Tchyně

Toto je 1 díl z 4 v seriálu Tchyně

Když mě manželka požádala o to, zda bychom si na pár dní vzali k sobě její matku, neprojevil jsem zrovna to největší nadšení.

Tchyně bydlela v poměrně vzdáleném městě, delší dobu již sama. Útulná garsonka jí plně postačovala.
Přesto jsme ji s manželkou často navštěvovali. Žena vždy něco navařila, tak aby to měla její matka na několik dnů. Při návštěvě jí trochu poklidila, dali jsme si společně kávu a navečer jsme se vracívali domů.
Tchyně nebyla zase tak stará, aby si nemohla najít nějakého partnera.
Při mém naléhání měla vždy stejnou odpověď.
„Dej mi s chlapem pokoj. Já mám svůj klid. Prát někomu smradlavý ponožky a trenýrky, to si ráda odpustím.“
A tak jsme vždy odjížděli s kupou špinavého prádla a vědomím, že se zase příští víkend uvidíme.

Co se však nestalo?
Tchyně nešťastně upadla a zlomila si nohu. Nebylo by to zase nic tak hrozného, kdyby jí nedali nohu do sádry. Nebylo to ani na pobyt v nemocnici a tak bezmocně posedávala ve svém malém bytě a nudila se.
O to více se zvýšila frekvence našich návštěv. Kromě pravidelných víkendů, jsme za ní jezdili i ve středu, což byla pro mě docela nepříjemná komplikace, protože jsem si musel zařídit alespoň na odpoledne volno.
Ještě, že byl můj šéf natolik benevolentní, že mi vycházel vstříc.
„Já to chápu,“ říkal, když mne pouštěl z práce již před polednem. „Mám taky tchyni.“

Ale ani častější návštěvy nestačily. Pravidelně nás přivítal plný dřez špinavého nádobí a neuklizená garsonka.
„Maminka to nezvládá,“ postěžovala si manželka, „budeme si jí muset vzít k sobě domů. Určitě to pochopíš, viď. Neboj, nebude nám tam zase tolik překážet. Víš, že se umí uskromnit. A pak tu sádru nebude mít věčně.“
Pokrčil jsem jen rameny, což manželka pochopila jako můj souhlas a už jí balila tašku s prádlem.

Tchynina přítomnost v našem bytě mi převrátila život doslova naruby.
Byl konec courání ve slipech, škrábání se na zadku, nebo případného prdnutí.
I když tchyně dělala, jako že mne ignoruje, přesto mě stále jedním okem sledovala, aby věděla, jak se manžel její dcery chová. Nebo jsem si to alespoň myslel.

Největším utrpením byly pro mě noci. Kdykoliv jsem se přitulil k manželce, odbyla mě slovy: „Nech toho, maminka by nás mohla slyšet.“
Neobstála ani moje argumentace: „Budeme u toho potichu.“
„Než takový milování, to radši nic,“ odbyla mě žena a otočila se ke mně zády.
A tak jsem usínal pravidelně s tvrdým ptákem a naštvaný.
Ulevit si na záchodě, to nepřicházelo v úvahu a v práci to nebylo už vůbec možné.
Začal jsem být nepříjemný.
Tchyni, která mi zprvu nevadila jsem začínal doslova nenávidět. Zato manželka se kolem ní točila a dělala jí, co jí na očích viděla. Měla maminku doma a byla spokojená.

Jednoho odpoledne, když jsem se vrátil z práce, požádala mě manželka o to, zda bych s maminkou nemohl být chvíli sám a pohlídal ji.
„Potřebuji si skočit ke kadeřnici a víš, že je to vždycky na hodiny.“
„Jo, běž,“ zabručel jsem, rozhodnut, že si zalezu do koutka a budu něco dělat na počítači.

Jen se za manželkou zavřely dveře, tchyně ožila.
„Je tady klid,“ prohlásila, „půjdu se vykoupat. Už to nutně potřebuju.“
„Nechcete mami počkat, až se vrátí Jana. Nevíte jak polezete do vany s tou sádrou?“
„Neboj se, já si poradím,“ odbyla mne a belhala se s berlí ke koupelně.
„Dělejte si co chcete,“ pomyslel jsem si.

Za chvíli se z koupelny ozýval hukot vody, napouštějící vanu. Následoval zvuk plácnutí těla do vody a bylo ticho.
Tchyně si zřejmě opravdu poradila.
Dál už jsem jí nevěnoval pozornost a obrátil se k počítači.
Občas se z koupelny ozvalo šplouchnutí vody a zase bylo ticho, jenže tentokrát nějak dlouho.
„Snad tam máma neusnula,“ napadlo mě.

„Pepi, pojď sem,“ ozvalo se do ticha z koupelny.
„Co je?“ zeptal jsem se.
„Potřebuju pomoct, nemůžu se dostat z vany,“ zazněla úpěnlivá prosba.
„Vždyť jste nahá.“
„Na to se teď vykašli,“ dostalo se mi odpovědi.
„Počkejte až přijde Jana od kadeřnice.“
„Do tý doby tady zmrznu. Tak sakra pomůžeš mi. To jsi nikdy neviděl nahou ženskou?“
„Jo viděl,“ zvedl jsem se židle. „Ale ne vás.“
„Tak mě teď uvidíš. Mně to zas tolik vadit nebude. Tak kde jsi?“

Otevřel jsem dveře do koupelny a podíval se k vaně. Tchyně tam ležela s nohou v sádře přehozenou přes okraj vany, vodu vypuštěnou.
Došel jsem až k ní. Musel jsem něco vymyslet, jak ji dostat ven. Při tom jsem si chtě nechtě prohlédl její tělo.
Na svůj věk měla stále pěknou postavu. Prsy sice už povislé, které se jí rozlévaly po hrudníku a z nich trčely špunty zimou ztvrdlých bradavek.
Tím, že měla jednu nohu přehozenou přes vanu, jsem mezi roztaženými stehny uviděl chlupy obrostlou štěrbinu jejího pohlaví. Mezi rozevřenými pysky jsem zahlédl poštěváček a růžový otvor vagíny.
Několikadenní půst udělal své a já cítil jak mi tvrdne přirození.
„Nekoukej a dělej něco,“ naléhala tchyně, které byla už ve vaně zima.

Sehnul jsem se nad ní a ruce jsem jí vsunul pod tělo. Marně jsem se ji snažil nadzvednout.
„Takhle to nepůjde,“ došel jsem k závěru.
Stál jsem nad jejím nahým tělem, a přemýšlel o jiném způsobu, jak ji dostat z vany.
Při tom jsem si všiml, jak mi kouká mezi nohy. Bouli na kalhotách nešlo zakrýt.
„Víte co, mami,“ napadlo mě po chvíli. „Chyťte mě kolem krku.“

Opět jsem se nad ní sehnul, ona mě objala mokrými pažemi, já jí podstrčil ruce pod tělo.
„Teď,“ zavelel jsem a zvedl jsem se.
Povedlo se.
Tchyně seděla rozkročená na hraně vany.
„Teď ještě přehoďte druhou nohu a já vás zvednu.“

Stáli jsme u vany. Tchyně mě držela kolem krku přitisknutá ke mně svým nahým tělem, tiskla ke mně mokré prsy a nemínila mě pustit.
Pak ale jednu ruku uvolnila, spustila ji podél těla a jakoby mimoděk se dotkla boule na kalhotách, jenže ruku už v těch místech nechala.
Podívala se mi tak nějak divně do očí a tentokrát ho už s jistotou stiskla.

V tom jsme uslyšeli zarachocení klíče v zámku vchodových dveří.
„Škoda,“ prohlásila tchyně a pustila ho ze sevření dlaně.
„Rodino, už jsem doma.Co jste tu celou dobu dělali?“ halekala manželka v předsíni.

Na poslední chvíli jsem stačil sednout k počítači.
„Maminko, ty jsi šikulka,“ prohlásila, když viděla tchyni, jak se v koupelně otírá osuškou.
„To sama?“
Kdyby tak věděla.

Autor

Navigace v seriáluMůže za to Drákula >>
4.7 52 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Harai

Povidka má jedinou chybu. A to, že tak rychle skončila. Výborně napsané. Ode mě 5*

Shock

Kdysi ve dvaceti jsem chodil s jednou holkou a moje „skorotchyně“ byla fakt kočka těsně po čtyřicítce. Ale to v mém věku byla stará a já navíc měl sexu až nad hlavu s její dcerou.. Jsem zvědav, jak tohle dopadne.

Asda

Pokracuj

Marťas

Povídka co vždy potěší. Škoda toho rychlého konce, ale přesně tohle je život. Dávám 5*

5
0
Would love your thoughts, please comment.x