Příběh korektora 02

Fascinovaně jsem hleděl mezi Maričina rozevřená stehna a v rozkroku se mi bouřilo probuzené mužství.
Ta krásná Slovenka, se kterou jsem občas na ulici prohodil pár slov, teď přede mnou leží a nabízí mi to, o čem se mi ani ve snu nezdálo.
„Mariko,“ vydechl jsem a ještě více se nad ní sklonil. Chtěl jsem si to růžové království prohlédnout pěkně zblízka.
Marika mne náhle uchopila za vlasy a mou hlavu si přitáhla co nejvíce k tělu.
Nosem jsem se dotkl rýhy jejího ženství, až mne chloupky zašimraly, a cítil jsem je i na svých rtech.
Táhle jsem nasál vůni její vzrušené pochvy.
„Lízej mne,“ zašeptala a hlavu mi ještě více vtiskla do klína. Mne však ještě více, než její nabídka, zaujala krásná čeština, kterou mne o tuto rozkoš požádala.

Zvedl jsem hlavu a zadíval se jí do očí.
„Jak to, že umíš tak krásně česky?“
„Jestli krásně, to nevím, ale česky jsem se naučila.“
„A to si se naučila kde?“ neskrýval jsem svou zvědavost.
„No přeci v nemocnici. Tam musím mluvit česky, ne?“ doslova se podivila. „Pak tu už bydlím patnáct let. A už se přestaň divit.“
I přes perfektní češtinu jsem občas zaslechl měkký přízvuk slovenštiny a to i v okamžiku, kdy mi opět přitiskla hlavu do svého klína a sladce mne znovu vyzvala: „Tak už lízej.“

Jazyk mi zajel do vlhké rýhy a já ucítil mírně slanou příchuť jejích milostných šťáv.
Na špičce jazyka jsem ucítil zduřelý výčnělek, který Marika tak krásně nazvala hrášek vzrušenia. Nedalo mi to, mírně jsem jej stiskl zuby a zatáhl za něj.
Maričina reakce byla okamžitá.
Silně vzdychla a nadzvedla zadeček.
Ještě několikrát jsem jí zuby povytáhl poštěváček, a vždy bylo z její strany reagováno silným zachvěním těla.
Pro mne to bylo ale málo. Hnán silným vzrušením, jsem se snažil do ní vniknout co nejvíce.
Špička jazyku si brzy našla otvor vagíny. Přitiskl jsem se tvářemi co nejvíce k jejím rozevřeným pyskům a jazyk vnořil hluboko do vlhkého otvoru.
Hnán touhou oba co nejvíce vzrušit, rejdil jsem jazykem po stěnách vagíny.
Marika se zmítala doslova v křeči a vykřikovala: „Dělej mi to… to sa mi páči… urob ma… miláčik… dělej…“
Můj jazyk doslova zaplavovaly proudy milostných šťáv a lepily se mi na obličej.
Už jsem nemohl, ale jazykem jsem kmital co nejrychleji a nejhlouběji, jen abych Mariku uspokojil.
A tu se vzepjala v poslední křeči a prsty mi zaryla do vlasů.
„Už jsem…“ doslova vykřikla a ruce jí padly podél těla.
Já ucítil na jazyku mohutný výstřik, který ukončil její orgasmus.
„Chudáčik, ty jsi se neudělal, viď?“ byl její první slova, když se probudila z proživší extáze.
„Ukaž, já tě dodělám,“ vrhla se po zipu mých kalhot.

Nedalo to moc práce a tvrdý úd lehce vyklouzl ven.
Marika se nad ním okamžitě sklonila a uchopila do ruky.
„Chceš ho fajčiť,“ zeptala se na půl slovensky.
„Chcem,“ odpověděl jsem jí ve slovenštině, abych jí udělal radost.
„Můžeme i v češtině,“ odpověděla a dodala: „Vykouřím ti ho tak, že na to dlouho nezapomeneš.“

Na to ho obemkla svými rty a vsunula si ho do úst tak hluboko, že jsem začal mít obavu, že se bude dávit.
Nedávila se, naopak jazýčkem začala kroužit kolem žaludu, což mne tak vydráždilo, že jsem cítil mravenčení až ve varlatech.
„Nevytahuj ho,“ upozornila mne při dalším nadechnutí. „Slíbila jsem ti, že ti ho vykouřím tak, že na to dlouho nezapomeneš.“
Zatím, co jednou rukou svírala můj trčící úd, druhou volnou mnula mé koule.
Chvílemi mi sála úd tak intenzivně, že jsem měl obavy, aby mi sperma nevysála dříve, než vystříknu. Pak ho zase jazykem vystrčila málem z pusy, aby mohla dráždit špičku žaludu.

Mravenčení ve varlatech nabíralo na intenzitě a semeno v jednu chvíli vystřelilo ven.
Vědom si jejího souhlasu, nesnažil jsem se vytáhnout jí ho z úst, naopak jsem se ještě více vypjal a dal průchod svému vyvrcholení.
Semeno v několika výstřicích skončilo v jejích ústech.
Marika je ještě několikrát převalila na jazyku s otevřenými ústy tak, abych to viděl a pak ho labužnicky polkla.
Nakonec si hřbetem ruky otřela koutky, na které jí trochu spermatu vyteklo.
Položila si hlavu na mé stehno a se zájmem pozorovala mé vadnoucí mužství.
„Nejradši bych se na něj dívala celou věčnost,“ řekla zasněně, „ale čekají nás povinnosti. Musíme podívat na tu korekturu povídky.“
Zvedla se, aby zapnula notebook.

Další hodinku jsme trávili nad úpravou textu.
Pohled na hodinky mne vytrhl z neskutečného snu do kruté reality.
„Mariko, už budu muset jít, aby to nebylo doma někomu divné,“ nerad jsem se loučil.
„Je to škoda, že musíš jít, ještě bych se s tebou ráda pomilovala,“ pohladila mne Marika po tváři a u otevřených dveří čekala, až jí zmizím z dohledu v odjíždějícím výtahu.

Několik dní jsme se neviděli.

Právě jsem nasedl do auta a chtěl jsem nastartovat, když mi někdo zaklepal na sklo.
Byla to Marika.
„Kam jedeš?“ zeptala se, když jsem stáhl okénko.
„Do nákupáku.“
„Vzal bys mne sebou?“
„Jasně, sedni si.“
Na tom snad není nic špatného, když svezu sousedku do obchodu?

Marika během jízdy zapředla hovor na téma mé poslední návštěvy.
„Tak jsem si otevřela internet, abych se podívala na tu povídku, co jsme spolu opravovali.“
„A co ty na to?“ byl jsem zvědavý.
„No,“ pokračovala Marika. „Koukala jsem, skoro dva tisíce přečtení a žádný komentář.“
„To je tady docela normální,“ vysvětli jsem jí situaci na této webové stránce. „Na to si musíš zvyknout.“
„To je ale škoda,“ zalitovala Marika. „Já byla zvědavá, jestli jsme to udělali dobře.“
„Nesmíš být tak netrpělivá,“ uklidňoval jsem jí, „však on se někdo ozve.“
„Víš, taky mne napadla taková myšlenka,“ pokračovala Marika. „Co kdybys napsal něco o nás?“
„To není problém,“ odpověděl jsem jí. „Ale zatím toho není mnoho, co bych mohl o nás napsat.“

„Co není, může být,“ mrkla na mne tajemně Marika. „Nebo ti můžu taky vyprávět o tom, co se děje u nás v nemocnici a budeš mít hned námět na několik povídek.“

(Podle vyprávění Mariky jsem napsal několik povídek z nemocničního prostředí. Poznámka autora.)

„Kam to jedeš? To není k nákupnímu středisku,“ zeptala se Marika náhle, když zjistila, že vyjíždíme z města.
„Chci ti něco ukázat,“ řekl jsem tajemně.
„Co?“
„Za zahrádkářskou kolonií je polní cesta a ta vede k remízku mezi poli. Je tam klid a moc krásně.“
„Jak to, že to tam tak dobře znáš?“ snažila se mne Marika nachytat. „Že ty si tam vozíš ženský?“
„Ne, vůbec ne,“ zalhal jsem. „Objevil jsem to náhodou a občas si tam zajedu odpočinout, když potřebuju utéct od civilizace.“
„Jen aby,“ pohrozila mi Marika prstem, ale nic nenamítala proti tomu, když jsem odbočil na polní cestu.

Cesta končila u březového hájku. Dál byly jen pole. Všude naprostý klid, který rušil snad jen zpěv ptáků a slabý šum motorů aut od vzdálené silnice.
Doslova, jako na povel jsme se na sebe s Marikou vrhli a naše ústa se spojila ve vášnivém polibku.
Když jsme se od sebe konečně odtrhli, Marika jen šeptla: „Chceš ho vykouřit?“
Co jiného by se taky ve stísněném prostoru auta dalo dělat,

Aniž čekala na můj souhlas, už lovila v rozepnutých riflích, a za chvíli mé ztopořené mužství trčelo proti jejím smyslným rtům.
Uchopila ho do ruky, přetáhla kůžičku přes žalud a lačně ho vsála.
Opět jako u ní doma, rozehrála doslova koncert, při kterém jsem se jen držel volantu a čekal na to, až sperma v několika prudkých výstřicích, skončí v jejích ústech.
A jako minule, ani nyní nezklamala a celou dávku spolkla.
„Bylo to krásné,“ prohlásila, když po chvíli pustila mé mužství ze zajetí rtů.
„Škoda, že nemáš sebou deku,“ prohlásila.
„No to nemám,“ zalitoval jsem, ale vzápětí jsem se doslova rozzářil.
„Deku nemám, ale vozím v kufru karimatku, to pro případ, že bych musel lézt pod auto.“

Karimatka byla v několika vteřinách rozbalená a Marika na ní ulehla.
„Dělej, ale prosím tě rychle. Já mám strach, aby nás někdo neviděl.“
„Teď ti to vadí, ale když si ho měla v autě v puse, to bylo v pořádku?“ napadlo mne, ale mlčel jsem.
„Počkej, ještě si sundám kalhotky,“ nadzvedla zadeček a stáhla si je.

Nelenil jsem a rychle jsem si rozepnul kalhoty a stáhl je ke kolenům. Můj úd byl samým vzrušením opět napnutý k prasknutí.
Lehl jsem si mezi Maričina roztažená stehna a údem se dotkl její vlhké štěrbinky.
V okamžiku, kdy naše ústa opět splynula ve vášnivém polibku, úd hladce vjel do jejích hlubin.
Její vzdychání a vypínání zadečku proti mému údu jen umocňovalo sílu oboustranného vzrušení, že jsme se ani nesnažili měnit polohy. Intenzita přírazů se zvyšovala až do okamžiku, kdy jsem se naposledy vypjal a znovu prudce přirazil.
Pak už jsem jen vnímal stahy její pochvy a výstřiky semene.

Ještě chvíli ležela vedle mne z roztaženými stehny, zatím co já pozoroval okolí.
Nakonec vytáhla z kabelky kapesník, vložila si ho mezi nohy a natáhla si kalhotky.
„Raději už pojedeme,“ řekla, vstala a šla k autu.

4.9 42 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Senor Z

Super 😁 přemýšlím jestli je to pravda nebo ne 😂

věrný čtenář

Moc hezké pokračování. A obdivuji elegantní vyřešení údajně špatné (nemohu posoudit) slovenčiny autora.

Junior

Výborné pokračování. Už jsem se bál, že Tě odradily ty komentáře pod prvním dílem.

Bob Romil

Nejspíš to není příběh podle skutečnosti, ale je to podané, jakoby to autor opravdu prožil 🙂
Co se týče slovenštiny, tak tohle je nejspíš cesta, jak z toho s elegancí vybruslit. Po tolika letech v Čechách se slovní zásoba lehce promíchá a jen hnidopich by to v povídce kritizoval. Je to i důvod, proč se do cizích jazyků v povídkách nepouštím, protože mám obavu, že by moje cizojazyčné pokusy působily minimálně směšně. Alespoň pro mluvčího, co daný jazyk ovládá.

Junior

Já stejně ty lidi nechápu proč jim tak vadí chyby ve slovenštině. Tento server není primárně o gramatice, ale o něčem jiném. Ano je dobře, když autor i korektor gramatiku znají, ale když udělají chybu tak já se jí kritizovat rozhodně neopovážím protože bych si na takovou práci netroufl a mám k oběma skupinám velký obdiv.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x