Souboj dobra se zlem

Byl úplněk květnového měsíce l.p.1566. Na Svatý stolec čerstvě usedl Pius V., ale o svém úkolu ho kardinálové Romulus a Remus neinformovali. Papežové se střídali příliš rychle a ta „věc“ se opakovala jen jednou za 100 let. Dnes nastal ten den, již podeváté od roku 666.

„Jdem bratře,“ kývl Romulus na svého druha a sešli do nejhlubší části sklepení papežského hradu.
Od zdi odsunuli veliký obraz Sv. Ignáce a objevila se rezavá dvířka. Každý odemkl jeden zámek svým klíčem a poodstoupili. Dvířka se začala pomalu otevírat a v sirném zápachu se objevila ohyzdná postava skutečného ďábla. Vyšel ven a oba muže si pozorně prohlížel.
„Zase vy?“ zahučel nepřívětivě, „jste nesmrtelní, nebo co?“
„Tak něco,“ ušklíbl se Remus, „jsme zde z vyšší moci. Nejsme obyčejní lidé. Ale rozhodně vypadáme líp než ty.“
„Chápu,“ broukl ďábel a po oslňujícím záblesku se zjevil v přijatelnější lidské podobě.
„Spokojeni?“, ušklíbl se na ně.
„Nemarněme čas. Jaké máme splnit požadavky pro další století? Čeho si přeješ?“ zeptal se Romulus a vytáhl z hábitu brk, inkoust a pergamen.
„Stále doufáte, že ochráníte svět? Bláhovci! Jednou ho stejně zaplaví a sežehne temnota … No, ale já nespěchám. Před 100 lety jsem si moc neužil. Požaduji šest jeptišek a abatyši k tomu. Hezky si budou užívat mého ocasu a já budu mít dobrý pocit, že przním nevěsty vašeho pána, hehehe,“ chechtal se ďábel přímo ďábelsky.

Romulus to mlčky sepsal a ďábel podškrábl ostrým drápem své ruky.
„Tak na brzkou viděnou, holoubci,“ přijal ďábel zase svou skutečnou děsivou podobu a zmizel za dvířky.
Muži je uzamkli, zakryli obrazem a vyšli ze sklepení.
„Co teď?“ nadhodil Remus.
„Mám nápad a možná, že by mohl vyjít,“ Romulus se pousmál se a nastínil mu svůj plán.

***

Další den se Romulus vypravil do míst, kam mniši běžně nechodí. Zaklepal na dveře honosného domu a otevřel mu holohlavý hromotluk s dýkou u pasu.
„Tohle není místo pro tebe! Vodprejskni kněžoure!“ houkl, ale Romulus jen ležérně mávl rukou do vzduchu a překvapený muž proletěl chodbou, narazil do zdi a sesul se k zemi, kde zůstal bezvládně ležet.
„Host do domu, hůl do ruky, zde zřejmě platí,“ odtušil Romulus nevzrušeně a vstoupil dovnitř.
Tam ho uvítala samotná majitelka domu, Dona Izabela.
„Co…vy tu, důstojný otče?“ blekotala poněkud vyplašeně, když zjistila, že vrátný ho nezadržel.
„Zde je počestný dům.“
„O tom nepochybuji, Dono Izabelo,“ opáčil Romulus s úsměvem, „proto jsem zde.“
„A…a co vás ke mně přivádí?“ nervózně koulela očima a činila posunky za záda muže, kde do místnosti zvědavě nakukoval houf jejích děvčat.

Romulus měl ale oči i vzadu.
„Dívky za mnou ať se rozejdou. Budeme mít spolu důvěrné jednání, ano?“ a pak se k ní naklonil.
„Samozřejmě ve vší počestnosti.“
Dona Izabela se ušklíbla:
„Jistě. Pojďme do mé komnaty.“
Ta byla přepychově zařízena a bylo zřejmé, že být majitelkou nevěstince je velmi výnosná živnost. Jelikož k ní chodila vybraná společnost, drželi nad ní tito lidé ochrannou ruku a v podstatě jí nic nehrozilo. Jen služby nesměla nabízet veřejně. Dona muži nabídla malé občerstvení a usadili se do pohodlných křesel.

„Mluvte na rovinu, důstojný otče, oč jde?“ napila se Izabela a vyzývavě přehodila nohu přes nohu a odhalila tak krásně tvarované lýtko.
Romulus si ji prohlížel. Udržovaná žena, věkem k padesátce, původně také prostitutka, se mu hodila do jeho plánů… Vytáhl naditý měšec a hodil na stůl.
„To je vaše. Za mlčení i za práci, kterou požaduji.“
Izabela překvapeně zvedla obočí. Tolik peněz znamenalo jmění, což ovšem značilo i nějakou problémovou práci.
„Neohrozí to můj dům a děvčata?“ otázala se nepřátelsky.
Ten kněz ji svým klidem dráždil.
„Ani v nejmenším. Budete vykonávat to, co tu denně děláte. Potřebuji jen vás a šest vašich nejhezčích dívek,“ řekl Romulus.
„Já nejsem to, co si myslíte!“ naštvala se Izabela, která se sice občas milovala se zákazníky, ale činila tak z radosti, nikoli pro výdělek a tohle ji uráželo.
„Já s vámi nehodlám diskutovat! Buď to přijmete, budete souložit vy a šest vašich nevěstek, nebo jdu jinam!“ naštval se teď Romulus.

Izabela se ulekla. Tón hlasu a ta slova z úst kněze! To bylo závažné.
„Oč vám tedy jde?“ změnila hlas do medova.
„Budete souložit s ďáblem, ale opravdu skutečným. Je to jeho přání, jinak zničí svět,“ vyjevil jí Romulus tajemství.
Izabela se pochybovačně ušklíbla: „Řada mých klientů jsou ďáblové, ale na toho vašeho nevěřím.“
„Nemusíte. Jen vás opravdu potřebuji. Tak co?“ zvedl se Romulus z křesla.
„Dobrá. Dohoda je možná a jak dál?“ stiskla mu Izabela nabídnutou ruku.
„Nyní dohodu spečetíme. Pak to ostatní,“ usmál se Romulus a překvapenou Izabelu povalil do lůžka.

***

Žena si uvědomila o co jde, až když na ni muž nalehl a vyhrnoval jí šaty nahoru. To přece není možné…kněz a …styk? Pak jí došlo, že i k ní občas zajde nějaký ten farář či sám biskup tu byl několikrát, takže to vlastně není nic divného. Ač kněz, je to stále muž, má ocas a své potřeby. Nebránila se mu proto a poddala se jeho snažení. Romulus se s ní ale nijak nepáral. Ze záhybů kutny vylovil ztopořený ocas, nalehl ženě mezi roztažené nohy a hned silně přirazil.
„Ááách…bože!“ bolestně vyjekla.
Rozměr ocasu byl větší, než čekala a také se ještě nestačila uvolnit. Ocas ji silou roztáhl pysky a vnikl do ní rázně a hluboko. Romulus funěl a užíval si těsnost pochvy. Byl skutečně velmi obdařen a u mnohých počestných panen budil děs a hrůzu. Proto si užíval jen s jeptiškami v klášteře, kde měl jistotu, že o hříšném styku mluvit nebudou, nebo s postaršími ženami z personálu, které se styku nebránily, naopak byly za něj vděčny a velký úd jim poskytl potřebnou rozkoš a slast.

Dona Izabela patřila mezi ně. Sotva si zvykla na jeho rozměry a patřičně zvlhla, tření ocasu v rytmických přírazech jí vyvolávalo vlny slasti a hlasitě sténala a vzdychala. Tvrdý, dlouhý ocas jí pronikal až na samé dno pochvy, kde dorážel ve stále rychlejších přírazech.
Tělem ji náhle projel záblesk nejvyšší rozkoše a cítila, jak svírá klouzající ocas, a vtom ji zaplnila horká láva spermatu, jak se muž do ní vyprazdňoval.
„Ano…anooo,“ řičela rozkoší a kroutila se v nekončícím přílivu slasti.
Když bylo po všem, Romulus se zase tvářil vážně.

„A teď poslouchej! Dnes večer zajdete všechny do domu „U černého kříže.“ Tam dostanete roucha jeptišek. Je tam i náš medikus, který vám provede novou přepážku panenství. Ďábel nesmí poznat, že jsme ho oklamali a musí prorazit blánu. Dále, tvá děvčata nesmí projevovat slast. Jsou přec panensky čisté jeptišky, takže spíše budou bolestně sténat, než zalykat se slastí. To platí i pro tebe. Věz, že on má ocas ještě mohutnější.“
„Dobrý bože,“ pokřižovala se Izabela a tentokrát to myslela vážně.
„A jak tedy ten ďábel vypadá? Nebudeme se ho bát?“
„Vypadá vskutku odpudivě, ale pro styk s vámi změní podobu na lidskou, o to neměj strach. Ďábel, ve své skutečné podobě, se nemnoží tak, jako lidé a nemá tudíž úd. Až bude po všem, je nutno na všechno zapomenout. Na to budete všechny přísahat, jinak si vás ďábel odnese s sebou. To mi věř,“ zakýval Romulus varovně prstem a pak Izabelu pohladil a odešel.

***

Večerní akce proběhla hladce. Dona Izabela skutečně přivedla šest nádherných, mladých děvčat, z nichž dvě byly skutečné panny. Romulus a Remus se nepídili, kde je vzala. Prostě tu náhle bylo šest jeptišek a abatyše kláštera Milosrdných sester. Medikus Lucius upravil dívkám proražené panenství tenkou blánou z telecího masa.

„Nic neucítíte, jen to lupne,“ oznámil každé dívce a u poslední už měl co dělat s naditým rozkrokem.
Nádherné klíny ho přivedly na pokraj kolapsu z neukojené touhy, ale chápavé dívky se ho ujaly a odpomohly mu od semene aspoň vykouřením. Předávaly si ho z úst do úst a lízaly ho, laskaly, tepaly jazykem a sály, až u jedné dívky Lucius vykřikl:
„Jo…jsééém,“ a nezadržitelně pustil stavidlo semene, které dívce plnilo ústa.
Ta jen ocas pevně sevřela rty a semeno hltavě polykala s výrazem neskonalé slasti. Ve skutečnosti jí to nechutnalo, ale byla profesionálka.To jí i v rouchu jeptišky zůstalo a Remus musel dívky nabádat.
„Ano i kouření ocasu nesmíte provádět s uměním. Spíše se tomu braňte a pak konejte jen s největším opovržením.“

***

Nastal večer třetího dne a osm postav tiše prošlo hradem do sklepení ke známým tajným dveřím. Dívky s Izabelou se v opravdové bázni krčily v rohu, když otevírání doplnil sirný zápach a tmavý kouř.
Když vylezl ven ďábel v celé své děsivé podobě, dvě dívky omdlely a ostatní se křižovaly a křičely skutečnou hrůzou. Ďábel se s úsměvem pásl na jejich strachu, ale pak se změnil v celkem pohledného mládence.
„Jste takto spokojeni?“ otočil se na muže, kteří kývli.

„Splnili jsme tvé přání. Stojí zde šest počestných jeptišek se svojí abatyší z kláštera Milosrdných sester. Nyní vykonej svůj hříšný čin a zmiz na sto let do světa zla,“ pronesl temně Remus.
„Ne tak zhurta! Ještě tuto noc jsou světy propojeny a můžu sem vyslat pekelnou jízdu. Chci si prohlédnout zboží,“ houkl ďábel pánovitě a vykročil ke schouleným dívkám.
Pozorně si je prohlížel a něco si mumlal. Romulus a Remus trnuli, ale nakonec si mohli oddechnout. Ďábel zachrochtal, že je vše v pořádku a nyní si s nimi pohraje.
„Pojď ty, babo,“ zakýval na Izabelu.
Ta bázlivě pokročila před ďábla.
„Exempo postelis,“ mávl ďábel rukou a ve sklepě se objevilo pohodlné lože.

„Bude to tak pohodlné?“ zašklebil se, přikročil k Izabele a začal ji sám svlékat.
Když byla nahá, položil ji zády na postel a sám se lusknutím prstů obnažil. Do prostoru náhle vystřelil ztopořený ocas nevídané délky a tloušťky. Při tom pohledu opět jedna z dívek omdlela a sama Izabela zašeptala:
„Dobrý bože….tohle nepřežiju!“
„Boha se tady nedovoláš. Nyní pocítíš mou ďábelskou sílu, hehe,“ zasmál se ďábel posupně, lehce jí rozhodil nohy od sebe a nalehl na ni.
Obří ocas s naběhlými žílami roztáhl pysky i závojíčky a vnořil se do pochvy za ženina zoufalého bolestného výkřiku.

Ďábel cítil, jak trhá nějakou překážku, což ho uspokojilo, a projel jí na jeden příraz až na dno. Hned začal přirážet zatímco Izabela se cítila rozpolcená a zcela nemohoucí. Satan ji dlouhým jazykem lízal prsa a bradavky, které se začaly napřimovat a reagovat na laskání. Také přírazy zněly mlaskavě, jak se její tělo začalo uvolňovat. Tlustý ocas v ní jezdil jako píst a nyní už tření nebylo bolestivé. Naopak v těle jí začala narůstat slast a Izabela začala vyhekávat.
„Ah…ah…ano..ano…totiž…né…nééé,“ vzpomněla si na svou roli.

Ďábel ji nevnímal a soustředil se na co nejhlubší pronik a užíval si těsnost a sevření poševních stěn. Pak zaúpěl a plnil jí dělohu přílivem semene, kterým však žena nemohla otěhotnět. Na pozemské ženy jeho sémě neúčinkovalo. Když skončili a ďábel povstal, ocas mu stále pevně stál, mokrý a slizký, se stopami semene.

„Další,“ zahučel a ukázal na dívku, která byla opravdovou pannou.
V podniku Dony Izabely byla nová a zatím ještě neměla zákazníka. Nyní tím prvním měl být samotný ďábel. Izabela zatím ztěžka vstávala a rozkročeným krokem pajdala stranou.
„Jak se jmenuješ?“ zajímalo ďábla, když dívenku zbavoval roucha jeptišky
„Jsem sestra Beatrice,“ špitla dívka a ďábel pokýval hlavou.
„Nyní se staneš mou sestrou, hehe,“ ušklíbl se a jedním tahem dívku položil na břicho.
„Klekni si a roztáhni nohy!“ přikázal.

Beatrice tak učinila a hned zaúpěla, jak ji ďábel plácl přes rozkošné pevné půlky zadečku a zas a zas. Když se ukojil ranami, pohonil si tvrdé péro a zarejdoval s ním do nedotčené dírky mezi půlkami. Pak prudce přirazil a Beatrice vykřikla bolestí. Tvrdý, veliký ocas jí na jeden příraz prorazil nevinnost a zarazil se až o dno panenské pochvy.
„Ááááhhh….jsi krásně úzká,“ chrochtal ďábel s uspokojením.
Rukama promnul dívce pevná prsa a pak ji chytil v pase a pomalými, hlubokými přírazy ji strojově mrdal. Beatrici tekly slzy po tváři a jen čekala, až bude konec. Takto si ztrátu panenství nepředstavovala. Proud semene jí napověděl, že ďábel je hotov a ocas z ní opravdu vyjel.

„Můžeš jít a teď další.“
Beatrice se ztěžka zvedla a odvrávorala stranou a její místo zaujala zkušená prostitutka Bernadetta. Bez potíží se svlékla až zaskočila samotného ďábla.
„Co tak rychle, děvče?“
„No..ehm…všechny se svlékají…chci to mít jen rychle za sebou…Jsem sestra Bernadetta,“ uvědomila si dívka chybu a ďáblovi zasvítily oči.
„Tak mít to rychle za sebou, pravíš? No, já ti to udělám rychle, ale na to nezapomeneš,“ pronesl temně, až se dívka zachvěla.
Delší dobu se ale nic nedělo. Ďábel jí prorazil „panenství“ a jen ji normálně mrdal až pojednou jí pozvedl pánev výše a prudce jí vnikl do zadečku!
„Néééé,“ vykřikla Bernadetta zoufale, ale obří čurák už měla z půlky zaražený ve střevech.
„Jooo….seš úzká…he, he,“ chechtal se ďábel a rval do ní ocas až po koule.

Dívka hlasitě sténala a rukou si třela klitoris, aby přebila bolest rozkoší. Třebaže už někdy ocas v zadku měla, tohle byl opravdu veliký čurák! Ďábel jí protahoval zadek pomalými pohyby a brzy vytekl. Silné tření a sevření střev se nedalo dlouho vydržet. Odvalil se stranou a vydechoval sirnou páru. Bernadetta se odplazila k ostatním a kňučela, že má zadek úplně rozpůlený.
„Polovina je za tebou, pekelný zmetku, pokračuj,“ schválně ho Remus dráždil.

Ďábel po něm zle šlehl očima:
„Myslíš, že je nezvládnu? Hej, která mi ho postaví pusou? Nebo snad chcete říct, že to neznáte a nekonáte snad těmhle dvěma, nebo ctihodným řeholníkům v klášteře? Jste stejní zplozenci hříchu, jako všichni ostatní na zemi.“
Přihlásila se Marie, druhá skutečná panna ve skupině. Byla to vzdálená příbuzná Dony Izabely, která ji u sebe měla na vychování, když jí zemřeli rodiče a třebaže ji doposud chránila před zkaženým světem prostituce, nebylo zbytí a musela ji sem vzít s sebou.
„A uchráním tak svou nevinnost, pekelný pane?“ zeptala se s bázní v hlase.
„Když budeš dobrá, tak ano,“ souhlasil kníže.
Dívka se mu příliš nelíbila. Byla sice mladá, ale pohublá a vůbec působila nezdravě.
„Ještě abych od ní něco chytil, he, he,“ pomyslel si a rozvalil se v loži v předtuše následující slastné masáže.

Marie poklekla a vzala povadlý ocas do ruky. Nikdy to pusou, ani jinak, nedělala, ale párkrát viděla souložit tetu Izabelu s nějakým šlechticem a toto mu, k jeho nevýslovné radosti, dělala. Chvilku mu ho popotahovala než se odvážila přetáhnout předkožku a olíznout odhalený žalud. Celý ocas byl pokrytý zaschlou směsicí semene, krve a šťáv a Marie měla co dělat, aby to překonala a nepozvracela se.
Nakonec pojmula ocas do pusy skoro celý a začala ho sát. Sevřela rty k sobě a pomalu pohybovala rytmicky hlavou. Občas ho pohonila rukou a jazykem tepala po celé délce a kmitala špičkou po uzdičce. Ďábel funěl spokojeností a ocas mu mohutněl a napřimoval se. Marii se již do pusy celý nevešel, ale dál ho snaživě sála, až byl tvrdý jak kámen.
„Jsem spokojen a proto tě ušetřím. Ty, pojď,“ propustil ďábel Marii a přivolal si plavovlasou dívku, jména Berenika.

Tak se pokorně svlékla a dle přání nasedla na vztyčený ocas. Ten do ní pomalu zajížděl a při křupnutí telecí blány Berenika vykřikla.
„He, he, další panna je již má,“ pochvaloval si ďábel a vnikl do ní celý, až po kořen.
Dívka byla ocasem unesena a velmi se jí to líbilo, ale byla pamětliva své role. A tak, za doprovodu mlaskavých zvuků z uvolněných šťáv, lkala dívka nešťastně nad svým osudem a bolestně hekala, i když v těle cítila pravý opak.
Ďábel samozřejmě poznal, že dívka to hraje, ale nijak ho to nepobouřilo. Po proražení panenství téměř každá začne šukat a užívat si to a je jedno zda doposud byla jeptiška nebo služka. Sám si užíval odsedy a tření o poševní stěny a dívce mačkal a prohmatával pevná a poměrně velká prsa s tvrdými, trčícími bradavkami. Explozi orgasmu už ale dívka nedokázala zakrýt.

„Ach…neee…anoooo….úúúúúh…..joooo,“ vyluzovala a tělo se jí třáslo jak v zimnici.
Stahy pochvy vymačkaly dávku semene ze zasunutého ocasu a pak se dívka z ocasu bezvládně svezla na postel. Bylo totálně hotová z nejsilnějšího orgasmu, co kdy zažila. Ďábel byl ještě při síle a zakýval prsten na poslední dívku:
„A ty jsi?“ otázal se.
„Constance,“ odvětila a zbavila se roucha.

Před vládcem temnot se tak zjevila neobyčejně krásná dívka s nádherně vymodelovaným tělem ve všech ideálních proporcích a křivkách. Černé, dlouhé vlasy, kryté pod čepcem, se jí rozvinuly po zádech, dlouhé nohy byly štíhlé s hladkými stehny a vykrojenými lýtky. Pevná, oblá prsa vyzývavě trčela dopředu a když se dívka pousmála, výraz obličeje nabyl směsice cudnosti i chlípnosti.
„Tebe je úplná škoda vojet,“ zahučel ďábel, ale už se na ni těšil.
Constance jen pokrčila rameny a ulehla do lože. Nedočkavec si nejdřív nechal pokouřit ocas v její smyslné puse a sám ji začal lízat v klíně. Mezi černým porostem chlupů se rýsovala štěrbina. Ďábel ji prolízl svým dlouhým jazykem , dívka vzdychla a štěrbina se otevřela. Jak ji lízal dál, rozevírala se stále víc, vytékaly z ní šťávy a pysky a klitoris se nalévaly krví. Dívka sténala a rozkoš a slast jí ovládaly tělo.
Ďábel naštěstí umělou blanku neviděl ani nenarušil, a tak mohl i tuto dívku „odpanit“. Lupnutí při vniknutí dívka doprovodila hraným heknutím a pak už se plně oddala vášni, která ji doslova spalovala.

Z dívek Dony Izabely byla jednou z nejdražších, tudíž i nejluxusnějších a milostné umění skvěle ovládajících. Sama slast rozdávala, ale taky si ji uměla i užívat. Tento ocas ji přiváděl do transu s příslibem brzkého orgasmu.
Pekelný vládce mrdal to úžasné tělo také s pocitem slasti a rozkoše a nemohl se té radosti nabažit. Rozhodl se, že si tu holku vezme s sebou do podsvětí. Náhle vyskočil a s dívkou v náručí vletěl do plechových dveří, jenže tvrdě narazil! Dvířka nešla otevřít! Jak to?
Constance se rozkřičela hrůzou, protože jeho lidská podoba byla tatam a před nimi zase stál ďábel ve své skutečně ohavnosti. Dívku vztekle odhodil stranou, otočil se na muže a zařval.
„Co to má znamenat?“
Romulus držel v ruce starodávný pergamen a četl.

„Pokud ďábel bude přelstěn, cesta zpět se mu uzavře a on bude uvězněn ve světě navěky a ztratí svou veškerou moc. Za slibu, že navždy odejde a nenavrátí se, bude učiněno ještě jedno otevření pro jeho zmizení. Toto stvrdí ďábel svým vlastnoručním podpisem.“
Ďábel si odplivl a opravdu! Bylo vidět že ztratil svou moc. Byl to jen obyčejný plivanec bez záblesku a dýmu.
„Jak..jste…mě oklamali?“ zeptal se, nyní již pokorně, vědom si, že je jim vydán na milost.
Remus se usmál:
„Tyto dívky, co s tebou konaly hříšný styk, nejsou z řádu Milosrdných sester, ale prostitutky. Je k jejich chvále, že učinily toto strastiplné konání k tvému věčnému zapuzení.“
Ďábel byl skoro nepříčetný, že byl oklamán, ale nemohl nic dělat.
„Dej sem ten cár, ať ho podepíšu! A pamatuj, temnota si najde jinou cestu, to mi věř!“
„Věřím,“ kývl hlavou Romulus, „ale nebude to za sto, ale za tisíc let. A nyní spánembohem.“
S uspokojením sroloval pergamen do ruličky.
„Nikdy! Pche….,“ odplivl si ďábel a proletěl jako blesk znovuotevřenými dvířky.
Než je ale stačili muži uzamknout, dvířka zmizela a všude byla jen kamenná zeď, pravidelná a neporušená. Jako by tu dvířka nikdy nebyla. Muži spokojeně zamručeli, obraz Sv. Ignáce posunuli na své místo a celá výprava se vrátila nazpět. Venku již začínal den.
„Zvu vás do mého domu. Potřebujeme to oslavit,“ řekla Dona Izabela a všichni souhlasili. Tohle se muselo zapít.

***

Holohlavec u vrat se klaněl až k zemi a před Romulem uctivě podstoupil. Uvnitř pak bylo veselo. S přibývajícím alkoholem v krvi a tím, že kardinálové byli jediní muži v domě, nedopadlo to jinak, než že oba podlehli houfu rozvášněných dívek, které se překřikovaly, že to dnes bude zadarmo a z lásky.

***

Romulus se ocitl v komnatě Dony Izabely a společně s ní tam byla i Marie.
„Tys svatý muž a jako takový máš tu čest vstoupit do mě jako první,“ řekla dívka tiše a jakoby prosebně.
Romulus proti tomu nic neměl. Na obnažený ocas se ale nejdřív vrhla Izabela a svým ústním uměním ho rychle postavila do provozní polohy. Romulus si mezitím hrál s jejími prsy a rukou jí zajížděl i mezi nohy. Izabela sténala a byla mokrá, ale na ocas si musela počkat. Její schovanka měla přednost.
Ta plaše ulehla na záda a roztáhla nohy. V zarostlém klíně se rýsovala stažená štěrbina. Romulus ji nejdřív polaskal jazykem, aby se otevřela a dívka uvolnila, což se zdařilo. Marie slastně sténala a mezi plátky závojíčků se objevily krůpěje šťáv. Klitoris reagoval na polaskání zvětšením a dívka hlasitě křičela a pohazovala tělem.
„Áááách.. áách… júúúú… anooo.“
Romulus se povysunul, nasadil žalud na dírku a přirazil. Šlo to poměrně snadno. Dívčin výraz se nezměnil, ale pak náhle zkřivila tvář.
„Ah..ah..to…bolí,“ zasténala, ale Romulus ocas povytáhl a prudce na ni dolehl.
„Áááá…óóóóhhh…..svatá matkooo,“ vykřikla Marie a stala se ženou.

Romulus pronikl panenskou pochvou až na dno a slastně vnímal její těsnost. Pak začal přirážet. Marie jen hekala a žádný slastný prožitek necítila. Klín ji bolel a pohyb ocasu byl také takový podivný. Trpělivě čekala až bude konec a jen doufala, že neobtěžká. Příjemné bylo, když jí Romulus promnul mezi rty hroty bradavek. Z toho cítila slastné mrazení, ale jinak nic. Pak ucítila v pochvě cukání, ale to už z ní muž vyjel a potřísnily jí břicho trhavé dávky semene.
„A máš to za sebou,“ konstatovala Izabela věcně a uvelebila se v loži v očekávání pokračování, tentokráte s ní.

Romulus nabral sil s pomocí Marie, která mu ho postavila ústy, jak už ovládala a pak obšťastnil Donu Izabelu souloží s rychlými a prudkými přírazy, ale zezadu. Musela si tudíž kleknout. Marie užasle sledovala, že i takto žena může dojít rozkoše a slastné hýkání tetinky při orgasmu, jí to potvrdilo.

***

Remus strávil milostné chvíle se skupinkou děvek, které si jeho ocas předávaly z úst do úst a z kundy do kundy. Sám nevěděl se kterou zrovna souloží, protože dívky se střídaly, aby se dostalo na každou. Po třetím vystříkání už mu ale ocas nepostavila ani nejlepší kuřačka v podniku, krásná Constance. Dívky se chichotaly, ale byly spokojené a Remuse opustily a nechaly spát.

***

Ráno oba muži opouštěli podnik Dony Izabely poněkud pajdavým krokem a zcela vysátí.

Do kláštera na papežském hradě však nikdy nedošli. Prostě zmizeli. Snad se vrátili tam, odkud vzešli, snad odešli bránit dobro do jiných zemí. Jejich jména časem vstoupila do legend a bájí. Ostatní účastnice setkání s ďáblem mlčely a nikdy nikomu neprozradily, co zažily. Proč taky? Stejně by jim nikdo nevěřil…..

Autor

3 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Frank

Ta jména a i jiné odkazy mě prostě baví – například české pohádky… 😀

Vrhcab

Pobavilo 🙂

Huhu

Kde ty na to, Shocku, chodíš? Dobrý 👍

Angel

„Exempo postelis“ 😀

Junior

Skvělá povídka, která mne pobavila. Ta jména jsou opravdu zábavná hříčka. Skvělá práce.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x