Poslušná 06

Cesta od Adama proběhla v naprostém tichu. Nad oběma se vznášel téměř hmatatelný oblak černých myšlenek. Max litoval, že k něčemu takovému vůbec svolil, znal Adama dost dobře na to, aby alespoň tušil, že něco takového může nastat. Adéla se v myšlenkách také probírala uplynulým večerem, ale místo lítosti spíš cítila smutek. Smutek z Jany, která si od toho hulváta nechala všechno líbit. Pořád v duchu slyšela to svištění biče a Janino bolestné sténání. Na druhou stranu se jí líbilo, že Max zasáhl a zastavil Adama. Aniž si to uvědomovala pohrávala si prsty s ozdobou na krku, jako by ji znenadání tížila. Tahala za ni, jako by se jí chtěla zbavit. Ani jeden z nich netušil, jak prolomit ticho, jak zbourat tu zeď, co se mezi nimi objevila.

Dojeli až k němu domů, bez jakéhokoli slova, bez doteků. Seděli v křeslech proti sobě. Adéla se sklopenou hlavou a Max hleděl střídavě na ni a střídavě do země. Bojoval sám se sebou, měl by se omluvit, nebo to nechat být? On jako pán má přeci právo o ní rozhodovat, má možnost si s ní dělat cokoli ho napadne. Ona přeci má své záchranné slovo, má možnost si sundat odznak, který jí věnoval, a vzdát se tak jejich vztahu a získat zpět svou svobodu rozhodování.

Ani Adéla nebyla ve své kůži. S prsty zaháknutými za okraj chokeru přemýšlela nad budoucností. To, že Max zabránil Adamovi ji jakkoli zneužít, jí napovídalo, že o ni stojí. Ale proč to vůbec dělal? Proč ji tam bral? Říkal, že je to kamarád, přítel… Stále cítila jeho prsty, jak se jí neurvale cpou do kundičky. Cítila se pošpiněná. A pak tu byla Janinka, její doteky jí způsobily tolik příjemných pocitů, tolik vzrušení, k tomu to, že měly diváky. Nikdy si nemyslela, že by mohla být i na holky. Byla jen kousek od toho, aby vyřkla to slovo „srdíčko“. Už ho měla na jazyku, kdyby se Adamovi nepovedlo jí ho sundat, možná by ho i řekla a vzdala by se všeho. I teď si s tou myšlenkou pohrávala, že by si strhla odznak jeho moci. Vážila na pomyslných vahách. Co zažila, co by mohla zažít, co v sobě objevila, nebo spíš odhalil on v ní, na druhé misce byla ztráta svobody rozhodování a možnost, že by se něco podobného opakovalo, nebo že by to mohlo být ještě horší…

„Jdi se osprchovat,“ zavelel a přerušil mlčení.

Poslušně se zvedla a zamířila do koupelny. Svlékla oblečení, sundala si i choker a vklouzla do proudu vody. Konečně se jí ulevilo a uvolnila se. Stála tam opřená o stěnu, nechal na sebe dopadat kapky vody a nevnímala svět kolem sebe, jen cítila, jak se jí vrací síla a energie.

Zezadu ji objaly dvě mužné ruce. Tiskl se k ní. Cítila jeho pevné tělo, jeho tvrdnoucí ocas mezi svými půlkami. V dlaních jí tiskl prsa, mezi prsty si lehce pohrával s bradavkami. Už doufala, že to povede k milování, on však zastavil vodu. Uslyšela cvaknutí uzávěru sprchového gelu. Jeho ruce jí začaly klouzat po ramenou a zádech, krouživými pohyby roztíraly mýdlo. Něco mezi umýváním a masáží zad. Posunul se dolů k zadečku, pečlivě se věnoval oběma půlkám a nezapomněl ani vklouznout mezi ně. Mírně se rozkročila a předklonila, aby mu umožnila lepší přístup. Následovaly boky, stehna, lýtka… každý další pohyb a dotek byl víc a víc smyslnější. Její tělo reagovalo a studánka hojně ronila svou šťávu. Když se znovu postavil a přitiskl k ní, aby roztíral mýdlo po jejím krku, prsou a bříšku, cítila jeho ocas plně připravený. Vzal sprchovou hlavici do ruky, pustil vodu a se stejnou péčí, jakou předtím věnoval očistě, oplachoval pěnu. Občas si vypomohl i rukama. Jakmile byl u jejího zadečku, opět se předklonila. Nastalo něco nečekaného, odložil sprchu, oběma rukama jí roztáhl půlky a zabořil mezi ně obličej. Mazlil se s její prdelkou, hnětl ji a líbal, jazykem přejel i po její kakaové dírce. Adéla vykřikla vzrušením a touhou. V předklonu se hlavou opírala o stěnu a zrychleně dýchala.

Postavil se za ni, rukama jí přejížděl po bocích. Ještě víc na něj vystrčila svou sedinku. Neváhal a vstoupil do ní zezadu. Horká zmáčená štěrbinka ho nadšeně přijala. Adéla se prohnula v zádech a slastně vydechla. Bral si ji ve sprše bez jediného slova, bez jediného rozkazu, ale miloval ji pomalu a něžně, hladil ji a líbal, kde jen mohl. Sténala rozkoší. Ani Max nezůstával pozadu a oddychoval pod přívalem slasti.

„Ooohhh… anooo…“ sténala Adéla a snažila se mu vycházet vstříc.
„Jo… to je ono… ooohhh…“ hodnotil její počíná Max.

Jako by oba vypadli ze svých rolí, najednou on nebyl jejím pánem a ona jeho poslušnou subinkou, jako by si najednou byli rovni. I když, vypadli ze svých rolí? Vždyť na sobě neměla odznak jeho moci.
„Vydrž… ještě chvíli vydrž… prosím…“ žadonila.
„To nejde…“

Max se přemáhal a snažil se ze všech sil oddálit nevyhnutelné.

„Aahhh… stříkej…“ vykřikla Adéla na vrcholu vzrušení.
„Uffff… oochh…“ vyhekl a vypustil do ní svou nálož. Cítil, jak se jí pička stahuje orgasmem, jak nasává každou kapku, která opustila jeho tělo. Ještě chvíli tam stáli v tom podivném objetí, než z ní změklík vyklouzl. Max se sklonil pro sprchu a znovu opláchl jejich těla zpocená milostným zápolením.

Max vyšel ze sprchy jako první. Podal Adélce ručník a počkal, až se do něj zabalí. Sám se mezitím také osušil. Všiml si jejích vratkých nohou. Vzal ji tedy do náruče a zamířil s ní do ložnice. Něžně ji položil do postele.

Chvíli ji jen tak pozoroval, než uchopil okraj ručníku. Rozbaloval ji jako dárek. Ne tak, jako když o Vánocích s radostí a nadšením cupoval papír na kousky, ale pomalu a něžně, jako když rozbaloval drahou křehkou věc.

Adéla jen zavřela oči a nechávala se unášet jeho doteky. Něžnostmi, na které nebyla od něj úplně zvyklá. Vychutnávala si pohled, kterým hltal její tělo, elektrizující pocit, který za sebou zanechávaly jeho prsty při cestě po její pokožce. Najednou jí položil dlaně na stehna a prudce jí roztáhl nohy od sebe. Sklonil hlavu k jejímu klínu. Vsál do úst lapličky, jazykem se prodíral mezi nimi. Hledal a zkoumal, dokud nenalezl. Adéla byla tak rozdrážděná a vzrušená, že stačil jediný nepatrný dotek, a vznášela se na vlně orgasmu.
Tu noc se ještě jednou pomilovali, bez rozkazů, příkazů, bez jakýchkoli omezení. Max to bral jako omluvu a doufal, že Adéla to vidí stejně.

Usínali ve vzájemném objetí. Než definitivně usnuli, Adélka tiše pronesla jedno přání.
„Chtěla bych jít na ples,“ zašeptala do ticha. „Můj pane,“ dodala po chvíli.

Max se jen pro sebe usmál a začal spřádat plány.