Příběh s dobrým koncem 🇨🇿

Marcel seděl ve vlaku a říkal si, jaký není šťastlivec. Právě se vracel z jedné chaty, kde prožil fantastický víkend.

Celý příběh začal téměř před třemi lety. Byl zrovna v Kristových letech, měl manželku, dvě děti a žil si klidným a spokojeným životem. Jednou tak brouzdal po netu a dal se do řeči s jednou slečnou. Říkala si Zorka, byla skoro z druhého konce republiky a měla dvacet let. Vyměnili si emailové adresy a začali si psát. On se přiznal, že je zadaný a o dost starší, ale Zorka ho pak začala provokovat ještě více. Dokonce mu poslala svou lehce eroticky laděnou fotku. Nebyl na ní sice vidět obličej, prsa a klín byly zakryté, ale tělíčko to bylo k nakousnutí.

Jenže ťukání klávesnice neušlo pozornosti Jarky, Marcelovy manželky. Když se ho zeptala, co se děje, že obvykle u počítače hraje nějaké hry, nic nezatloukal a vyklopil, že si mailuje s jednou holkou.
„Ví, že jsi ženatý?“ zeptala se ho Jarka.
„Ví a prý se už těší, až si to rozdáme ve třech. Poslyš, docela mě navnadila. Děcka spí. Co ty na to?“ dodal s úsměvem Marcel.
Jarka se nedala dvakrát pobízet a byl z toho pěkně divoký sex. Marcel byl tak nabuzený, že do ní bušil, jako smyslů zbavený. Když pak leželi vedle sebe, řekla náhle Jarka zasněně: „Jestli tě to psaní s ní takto rozvášní, a ty si to pak vybiješ na mě, pak si s ní piš klidně každý den. A teď už jdu spát,“ usmála se, dala mu pusu a šla se osprchovat.

Druhý den večer si Marcel se Zorkou zase psali. Marcel jí popsal co se dělo večer po ukončení rozhovoru a Zorka projevila lítost, že tam nemohla být s nimi. Prý by je pak strašně ráda svým jazýčkem očistila. To způsobilo, že Marcelovi ztuhl čurák. Přitočil se k manželce, ta jen přizvedla obočí a začala se rychle svlékat. Za chvíli už křičela rozkoší, jak do ní Marcel divoce přirážel.

Třetí den se Marcel zase těšil na pokec se Zorkou. Poslala mu další fotku. Tentokrát tam nebyl ani náznak erotiky, ale byl tam její obličej. Což o to, byla moc pěkná, jenže obličej na dvacet let rozhodně nevypadal. V Marcelovi to začalo vřít. Líbilo se mu s ní flirtovat, ale co když je opravdu tak mladá, na kolik vypadá? Zeptal se jí přímo.
Zorka mu stále tvrdila, že je jí opravdu dvacet a jen vypadá mladší. Co teď? Je to pravda? Když ne, tak se může dostat do pěkného maléru.
Poprosil ji tedy o nějaký důkaz, kterým by to potvrdila. Jenže Zorka se začala vymlouvat, že by to mohl zneužít. Proč by to ale dělal? Navíc on, který v životě nic neprovedl, tedy kromě toho, že si nevšiml, že mu na autě propadla technická a nějaký čas tak jezdil. Poslal jí další mail, ale odpověď nedostal.

Marcel tedy trochu zapátral po netu a skutečně tam našel holku, hodně podobnou Zorce. Tato se jmenovala Michaela a ještě jí nebylo ani osmnáct, ale byla to opravdu ona? Rozhodl se, že to zkusí ještě jednou.
Napsal tedy Zorce, že pokud mu bude věřit a pošle mu nějaké potvrzení o svém věku, pak mohou pokračovat. Jinak však budou muset svoji korespondenci ukončit. Reakce z druhé strany se však nedočkal. Zorka přestala komunikovat. Žádné vysvětlení, žádné rozloučení. Tak už jí jen napsal, že se může ozvat, až bude zletilá.

Tím to tehdy skončilo. Na jednu stranu mu to bylo líto, protože se mu líbila ta její drzost, ale za případné problémy to nestálo. Říkal si, že to možná bude pro ni poučením. Měla kliku, že narazila na něj a ne na nějakého mizeru. Marcel to pustil z hlavy a časem na ni zapomněl. Ale asi před půl rokem mu najednou vyskočila zpráva: „Ještě pořád si troufáš na mladou holčinu?“
Hned si vzpomněl na Zorku a odepsal: „To se uvidí. Dlouho ses neozvala.“
„Pán se bál, tak jsem čekala, až budu zletilá. A to už jsem, pár měsíců.“
„Tak proč ses neozvala dříve?“
„Tehdy jsi mě vystrašil, tak jsem přestala blbnout. Před týdnem jsem si procházela maily a objevila jeden od tebe. Postupně jsem si pak přečetla všechny a a strašně mě to vzrušilo. Rozmýšlela jsem se, jestli se mám ozvat. Nakonec jsem si řekla: Proč ne? Maximálně bys neodpověděl .“
„Teď už mi dáš důkaz o svém věku?“

Za chvíli mu přišla ofocená občanka. Bylo na ní všechno začerněné, kromě fotky a roku narození. Začali si tedy psát v podobném duchu, jako tehdy. Večer to Marcel oznámil své ženě a jelikož to na něj mělo stejný účinek, jako kdysi, řekla mu: „Je mi jedno kdo tě nastartuje, ale dokončit to musíš u mne.“

Marcel Jarku miloval a ona to věděla. Navíc ty rozhovory se Zorkou před ní netajil, takže jí to nějak zvlášť nevadilo.
Zorka z toho ale mnoho neměla. Sice se vždy vzrušila, ale nakonec jí od svrbění v kundičce musely pomoci její prsty, případně umělák, kterého si pořídila. Proto pomalu začínala tlačit na Marcela, že by bylo fajn, se někde sejít a rozdat si to ve třech. Popisovala mu, jak by chtěla olizovat Jarčinu kundičku, kterou bude Marcel zrovna protahovat. Takové představy se Marcelovi zamlouvaly a tak začal zlehka zpracovávat Jarku.

Po jednom sexu, když vedle sebe leželi a Marcel jí vysvětloval, jak by to ve třech bylo skvělé, se na něj podívala a řekla:
„Ty ji opravdu hodně chceš, že?“
„Ano,“ přiznal Marcel, „ale jen s tvým svolením. Tebe miluju a nehodlám to všechno zničit.“
„A jak si to představuješ?“
„Zamluvíme si někde nějaký hotel, nebo chatku, sejdeme se tam a pak uvidíme, co se všechno stane.“
„Ví vůbec jak vypadám? Nemám zrovna konfekční velikost, tak aby se pak nelekla.“
„Ví a říkala, že se jí moc líbí tvoje kozy. Prý by ti strašně moc chtěla cumlat bradavky,“ dodal Marcel a mrknul na Jarku.
„Nevím, jestli bych chtěla vidět, jak to děláš s nějakou jinou, ke všemu ještě mladou a pěknou. Promyslím si to.“
Marcel byl jako na trní, ale snažil se udržet nervy na uzdě a na manželku netlačil.

Po čtyřech dnech večer, když už leželi v posteli a chystali se spát, se k němu Jarka otočila a řekla.
„Já ti tedy, ty kozle starý, splním sen, ale mám podmínky. Ona mě může ocucávat, ale já ji ne. A jestli budeš chtít zasunout do kundičky, tak jedině do mé. Ona ať si tě klidně kouří a nastaví ti prdel. Toho se ode mne nedočkáš, tak si to můžeš vyzkoušet na ní. Jestli bude chtít vymrdat, tak jedině rukou, nebo umělákem. Souhlasíš?“
„Já samozřejmě ano. Zítra se ji zeptám, ale myslím, že s tím bude souhlasit.“
Zorka s tím souhlasila, jen poprosila Jarku, aby si pořídila připínáka, kterým by jí pak vymrdala mušličku. Našli termín, kdy budou mít všichni volno a pronajali si na víkend chatku v horách, kde by měli mít klid.

Jenže v pátek dopoledne se ozvala Jarčina mamka, která jim měla hlídat děti. Oznámila, že nešťastně upadla a přivodila si komplikovanou zlomeninu zápěstí. Momentálně je v nemocnici a budou jí to muset operovat.
Když tohle Jarka Marcelovi řekla, byl hodně zklamaný. Vytočil Zorčino číslo a vysvětloval situaci. Ta z toho samozřejmě taky nadšená nebyla. Navíc, už byla na cestě.
Jarka se chvíli dívala na skleslého Marcela a pak řekla: „Víš co? Jeď sám! Já tu zůstanu s děckama. Ale to ti povídám: Budeš dodržovat to, co jsme si domluvili. Běda ti, jestli ho strčíš, kam nemáš.“
Překvapený Marcel nevěděl co říct.
Nevěřícně se zeptal: „To myslíš vážně?“
„Jo. Je to naplánováno měsíc dopředu, oba se na to těšíte, tak si to užijte. Já se přidám příště.“
„Ty jsi vážně ta nejlepší ženská na světě. Nevyměnil bych tě za žádnou jinou!“ zvolal radostně Marcel a objal Jarku.
Potom rychle zavolal Zorce, že je sice malá změna plánu, ale že přijede. Sice teď musí do nemocnice, ale až to tam vyřídí, tak na místo srazu přijede.

Zlomenina nakonec byla hodně špatná, takže v nemocnici skončili skutečně pozdě. Poslední páteční spoj k chatě by nestihl, tak vyrazil prvním sobotním vlakem.
Cestu ze zastávky si zapsal pro jistotu velice podrobně, takže neměl problém trefit. Když konečně dorazil až ke dveřím, zkusil vejít, ale bylo zamčeno zevnitř. Zaklepal.
Po chvíli se ozvalo nesmělé: „Kdo tam?“
„Marcel,“ odpověděl plný očekávání.

V zámku zarachotil klíč a dveře se otevřely. A za nimi stála úplně nahá Zorka. Chytla ho za ruku a rychle ho zatáhla dovnitř.
„Konečně jsi tady,“ zašeptala mu do ucha. „Už jsem to nemohla vydržet. Od včerejšího večera jsem si to udělala už sedmkrát.“
Při tom si klekla, nedočkavě rozepla zip na kalhotách, z trenýrek vytáhla čuráka a začala jej cucat.
Marcel byl z té rychlosti skoro v lehkém šoku, ale rychle se vzpamatoval. Zahodil krosnu a začal si vychutnávat nastalou situaci. Čekal, že Zorka přestane a oba se přesunou někam na postel, ale nebylo mu to dopřáno. Zorka ho nepřestávala zpracovávat. Snažila se narvat si ptáka co nejdál a při tom sála, jako vysavač. Po chvíli to už Marcel nevydržel a začal jí pusu plnit semenem. Zorka se snažila všechno spolykat a co vyteklo z pusy, nabrala na prst a rychle olízla.
„To bylo moc pěkné přivítání,“ usmál se Marcel.
„Jsem ráda, že se ti to líbilo. Věci si nech tady a pojď rychle vedle. Je tam krásná pohovka a na ní ho do mě můžeš vrazit. A ano, já vím, jen do prdelky,“ zarazila ho rychle a prošla dveřmi.

Marcel ji následoval. Kalhoty měl na půl žerdi, ale cestou se z nich vymotal. Sice se zrovna krásně vystříkal, ale když viděl Zorku s vystrčeným zadečkem, opřenou rukama o pohovku a uvědomil si, že může do ní zasunout, vystříkanec se začal znovu zvedat.
„On už se ti zase zvedá, to je krása. A to jsem se bála, jestli to takový stařík zvládne,“ začala Zorka znovu provokovat.
Marcel k ní přistoupil, ohnul se a začal jí olizovat skulinku. Chutnala jinak, než Jarka. Potom se přesunul trochu výše a začal Zorku líbat na její krásný, mladý a kulatý zadeček. Následně se přiblížil jazykem k té dírce, kterou měl dovolenou a zlehka ji olízl. Naslinil a pomalu do ní vsunul prst.
„Jestli jsi připravený, tak si ho namaž tady tím gelem. Poctivě jsem trénovala, tak bys neměl mít problém,“ řekla Zorka nedočkavě.

Připravený byl a nedal se dvakrát pobízet. Nasadil, přitlačil a po chvíli překonal odpor svěrače. Byl to pro něj úžasný pocit. Chvíli v ní zůstal v klidu a vychutnával si to. Zorce to ale nestačilo a začala přirážet. Marcel taky přiložil ruku k dílu a za chvíli se chatkou ozývalo slastné hekání. Bylo to pro oba krásně rajcovní. Přestože se před chvílí udělal, bylo to pro něj tak vzrušující, že už to na něj zase šlo. Sice chtěl na chvíli přestat, ale jakmile zvolnil kopulační pohyby, Zorka přidala na tempu a za chvíli se střevo plnilo Marcelovým semenem.
„Ty už jsi?“ zeptala se zklamaně. „Já ještě ne a opravdu to potřebuji,“ vykřikla.
„Lehni si na záda,“ příkázal jí Marcel.
Když to provedla, zabořil obličej do její jeskyňky a začal z ní slízávat milostné šťávy. Zorka jen zaúpěla a ještě více roztáhla nohy, aby měl Marcel lepší přístup.
Ten se snažil a ve chvíli, kdy cucal poštěváčka a zároveň do ní zasunul dva prsty, vykřikla a vzepjala se v orgasmu. Celé její tělo se roztřáslo v přívalech rozkoše. Marcel si lehl vedle ní a jen konejšivě a lehce hladil krásná dívčí prsa, než ten třas odezněl.
Zorka se protáhla a zasněně řekla: „Teda tak silný orgáč jsem ještě neměla. Jo a já jsem Zorka. Teda vlastě Míša. Prostě si vyber.“
„Těší mě. Já jsem Marcel a jestli ti to nebude vadit, zůstaneme u té Zorky.“

Potom jen leželi a odpočívali. Po chvíli se Zorka Marcela zeptala, jestli nemá po cestě hlad. Přeci jen vyjížděl brzy ráno. Tak si dali něco k snědku. Prošli se po lese, aby Marcel načerpal trochu sil, a před obědem se na sebe zase vrhli. Zorka celý den provokativně vystrkovala zadeček a kroutila s ním. To Marcela nenechávalo chladným, tak si do večera dali ještě dvě čísla.
Večer ale byla Zorka trochu rozmrzelá. Ne že by se jí nedostávalo orgasmů, Marcel se se svým jazykem a prsty snažil, ale ona chtěla přece jen něco víc.
„Je to všechno hezké, ale já potřebuju pořádný zásun do mušličky. Celý den se musím dívat na sousedku, jak si užívá a já nic,“ postěžovala si.
„Tak s tím něco uděláme. Svlíkni se, lehni si na záda a já jsem hned zpátky,“ řekl Marcel a vytratil se z místnosti.
Zorka se připravila dle pokynů a čekala. Když opět vstoupil, vyprskla smíchy. Nad svou chloubou měl pomocí pásků přichyceného uměláka.
„Co se směješ? Něco jsme Jarce slíbili, tak to dodržíme. Tu tvoji chudinku nevyužitou zneužijeme tady tím. Stejně nevím, jestli bych byl něčeho dalšího ještě schopen. Tolikrát během jednoho dne jsem se udělal naposledy někdy v osmnácti. Ale to bylo třicet sekund akce a hotovo,“ zazubil se Marcel.

Přiklek k Zorce s úmyslem, že ji trochu navlhčí. Ale zjistil, že by to bylo, jako vylít hrnek do moře. Vklouzl do ní a začal přirážet. Sice mu trochu překážel jeho vlastní, ale po chvíli překvapeně zjistil, že se zase probouzí k životu. Ale to mu už začal opravdu překážet. Co teď?
Dostal nápad. Vyklouzl ven, což se setkalo se značným nesouhlasem Zorky. Potřel si ptáka gelem a po chvilce manévrování, byl umělák trochu zasunutý do mušličky a originál na kraji zadní dírky. Přitlačil a vklouzl dovnitř. Oba pěchováci zajeli dovnitř až nadoraz. Zorka jen doširoka otevřela oči. Marcel začal přirážet. Zpočátku pomalu a mělce, ale postupně přidával na tempu. Byl v Zorčině zadečku a zároveň cítil uměláka, který projížděl kundičku. Ale to nebylo nic v porovnání se Zorčinými pocity. Už to, že cítila v kundičce něco tvrdého a nemusela s tím sama hýbat, v ní vyvolávalo nádherné pocity.
Ale ve chvíli, kdy byly zaplněné obě její dírky, její vzrušení stoupalo skoro do nebes. Během krátké doby to narostlo natolik, že měla pocit, že musí vybuchnout. A to se taky za pár okamžiků stalo.

Najednou se prohnula v zádech jako luk. V tu chvíli měl Marcel pocit, že mu svěračem ucvakne ptáka. Vydržela v této poloze snad celou minutu, uplně zticha, jak nemohla popadnout dech. Když to Marcel viděl, neměl šanci to vydržet a znovu vyslal své sperma na zteč. Tentokrát už to ale bylo jen pár kapek.

Sotva začala Zorka dýchat, podívala se Marcelovi do očí a rozplakala se. Ten byl zmatený. Nevěděl, co se stalo.
„Tohle byla ta nejúžasnější věc, kterou jsem kdy zažila. Jestli to Jarka taky tak prožívá, tak té mrše pěkně závidím,“ zašeptala Zorka s omluvným úsměvem.
„Tak to tě mohu uklidnit. Něco podobného jsem rovněž zažil poprvé v životě,“ oddechl si Marcel. „Ale upozorňuju tě, že dnes už opravdu nic nebude. Jsem úplně vyšťavený.“
„Já vím. Všechnu štávu jsi přesunul do mě,“ mrkla na něj uličnicky Zorka.
Potom už šli spát. V posteli se sice Zorka pokoušela ještě Marcela probudit k životu, ale když zjistila, že kouří čuráka tvrdě spícímu a nevede to k žádnému pokroku, vzdala to.

Vzhledem k tomu, jak byli unavení, vstali docela pozdě. Neměli už moc času, tak stihli už jen jedno číslo. Pak se rychle dali do pořádku, uklidili chatku, sbalili věci a vyrazili domů. Autobus je dovezl na nádraží, tam počkali na Zorčin vlak a rozloučili se. Ujistili se, že by si to rádi zopakovali a pak už jen Zorka zamávala Marcelovi z okna a zmizela v dáli. Za dvacet minut nastoupil Marcel na vlak opačným směrem.

A to je ten čas, kdy jsme ho na začátku vyprávění zastihli. Seděl, díval se z okna na ubíhající krajinu a přemýšlel, jestli to nebyl jen sen, ze kterého se probudí. A pokud ne, tak jestli se to ještě někdy bude opakovat. Můžeme prozradit, že Jarka se rozhodla splnit svůj slib zúčastnit se příštího setkání. Nakonec těch setkání bylo mnohem více, ale to je už jiné vyprávění.