Rej masek

„Uhni chlape,“ ozvalo se Edoardovi za zády. Ten uskočil a kolem něj proběhla pištící dívka pronásledovaná nějakým mladíkem.
Že se nejedná o zločin pochopil Edoardo o kousek dále, kde se z temného průchodu ozývalo hlasité slastné sténání dívky a onoho mladíka.

„No jo, je před karnevalem, proč se nepobavit,“ pousmál se Edoardo trochu trpce, protože sám byl ve Firenze už dva týdny a dosud si nevrzl. Pozítří zde bude vyhlášený karneval, tak tam zkusí své štěstí.

Edoardo De Sylva byl potomkem zchudlého šlechtice z města Teramo a do Firenze se vydal vydělávat peníze jako gigolo. Věk i postavu na to měl, o svém milostném umění nepochyboval, jen mu ty ženy nějak nepadaly k nohám, jak si představoval. Nebyl totiž jediný, kdo se tu potuloval po městě se stejným úmyslem. A navíc netušil, že nebyly ženy tím, kdo za potěšení platí.

Vdané ženy, díky neschopnosti, či z nedostatku času svých manželů, často intimně strádaly a potřebovaly si dokázat, že jsou ještě žádoucí, a tak vyrážely do ulic, nabídnout se nějakému hezkému gigolovi, ale za své obšťastnění musel nápadník zaplatit. Přišel si přece také na své, dotýkal se a souložil se vdanou a počestnou ženou.

***

Edoardo kráčel ulicí, kde byly domy bohatých měšťanů, když vtom ho někdo stáhl za plášť do průjezdu jednoho z domů. Otočil se a spatřil tvář mladé dívky v šatu služebné.
„Jsi ochoten poskytnout se mé paní?“ ptala se ho rychle a tiše.
„Já… já… ano,“ zakoktal se překvapený Edoardo.

Dívka jen kývla, táhla ho sebou do domu a v patře otevřela dveře a postrčila ho dovnitř.
„Dono Mattrono, zde je,“ řekla služebná a uctivě se postavila ke dveřím.
Proti nim stála starší dáma a i přes věk byla docela pěkná a mile se usmívala.
„Děkuji, Lucie, můžeš jít,“ pokynula služce a zabodla zrak do Edoarda. „Kdo jsi?“

Edoardo se představil, dáma pokyvovala hlavou a pozorně si ho prohlížela.
„Jsi sympatický a já jsem velmi potřebná,“ pronesla nakonec a rukou ukázala ke dveřím, kde asi měla svoji komnatu.
„Kdo jsem, vědět nepotřebuješ. O tomhle nikomu nepovíš a pusu budeš mít na zámek,“ pravila a podala mu naditý měšec. „Moji lidé mají oči a uši všude, tak si to zapamatuj.“

V komnatě, v přítmí z několik hořících svící, společně ulehli do širokého lože. Dona se mu sama přisála na ústa a pevně ho objala kolem krku. Líbali se vášnivě a dlouho a rukama se zatím hladili a jezdili po těle.
Edoardo prozkoumal velikost jejích prsou i vlhkost v klíně, Dona zase rukou zkusila pevnost jeho ocasu. Oboustranně byli spokojeni. Žena už nebyla nejmladší, zato v dychtivosti by předčila mnohé mladice. Rejdila po něm a hladila rukama, vtiskávala polibky do každého kousku těla a Edoardo jen blaženě vzdychal. Tohle ještě nezažil.

Když se ocas ocitl v zajetí vlhkých rtů, trhl sebou, ale hned zase roztál, protože tahle pro něj nová masáž byla nepopsatelně slastná. Žádná žena mu ho nikdy nevzala do úst a přitom pohyby rtů po ocase byly tak… Najednou pocítil touhu, také ji ochutnat v klíně. Chvíli spolu zápolili, jak se kam dostat a nakonec obráceně a obkročmo klečel nad ženou, ona s jeho údem v ústech a on zabořil obličej do zarostlého klína, kde se rozevírala brána rozkoše a kam také zaútočil jazykem.
Pocítil vlhkost a sladkou chuť jejích šťáv. Lačně je začal slízávat a Dona se začala vlnit a vyhekávat narůstající rozkoš.
Edoardo nikdy ženský klín zblízka nezkoumal, nevěděl, co jim je příjemné, a tak kmital jazykem všude, kam dosáhl. Žena vypouštěla přímo gejzír šťáv, nalité pysky se rozevíraly pod útokem jazyka víc a víc a když jím zakmital na jakémsi výrůstku nad pysky, Dona vybuchla ve vyvrcholení.

„Ahh… ááhh… áááááh. Pojď do mě… rychle,“ naléhala a když se na ní narovnal, vjel do ní rychlostí blesku.
Dona jen vyjekla slastí a i Edoardo byl vydrážděn na nejvyšší míru. Masáž úst ho málem přivedla k výstřiku.
Nyní rychlými přírazy plenil jeskyňku nadšené ženě, ta ho objímala, líbala, tiskla na sebe a nohy měla široce rozevřené.
„Ah… ahh… chci tě cítit… drahý… anoooo… pusť to… do mě… oooh,“ sténala a Edoardo v pevném objetí stejně neměl jinou možnost, než se do ní vystříkat.
Dona se taktéž s výkřikem rozkoše odbavila a ještě dlouho ho pevně držela v náruči dokud z ní volně nevyjel ocas ven, scvrklý a použitý.

Uspokojená žena Edoarda propustila.
„Při karnevalu hledej masku lvice,“ předala ho do rukou služebné Lucie a šla si lehnout a zažít předchozí slastné okamžiky.
Služka Edoarda vyvedla před dům.
„Já budu v masce kočky. Slyšela jsem vás i paní… Jsem jen prostá služka, ale… také si o reji masek chci užít,“ a s bouchnutím rychle zavřela dveře.

***

Nastal každoroční karneval, jež znamenal i jisté uvolnění mravů. Vysocí církevní hodnostáři a kazatelé morálky raději město opustili, zatímco dovnitř mířily davy zábavychtivých žen i mužů všech stavů, chudých i bohatých. V reji masek se třídní rozdíly stíraly a každý si užíval zábavu po svém.

Počestné měšťanky lamentovaly, která jejich dcera letos přijde o věneček, mladé dívky se radovaly, až jim mladíci budou sahat na zapovězená místa a ony budou utíkat a pištět, aby v koutě pod hradbami se vzájemně sobě oddali tělesnému potěšení a vdané ženy všeho věku a stavů se tajně těšily, jak uniknou nudě manželství a užijí si pevné ocasy od mladých mužů plných síly a vášně.
Jejich manželé se zase dohadovali, se kterou ze sousedek si tajně užijí, zkrátka hřích ovládl město v tento karnevalový čas.

Za peníze od Dony Mattrony se Edoardo oblékl podle poslední módy, procházel se křepčícím davem a tu a tam se zastavoval u stánků a prohlížel si nabízené zboží.
Věděl, že až se soumrakem nastává ta správná chvíle na lovení paniček.

***

„Hej , mladíku, pojď sem,“ ozvalo se náhle od jednoho krámku v podloubí honosného domu na náměstí.
„To voláte mě?“ otočil se Edoardo po hlase.
„Jo, tebe.“

Edoardo popošel blíž a spatřil stánek nabízející víno a za pultem statného muže.
„Přejete si?“
„Vypadáš slušně, jsi tu poprvé, že? Ještě nikdy jsem tě tu neviděl,“ začal muž a Edoardo pokrčil rameny.
„No a?“
„Měl bych pro tebe nabídku. Ty mi tu pomůžeš hlídat krámek a odhánět otrapy, za to dostaneš vína, co vypiješ a já ti slibuju hezkou holku na večer, bereš?“
„Kdo jste?“ zajímalo Edoarda s kým má tu čest.
„Tohle je dům váženého dóžete, pana Giada a já nabízím jeho zboží. Jsem Servio Almanach, obyčejný služebník. Ale ty vypadáš sympaticky a proto se ptám, zda to vezmeš?“
„No, proč ne? Víno a holka na noc, co si o karnevalu přát, že?“ kývl Edoardo.
„Jo. Jen moc nechlastej, nebo ztratíš ostražitost a od toho tu jsi,“ podotkl Servio a Edoardo se postavil vedle něj, pomalu popíjel vynikající červené víno a dával pozor na případné zloděje a otrapy, aby je od stánku odehnal.

Náhle se u stánku objevil samotný „doge di Firenze,“ čili florentský dóže, Francesco Giada. Servio mu vysvětlil přítomnost Edoarda a Francesco kývl.
„V pořádku. Máš-li zájem, přijmu tě do svých služeb. Zítra si pohovoříme víc, buďte sbohem,“ a obklopen svou suitou, pokračoval dál karnevalovým mumrajem.

***

Den pokročil, když se u krámku zastavila žena v masce kočky. Dlouze tam postávala a dívala se na Edoarda.
Ten pohled opětoval a žena promluvila.
„Mňaúúú… vrrr?“
„Servio, na chvíli se ztratím,“ oznámil mu Edoardo a šel do boční uličky.
Kočka ho nenápadně následovala.

Pak stanuli proti sobě.
„Lucie?“ otázal se pro jistotu.
„Ano,“ vydechla dívka. „Hledala jsem tě.“
„Kam půjdem?“ rozhlížel se Edoardo, ale dívka ho chytla za ruku a zavedla do jednoho průchodu v tiché úzké uličce.
„Tady je to bezpečné… rychle,“ vrhla se mu do nohavic a obnažila ocas, který se v její dlani začal napřimovat.
„Dělej sám… já se… připravím,“ nechala toho a začala si kasat šaty nad pas.

Edoardo si honil péro k potřebné pevnosti, Lucie se rozkročila, nastavila mu zadek a rukama se vzepřela o zeď.
„Pomalu… už jsem dlouho nikoho neměla… buď něžný… och… aah… uhh,“ zašeptala prosebně a pak tlumeně zasténala, jak ho do ní prudkým přírazem zarazil.
„Jooo,“ zafuněl Edoardo slastí a začal s přírazy do úzké, ale krásně vlhké kundy mladé služebné.

Lucie vnímala tvrdé péro, jak se tře o stěny, proniká do ní s velkou razancí a rozkoší se jí skoro podlamovaly nohy.
„Ah… ano… ano… to… je… nááádhera,“ sténala a cítila chtivé ruce, osahávající jí přes šaty prsa.
Bradavky jí ztvrdly a příjemné pocity zesilovaly.
„Už… budu,“ hekal Edoardo a přírazy jí teď pleskaly o zadek stále rychleji.
„Já… taky,“ vzdychala Lucie a orgasmus jí právě zaplavoval tělo.
Tisíce světel se jí rozzářily před očima a proud semene ji plnil útroby.
Edoardo z ní vyjel, až když mu ocas povadl, Lucie si urovnala šaty a nasadila masku.
„Děkuju,“ jen řekla a než se Edoardo vzpamatoval, byla pryč.

A tak se též upravil, chuť na šoustání ho ale neopustila. S pocitem polovičního uspokojení šel zapít příjemný zážitek vínem u Servia a vykročil do hlavní ulice.

***

„Počkej, mládenče,“ náhle ho zarazil melodický hlas.
Podíval se tím směrem a spatřil ženu s maskou tygra, či snad tygřice (?) a opodál stojící dívku bez masky, asi její služebnou.
„Hledáš společnost?“ otázala se žena.
„Já… no… jistě… je přece karneval,“ odvětil Edoardo, čekaje, co se z toho vyvine.
„Líbíš se mi… jsi šlechtic?“
„Jsem Edoardo De Sylva Teramo. Erb mám, peníze už ne,“ přiznal se tiše.
Žena se zasmála.
„To nejsi jediný, můj milý. Ale pro dnešek nic neplatí, žádná pravidla. Užívejme si, dokud jsme mladí. Chceš si přece užívat, ne?“
„S tebou, tygřice? Je to snad pozvánka?“
„Možná,“ odtušila žena a něco prohodila ke služce cizí řečí.
„Chceš-li mě následovat, pojď.“
„Tvář vidět nemohu?“
„Zatím ne, to je tajemství večera,“ řekla žena a vedeni služkou, nořili se hlouběji do křivolakých uliček, až zastavili před nenápadným domem.
Služebná zaklepala, kdosi otevřel a vpustil je dovnitř. Po schodech vystoupali do patra, kde služka své paní úslužně otevřela komnatu, uklonila se, dovnitř s nimi už nevstoupila a naopak za nimi dveře zavřela.

„Jsme tu,“ řekla žena a sňala si masku.
„Kdo jste?“ strnul Edoardo nad její krásou.
Žena byla mladá, velmi krásná a jistě i bohatá. Dlouhé, tmavé vlasy měla sčesané dozadu a zajištěné stříbrnou jehlicí,šaty prozrazovaly vyšší původ a střihem zdůrazňovaly její štíhlou postavu i pevná prsa a nepůsobily nijak necudně. Obličej měla jemný se smyslně vykrojenými ústy, malým nosem a velkýma temnýma očima, v nichž by se člověk při delším pohledu doslova utopil.

„Je to důležité?“ otázala se. „Budiž. Eleonora Stefania. Stačí? A nyní nemarněme čas,“ a začala se svlékat.
Edoardo pohlédl na lůžko stojící u zdi, začal si odkládat a pocítil rostoucí touhu a erekci.

Nahá Eleonora vypadala božsky, měla krásně kulatá plná prsa, klín zarostlý černými chloupky měla po stranách zastřižený, a celá postava byla jak vytesána z bílého mramoru od mistra sochaře.

Když ulehli, hned se začali líbat a hladit po těle. Eleonora byla potěšena jeho tělem, mazlila ho, cumlala a dráždila mu prsní bradavky a stopy polibků mu nechávala i na ramenou a krku.
Edoardo jí oplatil podobně. Dlouho se věnoval skvostným prsům, kdy je mnul, hladil, mačkal a jazykem laskal a mezi rty jemně mnul tvrdé rozinky bradavek a vzdychající Eleonora ho rukou hladila ve vlasech.
Když jí obličejem skončil v klíně, žena strnula, ale pak začala vzrušeně dýchat a povolila a více roztáhla nohy od sebe. Edoardo sál uvolňované šťávy, kmital mezi rozevírajícími se pysky a mezi plátky závojíčků a dostal se i na ono místo, kdy ženy hlasitě sténaly rozkoší a také vyvrcholily.
„Ach… ach… áánoooo… dobrý bože,“ vykřikla žena a v orgasmu stiskla nohy k sobě, ale naštěstí je hned uvolnila.
Vypustila další příliv šťáv a celá se zalykala silným vyvrcholením, jaké ještě nezažila.
„Ach… drahý Edoardo… vstup do mě… chci to,“ přitáhla si jeho mokrou tvář k sobě a vjela mu jazykem do pusy.

Když do ní pronikl, výpadem pánve mu šla naproti, aby jejich spojení bylo co nejtěsnější a pak oba vzdychali prožívanou rozkoší. Tření bylo nádherné, proniky byly hluboké, ale pro ženu slastné. Nohama objala Edoarda kolem boků a vzpínala se proti jeho strojovým přírazům.
„Můžeš pokleknout… drahá Dono?“ osmělil se Edoardo ji požádat o uvolnění sevření.

Eleonora mu vyhověla a tvářila se nechápavě, když se k ní blížil zezadu. Pak pochopila.
Tvrdý ocas do ní zajel jako blesk a ženou projela spalující slast. Takto zezadu v ní ještě žádný úd nebyl a nové pocity ji zcela ochromily, že skoro upadala do bezvědomí.
Proto ani nevěděla jak, se náhle ocitla obkročmo na něm, ocas zaražený hluboko v sobě a bylo na ní, aby si sama řídila své uspokojení. Ani tuto pozici neznala, ale hned pochopila, co má dělat a slastně úpěla pod jeho nenechavýma rukama, kdy se plně věnoval jejích úchvatným prsům.
Eleonora na něm poskakovala, hlasitě sténala a vzdychala, jak jí drtil v dlaních prsa, tvrdý ocas měla zaražený v sobě po kořen a tření bylo nové, velmi silné a opojné a žena byla takřka v sedmém nebo nejvyšší slasti.
„Ach… ach… anooo… oááááh… ooooh,“ zalévaly ji vlny stoupající rozkoše až do slastného vyvrcholení.

Pochva se začala stahovat kolem zaraženého ocasu a ten pohled, kdy šťávami pokrytý ocas vyjíždí a mizí v roztažené štěrbině Edoardovi stačil, aby i on dosáhl místa, odkud není cesty zpět. Naposledy zajel do hloubky jejího těla a vypustil dávku životodárné mízy. Děloha vše nasávala a žena se svíjela ve svém vrcholu.

Ještě dlouho zůstali v milostném spojení, kdy se líbali a hladili, než Eleonora vstala, zavolala služku s jejíž pomocí se oblékla a se slovy „děkuji, drahý Edoardo a uživej si dál rej masek,“ ho opustila.
Zcela vysílený a vyprázdněný Edoardo byl schopen odejít až po delší chvíli.

***

Servio Almanach ho uvítal hurónským smíchem.
„I ty kujóne, zdržel ses nějak dlouho! Ale přeju ti to, je přece karneval. Za chvíli zavíráme krám. Stejně už není co prodávat. Hele, domluvím ti tu slíbenou holku. Je to zkušená rajdička, ta dá tvému ocásku co proto, jo?“
„Díky Servio, ale ne. Už mám dost,“ zavrtěl Edoardo unaveně hlavou.
„Kolik si jich, probůh, měl?“ divil se Servio.
„Dvě, ale…“
„Dvě? A to tě tak zmohly? Cha, chá… když já byl v tvém věku… uctivě se klaním, ctihodná Dono,“ ukláněl se náhle Servio ženě procházející kolem krámku a mířící do domu.

Edoardo jen strnule hleděl na ženu v masce tygra následovaná služkou bez masky.
„Kdo to byl?“ zeptal se, když ženy zašly dovnitř.
„No přece Dona Eleonora Stefania Giada doge di Firenze, manželka tvého nového pána. Je to velmi hezká milá dáma, snad se s ní brzy seznámíš,“ děl Servio a Edoardo nápadně zbledl.

Autor

4.8 44 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Trysky

Pěkné počtení, to se musí nechat. Takový karneval musí být docela zážitek…

Juli

Když se vydaří, stojí za to 😉aby to stálo 😜

Gourmet

Moc pěkné počtení. Škoda, že takové karnevaly dnes už nejsou. Nebo ano?

Bob Romil

Jó, už božský Karel zpíval „Lady Carneval“ a pokud mají dámy masku, tak je každá paní Karnevalová 🙂 Další geniální jméno do sbírky – Dona Mattrona

Marťas

Karneval jako v Benátkách. Rej masek. Škoda, že se nedozvime jak dopadne ranní seznámení s novým pánem a paní. Super čtení. Díky.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x