Rozkoš pouze pro jednoho

Doma si Alimeda dala horkou lázeň. Musela napařit veškeré póry a skrze ně vypustit všechen vztek a negaci. Louhovala se ve vaně plné pěny, koukala do plamínku svíčky, palcem poťukávala do smaltování vany a myslela pouze na lana a ponížení, kterého se jí dostalo.
Občas koukla na odložený mobil, dopouštěla si teplou vodu a nemohla se zbavit rozčilení, které ovládlo její nitro. I když večer skončil dobře, nedostala z hlavy pár momentů. Helenu měla vždy za blízkou známou. Ale pevnější místo v šukajících dnech pro ni nebylo. Snažila se v hlavě sestavit krátkou zprávu, ve které milé kamarádce dá najevo, že její funkce tímto končí a za vše velmi děkuje.
Smsku ukončila pozváním na pivo a netrpělivě čekala odpověď. Po pár minutách mobil zacinkal a Alimeda si mohla přečíst delší větu plnou pochopení. Spadl jí kámen ze srdce. Nerada by o ni přišla kvůli čoklisku, takže ještě v rychlosti odepsala pár řádků, aby dala najevo upřímné díky.

Horší to bylo s odvetou. Už nepřemýšlela jak by drzé chování vysokého psiska trumfla, ale naopak ho toužila pouze vytrestat. Potrápit ho a dokázat mu, že i kdyby ji zakuklil jako housenku, nikdy nebude mít navrch.
„Nebo vlastně ne nikdy, ale prostě ještě hezky dlouho,“ pousmála se špatně řečené myšlence Alimeda a dál tiše dumala a plánovala.

Nakonec vzala znovu telefon a krátkou esemeskou se zeptala na jeho čas.
„Mám čas. Jsem stále na chatě. Mám pro tebe přijet?“ vyzvídal Petr.
„No já jen kvůli hovoru. Že bysme si zavolali,“ odpovídala Alimeda i když sama ještě netušila, o čem by si s ním vůbec chtěla ještě povídat.
Skřípala zoubky, vraštila nosík a z pod zamračeného obočí pouštěla blesky k mlčícímu mobilu. Až za chvíli po něm radostně chňapla, když se čokl chytil na vějičku a zavolal.

Celý rozhovor si vzala sama na paškál. Nechtěla řešit či vzpomínat na odpoledne na chatě. Přála si ho namotat a vrátit ostrý úder. Skoro sama od sebe jí hubička jela. Slibovala poslušnost, chápavě přitakávala a těšila se na další lekci. Mrouskala se, lísala a rozkošně přivzdychávala, protože celá situace jí navedla dlaň do rozkroku. Prsty přejížděla hebkou buchtici, opatrně nehtem podebírala tuhého frajtříka a nutila čokla k souhře.

„Mám si to udělat? Chceš to?“ chytal se Petr.
„Moc to chci! Pojď zároveň se mnou. Jen si ho pohlaď a namiř mi ho škvíry, ano?“ rozevřela doširoka laple Alimeda a čekala na tenké zavzdychání.
„Budeš už poslušná, že jo?“ přilísal se čoklík a proháněl nestydatě už poměrně tuhý prut.
„Slibuju. Já už bych se ráda dohodla na tom zásunu. Ona ta Hela měla pravdu. Kdybys ji viděl jak je horká, chtivá. Potřebuje tě. Špatně se mi to přiznává, ale moc tě chci víš?“ švitořila roztouženě Alimeda a zajížděla si při tom dvěma prsty do skuliny.
„Bože, kdybys ho tak viděla. Ještě mi zavzdychej. Je tvrdej jako kámen. Ale máš pravdu. Už to potřebuješ, takže nemám problém to konečně dotáhnout do konce,“ trhavě ze sebe chrlil slova velkého pochopení Big Dog.
„Vystříkáš mi ji? Pěkně celej se do mě vypustíš, ano?“ mrouskala se dál Alimeda, protože už byla kousek od orgasmu.
„Co toho takhle hned nechat a dát si sraz ve městě? Zajdeme na drink, rozparádíme se a zajdem někam na hotel,“ usekl najednou společné dráždění Petr.
„Jo, že by jsme se sešli takhle rozžhavení? No dobře a za jak dlouho, kde?“ souhlasila s nápadem prsatka a dál už jen přikyvovala na daný čas i adresu podniku.

Ukončený hovor byl startovací meta pro dva nadržence.
Zatím co si Petr chystal potřebné doklady, peníze a upravoval zevnějšek v odraze okna, Alimeda se pečlivě chystala na večerní roli pornoherečky.
Kulmovala vlasy, střídala pár rajcovních hadýrek před zrcadlem, za chodu dokončovala make-up a do detailu si připravovala scénář dnešní už druhé schůzky. Krátkou esemeskou před příjezdem taxíku ho ujistila o dokonalém večeru a přesně na čas vplula do malé barůvky.

Už z dálky na ni mávnul rukou, aby dlouho nehledala a jako pravý gentleman nezapomněl vstát a ceckandu usadit. Chvíli pozoroval její dlouhé lokny, které se zavrtávaly do hlubokého výstřihu černých šatů. Sledoval oblé paže když v kabelce hledala kapesníček a natáhl vůni kořeněného parfému, když mu poskládaný kousek látky vtiskla do dlaně.
„Co s tím?“ ptal se nechápavě.
„Nevím. Zkus si třeba přivonět,“ ledabyle odfrkla Alimeda a dál si pročítala nápojový lístek.
„Ali, proč?“ zasyčel Petr a znovu nevěřícně natáhl rajcovní vůni.
„Protože přede mnou seděl taxikář a byla možnost, že mě uvidí,“ uchichtla se rajcunda.
„Krásně voníš,“ uznale chválil kapesník plný kundí šťávy a znovu zakroutil hlavou nad její drzostí.

Alimeda si objednala míchaný drink, přisedla si blíž ke skoromilenci a snažila se ze všech sil, aby ho dostala za hranice klidu. Nenápadně se jej dotýkala. I přesto, že okolo nebyl nikdo, kdo by je zahlédl, dopřávala mu pouze letmé doteky. Uši ovšem nešetřila. Šeptala mu své představy o hotelových hrátkách, nehty jemně šimrala přes látku naběhlý žalud v puntím vězení a popíjela červený drink jako by se nechumelilo.

„Vysvětli mi, jak dokážeš být takhle klidná?“ skočil na naprostý smír Petr.
„A kdo ti řekl, že jsem klidná? Sáhni si,“ opřela se o měkký tapecírung, vykasala mírně lem obepnutých šatů a zavedla mu ruku, aby prsty okusil zmiňovaný klid.
„Bože, ty seš krásně mokrá! Takhle jsi ještě netekla! Můžu to setřít tím kapesníčkem?“ muchlal už v dlani bílou látku a čekal na svolení.
„Můžeš,“ přikývla Alimeda a sama si podržela pysky od sebe.

Big Dog projel čvachtající brázdu. Několikrát přeskládal kapesník v ruce a znovu dokonale vysušil bažinku, jen aby měl dál co očuchávat.
„Skočím si na WC, zatím mi objednej,“ vyskočila nečekaně na nohy Alimeda, popadla potřebnou kabelku a hnala se k záchodkům, u kterých postával přiopitý a velmi pohledný mladík a nešikovně škrtal neposlušným zapalovačem.
„Na, zapal si tímto,“ podávala mu hbitě svůj dámský Zippík a pomrkávala tak dlouho, dokud se mladík nechytil na vějičku.
Petr jen z dáli sledoval jak si dvojice rozumí, jak se Alimeda dál jen nakrucuje a chichotá.
Stále čekal až nadržená prsatka zapadne za dveře záchodu a vrátí se k němu. Objednával nadiktovaný drink a stále jedním okem pozoroval svoji mrdnu, která si nechala už dokonce ohlazovat boky. Čekal na ženské protesty a gesto, kterým si ho přivolá na pomoc, ale naopak se smála tak hlasitě, že smích doléhal k čoklově stolu. Rozjetý dialog nevypadal, že by kdy měl skončit.

„No počkej přece. Nech toho, někdo nás uvidí,“ odháněla opilcovi dlaně z dekoltu a bez jediného pohledu k Dogově stolku otevřeně flirtovala dál.
„Jak se jmenuješ? Já jsem Ondra. Seš tu sama, jo?“ tlačil se na kozatku mladík a nestydatě dlaní mačkal velezadnici, vyrýsovanou v minišatkách.
„Jsem Gábina,“ uslyšel zřetelně Alimedinu lež Petr, což ho udržovalo stále v klidu.
„Těší mě,“ smál se vrávorák a nahýbal své tělo k seznamovacímu polibku.
Alimeda se k němu přisála, nechala si podebrat prackami zadnici, stála na špičkách a dychtivě natahovala krk k dalšímu francouzáku. Petr jen mlčky zíral na to, co viděl. Ceckanda si pochutnávala na jazykových polibcích a dokonce se nechala zatlačit na dámské wécko. Když oba zmizeli za dveřmi, Petr praštil vzteky do sedačky vedle sebe.
„Ta mrcha!“ suptěl a překusoval sanicí na prázdno.

V rychlosti se snažil vymyslet nějakou pomstu, protože domluva byla jasná. Dnešní večer měl být ve znamení příměří a konečně měly jejich genitálie do sebe zapadnout. Jen mlčky zuřil, voněl ke kapesníčku a snažil se ze všech sil vymyslet pomstu. Myšlenky mu v hlavě skákaly, vztek mu zatemňoval mozek a ke všemu mu jako o závod zvonil mobil. Delší chvíli se ho snažil ignorovat, ale když neodbytně drnčel už na třetí pokus, vztekle po něm drapnul aniž by si zkontroloval volajícího.
„Peti? Dej mi ještě chvilku a objednej mi kafe. Prosím. Bože! A nebo ne. Povídej si se mnou. Moc prosím,“ pofňukávala vzrušeně do telefonu Alimeda.
„Cože? Co mám jako… vylezeš laskavě?“ koktal čoklík, protože tohle hekání mělo pro dnešní večer patřit pouze jemu.
„Vylížeš? Asi špatně slyším nebo slabej signál, Peťulko. Tady se totiž už líže víš?“ rajcovně mlela prsatka.
„Mám odjet domů?“ zkusil to na rajdu pes uraženě.
„Jsi svéprávnej? Jo, jo, tady, bože to je ono! Jo tady mi přitlač, no! Kde jsme to skončili? Jo aha, že chceš domů. Přidej mi tam ještě dva prsty, zlato,“ vzdychala už naplno Alimeda podstatně hlasitěji.

„Ty couro! Vylez! Nebo si tam pro tebe dojdu,“ pousmál se konečně Petr a zaslechl, že co neslyší v telefonu, to k němu doléhá z poza dveří záchodků.
„Jo? Že by jsme dali trojku? Pěkně dva ohony v sobě. Počkej, ale dva ohony na tři otvory? Co pusinka? Chtěla by si zakouřit. Lízej mě, dělej!!!“ zaštěkala nakonec do sluchátka Alimeda a zuřivě se hned po výkřiku udělala.

Petr naslouchal dámskému hekotu. Už jen z dáli slyšel její hlas a rajcovní povzbuzování. Bylo mu už jasné, že dvojice se oddává pravděpodobně rychlovce v kabince a telefon je asi odložený na zemi v kabelce. I přesto poslouchal tlumený hekot, nasával vůni kapesníku a šilhal blahem. Už podstatně klidněji seděl za stolem a nic jiného si nepřál, než tenhle souboj vyhrát.

„Zaplatím,“ zvolal na pikolíka, nechal spočítat účet, odevzdal bankovky a vytratil se z hospody do večerního městečka.
Kopal do kamínků a pohozených papírů, překusoval na prázdno a zuřil nad baculatou potvorou. Ke všemu se potřeboval vystříkat a tak nakonec vzal telefon, vytočil rádodajnou Helu a s příslibem tučné odměny se ji snažil dostat mezi nohy. Domlouval se alespoň na krátkém pohonění, ale kamarádka se ve vteřině stala obyčejnou protihráčkou.
„Hele, to už nepůjde. To je jedno proč, ale nepůjde. Nezlob se. Čau,“ ukončila chladně hovor Hela a čokl zůstal stát uprostřed náměstí.

Při pomyšlení, že teprve začíná noc, kterou měl v plánu prošukat s Alimedou až do rána, jím znovu zacloumal vztek.
„Jen počkej, ty děvko! Tohle mi zaplatíš!“ zaskřípal zuby.

Když se vracel k chatě, měl před očima jen představy, ve kterých přiopitý náhradník kladélkem vyďobával šťavnaté Alimedino masíčko. I když se v duchu utvrzoval, že je mu vlastně jedno jak pro Ali tento večer dopadne, přeci jen usínal s kapesníčkem u nosu a s rukou v rozkroku.