5. února 2009
Dveře do domu se otevřely. Jako první vešla Petra a za ní ostatní smuteční hosté. Mezi nimi byla její matka a hlavně rodiče Marka. Petra vypadala, jako tělo bez duše. Když se v ten osudný den probudila z bezvědomí, bolela ji strašně hlava. Cítila se ovšem šťastně. Tedy asi takových třicet vteřin. Do doby, než si všimla u své postele policisty a policistky, kteří se netvářili moc šťastně.
„Je nám to strašně líto,“ začala policistka, „ale máme pro Vás špatnou zprávu.“
Marek měl autonehodu. Hned po tom, co ji udeřil, vyběhl z restaurace, nasedl do auta a asi po pěti kilometrech jeho auto narazilo do stromu, který se podle policistů jmenuje Kříž.
První dva dny nebyla schopna uvažovat. Jen brečela, celé tělo ji bolelo a nejvíce srdce. Po dvou dnech už byla schopna se zeptat sestřičky na jednu věc, která ji trápila.
„Proč se tomu stromu říká Kříž?“ sestřička jí přitom podávala další prášky na uklidnění, a tak byla Petra docela omámena. Sestřička se usmála.
„No, co jsem slyšela, říká se mu podle detektivovi, který tam naboural někdy v osmdesátých letech.“
To poznání, které s těmito slovy na Petru dolehlo, přišlo jako blesk z čistého nebe.
„Myslíte Petra Kříže?“ zeptala se a doufala, že odpověď bude ne.
„Ano. Petr Kříž. Byl zde hodně oblíbený. Ale pak najednou jednoho večera jel domů a z ničeho nic na rovném úseku najel do stromu. Moje maminka ho tenkrát ošetřovala, když ho sem přivezli. Ale byl na tom hodně špatně a zemřel. Od té doby se tomu stromu říká Kříž.“ Sestřička si všimla, že Petra celá zbledla.
„Děje se něco?“ zeptala se ustaraně.
„Petr Kříž byl můj otec. Byly mi tři, když umřel.“
A celá ta bolest se opět objevila a uhodila ještě silněji.
A teď se procházela domem, kde měla žít se svým mužem a v kterém bude teď žít sama. I když… už v nemocnici se rozhodla, že se bude muset odstěhovat. Smuteční hosté se pohybovali po domě a debatovali mezi sebou o tom, jaký byl Marek člověk a jaká je to škoda, že odešel. Petra se tomu chtěla vyhnout. Nyní byla v knihovně a seděla v pohodlném křesle, když za ní přišla její matka.
„Je to těžké. Dodnes nevím, jak jsem to zvládla,“ pravila a pohladila Petru po vlasech.
„Víš, že Marek zemřel přesně tam, kde táta?“ Petra se dívala před sebe a jako by nevnímala okolní svět. Matka smutně sklopila oči a jen přikývla.
„Tvůj otec byl skvělý muž. Ten den mi zavolal, že se stalo něco hrozného. Když jsem se pak dozvěděla, že se chcete stěhovat sem tak…“ hlas se jí zajíkl v návalu slz.
„Tady byl tvůj otec naposledy,“ řekla mezi slzami. To byla pro Petru novinka. Věděla jen, že její otec musel být ten den na místě vraždy a že poté co mu skončila směna druhý den, se večer vracel domu a měl nehodu.
„Tady se stala vražda?“ zeptala se vyděšeně, protože si uvědomila, že vše, co se jí tu děje, s tím může být spojené.
Její matka jí už nic dalšího neřekla. Petra však měla dost informací k tomu, aby se mohla pokusit zjistit, co se tu stalo. Byla rozhodnuta v domě zůstat a zjistit, proč je to tak osudové místo v jejím životě. Po zbytek dne se pokusila věnovat ostatním hostům i když to od ní nikdo nečekal. Večer pak ulehla do prázdné manželské postele a usnula. Žádné hlasy ani smích nezaslechla.
5. března 2009
Celý měsíc prožila Petra jako ve snu. Pomalu si začala zvykat na to, že je sama. Sama v domě, který jí naháněl hrůzu, a přesto jí něco nutilo v něm zůstat.
Bylo něco málo po desáté hodině. Petra zrovna vyšla ze sprchy. Bílým ručníkem usušila mokré tělo a nahá přešla do ložnice, kde měla i skříň s oblečením. Cítila příjemné vzrušení, které prostupovalo celým tělem. Přestože si usušila pořádně i kundičku, teď ji měla opět vlhkou. Nyní však od milostných šťáv. Petru na chvíli zamrazilo. „Jak se můžu takhle vzrušit?“ pomyslela si, ale odpovědí jí byl ženský smích a mužský hlas, který jí do ucha šeptal.
„Protože jsi děvka. A ta sex potřebuje.“
Vytáhla ze skříně krajkované spodní prádlo. Modrá tanga s podprsenkou, která více umocňuje velikost prsou. Poté si ve skříni vybrala bílé šaty, které jí sahaly těsně pod zadeček. Vypadala prostě nádherně. Prsa se pod látkou šatů krásně rýsovala a Petra si představovala, jak místo do očí budou muži neustále koukat na ně. Cítila se nadrženě. Cítila, jak jí kundička svrbí touhou po tvrdém ptáku. Opět si vzpomněla na rozlučku, kdy jí do kundičky na pánských záchodcích zajížděl úžasně dlouhý a tlustý ohon Ládi. Podívala se na hodinky. Deset patnáct…
Sedla si v obýváku na gauč a otevřela si deník. Ten deník, který našla na půdě. Poté co si přečetla poprvé pár řádků, jej znovu neotevřela. Ale nyní cítila, že musí zjistit, co v něm dále stojí. Co prožívala žena, která tento deník napsala? Musela přijít na kloub záhadě tohoto domu. Otevřela deníček na poslední popsané stránce. Úhledné písmo se už vytratilo. Jako by se ženě ruka při psaní třásla.
10. ledna 1989
Radim mi před chvíli řekl něco, co mě hodně vyděsilo. Ne, nevím, co na to říci. Deníčku on tvrdí, že ON neexistuje. Že nikdo takový tu nikdy nebyl. Že si to pouze vymýšlím. Už nevím, čemu věřit. ON tu je stále s námi. Vím, že bydlí v pokoji pro hosty. Přece o to Radima požádal. Alespoň tak mi to řekl. Proč najednou Radim říká pravý opak?
Nemůžu si přece vymýšlet. To, jak se spolu milujeme, jak mě šuká s tím svým pořádným mackem. A já mám vždy tak krásný mokrý orgasmus. Ale po pořádku. Rozhodla jsem se to nakonec říci. Říci Radimovi, že ON je můj milenec. Že zatímco on je v práci, tak já tu s NÍM šukám. Jako nadržená kurva. Radim na mě ovšem koukal nechápavě. Netušil, o kom to vlastně mluvím. Říkal mi, že jsem tu celou dobu sama a co se mu snažím namlouvat…
Deníčku, já už nevím jak dál. JÁ PŘECE NEJSEM, NEJSEM…
Petra nechápavě četla stále dokola a dokola ty řádky. Co se to snažila Martina říci? Takže si toho neznámého vymyslela? A pak jí to pomalu došlo. Možná… možná… ano určitě to byl ten samý hlas, který jí našeptával před smrtí manžela. Možná to je ON ten neznámý muž, který ji dokázal tak uspokojit. Petra se zachvěla. Hrůzou a vzrušením současně. Vzpomněla si na ty doteky, které před měsícem prožila s neviditelnou osobou. Mohl to být duch? Duch někoho, kdo tu straší a svádí šťastně zamilované dívky?
„Myslíš si, že jsi na to přišla kurvo?“ zazněl jí za zády naštvaný mužský hlas. Petra se otočila. Nikoho neviděla. Ale pocit, že v místnosti není sama ji neopouštěl. A pak zase zaslechla ženský smích.
„Ona je teď se mnou. Je šťastná. Slyšíš, jak se směje? Ona se tomu nebránila. Ona mě nechala. Ale ty, ty kurvo, pořád jen přemýšlíš nad blbostma.“
Mužský hlas zněl opravdu naštvaně. Zněl jakoby ze stěn domu.
„Co chceš?“ zeptala se a rozhlížela se po místnosti. Odpovědí jí byl šílený ženský smích. A pak najednou pocítila na šíji mrazivý dotek, který jí postupně přejel po krčku. Vyskočila z gauče a rozhlížela se. Nikdo v místnosti nebyl.
„Jsi kurva. Kurva, co miluje velký ptáky. Tak si to přiznej,“ zazněl jí mužský hlas těsně u ucha, jako by za ní stál. Přitom pocítila, jak ji jedna neviditelná ruka objala kolem pasu a druhá spočinula na prsu, který se rýsoval pod látkou šatů. Dech se zrychlil. Cítila, jak jí tělem prostupuje vzrušení.
Neviditelná ruka jí pomalu sklouzla do klína, kde opatrně vyhrnula šaty tak, aby měla přístup ke kundičce. A Petra chtěla, aby si na ní sáhla, aby ji pohladila. Tím se ale více stupňovalo její vzrušení a touha po sexu. Během chvilky měla spodní lem tang odhrnutý a do kundičky vnikly neviditelné prsty. Druhá ruka přes šaty hladila a mačkala prsa. Ač to neměla v plánu, tak se v myšlenkách vrátila k Láďovi a oné noci na záchodcích a znova si to celé představovala a nechala se neviditelnou osobou ukájet. Dokonce na zadečku pocítila tlak, který dobře znala u mužů, kterým se v kalhotách postavil úd a oni s ním při tancování na ní tlačili.
Zvonek domovních dveří vytrhl Petru z toho nejlepšího. Srdce jí tlouklo vzrušením a překvapením. Po neviditelném pokušiteli nebyl ani náznak. Nakonec se duchapřítomně upravila a šla se podívat kdo je za dveřmi. Na tu osobu byla naštvaná. Zrovna, když se blížila k vyvrcholení, je někdo musel vyrušit. Zvonek opět zazněl. To už byla na schodech. Došla ke dveřím a otevřela je. Nával studeného vzduchu zapříčinil, že jí bradavky ještě více ztvrdly. Před dveřmi stál pošťák. Asi třicetiletý muž silnější postavy.
„Už jsem myslel, že nejste doma mladá paní,“ pronesl zvesela a pořádně si Petru prohlédl. Strašně moc ho pohled na ní vzrušil a on si olízl popraskané rty.
„Zrovna jsem měla něco na práci,“ odsekla nevrle. Pošťák se jen pousmál, napadla ho spousta věcí, co zrovna mohla provádět, a jedna z nich se mu docela i zamlouvala, aniž by tušil, jak blízko pravdy je.
„No tak jsem Vás asi vyrušil v tom nejlepším,“ opět pravil zvesela a udělal na Petru oči. Přitom jí začal podávat obálky s dopisy.
„Dalo by se to tak říci,“ procedila mezi zuby a už podepisovala příjem doporučených psaní.
„Třeba bych mohl pomoci to dokončit,“ nadhodil pošťák a znovu se mlsně olízl.
Pořádně si ho prohlédla. Nebyl to její typ. Silnější postava dělala své, ale přeci stále cítila vzrušení a cítila, že je hodně nadržená. A pak tu byl ten mužský hlas, který jí znovu doléhal do pravého ucha, jako by za ní někdo stál a neustále ji nabádal: „Jsi děvka. Podrž mu.“ Odstoupila od dveří a naznačila, aby pošťák vešel. Hned za ním zavřela dveře a o ty se pak opřela rukama. Nepřemýšlela, co provádí, neuvěřitelné vzrušení, do kterého se dostala díky neviditelným prstům, a hlas muže udělal své.
To pošťáka mírně šokovalo. Chvíli nevěřícně zíral na to, jak Petra smyslně špulila zadeček proti němu a krásně s ním vrtěla. Nakonec se přece jenom odhodlal. Přistoupil blíž a pohladil ji po zadečku. Zachvěla se vzrušením a očekáváním. Opatrně vytáhl šaty nad zadeček a hned do dlaní uchopil obě půlky a zmáčkl je. Petra zasténala. Bylo to spíš nedočkavostí či spíše očekáváním. Pak pocítila prst, který přejel po tenké látce tang a zatlačil jí tak na mokrou kundičku. A pak prstem vnikl pod látku a krásně do ní zasunul dva prsty a lehce roztáhl stěny od sebe. Pousmál se. Už dlouho snil o tom, že si užije s nádhernou holkou, ale zatím jen musel šukat tlusté kolegyně v práci. Několikrát svými prsty protáhl Petřinu kundičku a pak je vytáhl. Hned na to si začal rozepínat zip u kalhot, aby z poklopce po chvíli vytáhl již tvrdého ptáka.
Petra se přes rameno na něj podívala a zjistila, že už má vytažený úd a chystá se ho do ní zasunout. Opět se zachvěla vzrušením a nedočkavostí. Zvláště, když ucítila, jak dává více na stranu tanga a poté, jak se do kundičky boří poměrně silný úd. Pošťák nadrženě přirazil a žaludem se dotkl až dna kundičky. Vzdychla slastí a pak už jen kňučela rozkoší, kterou jí nadržené, rázné přírazy pošťáka způsobovaly. A ten, když viděl a slyšel, jak se to Petře líbí, ještě více na svých přírazech přidal. Držel přitom Petru za její zadeček a vychutnával si, jak se sametová kundička stahuje kolem tvrdého údu. Žalud se krásně třel o její stěny a tím se pošťák přiváděl blíž a blíž ke svému vyvrcholení.
„Och bože, jsi úžasnej. Nepřestávej,“ kňučela Petra rozkoší a tím víc povzbuzovala pošťáka, aby nepolevoval v razanci přírazů.
„Je to lepší, jak tam strkat prsty co?“ zachroptěl posměšně a plácl jí dlaní přes zadeček. Více se osmělil a nahnul se tak, aby mohl pohladit přes látku šatů její prsa. A pak to přišlo. Petře se rozklepaly kolena a nezvládla ani naznačit, že dosahuje orgasmu. Ten se vlil do jejího těla tak rychle, že to prostě jinak ani nešlo. Opírala se o dveře a vychutnávala si tu rozkoš. Kundičkou doslova drtila pošťákův úd, který v ní však stále jezdil a díky tomu se brzy i on dostal ke svému vyvrcholení a vše, co se mu skrývalo v naběhlých koulích, pustil do Petřiny kundičky.
Když pak pošťák povadlý úd vytáhl, se zájmem sledoval, jak se z rozevřené kundičky vyhrnulo ven jeho husté semeno. Byl to krásný pocit.
„Škoda, že spěchám,“ pravil a pousmál se. Petra se napřímila a jen lehce si poupravila šaty. I ona se na něj usmála.
„Nevadí,“ pronesla jemným hlasem a došla ke stolku, který byl kousek od vstupních dveří. Zde ležela propiska a svazek papírků, které sloužily na psaní vzkazů. Na něj napsala své telefonní číslo.
„Můžete se kdykoliv zastavit. Stačí dopředu zavolat a dohodneme se,“ pravila, když dopisovala číslo na papírek. Poté jej podala pošťákovi. Ten papírek přijal s nesmírnou radostí. Přitom se významně podrbal v rozkroku.
„Počítej s tím, že tě budu chtít pravidelně vyšukávat…“ začal rádoby drsným tónem a podíval se na papírek, kde mimo telefonního čísla bylo i jméno
„…Petro,“ dodal, jen co si jméno přečetl. Ona se na něj jen usmála a otevřela vstupní dveře. Pak už jen sledovala, jak pošťák brouzdá sněhem ke svému autu, aby po chvíli odjel.
„Vidíš, že to jde. Kurvo,“ zazněl tajemný mužský hlas a začal se smát. Petra se rázem cítila provinile. Co to udělala? Na druhou stranu věděla, že si to užila. A že si to bude chtít užít zas, když tenhle pošťák zase zavolá.
„Tak se mi líbíš. Jako správná kurva. Budeš moje. Moje poslušná kurva. Ty mi vrátíš mou sílu. Mou moc. A díky tobě se vrátím,“ jeho hlas zněl zlověstně, až se Petra roztřásla slabým strachem, který v tu chvíli pocítila.
„Kdo jsi?“ zeptala se a čekala na odpověď.
„Proč to nezkusíš zjistit sama holčičko? Aspoň se zabavíš před dalším mrdáním.“
Věděl, že to stejně zkusí zjistit. A ona byla odhodlaná zjistit co se to tu děje. Věděla ale, že co se sexuálních tužeb týče, má nad ní moc. Nedokáže odolat, pokud se zase objeví někdo, kdo by ji mohl mrdat. A to ji děsilo. Musí zjistit, co se tu děje a pak se možná z toho všeho osvobodí.
„Proč jsi zabil mého tátu?“ zeptala se v náhlém návalu myšlenek, kdy si vše začala v hlavě seřazovat. Muž se začal smát.
„Já? JÁ? Copak si nevzpomínáš holčičko? Já ho nezabil, to ty jsi mu seděla na zadním sedadle. To na tebe se tenkrát podíval. To ty jsi ho zabila,“ pravil muž pobaveně. A jestli tam byl, tak musel i pobaveně sledovat, jak Petra, pod návalem této skutečnosti, omdlela a její bezvládné tělo se prostě sesunulo na podlahu.
