Slastná síla orálu

Podvečerní ulicí bloumala zamyšlená mladá žena. Padající sněhová nadílka a všudypřítomná vánoční výzdoba těžce doléhaly na její bolavou duši. Místo hektických příprav a shánění dárků by teď Lída nejradši zalezla s pláčem někam do kouta. Před časem totiž přistihla svého přítele Oldu v posteli se sekretářkou, svojí kamarádkou Božkou, kterou mu osobně doporučila. Nevěděla, jestli jí víc bolí zrada Oldy nebo její nejlepší kamarádky, o které si bláhově myslela, že se na ní může spolehnout v čemkoliv.

Při neočekávaném příchodu domů jí zaskočily podezřelé zvuky v ložnici. Jako opařená zůstala stát ve dveřích při pohledu na nahou dvojici. V tu chvíli by je nejradši oba rozpárala dranžírákem, který předtím popadla v kuchyni.
Ta zrádcovská čubka se válela v její posteli s nohama vytrčenýma ke stropu a ten dobytek jí lízal roztaženou píču jako chlemtavý pes. Přitom když po něm chtěla při milování, aby jí taky uspokojil pusou, vždy se jí dostalo jen pár laxních vteřinek a tisíce výmluv, že ho bolí za krkem nebo má křeč v čelisti.
Vykouřit, to měl rád, ale obráceně se rozhodně nenadřel. Konsternovaná tím, co vidí, je nevěřícně chviličku sledovala. Zaskočilo jí, že v tu chvíli své, již bývalé kamarádce, dokonce závidí.

Z dalšího průběhu si toho moc nepamatovala, protože řádila jako tornádo. Dobře si vybavila jen to, jak se ten zkurvysyn zbaběle schovával za hystericky ječící Božkou a blekotal něco, že on za nic nemůže. Nejradši by mu ufikla koule, ale za ty oplétačky jí ten kurevník nestál.
Zrádcovská mrcha s hrůzou v očích sledovala komíhající se obrovský nůž v Lídině ruce a zoufale zavyla, když s ním Lída vztekle cupovala drahé šaty přehozené přes pelest postele. Nedávno je společně vybíraly v luxusním butiku za hodně velké peníze a teď si na nich zhrzená Lída vybila zlomek zlosti.
Další část vypustila při likvidaci Oldových hodinek. Na nočním stolku měl několik kousků a byl jimi vždy téměř posedlý. Když zakřupaly pod údery těžké rukojeti nože, bylo to jako by mu drtila kosti v těle.

Nyní bezcílně courala městem a nechtělo se jí vrátit domů do pronajaté garsonky, kam se dočasně uchýlila, než si sežene bydlení.
Nechtělo se jí ani navštívit přehnaně starostlivou matku a poslouchat její neustálé dotazy nebo poznámky ve stylu: „Co si teď počneš, Liduško?“ nebo: „Já ti to říkala, že je to šmejd,“ by jí asi brzo vykutaly díru do hlavy. Zaznamenala proti ní kráčejícího muže. Zbystřila a pozorně si ho prohlédla. Navlečený byl v rozepnutém křiváku, na hlavě zvláštní hučku s velkou bambulí a na nohách martensky.
Podivně se při chůzi klátil a pohazoval hlavou. Znechuceně se ušklíbla při pomyšlení, že se někdo dokáže takhle brzo navečer ztřískat a šmahem ho zařadila mezi osoby nehodné dalšího zájmu.
Přešla ke kraji chodníku, aby se mu pro jistotu bezpečně vyhnula. Pohledem zamířila na blikající vánoční ozdobu na pouliční lampě. Když byl chlapík pár kroků od ní, koutkem oka zaregistrovala, že ten otrapa nečekaně ožil a vrhl se na ní.

Čas jakoby se zpomalil. Ztuhlá hrůzou se nedokázala pohnout, když po ní to hovado skočilo. Jeho mohutné ruce jí hrubě sevřely okolo pasu a strhly do hnusné břečky na chodníku. Nějakým zázrakem se oba přetočili tak, že se ocitla na muži a ne pod ním. Jeho bolestné vyjeknutí přehlušil děsivý skřípot plechů o zeď domu. Místem, kde před chvílí stála, se prohnal auťák. Obrubník vykopnul předek do výše a nasměroval ho proti zdi.

Muž pod Lídou sténal a držel se za žebra. Svezla se z něho na chodník a zcela šokovaná netušila co dělat. Ve chvíli, kdy se na ní muž s tváří pokřivenou bolestí pousmál a posadil se, přilétla shora sprška omítky a úlomků. Tvrdý náraz auta nevydržela stará neopravovaná fasáda a kusy z ní se vydaly k zemi. Jeden větší zasáhl muže do hlavy a on se bezvládně svalil na chodník.
Obličejem práskl do rozsolené břečky na chodníku a jeho brýle se rozpadly na několik částí. Do nastalého ticha se ozývala jen hlasitá muzika ze sluchátek, které muži sklouzly z uší. Přes utrpěný šok Lídě došlo, že nebyl nalitý, ale jen se při chůzi klátil v rytmu hudby.

 „Dobrý den,“ zaduněl Alešovi v hlavě rozradostněný hlas, sotva pootevřel oči.
Připadal si jako po těžké pijatice. Zamrkal a opatrně pootočil hlavou směrem za zvukem. Bušící permoníci uvnitř se dali s vervou do práce a navíc naplno roztočili kolotoč.
„To jsem ráda, že jste vzhůru. Jak vám je?“ zadunělo znovu.
„Blbě,“ zasípal vysušeným hrdlem.
„Chcete napít?“ zaznělo tišeji a bolestivé zabušení v hlavě bylo rázem snesitelnější.

Opatrně přikývl a zamžoural po ženě u nemocničního lůžka. Bez rozbitých brýlí totiž viděl její tvář jen rozostřeně.
Pokusil se nadzvednout, ale ostré bodnutí v hrudníku ho uzemnilo zpět do matrace. Vděčně usrkával studený čaj z hrnečku, který mu neznámá žena přidržovala u úst. Takhle zblízka viděl její obličej zřetelněji a někoho mu připomínala. Pomalu polykal doušky vyprahlým hrdlem a pokoušel se nahodit převody v mozku.
„Chtěla jsem vám poděkovat, že jste mě zachránil,“ zašvitořila a něžně mu otřela pobryndanou bradu ubrouskem.

V tu chvíli se myšlení obnovilo a došlo mu, že to je ta ženská, co jí strhl před autem, které dostalo smyk na sněhu.
„Co se stalo?“ nechápal, protože si najednou byl skoro stoprocentně jistý, že autu uhnuli včas.
Žena spustila vyřídilku. Líčila, co se stalo tak sugestivně, že by to vydalo na Oscara, pokud by jí někdo nafilmoval. Podle doktora ho prý od rozbití hlavy zřejmě uchránil silný pletený kulich.
Opatrně si ohmatal pořádnou bouli a v duchu děkoval svému strážnému andělovi.
Z dalšího nesouvislého vyprávění prokládaného střídavě děkováním a výčtem přinesených kousků pamlsků od ovoce po čokoládu, zjistil, že byl dva dny s těžkým otřesem mozku mimo, a až dnes ho převezli na běžný pokoj. Kupodivu ho její hlas už nemučil jako při probuzení a když končily návštěvy, spontánně zachraptěl, jestli se ještě uvidí.
„Zítra! Stopro!“ ujistila ho nadšeně a vtiskla mu letmý polibek na odřené čelo. Její dlouhé vlasy ho přitom pošimraly na tvářích a nos mu zaplnila příjemná vůně šampónu.

„Teda mladej, todlec je šťabajzna,“ pomlasknul stařík na protější posteli, sotva se za Lídou zavřely dveře. „Né že bych ňák tentononc… vočumoval, to by mi nebožka spočítala,“ pokřižoval se obezřetně s pohledem ke stropu, „ale když se k vám naklonila… ty boooky a ta prdýlka!“ zasnil se a kostnatýma rukama se ve vzduchu pomazlil s nedávno viděnými křivkami.
„Škoda, že já se už můžu na tydle mladý kočandy jen koukat,“ posmutněl a nezapomněl se pro jistotu znovu pokřižovat. „Ale jede po vás. To já poznám!“ přidal znalecky se vztyčeným ukazováčkem
„Vždyť ani nevím, jak se jmenuje,“ zachraptěl Aleš, ale zadoufal, že by stařík mohl mít pravdu.
„Ta vás vykurýruje, to mi věřte, mladej. Ta vám nachystá medicínu,“ uchechtl se děda a poklepal si prstem z boku na nos.

Během druhé návštěvy už si Aleš s Lídou tykali a viditelně to mezi nimi jiskřilo.
Lída si vylila zklamané srdéčko a Aleš jí na oplátku povyprávěl, jak u nich na vesnici se vším sekl a odešel do města za prací, aniž by tu někoho znal. Ještě ani nestihl nastoupit na dohodnuté místo a pořádně se zabydlet v podnájmu.
Během povídání Aleš zjistil, že pro nové brýle se mu půjde radostněji, protože Lída pracuje v místní optice. Bohužel ty jeho už nešlo zachránit.
Třetí den se nezávazné oťukávání změnilo v toužebné držení za ruku. Pokud zrovna nelaškovali, tak na sebe mlčky zamilovaně koukali.
Zlepšující se Alešův zdravotní stav naznačil i drobný incident, kdy Alešův zvědavý pohled nemířil jen do blankytně modrých očí, ale zabloudil do hlubokého výstřihu Lídiny halenky. Několikadenní půst způsobil nezvladatelnou erekci a nemocniční deka se přizvedla jako legendární vůdcův hlavní stan ve filmu „Pozor, vizita!“.
Lída se tvářila, jakoby si ničeho nevšimla, ale ruměnec ve tvářích značil opak.

Další den dopoledne Aleše přestěhovali na jednolůžkový pokoj s nadstandardním vybavením, i když se divil proč. Lapiduch mu vysvětlil, že to zařídila jeho přítelkyně. Hned mu došlo, že v tom má prsty Lída.
V přidělené televizi bezmyšlenkovitě přepínal programy jako Fantozzi, dokud nenaskočil Rebel a pokojem se rozburácela tvrdá muzika. Sice bez brýlí měl vše stejně rozmazané, ale při poslechu mu to nevadilo. Jen radši ubral na hlasitosti, aby na něj nevlítla některá ze sester.
Nemohl se dočkat, až se Lída konečně objeví ve dveřích. Když vtrhla do pokoje a vrhla se mu okolo krku, byl radostí bez sebe. I ta šílená bolest nalomených žeber mu v tu chvíli tolik nevadila.
„Včera si tu postával bez užitku, tak jsem dneska něco přinesla,“ mrkla na Aleše spiklenecky, sotva se nabažili vášnivých polibků.
Jeho nechápavý pohled se rychle změnil v šokovaný, sotva rozpoznal v její ruce balíček s prezervativy.

„Tady? Zbláznila ses? Co když sem někdo vleze? Navíc jsem rád, že se došourám na hajzlíky, jak mě bolí ty nakřáplý žebra,“ zděsil se
„Neboj, hlupáčku. Přece nemusíme hned řádit jako králíci,“ uklidňovala ho. „Tohle je jenom abys nezašpinil povlečení,“ pokývla vybaleným prezervativem.

Přisunula si židli k posteli a usadila se zády ke dveřím. Rukou zajela pod deku. Stačilo pár přejetí po pyžamu na správném místě a Aleš začal tvrdnout. Jeho ohon rychle rostl pod jejími hravými dotyky.
Lída odhrnula deku a vysvobodila klacek z pyžama. Krátce se pokochala pohledem, bleskově ho oblékla do gumové pláštěnky a zase deku přiklopila.
Poposedla si a povytáhla sukni. Vše měla pečlivě promyšlené, proto byla bez kalhotek naostro. S jednou rukou pod dekou a druhou ve svém klíně začala usilovně pracovat na oboustranném uspokojení. Upřeně hleděla Alešovi do tváře, zatímco on stejně upjatě mžoural na ruku v jejím rozkroku. Po chvíli na stehně ucítila Alešovi pátrající prsty. Pomalu se sunuly směrem k nadržené kundičce.

Zrovna v okamžiku, kdy se Aleš konečně otřel o vlhké pysky, se ozvalo zaklepání a dveře pokoje se pomalu otevřely. Lída drsně ohnula honěný ocas mezi Alešova stehna a doufala, že se nevymrští zpět. Jako správná přistižená školačka nahodila nevinný kukuč a postavila se vedle postele. Naštěstí sestra nešla hned dál a ještě cosi křičela na někoho na chodbě.
„Jen jsem vám přišla říct, že pan primář asi zítra pustí pána domů. Pokud bude mít zajištěný odvoz,“ potěšila je dobrou zprávou a hned zase zmizela.
„Podívej, jak se mi klepou ruce,“ ukazovala Lída roztřesené dlaně Alešovi.
„Já tě varoval,“ šklebil se Aleš a rukou už se opět dotýkal nadržené mušličky. Povolil stehna od sebe a téměř neznatelně ochablý ohon se vzpurně vztyčil.
„Budem pokračovat?“ skoro zaprosil.

Netrvalo to dlouho a tenká guma se naplnila pořádnou dávkou horkého semene. Lídin orgasmus přišel o pár minut později. Tiskla si Alešovu ruku do rozkroku takovou silou, div mu nezpůsobila další zdravotní újmu. Orgasmus přes klitoris u ní byla jistota, jen ten blbec Olda to nedokázal pochopit.
„Tohle vyhodím radši někde venku, aby nebyly blbý řeči,“ zahoupala zauzlovaným prezervativem. „A příště už žádný plýtvání,“ sledovala vlnící se tekutinu uvnitř.

Dopoledne po vizitě Lída vyzvedla Aleše a odvezla ho domů. Sama se musela vrátit do obchodu.
Skoro celý den proklimbal Aleš na mnohem pohodlnější válendě, než bylo proležené nemocniční lůžko, ale pořádně zabral až odpoledne.
Po probuzení se mu podařilo s různě velkými obtížemi a za neustálého sakrování vysprchovat, oholit a obléci. Na přemáhání bolesti byl zvyklý z doby, kdy se naplno věnoval ragby. I proto dokázal Lídu složit k zemi, aniž by jí ublížil. Jen ta zatracená vydloubnutá dlažební kostka, na které přistál žebry, mu pokazila úspěšný zákrok.
Už ráno se rozhodl, že na nákup brýlí se vydá sám v rámci rekonvalescence, přestože mu Lída nabízela odvoz při cestě z nemocnice. Do obchodu se došoural teprve pár minut před koncem prodejní doby.

„Dobrý den,“ pozdravil malou kulatou ženu za pultem.
„Co chceteee?“ protáhla otráveně.
„No, potřebuju brýle,“ vysoukal ze sebe zaskočený přístupem prodavačky.
„Ale za chvíli zavírámeee,“ zamečela nepříjemná baba.
Tohle byl přesně ten typ ženské, kterou by zlý jazyk popsal jako tlustou starou čarodějnici. V korektní společnosti by se však samozřejmě řeklo plnoštíhlá mladá paní.
„Já pána ještě udělám,“ vysvobodila Aleše z utrpení Lída, která se vynořila zpoza závěsu. „Můžete jít domů, paní Blažková. Jen za sebou zamkněte, ať už sem nikdo nevleze.“
Bába po Lídě podezřívavě loupla pohledem, hbitě se nasoukala do kabátu a bez otálení vyrazila ven.

„Uf, to jsem si oddechl,“ odfouknul si Aleš, sotva se zavřely dveře a zarachotil zámek. „Co to je za čarodějnici?“
„Už se vidí v důchodu a navíc tu musela být sama, když jsem byla za tebou,“ pokrčila rezignovaně rameny Lída.
„Stará bába Blažková, rouhala se bohu, bůh jí za to potrestal, zlomila si nohu,“ zanotoval si Aleš, když skrz výlohu spatřil, jak Blažková málem hodila záda na uklouzaném chodníku.
„Co to bylo?“ vyprskla smíchy Lída.
„Ale jen kousek písničky od jedný kapely. Ale celkem pasuje, že?“ uculoval se.

Lída odvedla Aleše za závěs, který odděloval samotnou prodejnu od menší místnosti, kde byly na stěnách světelné panely na kontrolu zraku a spousta dalšího vybavení po stolech.
„Tady si sedni,“ nasměrovala Aleše na nízkou židli. „A teď se mi koukej do očí,“ vyzvala ho a v ruce měla jakýsi přístroj se svítícím hrotem.
Sklonila se k němu a její poprsí automaticky přitáhlo Alešův pohled. Výstřih blůzky odhaloval bělostnou kůži a v lákavém údolí mezi ňadry spočívající filigránský přívěšek. Prsa se při předklonu nadmula a přívěsek na zlatém řetízku se líně odlepil od kůže. Rozhoupal se jako hypnotizující kyvadélko.
„Řekla jsem do očí!“
„Když to nejde,“ ohradil se přistižený.
„Proč?“
„Ze dvou důvodů.“
„Levá – pravá koza, co?“ narovnala se Lída a předloktím mírně přizvedla poprsí. „Vy chlapy jste všichni stejní,“ dodala a odložila přístroj na stolek.
„No kdyby vás to netěšilo, že vás okukujeme, tak se asi nebudete tak parádit,“ odpověděl rozvážně Aleš. Než se stihla Lída nadechnout a rozhořčeně protestovat, pokračoval dál: „Ale to není to, proč se ti nemůžu podívat do očí.“
„Jó? Tak to by mě fakt zajímalo, jakou geniální výmluvu si vymyslíš,“ čekala na vysvětlení s rukama v bok a špičkou boty klepala o lino.

„No za prvý, dá se koukat jen do jednoho oka, protože nejsem chameleon,“ uvedl první neprůstřelný argument a užíval si pohled na zaskočenou Lídu. „A druhý důvod je ten, že máš fakt nádherný kozičky.“
„Ty by si fakt ukecal eskymáka, aby si koupil ledničku,“ rozesmála se Lída a nevědomky si kroutila pramínek vlasů na prst levačky.
„Hele, to jak si říkala, že mě uděláš, jak si to myslela doopravdy?“ zatvářil se nechápavě Aleš, ale koutky úst mu cukaly zadržovaným smíchem
„Ty jeden! Chytají tě roupy?“ udělala přísný kukuč a zapíchla mu prst do hrudníku.
„Au! Opatrně,“ zaskučel bolestivě, ale byl umlčen jejími rty.

Vášnivé líbání jim nebránilo v tom, aby se Lída nedobývala do Alešova poklopce a jeho ruce pro změnu do halenky.
Pečlivě porovnával, jestli jsou obě ňadra stejná a jestli bradavky reagují na mazlení. Konečně se Lídě povedlo stáhnout kalhoty i s trenkami až ke kotníkům.
Přidřepla mezi Alešovy nohy a nedočkavě uchopila vláčný ohon. Přetáhla předkožku a vsála měkký žalud mezi rty. Pokračovala v honění a dychtivě ho sála, dokud nebyl pořádně tvrdý.

Uspokojovaný Aleš se pohodlně uvelebil tak, aby co nejméně cítil bodavou bolest žeber.
Lída kroužila rukou po ztopořeném ocasu a jazykem opečovávala tmavý žalud. Klouzala kolem citlivé hrany a laskala i napínající se uzdičku. Každou chvíli zalétla pohledem do Alešových očí, aby se ujistila, že ho má plně ve své moci.
Obratně si dokázala stáhnout kalhotky a poposednout přes jeho nataženou nohu, aniž by přestala cumlat žalud. Začala se o nohu třít nadrženou kundičkou. Jezdila po holeni nahoru a dolů a přitom neustále zpracovávala ohon a koule. Dokázala je obě polknout najednou a dráždit jazykem. Trčícím ocasem si zároveň přejížděla po čele.

Funíc námahou i vzrušením, se rozhodla pro změnu. Zvedla se, usadila ulepenou kundičkou na Alešově stehně a pokračovala v honění péra jen rukou. Vrtěla se klínem a naklonila vpřed.
Opět se několik dlouhých vteřin s Alešem vášnivě líbali do chvíle, než se začal šponovat a pevně sevřel opěrky židle.
„Už… budu! Jsi… úúú… žasnááá,“ hekal a občas zasykl bolestí, při neopatrném pohybu.

Lída se svezla zpátky do dřepu a obemkla špičku žaludu mezi rty. Rukou dál pumpovala v pravidelném tempu, dokud neucítila v puse teplé výstřiky. Zpomalila kmitání, ale dál pokračovala, dokud se jí úd v ruce nepřestal cukat.
S hlasitým zaškrundáním celou dávku spermií spolkla. Pečlivě uvadající ohon olízala a vtiskla na špičku něžný polibek. Spokojená se svým výkonem sledovala zhluboka oddychujícího Aleše. Vyčkávala, co se bude dít dál. Toužebně doufala, že se jí Aleš bude nějak revanšovat i přes svůj zdravotní stav.

Nejdříve si otřel zpocené čelo předloktím a pak si přitáhl Lídu nahoru k sobě. Oči mu zářily nadšením jako dvě žárovičky.
Když jí políbil, automaticky mu vyšla vstříc jazykem. Hned ztuhla hrůzou, když si uvědomila, jak jí před časem Olda s odporem shodil z postele, když mu to samé udělala po vykouření. Její obavy se však rychle rozptýlily, když Aleš opětoval její výpad a na oplátku pronikal jazykem mezi její rty.

„A teď ty,“ přerušil líbání a poplácal rukou na desku pracovního stolu.
Skopla lodičky, vykasala sukni a usedla na místo. Aleš popojel s židlí a nasunul se pod stůl.
Roztažené nohy si Lída položila na opěrky židle a opřená o lokty si napůl lehla na stůl. Přes rozvalené kozy sledovala Aleše.
Opět se jí vybavila myšlenka na Oldu a jeho neochotu k orálnímu uspokojování a navíc si trošku připadala jako na gyndě, jen tenhle doktor nebyl v bílém.
Aleš přejížděl rukama pomaloučku po stehnech, jakoby jí uhlazoval silonky. Klesal od kolen ke slabinám. Vyhnul se dotyku ulepené kundičky, zčervenalé po předchozím otírání o jeho nohu. Chvilku se zalíbením čechral chloupky na zarostlém podbřišku, a potom se vrátil zpátky ke kolenům.
Při druhém, ještě pomalejším kolečku se téměř dotkl hladce oholených pysků a znovu na poslední chvíli ucukl.
Lída celá napjatá téměř nedýchala. Nemohla se dočkat, až se jí konečně dotkne tam, kde po tom toužila úplně nejvíc. Znovu zakroužil a opět na poslední chvíli minul cíl. Došlo jí, že si s ní pohrává, aby jí ještě více nabudil.

Při dalším přejetí konečně prsty pohladil rozevřený klín. Lída táhle vzdychla a zaklonila hlavu.
Aleš rozlepil oba růžové závojíčky od sebe a něžně je roztáhl. Vypadalo to, jakoby se Lídě v klíně usadil velký růžový motýl. Jeho hlavička tvořená nalitým poštěváčkem lákala k pomazlení. Jedno masité křídlo se neposlušně srolovalo a Aleš ho znovu rozevřel. Zanořil prst do slzícího otvoru kundičky a několikrát zabrnkal druhým na citlivý hrášek.
Lída se zachvěla a tichounce zasténala.

S obtížemi, kvůli bodavé bolesti žeber, se Aleš co nejopatrněji našteloval, aby mohl ochutnat lákavé sousto. Přejel jazykem po jednom závojíčku a bradou protáhl brázdu mezi nimi. Zatahal zuby za druhý masitý plátek a potom se vrhl na poštěváček.
Cumlal ho, sál jako dudlík a dráždil jazykem. Nosem funěl do upraveného kožíšku na podbřišku a při nádeších nasával omamné ženské pižmo.
Lída se slastně protahovala a prsty vískala Aleše ve vlasech. Znovu zapudila další vtíravou vzpomínku na Oldu s Božkou. Neúnavný jazyk tančící po jejím klitorisu a prsty klouzající dovnitř nadržené svatyně jí působily úžasnou rozkoš. Myšlenkami se teď soustředila jen a pouze na to spalující vzrušení, pomalu se shromažďující v jejím nitru a chystající se explodovat.

Ve chvíli, kdy to přišlo, hlasitě sténala, škubala boky a stehny sevřela Alešovu hlavu jako ve svěráku.
Žhavé vlny vystřelovaly ze středu těla a ona si přála, aby to nikdy neskončilo. S hlavou hluboce zakloněnou a rukama křečovitě svírajícíma, co zrovna nahmatala, prožila jeden z nejbáječnějších vrcholů v životě.
Sotva milostná vlna polevila, našla pohledem Aleše. Usmíval se na ní s bradou opřenou v chlupech na podbřišku.
Než stihla cokoliv říct, znovu se pusou přisál na citlivý klitoris. Drsně ho cumlal a také zrychlil pohyby prstů pronikajících do tekoucí vagíny. Horko a ohromné napětí se okamžitě vrátilo.
Lída se zmítala na zádech jako velký brouk. Nedokázala vnímat nic, kromě obrovské erupce energie.
Jako kdyby Aleš zmáčkl červené tlačítko. Natlakovaná sopka vybuchla a žhavá láva Lídě naplnila všechna nervová zakončení. Aleš v rychlém tempu kmital prsty přes poštěváček, dokud úplně neodpadla.
Bezvládně ležela na stole s občasným škubnutím těla a trhaně lapala po dechu. Prsa se jí přitom natřásaly a vlnily jako dvě hroudy pudinku. Příjemně jí brněl snad každičký sval v těle a celá se lehce chvěla.

„Proboha, to byla nádhera! Tys mi dal,“ zasípala udýchaně, sotva se trochu zklidnila.
Malátně přizvedla hlavu a vděčně pohlédla na Aleše. Pořád ještě měl hlavu mezi vibrujícími stehny. Brada a tváře se mu leskly od jejích milostných šťáv. Šklebil se v bolestné grimase a z očí mu ukáply slzy.
„Stalo se něco?“ polekala se.
„Ani ne, jen kopeš jako divoká kobylka,“ zaskuhral a vyloudil náznak úsměvu.
„Ježíšmarjá promiň, ale já o sobě vůbec nevěděla. Strašně mě to mrzí,“ omlouvala se.
Snažila se vymotat a sklouznout ze stolu.
„To nic, to bude dobrý. Jen máš fakt pořádnou ránu,“ chlácholil ji Aleš.

Lídě se konečně podařilo postavit na roztřesené nohy: „Sakra, co to je?“
Sklouzla pohledem k podlaze a rozpačitě zvedla nohu. Nevěřícně zírala na loužičku a teprve nyní si všimla i mokrých skvrn na Alešově košili.
„Tak trošičku sis ucvrnkla,“ pousmál se a otíral si tvář do rukávu.
Lída na něj zírala s vyvalenýma očima a zrudla v obličeji jako rajče. „Ten druhej, si měla mokrej, divoško.“
„Dokážeš to víckrát?“ vyrazila dychtivě.
„Já? To hlavně záleží na tobě,“ dostalo se jí nekonkrétní odpovědi a konkrétního poplácání po zadku.
Nadopovaná endorfinem a návalem vděčnosti se sklonila k Alešovi pro polibek.

Pohled jí však strnul na ztopořeném péru. „Tobě zase stojí!“ zaradovala se.
„A to jako myslíš, že po tom tvém divadýlku zůstane měkkej?“
„Škoda, že nemůžeš…“ zalitovala zklamaně a prsty pohladila sametově hladkou hlavičku ohonu.
„Je tu někde lékárna s nočním prodejem?“ zeptal se Aleš.
„Opravdu jsem ti tolik ublížila?“
„Ne. Neboj, něco určitě vydržím. Když ale koupíme nějaký brufen, namasíruješ mě pořádně ibalginem a stáhneme to fáčem, tak by to snad mohlo jít,“ nadnesl světlejší budoucnost a raději nepomýšlel na krutou bolest, která se dostaví později, až tělo přijde k sobě.

„Fakt? Neděláš si prdel?“ nechtělo se jí věřit v něco, v co před chvíli ani nedoufala. „Tak fofrem oblíkat ať… do prdele, zase jsem si našlápla!“ zanadávala vztekle Lída.
„Budeš si asi muset do kabelky přibalit osušku, ty vodnice ukapaná,“ poškádlil ji Aleš.
„Móóc vtipný,“ blýskla po něm pohledem a uličnicky vyplázla jazyk.
S hrdě vztyčenou hlavou vyrazila pro mop na podlahu. Na linu za ní zůstávaly mokré ťápoty a Aleš nemohl odtrhnout oči od vrtící se nahé prdelky.

Rozvalený na židli se kochal rozmazanými, ale přesto lákavými křivkami jejího sexy těla, když v rychlosti stírala nepořádek.
„Neočumuj a oblíkej se!“ nakázala mu nedočkavě.
„A co moje brýle?“ připomenul jí, proč vlastně přišel.
„Nepočká to do zítra?“ pokusila se ho odbýt.
„Zítra tu bude Blažková. Asi bude blbě koukat, když se tu zase objevím.“
„No jo, máš pravdu,“ povzdychla si Lída zklamaná zdržením. „Ale tohle si zastrčíš,“ pleskla ho lehce přes péro.“ „Ruce necháš na opěrkách a koukat budeš tam, kam řeknu!“
„Rozkaz!“ zasalutoval a opatrně se oblékal.

Přeměření a rutinní kontrola zraku nezabrala moc času, přesto se Lída nemohla dočkat, až budou konečně na cestě. V rychlosti ještě zkontrolovala, jestli někde něco nepřehlédla při úklidu a už postrkovala Aleše ven z prodejny.          
„Udělám ti takovou masáž, že na ní do smrti nezapomeneš,“ slibovala nadšená vidinou dalšího pokračování.

4.9 64 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Harai

Tohle potěší 😊

porty

Stará bába Blažková, rouhala se bohu, bůh jí za to potrestal, zlomila si nohu,“ zanotoval si Honza.
Není to náhodou Aleš?

Junior

Pěkná povídka. Jen jestli jim to vydrželo, ale dostal pěknou odměnu za záchranu života.

Junior

nechceš napsat nějaké volné pokračování?

Junior

Věřím, že Tě něco napadne. Vždyť to nemusí být pokračování ve smyslu došli domů a tam se na to vrhli (teda Aleš si to pak vytrpěl), ale s nějakým odstupem, kdy už nemusel Aleš nemusel být pod léky. Budu se Těšit buď na pokračování nebo na jinou povídku od Tebe.

8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x