vemlouvala mu a dodala. „To ti ani nechybí sex?“
Jan zrudl, ale neodpověděl, že chybí… a moc.

***

Všechny vdavekchtivé kolegyně u Jana v práci ožily, když slyšely o jeho krutém osudu. Pochopitelně s ním soucítily, ale zároveň věděly, že čas rány hojí, bude zase líp a ony mají šanci.
Dámy, jakoby měly pořadník, se mu začaly nabízet od nejstarší po stále mladší a mladší ročníky. Jan odolával a odolával, až narazil u prsaté Evy.
To byla sekretářka vedoucího oddělení a ta z titulu své funkce chránila přístup ke svému nadřízenému vlastním tělem. V jejím případě megaprsy. Pokud nebyl někdo povolán služebně, musel jít přes Evu s prosíkem. I Jan jednou potřeboval s vedoucím probrat cosi osobního a narazil na hradbu mohutného pohoří.
„Evi, prosím, potřebuju jen maličkost.“
„To říkají všichni. Šéf má teď na drátě důležitej hovor. Sjednej si schůzku,“ děla nekompromisně Eva a čekala s čím dalším Jan přijde, tak jako ostatní.
„Neblbni. Potřebuju jen něco malýho… zeptat se,“ škemral Jan a oči mu stále bloudily na nebetyčné vrcholky, které mu neplánovaně spouštěly erekci.

Eva se posměšně usmívala. Znala tyhle prosebníky, ale protože Jan ji zajímal i jinak než ostatní, nadhodila.
„Dobře… ale pozveš mě na kafe. Odpoledne… dnes, zejtra, kdy?“
„Zejtra… tak můžu?“ nezbylo Janovi než souhlasit.
„Tak jo, běž,“ propustila ho dál a sebevědomě se usmála.
Opět dosáhla toho, co chtěla. Ta padesátka není vůbec žádnej přelomovej věk, jak tvrdily ženský v účtárně.

***

„Ty ode mě něco potřebuješ?“ zeptal se Jan, sotva usedli a objednali si kávu a zákusek.
„Možná. Ale spíš ty, než já, nemyslíš?“ opáčila Eva, která se v práci vyfikla, že rázem omládla o pár let a oblečením zdůraznila nejen prsa, ale i další křivky svého těla a zároveň potlačila ty nepatřičné útvary.

Eva nebyla tlustá, spíše by se řeklo „přebujelý“ typ krev a mlíko. Před takovými deseti lety to musela být pořádná samice, ovšem to ji Jan ještě neznal. Věk ale nezastavíš, zvláště u žen, takže holt něco naroste, něco změkne… ovšem ty její kozy! To je prostě něco. Sice je podpírala podprsenka, ale nevypadaly, že by se jí po uvolnění svěsily bezmocně ke kolenům.
„A jak já to teda myslím?“ nechápal Jan.
„Stále mi fixuješ očima prsa. To dělá každej a už jsem na to zvyklá. Ale v očích ti vidím něco víc než touhu… ty už si neměl dlouho ženskou. Kolik ti je, že ses rozhodl žít jako mnich? Ty potřebuješ úlevu, ale ne jen honěním. Sakra, buď chlap!“ rozjela se.
To byla pro Jana ledová sprcha. Samozřejmě, že měla pravdu, ale on stále měl očima milovanou Lauru a…
„Zaplatíme a já ti ukážu osmý div světa,“ energicky mu přerušila Eva tok myšlenek a po nějaké chvíli se Jan ocitl v ložnici jejího útulného bytečku.

Jak byl zbaven oblečení, nevěděl, ale jakmile se ocitl v mocném objetí jejího nahého těla, probudil se v něm neodolatelný chtíč a vrhl se divoce do milostného zápolení.
Eva se s potěšením k němu přimkla, vášnivě se líbali a kmitali a proplétali si v ústech vzájemně jazyky. Jan se také konečně mohl potěšit obřími prsy. Byly měkké i kupodivu docela pevné a svou velikostí se mu přelévaly přes ruce.
Mnul je, hnětl a mačkal a jazykem kroužil po velkých dvorcích s velkými tvrdými vztyčenými bradavkami. Sál je a mnul mezi rty a Eva slastně kňučela a nataženou rukou mu svírala tvrdý ocas, který strojovými pohyby popotahovala.
„Vezmeš mi ho do pusinky?“ opovážil se k dotazu.
Eva mlčela, ale zakrátko na ocase pocítil teplý dech a sevření vlhkých úst, které po něm pomalu začaly jezdit.
Rytmické kouření se střídalo s cumláním a olizováním žaludu a laskáním uzdičky a Jan byl na vrcholu blaha. Rukou jezdil Evě po těle až mezi nohy, přes ochlupení pronikl mezi pysky a cítil vlhkost a rozevření štěrbiny.

„Že mi hezky vylížeš škebličku?“ zeptala se Eva, když poznala, že další kouření už by skončilo ejakulací a položila se na záda a rozevřela nohy.
Pak ucítila jazyk na citlivých místech a zalykala se přílivem slasti. Janovi stačilo jen kmitat po pyscích, vylizovat tekoucí šťávy a Eva byla na vrcholu blaha. Už dlouho ji to nikdo nedělal.
„Už do mě pojď… udělej mi to!“ sténala a za vlasy ho tahala k sobě.

Tvrdý ocas hladce projel pochvou s dorazem o dno.
„Ach… oooááách,“ vyjekla Eva rozkoší a hned šla naproti rozjetým přírazům.
Jan se soustředil na rytmické mrdání a vnímal teplo, vlhko a sevření a masírování ocasu. Vzepřený na pažích sledoval po hrudi jí plovoucí prsa a sténající, slastí staženou tvář. Bylo to pro oba opojné, plné spalující rozkoše a slasti. Eva ho objímala, prsty mu zatínala do zad a sténala a vzdychala do rytmu přirážení.
„Ah… už… budu!“ vzdychal Jan a sjížděl ji rychlými a hlubokými přírazy.
„Anooo… vystříkeeej… měěě… jooooo,“ hekala Eva a vnímala, že vlastní vyvrcholení má již na krajíčku.

Proud semene jí trhavě plnil pochvu, když vzápětí i ona vykřikla v uvolňujícím spalujícím orgasmu. Jan v ní zůstal zaražený, dokud z ní povadlý ocas sám nevyjel.
„Bože… to jsem potřebovala,“ byla Eva spokojená a uspokojená.
I Jan byl spokojen, jen netušil, jak dál to s ním smýšlí. Naštěstí nijak. Poděkovala mu za pěkný sex a vypakovala ho domů s tím, že na zopakování se mohou dohodnout v práci.

***

Během půl roku Jan ošoustal všechny mrduchtivé a uhánějící ho kolegyně a protože šlo vždy o nezávazný sex, nemohly ho ženušky tlačit, kam on rozhodně nechtěl, do manželství. Naopak. Zjistil, že štěstí ho čeká úplně někde jinde a přistihl se, že stále častěji před ním vyvstává příjemná tvář Petry, jeho tchyně a vlastně i náhradní matky malého Pavlíka. To ona s ním sedí doma, zatímco on si užívá, ona v noci vstává, když něco potřebuje, ona zařizuje věci kolem dítěte o nichž Jan neměl ani tušení… prostě obětavě se o ně stará, na vlastní život nemá ani čas a ještě k tomu všemu chodí po práce.

***

Byl další obyčejný večer. Pavlík už dávno spal a Petra s Janem koukali na televizi.
Seděli vedle sebe, popíjeli červené víno, každý pohroužen v myšlenkách. Petra stále cítila zvláštní napětí, které se bytem poslední dobou vznášelo.
Jan chodil z práce hned domů, postaral se o Pavlíka, zařizoval nákupy a kde co a byl ji stále takříkajíc k ruce. Milý, úslužný, usměvavý, ale na dotaz, o co jde, reagoval, že nic. Přitom Petra cítila jeho pátravé pohledy, ale nedokázala rozpoznat, proč to tak je. Jeho chvála oblečení i komplimenty, jak jí to sluší nikdy nepřekračovaly hranici, které mezi sebou jako tchyně a zeť, měli. Přesto k sobě cítili blízkost, než kdokoliv jiný v jejich postavení.

Petra hlavně řešila věkový rozdíl a netušila nebo nechtěla chápat, že muži to mají nastavené jinak a je jedno, o kolik je žena starší, když začnou myslet jinou částí těla. Jan už měl svůj vztah k Petře vyřešený, jen učinit ještě poslední krok odkládal.
Dnes k tomu ale byla ta nejlepší příležitost.

Petra se napila, odložila sklenku na stolek, když pocítila jemný dotek na kolenou a ruka pomalu stoupala na stehno a výše…
Pohlédla s otazníky v očích na Jana.
„Co… děláš? Ale… je… to… uhhh… příjemné.“
„Já vím… chci tě potěšit,“ řekl Jan a dlaní zaútočil na vnější stranu stehen.
Prsty se dotkly látky kalhotek přímo na štěrbině.
Petra vyjekla a stiskla nohy k sobě, aby je vzápětí zase uvolnila. Tělem jí projela vlna dlouho nepocítěné slasti, jen se nějak neuměla rychle rozhodnout. Pak rukou sáhla na bouli v jeho rozkroku, uvolnila stojící ocas ven a začala ho honit.
„Já… se… udělááám.“
Jan zaúpěl a hodil na ni zoufalý výraz.
„Ano… udělej se a vydržíš dýl,“ vrněla Petra a ruka jí kmitala po ocase stále rychleji, až došlo k výstřiku semene, jež zasáhlo ji i koberec na zemi.
„Oooh… jooo,“ vydechl Jan zalitý slastí orgasmu a ocas jí v ruce začal pozvolna ochabovat.

Nyní ji prohmátl prsa. Na Evu neměla, ale to bylo vedlejší. Polaskal jí tuhnoucí bradavky a sjel přes břicho do klína.
Stáhla si kalhotky, hned dala nohy od sebe a přidušeně vzdychala, jak jí prsty rejdil mezi pysky a strkal do ní článek prstu.
„Áááh… oooh,“ sténala a znovu se chopila jeho ocasu a honěním se ho snažila postavit.
Oba vzdychali slastí a nemohli se sebe vzájemně nabažit.
Jan se napasoval mezi její doširoka roztažené nohy a s mlasknutím ji projel na jeden příraz až po kořen ocasu.
„Áááh… anooo,“ vydechla rozkoší.
Byla opravdu značně vyhladovělá a teď jen vzdychala a sténala ve stoupající rozkoši.

Jan se na ní zmítal, rytmicky přirážel a Petra vybuchla v orgasmu dřív než on, takže mohl změnit polohu a oddálit své vyvrcholení.
Pak ji projížděl prudkými přírazy zezadu, kdy Petra klečela rozkročena na gauči a on ji vestoje držel v pase a pleskavě přirážel. Natáhl ruce a promnul jí visící měchy prsou a tlumeně funěl, že jí vymrdá duši z těla.
Petra to tak cítila, ale ještě více vnímala další přicházející vrchol, takže se zalykala slastí a třásla na oblacích rozkoše, když jí do pochvy proudily trhavé dávky semene,
„Néé… nic neberu!“ probrala se, ale pak jen mávla rukou. „Vlastně… kdyby náhodou… já si to zařídím.“

***

Milováním znaveni pak napůl leželi vedle sebe na gauči.
„Co jsme to udělali… co teď?“ byla Petra z celé situace poněkud rozhozená.
„Ty jsi Pavlíkova babička, já otec a my dva… milenci… miluju tě, chápeš to?“
„Chápu, ale co až Pavlík vyroste a uvidí… jak my dva… to přece není normální,“ řešila Petra.
„I já tě… mám ráda, ale jsem už stará a ty mladej…“
„Nebylo těch řečí už trochu moc?“ rozohnil se Jan, převalil se na ni a donutil ji tak věnovat se příjemnějším věcem.

Petra, později plna vrcholné rozkoše a slasti si umínila nechat všemu volný průběh a až čas přinese to správné rozhodnutí. Přinesl. Přestěhovali se do jiného města, za osm měsíců se vzali a Petře a Janovi se o další měsíc později narodila dcera Laura.

Autor

4.6 51 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Tsgarp

Jako vzdy super mam tyhle jednohubky od Tebe rad

Kittikit

Takze tatinek je zaroven dedecek, babicka je maminka, sestra je teta, syn je zaroven synovec, uniklo mi jeste neco? 😁

Junior

Výborná povídka. I když mi to připomíná Burianovo jak jsem se stal svým vlastním dědečkem.

Kamil Fosil

Jan musel mít nabito pěkně ostrou municí, když se mu poštěstilo přivést Petru do požehnaného stavu, byť věkem již byla těsně před padesátkou.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x