Pomsta sedlákovi

Když se čeledín Pankrác zakoukal do sedlákovy dcery Gertrudy, bylo jasné, že to nedopadne dobře. Svou jedinou dceru si sedlák Mrva hýčkal a těšil se, že ji sezdá se synem statkáře Hotta a tím se rodiny stanou nejmajetnějšími obyvateli vesnice Zástřízlí. Sedlák i tajně doufal, že by mohl dosáhnout jmenování starostou. Měl s obcí velkolepé plány. Třeba sem zavézt ten supící stroj, zvaný lokomotiva, táhnoucí vozy se zbožím a lidmi, tomu předvídal velkou budoucnost. Konzervativní spoluobčané, však novotám nepřáli a to vše, kromě jiného, sedláka hnětlo.

Nyní mu ale nastaly jiné starosti. Doslechl se, že čeledín Pankrác pokukuje po Gertrudě a ta hloupá husa jeho úsměvy opětuje. Tomu musí zabránit stůj co stúj. Jeho dcera se přece nezahodí s nějakým odrbaným pacholkem.

***

Co ale sedlák netušil, jeho dcerka ztratila svůj kvítek nevinnosti. A to již před měsícem. Sotva odešly její obvyklé měsíční potíže, sešla se v seníku s milovaným Pankrácem, odhodlána odevzdat mu panenství a naplnit tak svou lásku. Doposud se spolu jen líbali a nechala ho osahat ji i zapovězená místa. Pankrác naléhal dál a sladkými slovíčky ji vlastně ke hříšnému styku spíše přiměl, než aby to ona sama chtěla.

***

Hluboko ukryti v hromadě sena se dlouho líbali a Pankrác ji naučil líbat vášnivě s jazyky zasunutými vzájemně v ústech. To se Gertrudě líbilo a za chvilku už mu jím kmitala v puse jako užovka.
Pankrác odhalil svůj trčící ocas a položil na něj její ruku. Dívka ho sevřela a pomalými pohyby po něm začala jezdit.
„Joo… tak to dělej,“ vzdychal Pankrác a rozepínal jí košilku.
Na světlo pak vykoukly dvě krásné broskvičky ňader. Menší byly, ale pevné a bradavky ji vzrušením ztuhly a trčely dopředu.
Když je Pankrác sevřel v dlani a zmáčkl, dívka jen vzdychla a sama cítila, že v klíně se jí rozlévá vlhkost a následná slast.
„Budeš milý, že ano?“ špitla tiše.
„Budu, neboj,“ odvětil Pankrác a pomohl jí svléci si suknici.
Pak ji líbal na ústa, krku i na prsou, dráždil je jazykem a dívka jen slastně vzdychala.
Pomalu uléhala na záda a Pankrác na ní. Jak roztáhla nohy, nasadil žalud na štěrbinu a pomalu zatlačil.
„Oooh… oh,“ zavzdychala Gertruda bolestí.
Pankrác povysunul ocas a znovu přirazil. Tentokrát prudčeji.
„Ach… aúú,“ za bolestného výkřiku byla panenská blána překonána a ocas pronikl hluboko do doposud nedotčené pochvy.

Pankrác chvíli počkal, než začal přirážet a Gertruda ho pevně objímala, usmívala se, ač jí stružky slzí tekly po tvářích.
Pankrác ji projížděl rytmickými přírazy a vychutnával si silné sevření a masáž panenské pochvy.
Když to na něj přišlo, naposledy přirazil, rychle z ní vyjel a dávku semene vypustil stranou. Nemohl si dovolit ji obtěžkat. To si uvědomoval. Gertruda nepociťovala žádnou rozkoš, ale přesto byla spokojená. Mezi kamarádkami ze vsi byla jistě poslední pannou.
„Děkuji ti,“ ozvala se, zatímco Pankrác si otíral ocas se stopami krve do košile. „Já myslela, že to bude bolet víc.“
Pankrác jen něco zabručel a protože dívka už byla z domu pryč moc dlouho, rychle se ustrojili a dostaveníčko ukončili.

Doma po dceři matka jen šlehla očima, ale mlčela. Jako jediná však zkušeným zrakem poznala, že Gertruda již není neposkvrněnou dívkou.
Než šli spát, stavila se u ní v komůrce a sedla si na pelest.
„Zažila jsem před lety přesně to, co ty. Nechci se tě dál vyptávat, ale buď opatrná a pro Boha Všemohoucího, neobtěžkej! Tu hanbu by otec nepřežil a já s ním. Dobrou noc, holčičko moje,“ pohladila ji po tváři a odešla.
O chvíli později se z ložnice rodičů začaly ozývat vrzavé rytmické zvuky postele a tlumené hekání, jak matka svědomitě plnila své manželské povinnosti. Takový byl úděl žen a manželek. Být po vůli manželům, kdykoliv měli chuť a sedlák Mrva ji měl skoro denně.

***

Při dalším milostném dostaveníčku byli Pankrác a Gertruda přistižení samotným otcem. Ne naštěstí při styku, kdy Gertruda stála ohnutá u hrazení s ovcemi s vykasanou suknicí a Pankrác ji sjížděl zezadu prudkými přírazy, ale až poté, kdy se drželi v objetí a něžně se líbali. I to stačilo sedlákovi, aby udělal kravál. Dceru zahnal domů a Pankráce si vzal na paškál.
„Na mou dceru nebo celý grunt jsi dostal chuť? Tak tu si nech zajít! Okamžitě bych tě vyhnal, ale je před žněmi a potřebuju každou ruku. Po žních však vypadneš a už se tu nikdy neukážeš! Gerta pro tebe nevyrostla! Už se k ní nepřibližuj, nebo se vážně neudržím a zle bys mohl dopadnout!“ “

Doma pak měl řeč s dcerou a vše vyřešil jejím posláním do kláštera ve Chvalíně ke Školským sestrám. Tam, ve společnosti dalších svobodných dívek, se měla učit budoucímu životu manželky a matky. Hlavně tam byla ukryta před svody světa, neboť na dopisy tam byla zavedena cenzura a vše, co šlo ven i dovnitř, procházelo přísnou kontrolou Matky představené. Že by si nějaká dívka tajně dopisovala se svým milým, se nedalo ani pomyslit. A sami ven, bez doprovodu některé ze ctihodných sester, také nemohly

***

Pankrác musel vzít za vděk děvečkami, když chtěl ukojit svůj chtíč. Ty se oddávaly čeledínům víceméně dobrovolně, neboť se jednalo o takřka jedinou radost v trudném životě a osudu. Pokud muž nemyslel jen na sebe, a dal si i pozor se séměm, užily si to i ony. Ale, bohužel, ve většině případů to tak nebylo.
Jelikož však Pankrác patřil k té menšině, kdy i jemu šlo o uspokojení dívky, nacházel nohy děveček vždy ochotně rozevřené.

V čeledníku mrkl na dívku, třeba Magdalenu, která byla v těchto věcech velmi znalá, obratná a ochotná a zalezli do seníku, nebo v létě jen tak na louku.
Dívka nedělala žádné okolky, vykasala si sukni, Pankrác na ni nalehl, ona mu pomohla se zavedením ocasu do připravené dírky a pak už následovaly rytmické přírazy doprovázené tlumeným sténáním a vzdechy.
„Jen drž… hezky tě projedu,“ funěl dívce do ucha a snažil se jí dostat na prsa, neboť Magdalena byla dost dobře obdařena. Když se mu podařilo je odhalit, nemohl se nabažit jejich líbáním, mačkáním, hnětením a drážděním.
Magdaléně se to líbilo a dostávalo ji to více do tempa a uvolňování šťáv a vůbec, většímu prožitku. Kolem přirážejícího ocasu vytékaly stružky šťáv a přírazy zněly ví a víc mlaskavě.
„Ah… užžž… oáááhhh,“ vykřikla dívka v orgasmu a potem zbrocený Pankrác z ní vyjel a proud semene jí namířil na břicho a pocákal jí i prsa.

Pokud ji spermatem znečistil i šaty, dívka hudrala a Pankrác jí na jarmarku musel koupit novou suknici či košilku, ale to mu nevadilo. Sedlák Mrva jim sice platil málo, ale jejich výdaje byli nízké a leccos se dalo ušetřit.
Uspokojená Magdalena znaveně oddychovala a pohladila mu povadlý ocas, který jí právě udělal tak hezky.
Dál už se nemilovali, neboť věděli, že zítra či pozítří se to zase bude opakovat. Pankrác si vybere třeba Herthu nebo Slavěnu a pak zase dojde na ni, anebo ona se bude milovat s koňákem Martinem nebo Václavem… zkrátka, všichni žili jen dneškem a budoucnost je nezajímala.

***

Sedlák Mrva dával Pankráci zabrat. Za svedení dcery, a to ještě nevěděl o ztrátě věnečku, mu dával tu nejtěžší a nejhorší práci a častoval ho špinavcem, paznehtem či drbanem.
Při kydání hnoje Pankráce pak sžíraly temné myšlenky na pomstu. Na statku tak jako tak končí, co kdyby tu sedlákovi zanechal něco na památku?
Ta myšlenka ho napadla, když sledoval selku Stázu, která k čeládce měla vřelejší vztah. Gertruda jí chyběla k ruce, a tak vše musela stíhat sama, ale i tak se snažila usmívat a s každým prohodit dobré slovo.

Sedlák si ji kdysi bral jako mladinkou dívku a šlo mu hlavně o věno, kterým splatil své dluhy, ale láska mezi nimi nikdy nepropukla. Z manželského lože vzešlo jedno dítě, dcera a na další zatím nedošlo. A to Gertrudě bylo už skoro dvacet let! Jestli se sedlák na další dítě nezmohl, nebo ho nechtěl, Pankrác neřešil, ale rozhodl se, že selku obtěžká on.

Vztah manželů nebyl idylický již na první pohled, ale tak to chodilo téměř v každé chalupě. Muž byl doma pánem a žena jen rodila děti, starala se o hospodářství a… v noci podržela manželovým choutkám. Tak to na tom světě bylo a nikdo se ničemu nedivil. Když však Pankrác zaseje sémě na cizím poli, to budou všichni koukat, pomyslel si zlomyslně a dumal, jak se dostat selce na tělo. Že by s ním ulehla dobrovolně, byl holý nesmysl, a tak je třeba jí v tom trochu pomoci. Ale bez násilí a vědomí sedláka. Pochopitelně.

***

Na kraji vesnice stála zašlá chalupa, spíše chatrč a v ní bydlela stará kořenářka. Ve vsi ji nazývali čarodějkou a nebyla tam vítanou osobou, ale pokud někoho schvátil nějaký neduh, neváhal a hned k ní spěchal pro radu či léčivé koření.
Sousedy opovrhovaná žena tak na druhou stranu jim byla potřebná a v temným časech, kdy krajem procházela obávaná inkvizice, ji dokázali před ní zapřít a žena tak neskončila na hranici jako obviněná čarodějnice.
Před lety, kdy byla ještě mladá a krásná, ji obletovala řada chasníků, ale třebaže s ní okusili lásku, k oltáři ji žádný nepřivedl z nevůle rodičů k takovémuto svazku. Žena zůstala sama, ale nezapškla a nesla svůj osud statečně a s pokorou čekala na konec svých pozemských dnů. K ní také zamířil čeledín Pankrác se svou prosbou.

Babice byla doma a ochotně mladíka vyslechla.
„Nápoj lásky pravíš? A tak, aby omámena mysl byla? Hmmm… ty chceš činit hřích. Je to tak?!“ vyštěkla na něj nevraživě.
„Já… já… chci… získat lásku jisté… ženy… ee… dívky,“ lkal Pankrác.
„Ano… ty ji omámíš, zmocníš se jí, aniž ona to chtěla… to se mi nelíbí,“ děla žena zasmušile a přehrabovala se v pytlíčcích s bylinami.
„Přijď zítra k večeru. Připravím ti směs koření. Přines mi tucet vajec a třicet krejcarů,“ uzavřela rozhovor.

***

Pankrác seděl v koutě stodoly a opatrně čichal ke směsi koření v plátěném sáčku. Nevonělo to nijak lákavě. Dle rady kořenářky měl z toho připravit odvar a dát vypít oné osobě. Studené či teplé. Fungovat to prý bude okamžitě a vše závisí na síle odvaru.
„Ale nepřežeň to, chlapče,“ varovala ho žena. „To koření taky bere rozum, tak ať ta tvá děvucha nestane se slaboduchou!“

***

Večer v čeledníku přisedl Pankrác ke Slavěně, která hltavě jedla hrachovou kaši s kousky uzeného masa. Měla velký hlad, jak se za celý den nestihla pořádně najíst.
„Co chceš? Dnes nemám na špásování náladu,“ odsekla mu hned.
„Co se durdíš? Mám něco jiného. Dostal jsem tajný lektvar na obnovení síly po náročném dni,“ řekl Pankrác a položil na stůl plný korbel.
„Co to je? Fůůůj… smrdí to!“ podívala se dívka pod víko.
„No, není to kdovíjaký, ale funguje to. Sám jsem to zkusil,“ vemlouval se Pankrác a naivní dívku přemluvil, aby to vyzkoušela.
„Říkáš, že to obnoví sílu? Dneska jsem dost utahaná… a zítra mám jít na louku pohrabat seno,“ uvažovala Slavěna a a nalila si trochu do hrnku a napila se.
Ošklivostí křivila tvář, ale nakonec vypila hrnky dva. Sílu opravdu potřebovala a na to krátký spánek nestačil.
„To je teda patok! Snad mi to ale pomůže,“ ušklíbla se a vstala, aby se na hromádce sena v rohu uložila ke spánku. V čeledníku sice byly postele, ale právě bez slamníků, neboť byly plné štěnic a nové si ještě nestihli vycpat.

Pankrác přilehl k dívce a začal ji hladit.
„Slavěnko… je ti dobře?“ čekal, kdy se dostaví kýžený efekt. A právě, když usoudil, že odvar uvařil asi slabý, se dívka k němu otočila.
„Chceš se pomazlit?“ zavrněla jak kočka.
Pankrác se nenechal přemlouvat a za chvilku již měla rozepnutý živůtek a on uchopil její kůzlátka do dlaní. Jak byla krásně pevná a pružná! A Slavěna mu zatím rukou sjela do nohavic a honila tvrdou tyč čuráka.
„Lehni si a já si všechno obstarám,“ šeptala mu vzrušeně do ucha a jazykem mu kmitala kolem ucha.
Pankrác poslechl, Slavěna na něj obkročmo nasedla a tvrdý pták pomalu mizel v její mokré jeskyňce. Hned ho zalila slast z vlhkého lůna a sevření poševních svalů. Pochva se mu krásně přizpůsobila a spojení bylo těsné a pevné.
A tak jen ležel, rukama jí rejdil na prsou a sledoval, jak si sama odsedá a vše si řídí podle vlastních potřeb. Dokonce se i zaklonila a rukama se mu zapřela o kolena.
„Ah… ah… anoo… ohh,“ vzdychala s přivřenýma očima a cítila, jak v ní ocas pulsuje a tře se jí o stěny v jiném směru, což jí přinášelo silnou rozkoš.

Pozvolna zrychlovala odsedy, protože se jí síla slasti násobila… a… ještě… chvilku.
„Dobrý Bože… joooo,“ vykřikla, jak jí projela vlna nevýslovné rozkoše a pak jí tělo zalil horký proud semene a plnil stahující se pochvu až po okraj. Pankrác nestihl její lůno opustit.
Než z ní vyjel vysátý a povadlý ocas, seděla na něm Slavěna dál a rukou Pankráce hladila po hrudi. Sama se divila, proč měla takovou nevýslovnou chuť se milovat. Nyní ji přemáhala strašná, ale opravdu strašná únava. Svezla se do rohu a tvrdě usnula. Pankrác ji přikryl houní a v tichosti se vytratil.

***

Když sedlák oznámil, že zaveze obilí na trh a co zbyde, prodá mlynáři Žemličkovi, vycítil Pankrác svou šanci. Jeho pobyt na statku se krátil, bylo po žních a tušil, že nejdéle za měsíc bude nejspíše definitivně vyhnán.

Sotva druhého dne sedlák práskl do koní, povoz opustil bránu statku a ostatní se rozešli po práci, rychle připravil odvar a vkročil do sednice, kde selka Stáza vařila oběd.
„Panímámo, mám tu léčivý nápoj, ale je nechutně hořký… nemáte trochu medu?“
Stáza zvedla hlavu. „Cože to máš? Medu mám málo…“
„Léčivý nápoj. Dodává sílu. Nejsou v tom žádné čáry. Jsou to byliny, ale je to hořké. Ochutnejte,“ podával jí korbel.
Stáza opatrně ochutnala a hned vyprskla. „Fúúúj… opravdu hořké! Říkáš, že je to na sílu? Od koho to máš?“
„Tomek z Řihova statku mi poradil… Je to od staré kořenářky.“
„Tak to věřím, že to má léčivé účinky,“ kývla Stáza a ze spíže přinesla hrnek medu.
„Ukaž. Zkusím to osladit,“ a opatrně tam přidala dvě lžíce.
„Okus,“ podala mu korbel.
Pankrác se napil.
„Je to lepší.“
Napila se i selka, přidala ještě trochu a společně ochutnávali, až korbel vyprázdnili.
„Snad mi to dodá i sílu dovařit oběd,“ broukla Stáza a otočila se k plotně.

Pankrác vyšel ven. Necítil nic, žádný chtíč. Zamířil do dřevníku, že naštípe dříví.
Oháněl se sekerou, když vtom mu neznámá síla vehnala tlak do ocasu a on dychtivě zatoužil po ženském těle. Nabral rychlý směr do domu, kde právě znervóznělá Stáza si rukou přejížděla po prsech a cítila silnou chuť se pomilovat.
Když Pankrác vešel do sednice, nemusel ani nic říkat. Selka sama mu vplula do náruče a dychtivě se začali líbat.
„Pojď,“ táhla ho do komory a ještě předtím odtáhla hrnce a kastroly stranou, aby zmírnila var a bylo jí jedno, že se oběd opozdí.

***

V komoře se rychle svlékli, padli do manželské postele, dál se mazlili a líbali, až Stáza sklonila hlavu, zasunula si ocas do pusy a jemně ho začala olizovat a sát. Po tomto sedlák vždy prahnul a často ji k tomu nutil i ve světnici, když stála u plotny, aby mu takto ulevila.
Pankrác též blaženě funěl a protože měl ocas docela velký, jak tuhnul a mohutněl, sála a cumlala mu už jen nalitý žalud. Více do pusy nevpravila. Rukou ho svírala u kořene a pohybovala rytmicky hlavou a rty pevně obemykala tvrdý ocas.
„Jooo… kuř… oooh,“ vzdychal blaženě Pankrác.
Když Stáza ulehla na záda, plna rozkoše cítila jeho jazyk jak ji rejdí a laská v klíně a saje uvolňované proudy šťávy.
Tvrdý ocas už se hlásil o svá práva a Pankrác na ni nalehl, pronikl do ní a tlačil se dál, bez ohledu na její pocity. Pysky se jen pomalu rozevíraly velkému údu a chvíli to trvalo.
„Ah… ah… pomalu… bolí… to,“ Stáza hlasitě sténala a teprve, když ocas dosáhl dna a byl v ní zaražený až po kořen, zaplavily ji příjemnější pocity.

Každý pohyb vyvolával silné tření ve vyplněné pochvě, která již byla dostatečně zvlhlá a roztažená. Pankrác se vzepřel na loktech, hleděl jí do očí a strojovými přírazy ji projížděl.
„Oh… udělám… ti… parchanta… budeš… mít… na… mě vzpomínku… Stázičko,“ vyrážel mezi přírazy a žena se zavřenýma očima jen cítila pohyby jeho tyče v sobě a nevnímala co říká, jak byla plna sílící slasti a rozkoše.
Pankrác si dával na čas. Dlouho se věnoval jejím prsiskům, které měla rozlité po hrudi a on je mnul, mačkal a líbal naběhlé hroty bradavek uprostřed temně rudých velkých prsních dvorců.

Pak už cítil, že se blíží zakončení celého milování, naposledy prudce přirazil co nejhlouběji a vypustil do ní proud semene.
„Áááh… uuuž… jooooo,“ doprovázel to hlasitým hekáním.
„Já… již… anooo… ahhhh… dobrý božeeeee,“ vyjekla a silné vyvrcholení jí zaplavilo tělo.
Byla to nepopsatelně nádherná a nejsilnější rozkoš, jakou kdy zažila.
Stahující se pochva nasávala husté životodárné semeno k čekajícímu vajíčku, což si Stáza neuvědomila a tak toho dne došlo k jeho oplození.

Účinek lektvaru stále ještě nevyprchal a oba tak pokračovali v milostném konání. Mazlení a hlazení tentokrát byla delší. Laskali vzájemně jeden druhého a měli plnou pusu práce.
Stáza mu kouřila ocas, který její péčí nabyl na správné velikosti a tvrdosti. Sála naběhlý fialový žalud, jazykem dráždila uzdičku a rytmicky ho sjížděla rty, zatímco Pankrác jazykem lízal rozevřený klín s vytékajícími praménky šťáv. Mezi rozevřenými pysky lízal závojíčky i nahoře jakýsi výrůstek na který Stáza reagovala slastnými výkřiky a kroucením pánve.
O něco později již žena klečela a Pankrác ji zezadu obšťastňoval prudkými rytmickými přírazy.
„Áááhhh… ohh,“ vzdychala a bylo slastné cítit, jak ji pevně drží v pase, proniká do ní drsně a hluboko a ona je mu poddána a drží mu jak nějaká důra.
„Ach… ano… joo… ohhh… ještě… panebože… oooáááh,“ doslova vřeštěla a sama se napichovala na píchající ocas a vybuchla v silném orgasmu.
Pankrác se do ní trhavě vyprazdňoval a měl toho sám dost. Byl zcela vysátý a zesláblý.
Stáza naplněná semenem až po okraj, chvějící se prožitou rozkoší se propadla do temnoty spánku.

***

Pankrác se rychle vzchopil. Ženu nechal spát a rychle se oblékl a vyběhl ven, kde zbytek lektvaru vylil na hnůj a sehnal Magdalenu.
„Panímámě není dobře. Usnula v komoře. Běž dodělat oběd, vše je na plotně,“ řekl jí chvatně a Magdalena se na nic neptala a jen kývla.
V sednici přehlídla hrnce a mrkla i na paní Stázu v komoře. Trochu ji zaskočilo, že je nahá a lože celé uválené, ale jen pokrčila rameny a věnovala se plotně.

Stáza se probrala, až když ji služka vzbudila, že je přichystán oběd. U stolu se sešli všichni až na Pankráce, který zmizel a nebyl k nalezení. Čeledín Václav se ošíval a pak prozradil, že Pankrác si sbalil své věci a odešel.
„Pán mu stejně sliboval, že ho po žních propustí. Tak prostě odešel sám.“
„Dej mu Bůh někde dobrou službu a nyní se pomodlíme,“ řekla Stáza, pronesla krátkou modlitbu a pak se dali do jídla.

***

Když se o nějaký čas sedlák dozvěděl, že je Stáza v očekávání, přijal to poklidně. Už dlouho tušil, že není otcem ani Gertrudy, natož teď, po letech, i dalšího dítěte. Poznal to sám, když ani jedna z žen, se kterými kdy lehával, neobtěžkala.
Děvečky na statku před deseti, patnácti lety, by mohly vyprávět, jak často sedlákovi musely podržet a třebaže séměm nešetřil, nikdy z toho nic nebylo. Smířil se s tím a nikdy se Stázy neptal, kdo je pravým otcem Gertrudy. Nebude se jí ptát ani teď. Koneckonců byla naděje, že se dočká mužského potomka a tudíž pokračovatele rodu. Stáza se k němu dál chovala jako oddaná manželka a prostě to dítě bylo jeho a hotovo. Nakonec se dočkal dvojčat, chlapců Serváce a Bonifáce.

O dalších osudech čeledína Pankráce se nedochovaly žádné zprávy.

Autor

4.7 43 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Trysky

Pěkné…
Jestlipak obtěžkal i Slavěnu?

Clark

Sedlák byl docela prakticky založený, že? Povídka dobrá, prostě taková klasika made in Shock. ddd

Junior

Pěkná povídka. Jen je otázka jestli to pro sedláka byla až taková pomsta když ani první dítě nebylo jeho a nakonec se mu narodili dva kluci takže asi byl spokojen.

Gourmet

Jako potomek sedláka mohu potvrdit, že to tak chodilo. Hezky napsáno a ještě více se mi líbí ta fotografie, moc hezká holka!

Kamil Fosil

Nezachovala se po té staré kořenářce kniha receptů na ty její lektvary?
Pokud ano, měl bych o ní vážný zájem.
Potřebuji něco spolehlivého na žlučník.

Marťas

Toto je styl povídek které mám od Shocka nejraději. Upravená historie, krásně se u toho sní.

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x