Zrzavá mamina 1

Toto je 1 díl z 3 v seriálu Zrzavá mamina

Firemní večírek v podnikovém salónku byl v plném proudu. Zrovna tak naplno proudil všemožný alkohol, což se na některých jedincích stále více projevovalo. Starší dáma, manželka majitele firmy se právě pokoušela o tanec na stole, ale přemíra vypitého vína byla proti. Nedokázala se postavit na vratké nohy a nakonec sebou plácla mezi obložené mísy.

„Přátelé, omlouvám se, zdá se, že trošku přebrala,“ snažil se dostat manželku ze stolu šéf firmy a usadit jí na židli. Opilé ženě padala unavená hlava na prsa a cosi si nesrozumitelně mumlala.
„Že prej trošku! Nasává jak houba vod chvíle co dorazila,“ pošeptal jeden ze zaměstnanců své tančící kolegyni.
„Se divím, že neodpadla dřív. Já vychlastat to, co vona, tak jsem mrtvá,“ odpověděla mu a dál se v těsném objetí pohupovali v rytmu hudby.

„Michaelo, pomůžete mi jí odklidit ke mně do kanceláře?“ požádal šéf o pomoc sekretářku.
„Samozřejmě šéfe,“ souhlasila ochotně pohledná zrzka.
„Ta kdyby mohla, tak jí odklidí nadobro,“ tiše okomentoval zrzčino nadšení jeden z popíjejících mužů v hloučku a všichni v doslechu se hlasitě rozchechtali.

„Dobře se bavte. Za chvíli jsme zpátky,“ oznámil odcházející šéf s manželkou v náručí. Zrzavá sekretářka mu přidržovala dveře.
„Né že všechno vychlastáte, jinak vás propustím,“ pohrozil ještě na odchodu a zmizel na chodbě.
„Bez vobav šé… šé… šéfe, bar je nac… panej,“ zvolal jeden z přítomných násosků se sklenkou a flaškou whisky v rukách. „Skoro jako já,“ zamručel si pro sebe.
Zamyšleně si skelným pohledem prohlédl sklenku, položil jí na pult a dal si mocný doušek přímo z láhve.
„Myslím, že zase tááák dlouho pryč nebude, přeci jen je to už starší ročník,“ znovu pobavil hlouček muž, doprovázející svá slova všeříkajícím gestem, když prostrkával ukazováček pravačky skrze kroužek tvořený palcem a ukazovákem levačky.

O momentální vzájemné náklonnosti šéfa a Michaely věděli nejspíš všichni kromě jeho manželky. A možná i ona, jen mu prostě tolerovala jeho časté zálety, zatímco se sama věnovala chlastu, takřka na reprezentační úrovni. Tiché tamtamy neustále roznášely informace, že šéf nenechá na pokoji jedinou sukni ve svém okolí. Po padesátce už mu sice vlasy začínaly prokvétat šedinami, ale jeho přirozený šarm ve spojení s jeho penězi, dokázaly spolehlivě otevřít nejedno ženské srdce, ale hlavně i klín.

Michaela cupitala vpředu a otvírala dveře. Šéf s manželkou v náruči za ní klopýtal a pohledem upřeně sledoval pohupující se zadek v úzkých fialových šatech.
„Stárneš holka, nastává čas výměny za novější model,“ pomyslel si cynicky při porovnání ženy před sebou s nově nastoupivší, ani ne dvacetiletou referentkou.
Zrovna se jí hodlal věnovat, když mu manželka zkřížila plány a ztropila ostudu. Ne že by Michaela byla ve svých pětatřiceti zralá na odpis, ale spíš než dávno podrobně prozkoumané tvary milfky, šéfa vábilo čerstvé neokoukané mladé tělíčko. Dívčina blonďatá kudrnatá hříva zářila jako zlato a on už si jí živě představoval vlající ve větru při projížďce kundolapem, jak nazval svůj nový kabriolet.

Konečně shodil pochrupující manželku na pohovku a s rukama v bok se prohýbal v zádech, aby si je porovnal po předchozí námaze.
„Ukaž Bohoušku, trošku tě namasíruju,“nabídla se hned ochotně Michaela.
„To budeš hodná, Miško.“
„Musím ti něco říct,“ zavrkala tajemně.
„Teď ne. Až později,“ odbyl ji.
„Je to ale důležitý.“
„To počká!“ utnul rázně.

Jako vždy, když se ocitli v soukromí, si samozřejmě tykali. Celou dobu Michaela kroužila rukama po mužových zádech a přes košili hnětla unavené svaly.
Po chvíli vyškubla košili z kalhot a vsunula ruce pod ní. Místo masírování dlaněmi mazlivě hladila holou kůži a postupně se přesunula na břicho. Mrkla okem po odfukující ženě na pohovce a zajela rukou do rozkroku kalhot. Přejela po tuhnoucím údu a prsty si pohrála s koulemi.
Spokojený Bohouš slastně zamručel a rozepnul si poklopec. Spustil kalhoty k zemi a užíval si Michaelino laskání.
Jednou rukou honila ocas a druhou jemně mnula koule. Mazlivě si s nimi hrála, až z toho Bohouš chrochtal rozkoší. Netrvalo dlouho a ocas byl tvrdý jako kámen.
„Opři se,“ přitlačil Michaelu Bohouš k pohovce s manželkou.
„Tady?“ znejistěla.
„Proč ne? Ožralka neví o světě. Chrní jako nemluvně a jen tak se neprobere,“ na důkaz svých slov dal manželce lehkou facku.

Michaela se tedy ač nerada předklonila a zapřela o opěradlo pohovky. Zavrtěla zadkem, když jí Bohouš hrnul úzké šaty nahoru. Ucítila jeho prsty mezi půlkami zadku, hledající tkaničku tang a v duchu zaklela, když za ní zatáhnul. Doufala, že látka kalhotek bez úhony přežije nešetrné zacházení.
„Ahhhaaahh!“ vyjekla, protože šéfův tvrdý ohon do ní vjel jako beranidlo.

Jak byla předkloněná nad pohovkou, tak se její dlouhé vlasy otíraly o tvář spící ženy. K drsnému přirážení šéf přidával silné plácání po vystrčených půlkách. Michaela pokaždé vyjekla, což Bohouše ještě víc rajcovalo.
„Líbí se ti to, čubko?“ chrčel udýchaně.
Zrzce sice jeho plácání nebylo moc příjemné, ale mlčky dál přijímala jeho přírazy. 
„Pojď mě chvilku pohulit!“ odfrknul si Bohouš a usadil se na opěradle.
Zaklonil se a rukou zašmátral do manželčina výstřihu. Hnětl jí kozy a mačkal bradavky tak silně, až spící žena bolestně zakňourala.

Michaela poklekla a polkla umatlaný ocas mezi rudě namalované rty. Kývala hlavou a snaživě sála fialový žalud. Občas zachrčela, když se šéf vzepjal proti jejímu pohybu a přirazil hlouběji. Rukou opět laskala koule v chlupatém šourku.
„Ha, chrápe, ale určitě se jí to taky líbí. Úplně jí tvrdnou bradavky,“ prohlásil Bohouš. „Sedni si sem,“ poplácal opěradlo a postavil se.

Michaela opět poslechla a usadila se podle přání. Zvedla nohy do výšky a zaklesla je Bohoušovi na ramenou. Všemožně balancovala, aby jí rychlé a tvrdé přírazy neshodily dolů z úzkého boku pohovky.
Když se po nějaké době intenzita přirážení snížila, mohla si konečně trošku pohrát s poštěváčkem. Mrdání s Bohoušem bylo pokaždé rychlé a rázné, ale něžnosti se od něho moc často nedočkala.

Najednou z ní Bohouš vytáhl ptáka. Očekávala, že se jí vystříká na břicho a proto instinktivně popotáhla šaty ještě výš k poprsí. Doufala, že je moc nepocmrndá, aby se mohla vrátit mezi ostatní na večírek.
Namísto očekávání však přiklekl šéf k hlavě spící manželky a celý náklad jí s hlasitým hekáním vypustil na tvář a krk.
„To máš za to, ty mrcho, že neumíš chlastat,“ prohlásil škodolibě a pleskal ženu vadnoucím pérem po upatlané tváři.
Mokré prsty a povadlý úd si potom hulvátsky otřel o její blůzku.

Mezitím dokázala Michaela rychlým kroužením prstů po klitorisu vybičovat své tělo do příjemného vyvrcholení. Něžně se hladila v rozkroku a zhluboka oddychovala.
„Cos mi to vlastně chtěla tak důležitýho říct?“ vzpomenul si Bohouš při zapínání poklopce.
„No, že budeš taťka,“ špitla zrzka s rozzářeným obličejem.
„Cože? To si ze mě děláš prdel, ne?“ vyjel na ní hrubě.
„Prostě se stalo a jsem v tom,“ vypadlo z ní zaskočeně.
„A co já s tím, jako? Si s tím zajdi na potrat nebo to frkni do babyboxu.“
„Nepůjdu a nikam ho nefrknu! Já to dítě chci.“
„Bůhví s kým to máš a mě budeš chtít vojebat vo prachy?“ rozeřval se brunátný zlostí. „Tak na to zapomeň, ty kurvo!“
„Ale… já…“ začala vzlykat zaskočená jeho vztekem. „Spala jsem jen s tebou.“

 Hrubě ji chytil pod krkem a třásl s ní, div si nepřekousla jazyk.
„Zkus o tom někomu ceknout a zničím tě. Rozmáznu tě jak švába. Já nikdy na žádnýho fakana platit nebudu. Je ti to jasný? Jasný?!“ Po jejím sotva znatelném přikývnutí dodal: „Zmiz vodsud ty mrdko, tady si skončila. Úplně! A dobře si zapamatuj, co sem ti řek.“

Plačící Michaela ani netušila, jak se dostala ven z budovy. Zrazená, ponížená a psychicky na dně v záchvatu vzteku alespoň nakopnula Bohoušovo Porsche, parkující v areálu.
Výsledkem však byly jen bolestivě naražené prsty, šílené houkání alarmu, ale vůbec žádná úleva.

 

O několik měsíců později.

Po silnici se řítilo stříbrné Porsche. Proud vzduchu rozevlával mladé spolujezdkyni blonďaté vlasy.
Už nějakou dobu levou rukou honila řidiči ptáka a zrovna se sklonila do klína, aby ho rty obemkla. Kývala hlavou a jazykem kmitala po naběhlém žaludu. Muž jí nejdříve hladil po vlasech a postupně sjel po zádech k zadku. Svojí pozornost dělil mezi sledování cesty a dobývání se do kalhot.
Blondýna vyjekla, když řidič sevřel tanga a drsně za ně zatáhnul, protože se jí bolestivě zařízly do kundičky. Nadzvedla kudrnatou hlavu, aby protestovala, ale muž ji hned rukou přimáčkl zpátky do rozkroku. Spolkla tedy nejen nadávku, ale i ptáka a pokračovala dál v kouření.
Protijedoucí kamioňák na zlomek vteřiny zahlédnul blonďatou záplavu v řidičově klínu a hlasitě zatroubil.
Blondýnka sebou sice úlekem škubla, ale ve snaživém opracovávání trčícího péra se nenechala vyrušit. Řidič Porsche jen arogantně zvedl ruku do vzduchu a počastoval kamion vztyčeným prostředníčkem. Doufal, že ho kamioňák ve zpětném zrcátku uvidí.

Další kamion už troubil hodný kus cesty dopředu, ještě než se potkali. Řidiči došlo, že si tiráci nejspíš předali zprávu vysílačkou. Blondýnku začínalo bolet ve zkroucené pozici celé tělo, a proto urychlila honění rukou. Narůstající vzrušení přiživené i tím, že mu určitě kamioňáci závidí, dostalo řidiče na vrchol. Přirazil pánví vzhůru a současně přitisknul dívčinu hlavu do klína.
Křečovitými stahy stříkal horké semeno dívce do krku a úst. Protože se začala dusit, prudce sebou trhla. Nejenže se neosvobodila, ale navíc svým trhnutí vrazila do ruky nad sebou. Rychlá jízda, prudké škubnutí volantem a řidičova nepozornost z opojení orgasmem, to v součtu nemohlo skončit jinak, než neštěstím.

Po nemocniční chodbě kráčel postarší pár. Zatímco vousatý muž měl schlíplý výraz ve tváři, svěšená ramena a těkal pohledem po lidech okolo, jeho partnerka se tvářila jako rozlícená bohyně zkázy. Rázně klapala kramfleky lodiček po dlaždičkách a metala blesky po každém, kdo se jí opovážil podívat do očí. Výrazné tmavé líčení, tmavé brýle zapíchnuté nad čelem do černých načesaných vlasů a černé koženkové šaty se spoustou kovových doplňků dotvářely dojem panovačné dominy.

U východu z budovy se potkali s protijdoucí ženou. Na zpoceném obličeji se jí lepily umaštěné zrzavé vlasy, které si automatickým pohybem ruky zasunula za ucho.
Ztěžka kráčela obtěžkána obrovským těhotenským břichem. Muž galantně přidržel dveře a nechal ji projít. Zůstal stát ve dveřích a o zlomek déle za ní zamyšleně hleděl, než bylo jeho nakvašené partnerce milé.
„No, jen se pořádně podívej,“ štěkla uštěpačně.
„Co?“ zeptal se nepřítomně.
„Aby sis jí pořádně prohlídnul, když mně děcko neuděláš.“
„Blážo, neblbni.“
„Neříkej mi Blážo!“ zasyčela výhružně.

Těhotná žena slyšela hysterický výlev a cítila se trapně. Jako kdyby ona byla tím viníkem, který může za jakési problémy hádajícího se páru. Měla však sama svých starostí dost a tak se dál znaveně šourala směrem do útrob nemocnice.

Vousáč se ženou vyšli ven a opodál se zakvílením pneumatik zastavila sanitka s blikajícími majáky. Několik zdravotníků z ní vytáhlo nosítka s mladou ženou. Na kudrnatých blond vlasech byly jasně vidět krvavé šmouhy a na obličeji měla nasazenou kyslíkovou masku.
Zatímco personál spěšně transportoval pacientku do útrob nemocnice, řidič sanity se opřel o kapotu a bez ohledu na zákaz kouření si třesoucí rukou zapálil cigaretu.

„Kdybys nehulil, tak bys třeba mohl mít děti,“ obořila se žena znovu na partnera.
„Dyť ten doktor to říkal jasně, že to není kouřením. Copak jsi ho neposlouchala? Prostě nějaká chyba v genech.“
„Chyba? Ty seš moje chyba! Co z tebe mám? Ani to dítě mi nedopřeješ.“
„Copak za to můžu? Vždyť si nějaké můžeme adoptovat.“
„Ne! Já nebudu vychovávat nějakýho cizího spratka. Nějakou kukačku, z který vyroste bůhvíco,“ přeskakoval ženě hlas vztekem. Ječela nahlas bez ohledu na okolí.
„Blaženo, neser mě!“ konečně došla muži trpělivost.
„Ty mě neser! Mám tě plný zuby. Končím s tebou, ty neschopnej chcípáku!“ ukončila hovor a bez ohlédnutí rázovala pryč.

„Těžkej den?“ ozval se saniťák. „Dáte si cígo šéfíku?
„Ne díky. Už rok nekouřím,“ odmítl vousáč nabídku. „Zrovna jsme se dozvěděli, že mám nabito jen slepýma a ona…“ nervózně si promnul bradku.
„Jasan, chápu, ale jsou horší věci. Buďte rád, že žijete.“
„Jo, to máte pravdu. Asi jsem na tom líp, než třeba ta holka, co jste přivezli.“
„Ta snad bude v cajku, je jenom děsně pomlácená, ale ten frajer co s ním jela, ten kdyby to přežil, tak by s děláním dětí měl taky vobrovskej problém,“ odklepnul saniťák popel a otřásl se.
„Proč?“
„No von vylítnul ven z auta a hlavou to picnul přímo do stromu. Holt když máte kabriolet, tak není dobrý jezdit nepřipoutanej. Tam už nebylo co zachraňovat, protože měl hlavu jako rozlousknutej vořech. Tak jsme se starali vo tuhle buchtu. Ksicht měla celej vod krve. Nejdřív jsme mysleli, že si překousla jazyk, ale pak se ukázalo, že měla v puse jeho ptáka. Zrovna se nejspíš udělal a pak vylítli ze silnice. Snad nebudu mít trauma, až mi ho stará vezme do huby. Řeknu vám, viděl jsem už hodně, ale todlencto byl fakt hnus.“
„Že ho jako…?“ zavrtěl vousáč nevěřícně hlavou.
„Jo jo, za jízdy, pěkně pod volantem,“ přitakal řidič a chvatně rozdrtil nedopalek podrážkou. „Nic vašnosto, už se mi vrací doktorka, tak musím zpátky na hlídku. Držte se a pamatujte, že i se slepýma, se dá slušně zastřílet,“ mrknul spiklenecky okem a naskočil do sanitky.

„Nashle,“ zamumlal si muž do vousů a za chvíli už sledoval odjíždějící sanitku.

Autor

Navigace v seriáluZrzavá mamina 2 >>
4.7 51 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Zas po čase něco, co je jak ze života. Pan vedoucí došukal a jaký tedy bude vývoj děje? V podstatě je to ukončená povídka 🙂

Tsgarp

U me dobry , mne se ti libilo😊👍

Juli

Pěkná práce Bobe 👍😌☺️.

Trysky

Chválím, dobrý počin a dobré počtení. Ale jak už tu někdo zmínil, vypadá to jako uzavřený příběh. Jsem tedy moc zvědavý na pokračování.

Denis86

Parádní povídka

Gourmet

Hezké. Teď už chápu, proč se prodává tolik SÚV. Já mám pod volantem místo tak na hlavu novorozence.🤪

Juli

Dobrej nářez, ale tak to je, když se někdo nevejde do kůže 👎😜.

Junior

Skvělý začátek série. Šéfovi se vrátilo vše i s úroky. Jak říká jeden můj kamarád Karma je zdarma. Tak jsem zvědav jak se to bude dál s Michaelou vyvíjet.

Clark

Jojo, v autě klidně ale jen když je zaparkované, a samozřejmě dost prostorné a odolné. V mládí jsem takto jednou ulomil opěradlo. Už jste někdo zkoušel jet 50 km bez opěradla? jestli ne, tak ani nezkoušejte, je to strašný opruz a ještě se mi buchta celou cestu smála.

Marťas

Hodně zajímavý začátek. Konec jako z černé kroniky. Je to už hodně let zpátky, v podstatě za socialismu, kdy jsem v černé kronice četl zprávu o smrtelné nehodě pekařského vozu. Řidič zemřel na vykrvácení a žena se udusila. Tady aspoň přežila.

13
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x