Signály z neznáma

Toto je 01 díl z 2 v seriálu Signály z neznáma

Kosmoplán Finderscope U.S.a1 se vynořil z mezihvězdného prostoru a jakmile byla přístroji zaznamenána vzdálenost 4mld km od místní hvězdy, hlavní počítač začal probouzet první členy hibernované posádky.

Jako první byl oživen velitel a první pilot Aaron Newton a druhý pilot Lisa Spelling.
Oživovací proces trval skoro 12 hodin, než probuzené osoby byly schopny začít vnímat okolní svět i samy sebe.
Hned jak obnovily své tělesné funkce a po vzájemném přivítání se ze světa „neživých“, jak s úsměvem nazývaly hibernaci, se začaly věnovat řízení letu.

„Tak se podíváme, kde vlastně jsme,“ pronesl Aaron a zapnul hlavní počítač.
„COMPUTER SHORT-CIRCUIT. DEMAND RESTART. OPERATION RESERVE SYSTEM,“ svítilo červeně na obrazovce a výstražně to blikalo.
„Liso, máme tu menší problém,“ zahlásil Aaron, a když přispěchala, rozhodli se provést požadovanou operaci. Pro jistotu si nasadili skafandry a Aaron vydal pokyny.
„Zatím necháme ostatní spát a vypni vše, co nezbytně nepotřebujeme,“ počkal, až mu Lisa pokyne, že může a stiskl červené tlačítko „RESET.“

Kosmoplán se na vteřinu jakoby zastavil, jak mu vyhodily brzdové motory a veškeré ovládací schopnosti, ale dřív než se cokoli mohlo stát, vše znova obživlo. Kontrolky se rozsvítily a let se vrátit zpět do brzdící fáze s kurzem na místní hvězdu.

„Tak, starouši, jsi O.K.?“ otázal se Aaron a záplava dat na monitoru mu dala za pravdu.
Hlavní počítač naskočil a převzal kontrolu nad kosmoplánem. Umělá gravitace se obnovila, tlak, teplota a vzduch hlásily normální stav.

Oba piloti si oddechli, sundali si přilby a Aaron povzdechl. „Dal bych si panáka.“
„Přeješ si s ledem, nebo bez?“ usmála se Lisa.
„Jestli budeš i ty nahoře bez, tak… taky bez,“ konstatoval Aaron a Lisa se zašklebila.
„Pití ti splnit nemůžu, to druhý sice jo, ale nechápu, jak můžeš po hibernaci hned mít myšlenky na tohle. Já teda ne! A vůbec, kde to jsme?“
Aaron se tím začal zabývat, zatímco Lisa kontrolovala stav paliva a motorů.

Náhle se z Aaronova křesla ozval zděšený výkřik.
„To snad není možný! Okamžitě vydej letový plán!…..Jak nejde? Chci všechny data průběhu letu…..neexistují?…Proboha! A jsme v…,“ vykřikl Aaron a zděšeně pohlédl na Lisu.
„Jsme ztraceni ve vesmíru. Počítač neví, kde jsme, jak dlouho letíme, nic. Po výpadku počítače záložní zdroje utáhly jen vnitřní systémy a loď jako takovou. Veškerý další data tu chybí a jak jsme ho resetovali, zmizelo všechno! Máme tu všechno od startu až do zablokování počítače. Tři roky letu, pak dlouho nic, až dnešek. A podívej. Den 01, rok 01. Začínáme od nuly.“

Lise došlo, že jsou v prdeli, jen to nevyslovila nahlas.
„Zbývá se jen porozhlédnout po místním planetárním systému, najít planetu vhodnou k životu a můžeme založit nový lidský rod,“ smutně se pousmála, uvědomujíce si opravdu zoufalou situaci.
„Letíme k místní hvězdě, provedeme obrat, máme na to pár tejdnů a taky probudíme ostatní,“ rozhodl Aaron, ale Lisa mu položila ruku na rameno.
„Počkej s tím. Když jsme tu tak sami, mám najednou taky docela chuť,“ nedořekla, ale vášnivý polibek Aaronovi mluvil za vše.

***

Přesunuli se do obytné kóje, hermeticky uzavřeli vstup, zapnuli vnitřní vyhřívání a svlékli se.
„Už tolik let jsem to neměla,“ povzdechla si komicky Lisa. „Naposledy jsi mě pomiloval den před startem a ten byl před více než třemi lety.“
„Pokusím se ti to vynahradit,“ usmál se Aaron a potěšeně vnímal, že erekce mu funguje stále skvěle.
Lisa byla velmi přitažlivá astronautka. Sportovní tělo, plná pevná prsa, jemné rysy obličeje a krátký sestřih černých vlasů. Klín byl porostlý hustým černým ochlupením. Lisa pohledem ocenila Aaronův trčící ocas a pohodlně se uvelebila na zádech a roztáhla nohy.
„Pojď do mě. Hned….chci to,“ přikázala mu, aby vynechal obvyklou předehru s líbáním, laskáním a lízáním. Dvěma prsty si zajela mezi pysky a pak si lascívně prsty olízla.
„Ty seš ale děvka,“ vykřikl Aaron, vzrušený na nejvyšší míru.
„Chceš mě ochutnat?“ usmála se Lisa, provedla to znovu a nabídla mu prsty k olízání.

Aaron jí olízal z prstů šťávu a pak už na ni nalehl a za hlasitého vzdechu do ní vnikl. Šlo to snadno a hladce jak byla Lisa mokrá nadržením. Tvrdý ocas jí projel pochvou až na dno.
„Aúú…teda…seš…hrubej,“ naoko se zlobila Lisa, ale hned začala slastně sténat, když Aaron začal rytmicky a již pomaleji přirážet.
Užíval si krásné sevření, zatímco jeho tření přivádělo Lisu pomalu k vrcholu, jak se zcela vyplněná pochva svírala kolem pulzujícího ocasu.

Aaron poklekl, chytil si Lisu v pase a narážel si ji na sebe. Přitom neopomenul ji prsty promnout klitoris a urychlit tak její vrchol.
Lisa ale odstrčila jeho ruku a sama se dráždila a začala hlasitě sténat.
„Ah..ah…ano..ano…ještě…chvilku…úúúh..úúh..joo..jóó..áááách,“ vykřikla a silnými stahy mu sevřela ocas, který v několika pohybech do ní vypustil obsah varlat.
Bylo toho dost, co hladová děloha nasávala a zbytek jí spolu se šťávami vytékal ven.

„Miláčku,“ objala ho a začali se líbat.

***

Když se uklidnili a srovnali si myšlenky, začali zase pracovat.
Aaron se věnoval řízení letu a Lisa aktivovala probuzení zbytku posádky. Byla to šestice vědců různých oborů, tři ženy a tři muži.

Během dvanáctihodinového oživování se Lisa s Aaronem znovu pomilovali přímo v řídícím kokpitu.
„Nemůžu to vydržet,“ šeptala vzrušeně, když mu stahovala kalhoty a začala mu kouřit čuráka.
Pevně ho sevřela rty, pouštěla si ho hluboko do úst a pak ho zase olizovala a sála, až se Aaronovi zdálo, že mu chce čurákem vysát z hlavy mozek, jak to bylo neskutečně slastné a vzrušující. Nakonec na něj usedla a rytmickými pohyby pánve ho přivedla k vrcholu a nechala se vystříkat.
„Mám hlad, přinesu něco na zub,“ sesedla z něj, natáhla si kalhoty a zmizela ve skladovém sektoru.
Aaron si otřel mokré povadlé péro, zastrčil ho do kalhot a znovu se věnoval letu.

Právě se blížili k planetě vypadající jako Saturn v galaxii Mléčné dráhy, kde byla i Země. Aaronovi vzpomínka na domov vehnala do očí slzy. Kdoví, jak skončí v hlubinách vesmíru, až dojde palivo a všechno ostatní.

***

V den 03 roku 01, podle letového kalendáře se na poradě sešla celá osádka kosmoplánu.
Lisa a Aaron ostatním oznámili pravý stav věci.
„Podle mě, bychom měli co nejrychleji hledat planetu vhodnou k životu a tam přistát,“ mínil biolog Evans. Jeho kolegyně Maria mu přitakala. Bylo to horkokrevná, živočišná Španělka a v upnutém trikotu ji to úžasně slušelo, že mužům to dělalo v rozkroku potíže.
„Pracujeme na tom,“ souhlasil Aaron. „Ale zatím nikde nic.“
„Jak dlouho vydržíme letět, myslím řízeně,“ optala se Karen, šéflékařka posádky.
„Zatím dost, abychom se tím netrápili,“ odtušil Aaron.
Přírodovědci Lech a Ljubjana se do hovoru nezapojovali a technik Paul se vrtal v počítači ve snaze vylovit z něj přece jen nějaká chybějící data. Nakonec vyslovil domněnku, že jsou ve vesmíru již 50 let, což mu ale nikdo nevěřil.

***

Let pokračoval standardně a lidé na palubě se v podstatě nudili.
Minuli velkou plynnou planetu připomínající Jupiter a pak se to jednoho dne stalo!

Aaron ladil rádiové vlny vesmíru, jak tomu říkal a najednou zpozorněl, vytřeštil oči a přepnul na hlasitý odposlech.
“Chrrrr….tmm….Iden…..chrrr…..fika….fííííííí….gžžž….seme…ššššš,“ a ticho.
Stejné ticho zavládlo i na palubě.
„To…není přirozené…to je umělé, že?“ pronesl stísněně Evans a Aaron přikývl.
„Odkud to přišlo?“ otázal se Lech.
Aaron projel očima displeje přístrojů.
„Od čtvrté planety. Lokátor našel ještě další tři blíže hvězdě. Ta planeta má podle počítače optimální vzdálenost od hvězdy pro možnost života. Jsme ale zatím daleko. Tohle je však umělá zpráva, co jsme zachytili. Budu to dál hlídat.“

***

Každým dnem, kdy se blížili k tajemné planetě, byla v ovzduší cítit nervozita.
Zjevně umělé šumy byly stále častější a identifikátor dokázal i „přeložit“ nějaká slova, která ale celkově nedávala smysl. Aaron už tušil, že narazili na neznámou inteligenci, ale teď jen, o koho se jedná a jak je přijmou?

V noci měl službu společně s Lisou. Ostatní spali a Lisa také podřimovala, když tu se náhle rozblikaly kontrolky a do ticha zazněl kovový hlas.
„Nenauzym lapivodl, idenfikjue es… poukaij..chrrr..jue…šššš.“
Aaron vyděšeně poslouchal a identifikátor překládal zachycená písmena do možných slovních podob.
Zpráva, pokud byla tak myšlena, zněla, jako požadavek na identifikaci neznámého plavidla. Vzkaz vyšel z oné planety, a třebaže byli ještě daleko, bylo jasné, že byli zachyceni.

Aaron zadal hlavnímu počítači odeslat zprávu, vědci předem připravenou na Zemi, pro případ setkání s neznámou civilizací a za předpokladu, že ona civilizace bude dostatečně vyspělá, aby ji pochopila.
Odpověď přišla za pár hodin. Identifikátor ji přeložil, jako „Neznámému plavidlu. Vaše zpráva je brána jako špatný vtip. Jste sledováni obrannou bariérou. Po příletu zůstaňte na oběžné dráze pro další pokyny.“
Celá posádka pak ještě pád dnů trnula v obavách, než dosáhli oběžné dráhy a strnuli v údivu.

Nad planetou, z kosmu vypadající jako Země, probíhal čilý ruch. Vznášela se zde celá řada roztodivných kosmických stanic a mezi nimi poletovaly stroje, připomínající raketoplány.
Náhle se před nimi objevilo malé plavidlo a vydávalo světelné záblesky. Identifikátor v tom rozpoznal světelnou abecedu (!) a sestavil větu. N-A-S-L-E-D-U-J-T-E—M-E.
Aaron odpověděl ve stejném duchu několika záblesky A-N-O a poslušně se nechal dovézt k velké stanici s několika přistávacími plošinami.
Pomocí úchopových ramen byl Kosmoplán usazen na plošinu a Aaron vypnul motory. Osádka se oblékla do skafandrů a čekala na pokyny. Všichni byli nervózní a zároveň dychtiví, setkat se poprvé v historii lidstva s neznámou civilizací.

Náhle se před nimi otevřela vrata a na plošinu vykročila skupina postav s napřaženými tyčemi, zřejmě zbraněmi. Postavy měly též skafandry, v nichž vypadaly jako lidé. Dvě ruce, dvě nohy.
Jedna z postav položila tyč na zem a zvednutím rukou dávala najevo, že nebude střílet. Ostatní ale stále stáli připraveni.

Aaron dal otevřít vstup a jako první vyšel ven. Taktéž zvedl ruce na znamení míru. A tak proti sobě stály dvě stejně vysoké postavy ve skafandrech.
Onen neznámý dal pokyn ostatním, aby též položili zbraně na zem a Aaron zahlásil posádce, ať všichni pomalu vyjdou ven.
Nato postava rukou ukázala dovnitř kosmické stanice.
Když tam všichni vstoupili, vrata se uzavřela a postava si sejmula přilbu. Všichni téměř vykřikli překvapením. Před nimi stál plavovlasý muž s lidskými rysy. Měl jen protaženější obličej a větší oči, ale jinak to byl člověk!

Lokátor v Aaronově ruce hlásil optimální stav vzduchu i teploty. Nato si Aaron sejmul přilbu a vyvolal tím stejný údiv u svého protějšku. Osádka se zbavila přileb a muž melodickým hlasem v neznámém jazyku je pravděpodobně uvítal a pokynul dál.
Zavedl je do sálu připomínající zasedací místnost.
V čele seděl starý bělovlasý muž a stará žena a humanoidní robot, který si je naskenoval a poté spustil kovovým hlasem anglicky.
„Vítáme vás. Podle vzezření jste rasa lidí z planety Země, Americký kontinent, stát USA. Můžete uvést identifikaci a letové plány?“

Aaron se po počátečním šoku opanoval.
„Jsem Aaron Newton, první pilot a velitel kosmického letu QANB-11 z roku 2050. Pro poruchu hlavního počítače délka letu neznámá, současná pozice neznámá. Cíl výpravy…let do soustavy hvězdy Epsilon Eridani a vyhledání možnosti kolonizace obyvatelné planety.“
Robot to přeložil ostatním, kteří si vyměnili překvapené pohledy. Stařík začal mluvit a robot překládal.
„Měli byste se posadit, než se dozvíte další,“ a když usedli, starý muž pokračoval. „Nacházíte se na planetě Nového Věku, vámi kdysi nazývané Mars. Píšeme třístý rok Nového Věku a my jsme lidé Nového Věku. Nikdo z degenerované rasy lidí ze Země zde nežije a poslední příslušníci vyhynuli před desítkami let. Váš let nám je neznámý, protože užívání letopočtu, tak jak ho znáte vy, skončilo s posledními lidskými tvory na Zemi a nevíme tedy, z jaké éry pocházíte.“
Aaron řekl: „Za našich dob byl Mars kamenitou pouští bez atmosféry, jak to, že je vše jinak?“
Stará žena se pousmála. „To se časem dozvíte. Nyní víme, že nám nejste nebezpeční a až projdete karanténou, stanete se obyvateli Nového Věku.“
„A co se stalo se Zemí?“ vykřikla Maria.
„Země je neobydlenou rezervací, ponechána napospas, jako důkaz lidských chyb, touze po zisku a ovládnutí přírody. To sami lidé přivedli na pokraj kolapsu celou planetu a nebýt kolonizace Marsu, vyhynuli by. Z nich pak vzešli lidé Nového Věku,“ řekla stará paní a dala pokyn muži, který výpravě naznačil, že ho mají následovat.

***

Posádka byla uvedena do lázně a po vykoupání na ně čekaly nové oděvy, padnoucí jim na míru. Byly příjemné na tělo a velmi pohodlné. Na ruku dostali jakési hodinky, což byl osobní překladatel a na ucho jim připnuli malý mikrofon. Tím se dialog s lidmi Nového Věku zjednodušil.

Ujal se jich nový průvodce, který se představil jako Wenjen a během jejich karantény je seznámil s celou historií kolonizace někdejšího Marsu.
Aaron s ostatními pochopili i nový vzhled těchto lidí. První osadníci dostávali dávky kosmického záření, než se podařilo vytvořit atmosféru, a ty jim pozměňovaly geny a rodily se zrůdy a lidé s tělesným postižením. Díky příletu dalších lidí se genový fond zlepšoval a nakonec se ustálil na poněkud protaženějším obličeji s vystupující bradou a většíma očima, což ovšem ženám, a jejich líčením řas, dodávalo zvláštní půvab.
Běžný život se od pozemského tak moc nelišil.
Lidé chodili do práce, žili rodinným životem, jedli chuťově i vzhledově dobrá jídla a pili i alkohol, vše jen v moderním hávu budoucnosti.
Člověk měl však neodbytný pocit, že vše je hlídáno a řízeno někým nahoře. To byla pravda, neboť lidé Nového Věku nehodlali udělat stejnou chybu jako jejich předci na Zemi a celou společnost usměrňovali směrem, který považovali za správný.

***

Po propuštění z karantény bylo vyššími místy rozhodnuto, že posádka „lidí z minulosti“ bude transportována na planetu, kde budou začleněni do běžné společnosti.

A tak se ocitli na povrchu planety. Zde si už připadali úplně jako na Zemi.
Od Nejvyšší rady, což byl výkonný orgán moci, dostali byty mezi běžnými občany Nového Věku a pracovali v technickém institutu, kde seznamovali místní vědce se svými poznatky z minulosti a sami vstřebávali nové vědomosti.

Třebaže se k nim místní lidé chovali slušně, stále cítili, že jsou považováni za exoty. Marťanské ženy o muže nejevily zájem, protože představovali vyhynulou formu podřadné lidské rasy a jistou péči jim mohli poskytnout pouze v nevěstincích. A tak to Evans s Paulem zkusili.

Vše bylo zpočátku jako kdysi. Vešli do salónu a holky se kolem nich hned vlnily. Nakonec si vybrali a odešli na pokoje.
Evans šel s drobnou blondýnkou, Paul si vybral vyzývavou rusovlásku.
Jenže oba zažili zklamání. Sex už nebýval jako kdysi. Nyní se lidé milovali bez kontaktu, jen se senzory na  hlavách a veškeré vjemy šly přímo do mozku. Člověk zažíval milostné spojení, ale přitom jen ležel na pohodlném křesle.
Evans měl pocit, že mu praskne čurák, protože jeho mozek souložil s blondýnkou divoce a vášnivě. Líbala ho a tiskla se k němu, přesně jak to chtěl. Prostě prodejná dívka, sedící naproti němu a napojená na stejné senzory k němu vysílala teleportační vlny vášně a chtíče.

Nakonec to už nevydržel. Vyskočil, serval z hlavy senzory, povalil dívku na zem a přes její chabý, spíše zmatečný odpor si ji vzal.
Vykasal ji sukýnku, strhl kalhotky a nadrženým čurákem do ní vnikl. Dívka bolestně vykřikla a Evans cítil, že proráží nějakou překážku a noří se jí hluboko do těla.
Pak dosáhl dna a zůstal v ní zaražený. Blondýnka nevěděla, co se stalo a co má dělat, a tak jen nehybně ležela a čekala, až se muž na ní uspokojí.
Když jí vystříkal semenem, vykřikla, co to dělá, ale nebylo jí to nepříjemné.
„Takhle se lidé milovali za našich dob,“ konstatoval Evans, když bylo po všem.

Dívka vstřebávala prožité okamžiky a cítila se rozpolceně. Muž na ní vykonal nepřijatelné násilí, ale zároveň nemohla nepřiznat, že se jí to aspoň trochu líbilo.
„To neznám. My se milujeme bez doteků a vnikání do těla,“ vysvětlovala mu. „Já vysílám sexuální vlny a tvůj mozek to vnímá jako milování.“
„A co ..ehm….ejakulace?“ namítl Evans.
„To můžeš si provést sám, pokud chceš, nebo to vydržíš,“ ušklíbla se dívka a pokynula mu, že skončili.

Paul už seděl na baru a tvářil se zklamaně. „Nuda, co?“
Evans mu nechtěl nic prozrazovat, ale vtom k nim přišla bordelmamá.
„Pánové, Luiky mi cosi řekla. Dnes jste tu zadarmo a příště to může být po vašem způsobu. Dívky to rády vyzkouší, i já,“ dodala a vrátila se do hloučku diskutujících a chichotajících se děvek.
Evans to Paulovi krátce vysvětlil a pak vypadli ven.

***

Po několika měsících měli všichni Nověho Věku až po krk.
Žili sice svobodně, ale Marťané se těsnějšímu kontaktu vyhýbali, a tak se vlastně stýkali jen mezi sebou i v sexu.

První to nevydržela Maria a otevřeně se zeptala Lecha, jestli by jí nepomohl ulevit.
Měla už všech možných náhražek plný zuby a potřebovala cítit pořádnýho živýho čuráka. Taky milovala kouření a žádná náhrada nebyla tak živá, tak pulsující a netryskalo z ní horké semeno. Zkrátka potřebovala chlapa.

Lech Sklowski byl Polák, profesí přírodovědec ale svým vzezřením a urostlým tělem připomínal sportovce v nejlepší formě.
Všechny ženy z posádky Kosmoplánu po něm zálibně pohlédly okem, ale předávání genetických informací neměla výprava v programu. Na to až úzkostlivě dbala lékařka Karen, která jakékoliv projevy náklonnosti eliminovala dávkami léků.
To však platilo jen na palubě. Sama Karen nyní pravidelně šukala s Paulem a měla svých starostí dost.

Maria Lecha uvítala ve svém bytečku, který si snažila připodobnit stylu své doby, ale ne vše bylo v obchodech k sehnání. Nad některými dotazy poulili Marťané své velké oči, div jim nevypadly z důlků.
Lech se přesto o bytu vyjádřil pochvalně a byl odměněn prvním vášnivým polibkem s jazykovým průzkumem.
V ložnici se oba svlékli bez nějaké stydlivosti a vrhli se do milostných hrátek. Vyhladovělá a nadržená Maria povalila Lecha na záda a kmitala mu po těle jazykem a všude mu rozsévala polibky a něžné kousance. Své putování zakončila s tvrdým čurákem zasunutým v puse. Snaživě si ho pouštěla hluboko do krku, mazlivě ho líbala, hladila a laskala jazykem, že příjemná masáž byla zakončena mohutným výronem semene, který Maria spolykala a hned nasadila novou masáž na obnovení erekce.
„Uhhh…bože…úúúh,“ funěl slastně Lech a sledoval Marii, jak mu klečí mezi nohama a znovu mu snaživě kouří čuráka na druhé číslo.

Lech však toužil pohrát si s jejím tělem, a tak vyskočil, Marii povalil na záda a teď zase on se mazlil s jejím tělem, hnětl ji plná prsa, laskal bradavky, rozséval polibky všude po těle a zabořil obličej do klína porostlého černými chloupky. Maria se mu ráda poddala, a když cítila jeho jazyk na závojíčcích, dostala skoro první orgasmus a sevřela stehna k sobě silou továrního lisu, že Lecha skoro uškrtila.
Ten se raději posunul nahoru, splynuli v líbání a přitom si nasadil ocas mezi její rozevřené pysky a pomalu přirazil.
„Áááhh….áááánooo,“ vydechla Maria slastně nad pronikem tvrdého živého penisu do jejího těla.
„Dej mi do těla….prosím…pořádně mě …projeď,“ vyrážela své požadavky mezi přírazy a byla úplně v sedmém nebi.
Lech rytmicky mrdal její nádherné tělo a jazykem držel v patřičné tvrdosti hroty naběhlých bradavek.
Zakrátko změnili polohu a dominantní Marie odsedávala v poloze na koníčka a nabízela mu svá prsa k dalšímu laskání a hnětení. Při změně polohy pak odsedávala v poloze zády k němu a to už vybuchla v prvním orgasmu. Tření v pochvě bylo intenzívní, že se to nedalo zadržet. Silné stahy nemilosrdně drtily čuráka až k výstřiku a horké semeno ji plnilo dělohu. V této historické chvíli Maria otěhotněla, ale to ještě oba milenci pochopitelně netušili.

Maria byla posléze naplněna ještě jednou, při mrdání zezadu, kdy cítila přirážející ocas opravdu hluboko, ale přesto spokojeně vyhekávala svou rozkoš a tekly z ní šťávy jak z protržené přehrady. Mlaskavé zvuky přirážení přehlušilo až jejich oboustranné hlasité vyvrcholení.
Znavení milenci se pak oddali posilujícímu spánku….

***

Maria s Lechem nebyli jediní, kdo mezi sebou hledali nějaké to uvolnění, ale přes to všechno nebyli na Marsu spokojení. Nakonec se dohodli, že navštíví Nejvyšší radu s žádostí o návrat na planetu Zemi.

Ujmul se toho velitel Aaron. První předseda Nejvyšší rady ho přijal a vyslechl s pochopením.
„Vcelku chápu váš požadavek. Jste lidé z minulosti, zde se necítíte dobře a vím, že ani z vás nejsou lidé Nového Věku nadšeni. Na planetě Zemi máme výzkumnou stanici, která je vybavena vším potřebným pro trvalý pobyt. Stanete se jejími obyvateli a budete provádět výzkum a stav přírody. Spojení budeme provádět zásobovacími moduly. Pokud počnete nové pokolení, nebude vám bráněno, zalidníte-li znovu Zemi lidskou rasou. Pro nové lidi však bude Nový Věk uzavřen. Jistě to chápete, že vy a my jsme jiní.“ Pak mu blahosklonně pokynul a i s křeslem zmizel za posuvnou stěnou.

***

Za týden ve svém kosmoplánu Finderscope U.S.a1 výprava opustila Mars alias Nový Věk a směřovala k Zemi, začít společně nový život a zalidnit planetu novým pokolením lidstva 21.století….

Navigace v seriáluSignály z neznáma – Život na zemi >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Huhu

Mně se to taky moc líbí, taky doufám, že bude pokračování.
Přiznám se, že mě mrzí, když někdo rozepíše a nedokončí seriál. Třeba ten s vyhnanci na Sibiři nebo sci-fi od Králíčka. Ještě že je tu pár starých bardů, protože jinak by to tu byl incestní web. Sestra s bratrem, táta s dcerou, vnuk s babičkou…..jednou za čas dobrý, ale poslední dobou je toho moc a to, co bych četl, nepokračuje. Škoda.

bert9k

Mě se to líbí. Rád si přečtu pár dílů o rekolonizaci Země.

Bob Romil

Neumělý pokus? Mě se naopak zdá, že je to celkem zdařený pokus. S napasováním sexu jsi se myslím popasoval dobře 🙂 Ve scénce z bordelu už mi chyběla jen zmínka o použití tří mušliček 🙂

Martin

Je vidět , že nejen historie Ti jde od ruky . Podařilo se ti skloubit sci-fi se sexem do reálné podoby . Určitě by stálo napsat nějaké pokračování . Už nyní jich je sedm . 😀 A nejde o to zalidnit celou Zemi . Pár příběhů na staré planetě . A třeba se k nim přidají holky z bordelu 😀 . Nechám to na tobě , ale pravda je , že sci-fi povídka už tu dlouho nebyla .

Martin

Já hlasuji pro happyend . Přeci jen , vrátí se na matičku zemi po dlouhé době tak je nechme žít s jejich radostmi i starostmi .

8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x