Nápad 03

Toto je 3 díl z 8 v seriálu Nápad

„No, co je…? Zjišťuju, jestli je tvůj kamarád dolňák, nebo horňák. To se nesmí?“
Jirku mámina reakce překvapila. Čekal, že začne křičet, protože nejlepší obrana je přece útok… Jenže ona místo toho rozhodila rukama, předvedla příslušnou grimasu a ohnula se pro sukni.
Na stole v lahvi zbylo jen trochu vína. Jirka se v duchu usmál, protože věděl, že Vojta není žádný velký píč a vsadil všechno na jednu kartu.
„Smí. Jen se divím, že to nezkoumáš v ložnici. Tam je k tomu příhodnější prostor…“
Máma se okamžitě narovnala. Zkonzumovaný alkohol zapříčinil mírné zakolísání a upuštění sukně na zem. Dívala se na syna a zpracovávala slyšené. Její dítě ji ponouká k tomu, aby se šla vyspat s jeho kamarádem? To nemyslí vážně… Už se nadechovala, že ho seřve na tři doby, když se ozval z křesla se zvedající Vojta.
„Já radši půjdu.“

Jirka ho pohybem ruky zarazil a podíval se na mámu. Běž ho zbavit panictví, prosím, snažil se jí sdělit telepaticky své přání.
Ta se tři, čtyři vteřiny prala se svou nutkavou potřebou pohlavního styku, ale nakonec se přece jen z vítězství radoval alkoholem oslabený stud.
„Jo, máš pravdu,“ otočila se na Vojtu, „promiň,“ načež zvedla sukni a začala se proměňovat v počestnou matku.
„Na shledanou! Čau!“ využil Vojta příležitost a z obýváku doslova vystřelil.

„Kde ses flákal?“ vypálila máma vztekle, když za Vojtou bouchly dveře.
„Potkal jsem náhodou jednu bývalou kolegyni ze školy. Šli jsme na kafe a trochu se zakecali.“
„Trochu jo…?“
„Pochop, že jsme se přes rok neviděli…“
„Tak si dej pozor, abys příště neviděl všechny svatý, až tě zmaluju!“
„Hm,“ zabručel Jirka a klidil se mámě z očí.
Škoda, posteskl si. Místo, abych zabil dvě mouchy jednou ranou, tak jsem obě uvedl do rozpaků. To jsem zvědav, co přinese zítřek…

Druhý den ráno našel Jirka na stole v kuchyni vedle svačiny zalepený dopis. Adresát důvěrně známý. Vojta. Asi se mám převtělit v pošťáka, usoudil a dal si psaní do batohu.
Vojta se Jirkovi snažil vyhýbat, ale vzhledem k tomu, že byli ve stejné třídě, Jirka svou roli bez problémů splnil. Zajímalo ho, co máma kamarádovi píše, ale ani jeden z nich se s ním o to nepodělil. Asi se omluvila, domýšlel se.

Najednou měl čas na učení. Nikdo po něm nic nechtěl. Asi kvůli matuře, která byla přede dveřmi. V klidu zrušil svou účast na vodáckém víkendu, na který by jel po poslední maturitní písemce.
Bylo třiadvacáté květnové odpoledne a Jirka měl za sebou první půlku zkoušky z dospělosti. Byl si jistý, že úspěšnou, i když čeština byla nebetyčnej vopruz. Byl by toho, kdo ty nesmysly vymyslel, s chutí zbil.
„Mami, zítra odjíždím na víkend do Sloupu.“
Dlouho přemýšlel, jak to své rodičce oznámí, ale nakonec zvolil prostou oznamovací formu pět minut před zapnutím dalšího dílu „Modrého kódu“.
„Počkej… Měl si jet přece s Vojtou na ten raft, ne?“
„Měl, ale už nejedu.“
„A proč?“
„Protože jedu do Sloupu.“
„S kým?“
„S kamarádkou.“
„Jakou?“
„To je přece jedno, stejnak ji neznáš.“
„Není! Já jsem ti přece jasně řekla, že dokud studuješ, tak žádný holky.“
„Už jenom ústní a končím…“

Obývák ovládlo ticho. Máma se dívala na špičky svých pantoflí a k ničemu se neměla. Po chvíli začala zvedat hlavu, přičemž z ní vyšlo povzdechnutí.
Smířená se skutečností, že její malý chlapeček dospěl v muže, kapitulovala: „Dobrá, tak si jeď.“
Cože? Byl připravený na výbuch a následnou vlnu zákazů a výčitek, které by jeho rodičce byly stejně k prdu, protože než by přišla z práce, byl by fuč… Proč se tak najednou smířila s dříve nemyslitelnou věcí? Že by se za tím schovával matčin náruživý víkend, o kterém neměl mít páru? No a co, uzavřel své úvahy. Je dospělá, tak ať si dělá, co chce. Hlavně, že skončila s těma nesmyslnejma zákazama.

„Tak jsme tady,“ ukázala jeho zákaznice na malé vesnické stavení. Můžeš mi prosím otevřít bránu, abych mohla vjet dovnitř?“ Podala mu klíče. Jirka vylezl z auta.
Obhlédl sousední domky a šel otevřít. Když Vilemína vjížděla dovnitř, prohlížel si necelý kilometr vzdálený skalní hrad, pod kterým sjeli z hlavní silnice na cestu, která měla nakročeno k označení polní.
„Bránu jen zavři, nezamykej!“ vytrhla jej z kochání, když vystoupila.
„Vítej v naší ‚Dobíjárně‘,“ pronesla slavnostně Vilemína po odemknutí vstupních dveří.
Pobavil ji Jirkův mírně nechápavý výraz, proto dodala: „Sem si jezdíme odpočinout, neboli dobít baterky…“
Rukou mu naznačila, aby vstoupil.

Z chodby se dostal do velké nabílené místnosti, která byla současně kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Kuchyň částečně odděloval od zbytku místnosti krb a stěna s výdejním oknem, proti kterému stál jídelní stůl.
„Tyhle dveře,“ ukázala Vilemína směrem do kuchyně, „vedou ,do ‚Noclehárny‘. Původně to byla stáj a chlív dohromady. Tady i tam je zakázáno provozovat sex. Na to máme nahoře ‚Doupě neřesti‘. Pojď za mnou! Ukážu ti ho.“
Zamířila zpátky na chodbu.
Vstupní dveře před tím zakryly závěs, za kterým bylo schodiště. Dovedlo je do malé místnosti, v níž byl jediný kus nábytku, dřevěná policová skříň bez dveří.
„To je na šatstvo. Dál může pokračovat jen nahý člověk. Teď to ale ještě neplatí.“
Vilemína otevřela dveře a Jirka se ocitl v půdním bytě, kterému dominovala obrovská postel minimálně pro čtyři lidi. Okolo se nacházely dvě sedačky a čtyři křesla tak, aby se z nich dalo pozorovat dění na „letištní ploše“.
„A teď ti ukážu koupelnu.“
Velký prosklený sprchový kout. Vana, do které se pohodlně vešli dva lidé a dvě toalety, vyzděné a opatřené pořádnými dveřmi. Žádný papundekl.
„Tak, co tomu, Jirko, říkáš?“
„Že by se tady daly pořádat vodní orgie…“
„Ty už jsi něco takovýho zažil?“
„Ne.“
„A chtěl bys?“
„Nevím. Neumím si to představit. Asi bych se před tolika lidma styděl…“

Sešli dolů. Jirku překvapilo, že u jídelního stolu sedí žena, něco málo přes čtyřicet, s dlouhými zrzavými vlasy.
„Ahoj, Marie,“ přivítala se s ní Vilemína. „Tohle je Jirka, majitel ptáka, kterej dokáže neuvěřitelně rychle regenerovat,“ načež ho jednou rukou objala okolo pasu a druhou mu lehce stiskla koule i s penisem. „Seznamte se!“
„A jak to mám asi udělat, ty chytrá, když ho okupuješ…?“
„Já ti ho jen připravuju.“
„Myslíš si, že bych to sama nezvládla?“
„Ale jo, zvládla. Jen jsem si říkala, aby z toho nebyl vykulenej, když bys mu z ničeho nic sáhla na péro…“
Vilemína Jirku pustila, což byl signál pro Marii. Pravačku mu přitiskla na genitálie. Levačkou ho chytla za zadek a přitáhla si ho k sobě.
Byl to kus ženský. Širší boky, velká prsa a zadek. Nemohl říct, že by byla tlustá… Krev a mlíko, napadlo jej.
„Hodně jsem o tobě slyšela. A musím přiznat, že se už nemůžu dočkat, až tě poznám blíž…“
Usmála se na něho a dala rozkroku najevo, že jí tuhnoucí reakce potěšila.
„A protože tady se nesmí šukat, velím k okamžitému přesunu nahoru!“
„Svlékárna byla pro všechny tři poněkud těsná, ale ženy si poradily.
Nejprve odbavily Jirku. Nebylo to o tom, že by se na něho vrhly a šatstvo z něj strhaly, ale v poklidu, za stálého hlazení a stimulování, ho přivedly k téměř úplnému ztopoření.
Pak přišla na řadu „paní domu“. Oproti Marii to byla štíhlá čerstvá padesátnice. Bylo na ní vidět, že cvičí, protože zadek rozhodně snesl označení zadeček a byl pořád hezky pevný. A i když bříško bylo viditelně poznamenáno dvěma porody, bylo při lehu na zádech jeho majitelky „neviditelné“.
Prsa měla sice povislá, ale Jirkovi krásně pasovaly do rukou.
Zato Marie… Měla neskutečný kozy. Byly těžké. Tahat se s nimi nebyl asi žádný med, ale chlapy spolehlivě přitahovaly. Ta určitě nikdy sexuální nouzí netrpěla, zhodnotil viděné Jirka.
Ještě před hodinou by se hádal do krve, že takhle velký zadek není vůbec hezký. Jenže teď za ním stál a díval se, jak jej Vilemína zbavuje kalhotek.
Představoval si, že za ní klečí, drží ji v bocích a tvrdě přiráží. Třeba bude mít ráda, když ji přitom budu plácat…

„Podívej, co si s ním udělala,“ ukázala Vilemína na Jirkův stojící penis, „ten je připravenej tě hned tady vohnout…“
Podívala se Jirkovi do očí a s jistou dávkou vážnosti pronesla: „Ale než se tak stane, musíme si promluvit.“
Vilemína chytla Jirku za ptáka a táhla ho do „doupěte neřesti“, kde jej posadila na sedačku. Sedla si po jeho pravé ruce. Marie po levé.
Stojící úd byl volný. Marie toho využila a chňapla po něm: „Mladej a tvrdej. To miluju.“
„Takže,“ opět se chopila slova Vilemína. „Šukat celý víkend jako veverky jen proto, že máš s kým, je nuda. Tak jsme si s Marií vymysleli takovou hru. Ona bude jako tvoje máma a já tetička. Tady nahoře se tak budeme oslovovat a budeme dělat to, co je zakázaný. Jako. A aby to bylo takový tajemnější, budeme mít na očích škrabošky.“
Zmlkla, neboť se jí líbila pomalá stimulace penisu „sestřinou“ rukou. I Jirka ji sledoval.
„Masážní obřad“ doprovázel mírně vzrušeným dechem.
Vilemína si naslinila prst a začala jím kroužit po své pravé bradavce. Asi po půl minutě si uvědomila, že se odchylují od plánu, proto nechala bradavku bradavkou a smyslně vemlouvavým hlasem pokračovala: „Tvojí mamince se tvůj ptáček moc líbí a určitě ho chce v sobě co nejdřív pohřbít…“
Vilemína se podívala Jirkovi do očí: „A tetička ještě víc,“ dodala a připojila svou ruku k Mariině. „Tak co, hraješ s námi?“
Dvě ženské ruce na ptákovi a kozy tlačící se ze dvou stran z něho vymáčkly požadovanou odpověď: “Ano.“
„Výborně. Slibujeme ti, že nebudeš litovat. Teď se půjdeme osprchovat!“
Vilemína zamířila do koupelny.
„Tak synáčku vstávat! Maminka s tetičkou se těší na mytí pindíka…“
To nebylo sprchování. Dalo by se to přirovnat ke kříženci masírování, hlazení, tření jednoho těla o druhé, prstění a mydlení. Suchá těla pak zabalili do ručníků, nasadili si Vilemínou rozdané látkové škrabošky a přešli do vedlejší místnosti, kde se znovu usadili na sedačce.
„Víš, synáčku,“ chopila se slova Marie, „už jsi velký kluk a určitě se ti líbí děvčata. No, a tak jsme si tady s tetičkou Vilmou řekly, že je ten nejvyšší čas zasvětit tě do tajů milování. Víš, já nechci, abys mi u dívek dělal ostudu,“ přičemž mu začala ukazováčkem levé ruky jezdit po levém rameni. „Teď vstaneš, postavíš se před tetičku a sundáš si ručník. Ano?“

Už se chystal vstát, když si uvědomil, že „hraje“ panice. Ten by si přece nestoupl před ženu a nabídl jí péro ke kouření, jakoby se nechumelilo.
„Když já se mami stydím…“
„Proč se stydíš? Tetička tě přece neukousne. Naopak. Udělá ti dobře…“
„A nemohl bych si ho sundat před tebou?“
„Ale, synku…“ pohladila ho po vlasech, „až budeš někde s nějakou dívkou, to se budeš taky stydět?“
„Já nevím… Asi ano.“
„Tak dobře. Uděláme to obráceně. Už jsi viděl nahou ženu?“
„Viděl.“
„A kde?“
„Na internetu.“
„Když ses díval na porno, viď?“
„Ano,“ přiznal na oko nejistě Jirka.
„Ale doopravdy jsi ještě žádnou neviděl, že mám pravdu?“
„Máš.“
„Dobře… Tetička se teď postaví před tebe a pomalu si sundá ručník. Souhlasíš?“
„Ano.“
Vilemína vstala, postavila se před Jirku a chytila spodní okraj ručníku. Pomalu jej začala zvedat. Zastavila se u pupíku.
„Líbí se ti tetin klín, synku?“
„Líbí?“
„A co máš radši? Vyholený, nebo zarostlý?“
„Mně se teta jako malá holčička líbí.“
„To ráda slyším, jenže malé holčičky nemají prsa. Teta ano. Chceš si na ně šáhnout?“
„Chci.“
Marie pokynula Vilmě a ta se zbavila ručníku. „Hezké, viď?“
„Moc.“
„Tak běž.“

Jirka vstal a představoval si, že se poprvé v životě dotkne obnaženého ňadra. Nejprve se ho nesměle dotkl. Pak přešel na jemné hlazení. Zvedl i druhou ruku a začal Vilemíně žmoulat levou bradavku. Nezůstalo to bez odezvy.
„Jsi šikovný kluk. Mám z tebe radost. Teď ti sundám ručník, aby si teta mohla prohlídnout tvýho brabečka. Už se na něj moc těší.“ Marie se postavila. Dala ruku na místo, kde ručník tvořil „rozparek“.
„Tak, ségra, tohle budeš mít za chvíli v sobě!“ a strhla z Jirky ručník.
Nestál mu. Byl „jen“ ve dvou třetinách cesty. Vilemína ho vzala do ruky.
„Co to teta dělá?“
„Když se ženám něco líbí, tak si s tím hrají, víš? A ty máš moc hezkou hračku. Dáš tetičce pusu?“ ponoukala jej Marie.
Jirka sešpulil rty a dal jí pusu, jakoby od ní přijímal gratulaci k narozeninám.
„Takovou maminka nemyslela,“ ohradila se Vilemína. „Myslela opravdickou. Líbací.“
„Ale vždyť jsi moje teta…“
„To ano, jenže v tuhle chvíli jsem hlavně žena, která z tebe udělá muže. Tak mě hezky polib. A neboj se mě přitom chytit za prdelku a přitisknout ke mně svého brabečka. Určitě se mi to bude líbit.“

Nejprve předstíral, že to neumí, ale za chvíli jej hra omrzela a líbal se jak o život, přičemž zvládl penis opřený o „tetino“ břicho, kam jej „odložila“, přivézt k dokonalé tvrdosti.
Když se od sebe odpoutali, nasměrovala je Marie na postel.
„Teď se naučíš ženu lízat, protože to máme rádi.“
Vilemína si mezitím lehla na záda a roztáhla nohy.
„Klekni si a dej tetičce pusinku na kačenku… Tak a ještě jednu… a ještě jednu. Výborně. Vystrč jazyk a hezky ji olizuj…“
Žádné velké lízání se ale nekonalo. Jirka vzal útokem „tetin“ poštěvák. Marie, která dohlížela na „synovo“ počínání, viděla, že orální stimulaci nevyžaduje. Nechala Jirku ať Vilemínu pořádně „rozhicuje“, pak předehru ukončila.
„Je vidět, že jsi mladý a nadržený… Viděl jsi to v pornu, takže víš, co máš dělat. Ale ještě před tím si nasliň hlavičku, ať ti líp do tety vklouzne.“
„Incestní“ spojení Jirkovi nic nového nepřineslo. Bylo přece jako. A navíc… Vilemínu už zevnitř znal…
„Chvíli počkej, aby si žena na to, co má v sobě, zvykla… Tak a teď už svou drahou tetičku můžeš začít píchat.“

Jirka si připadal, jako v porno filmu. Rozdíl byl v tom, že v něm mámy zasvěcovaly syny do tajů sexu s mladou holkou. Teď měl pod sebou „starou bábu“.
Ty se pro změnu ve filmech pro dospělé nechávaly klátit od mladých kluků s nadměrně vyvinutým nářadím. Jirka byl v tomto ohledu tuctový, to jej však neomezovalo v představách, že někým takovým doopravdy je. A jak známo, věř a vidina tvá se stane skutkem…
Marii milostný souboj donutil k masturbaci.
Okamžitě by si s Vilemínou vyměnila místo, ale domluvený scénář říkal, že je v pořadí. Utěšovala ji „sestřina“ informace, že tohle není chlap, co píchne a umře.
„Vůbec, synáčku, nepřemejšlej o tom, že si musíš dávat pozor. Všechno do tetičky nastříkej!“

Marie sledovala dění před sebou a zvyšovala své dráždění.
„Panebože… Udělej nějakej zázrak, protože tohle se nedá vydržet.“
Asi ji ten nahoře poslouchal, protože souložící dvojice došla k vrcholu krátce poté, co svou prosbu vyslovila.
Jirka závěr „odjel“ na vztyčených rukou. Nyní se snížil. Opíral se o lokty a Vilemíně střídavě sál ušní lalůček a líbal ji na krk. V okamžiku, kdy se vydýchala ze svého vzrušení, začala Jirku líbat. Při něm vagínou stimulovala ochabující penis.
Ten své zmenšování vbrzku zastavil. Mohla za to i jeho „maminka“ která si lehla vedle nich na záda, neboť k vyšší provozní vlhkosti se sama už dostat nedokázala.
„Až budeš připravenej, synáčku, tak vošukáš mě!“
„Ale to se přeci, mami, nesmí…“
Jirka se opět vzepřel na rukou, jednak aby lépe na Marii viděl, a také proto, aby penisu naznačil že „jde se znovu na to.“
„Šukat tetičku taky nesmíš a nevypadal si, že by ti to nějak vadilo?“
„Ale ty jsi máma, co by tomu řek táta, kdyby se to domák?“
„Já mu to říkat nebudu a teta taky ne.“
„Když já nevím… Je to divný.“
„Co je na tom divnýho? Koukni na tetu. Ta klidně doma tvýmu bratranci roztáhne nohy, když není strejda doma.“
„No teto!“
„No co… Šuká líp. A ty jsi taky dobrej. Nechceš občas ke mně zaskočit?“
Vilemína si zahákla nohy na Jirkových zádech a několikrát proti němu přirazila.
„A třeba ti časem, až se v tomhle umění zdokonalíš, dovolím spát i s mou dcerou. Já vím, že se ti Marika líbí.“
Že by trocha exotiky, podivil se Jirka, ale z role nevypadl: „To by bylo skvělý, teto.“
„Ale nejdřív vošukáš mě, jinak z toho nic nebude!“ ozvala se Marie.
„Cejtim, že ti zase roste. Neuděláš mi to ještě jednou?“

„Žádný takový, ségra! Bude stříkat do mě, i kdybych ho měla znásilnit!“
„To těžko. Vidíš přece, kde hnízdí.“
„Teto nepouštěj mě!“
Jirka začal na podporu své prosby znovu přirážet.
„Tak to tedy ne. Teď jsem na řadě já!“
Marie chytila sestřiny nohy a po krátkém souboji je rozpletla. Pak „synovi“ dala pár na zadek, až mu zčervenal, a následným tahem za boky zrušila jejich spojení.
„Lehni si na záda!“ poručila mu.
Jirka poslechl. Pták mu stál.
„Tak se mi to líbí…“ okomentovala Marie viděné a bez ohledu na to, že byl ulepený od semene a „tetina“ sekretu, jej chytla do ruky a zavedla do sebe.
„Máš, synku, pěkný péro, jen co je pravda,“ ohodnotila sezení na mladém hřebci. „Ode dneška budeš dělat mamince dobře pokaždý, když budeme sami. Máš něco proti tomu?“
„Nemám,“ špitnul Jirka.
„To jsem chtěla slyšet,“ zavrtěla se spokojeně v „sedle“. Opřela si ruce o „synova“ prsa a přešla v cval.
Jirka zavřel oči. Představoval si, že právě teď na něm „jede“ skutečná matka. Mnohokrát si doma při tomhle snění udělal dobře. Ba i teď to mělo svoje kouzlo. Škoda, že nejde obejít morálka a zákon, protože pak by záleželo jen na tom, zda si dvě do sebe pasující pohlaví vzájemně vyhovují.

„Máma“ moc dlouho jet vzpřímeně nevydržela. Ohnula se a ulevila si „odložením“ prsů na Jirkův hrudník. Začala se s ním líbat. Jirka chtěl nejprve dělat drahoty, ale najednou, nevěda proč, se mu vybavila fantazie z nedávné doby. Bylo mu líto, že táta mámu neustále podvádí a navíc to vypadalo, že je nadobro opustí, proto měl pro něho vymyšlený trest.

Fotřík seděl připoutaný k dřevěné židli. V puse měl roubík, aby do toho nemohl mluvit. Zmítal se jak povidlový červ v marné snaze zbavit se pout. Máma si náramně hlasitě užívala tvrdý sex. S Vojtou, napadlo najednou Jirku, který současně prznil tátovu novou přítelkyni, která klečela na druhé židli postavené tak, aby mohla sténat vzrušením do otcova obličeje. Nic jiného nemohla dělat, protože i ji k židli poutaly provazy. Pak by se fotr díval, jak z mámy teče Vojtovo semeno a musel přitom poslouchat posměšné řeči o tom, že už dlouho stojí za prd, a že se diví jeho přítelkyni, že mu neuteče za něčím mladším…

Jirku ta vidina neskutečně vzrušovala. Začal nabývat dojmu, že vagína jeho „mámy“ musí prasknout díky nadměrně tloustnoucímu penisu.

Najednou do hry vstoupil černoch. To, co se mu houpalo mezi nohama, sneslo označení čistokrevná ebenová kláda. Položil mámu na záda. Ohnul ji nohy tak, že měla kolena u prsou a „zajistil“ je pomocí vzepřených rukou. Máma do sebe zavedla tu černou věc. Postupně, kousek po kousku v ní mizela víc a víc.

„Mami, jsi neskutečná,“ ujelo Jirkovi.
Marii to potěšilo, protože nevěděla, že jde o jiný příběh…

Ještě kousek, fandil Jirka v duchu mámině snaze pojmout ten dlouhý sval celý. Černoch zasouval s citem. Čekal na okamžik, kdy… Jo, přivítal Jirka „uvěznění“ černého vetřelce až po koule. Dokázal si představit, že kontakt s poševní stěnou po celé délce penisu zažívá jeho majitel jen zřídka. Jirka byl na svou mámu náležitě pyšný. „Na internetu bys byla hvězdou,“ pošeptal jí.
Máma otočila k Jirkovi hlavu a poděkovala mu krátkým úsměvem, který se proměnil ve vzrušený sten, neboť se v ní ta krásně dlouhá a tlustá věc začala pohybovat. Netrvalo dlouho a na mámu to přišlo. Orgasmus ji rozvibroval od pasu po konečky prstů na nohou. Oči jí otočil až nepřirozeně v sloup. Jirka očekával, že u toho bude řvát, jako mrouskající se kočka, ale překvapila. Nekřičela. Proměnila se v mučeného akčního hrdinu, který nechce svým trýznitelům udělat radost tím, že by slyšeli jeho křik, proto bolest tlumí ze všech sil.
Černoch se „zapouzdřeným“ údem čekal, až bude mamka opět ready. Teprve pak znovu začal s rozmnožovacími pohyby. Jirkovi se před očima zjevil detailní záběr černochova penisu. Sledoval, jak v celé, závist budící délce, mizí pravidelně v mámině vagíně.

Takhle to není ono, usoudil Jirka a naznačil Marii, aby z něho slezla a lehla si na záda. Než se nadála, měla kolena u prsou a penis znovu v sobě. Jirka zavřel oči. Sledoval černochův styl a rytmus. Musel být dobrý pozorovatel, protože zkušené ucho jediné divačky poznalo, že oběma milencům začíná jít jen o to, co měla tahle místnost lidem přinášet. Bezbřehou rozkoš.
Kdyby se je teď někdo pokusil od sebe odtrhnout, rozsápali by ho.
A byl tu vrchol. Jirka dal velmi hlasitě najevo, že spermie vyrazily do marné oplodňovací zteče. Marie napodobila Jirkovu mámu. Svůj orgasmus však vylepšila.

Vilemína ucítila vůni moče a sledovala, jak se pod Marií rozlévá moře, protože její mozek měl jiné starosti, než ovládat svěrač.

Jirka uvolnil Mariiny nohy a nalehl na ni. Ta jej bezděčně objala. Byli vyčerpaní a své okolí nevnímali. Proto jim ušlo, že se do místnosti, díky otevřeným dveřím, neslyšně vplížil nahý muž se škraboškou na obličeji a stojícím mužstvím v pravé ruce.
Zamířil k letišti a se slovy: „To se nedá vydržet!“ se vrhnul na Vilemínu, která mu ochotně propůjčila své ženství k uvolnění přetlaku.

Jirka se vracel z „druhého břehu“, když mu do uší pronikly zvuky probíhajícího milostného zápasu. Zvedl hlavu.
Vpravo od něho se Vilemína proměnila v matraci pro muže, kterého neznal. Podíval se na Marii. Ta měla hlavu otočenou doleva. Tvář jí zdobil pobavený úsměv. Všimla si, že se na ni Jirka dívá. Přestala pozorovat souložící dvojici a natočila k němu hlavu. Jirka se ji posunkem hlavy a očí zeptal: „Kdo to je?“ Ona mu stejným způsobem odpověděla: „Pojďme do koupelny.“
Na prostěradle po nich zůstal snad metrový mokrý „kruh“ a zápach, který Jirka po milování cítil prvně v životě.

„Kdo to je?“ zeptal se Marie hned, jen co za sebou zavřel dveře koupelny.
„Tys ho nepoznal?“
„Měl bych?“
„No jasně, že jo, když je to můj manžel a tvůj otec…“
Jirka se zarazil. Asi musel vypadat i přes tu škrabošku dost vyjeveně, protože Marie na něj mrkla. Aha, došlu mu. Když se hraje, tak se hraje. No jo… Ale proč se vlastně hraje?
„Mám dotaz.“
Marie přiložila Jirkovi pravý ukazováček na rty.
„Byl si neskutečnej. Něco takovýho jsem opravdu dlouho nezažila. Děkuju.“
Chytla oběma rukama Jirkovu hlavu a začala jej líbat. Když skončila, pošeptala do mladého ucha: „Dole ti to vysvětlím.“

„Dáš si kafe?“ ozvala se Marie z kuchyně.
„Ne, nedám. Děkuju. Kdyby byla kofola, to by bylo super,“ odpověděl Jirka přes výdejní okno, protože seděl u jídelního stolu.
„Máš kliku. Chceš do ní led?“
„Nebudu se bránit.“
Poslouchal zvuky otvírané a zavírané lednice, cinkot ledu o sklo a kroky, které mu donesly nápoj do okna. Cvakla rychlovarná konvice. Za chvíli se v okně objevil kouřící hrnek.
Marie seděla naproti Jirkovi a míchala si rozpustnou kávu, do které si dala dvě lžičky cukru z porcelánové cukřenky stojící na stole. „Ty jsi asi nevěděl, že tu nebudeš s Vilemínou sám, co?“
„Ne.“
„Hm… Zeptám se. Přijel bys, kdybys věděl, že ten víkend bude… no… řekněme trochu divočejší?“
„Nevím. To nezáleží jen na mně.“
„Teď ti nerozumím.“
„Vilemína si mě objednala a z toho jsem se nedokázal vykroutit.“
„Ty děláš gigola?“
„Vlastně jo, jen za to neberu prachy.“
„Tak proč to děláš?“
„Protože mě o panictví připravila moc hezká holka za dvacet tisíc. No… a teď si to takhle musím odmakat.“
„Kolik ještě dlužíš?“
„Nevím.“
„Panenko skákavá, tebe bych chtěla mít jako zaměstnance… Kolik jsi zatím udělal kšeftů?“
„Tohle je osmý.“
„Podle mě to musíš mít už splacený. Takže buď tě musí začít platit, nebo se na to můžeš vykašlat. Záleží na tobě. Ale podle mě to už nemáš zapotřebí, protože pokud si budeš chtít pořádně zamrdat, tak se mi ozveš a věř mi, že u mě máš nohy vždycky roztažený.“
Ta se s tím teda nemaže. Mluví, jak hrdinka nějakýho erotickýho příběhu. A pak že takový ženský doopravdy neexistujou.
„Nad čim dumáš?“
Jirka se usmál.
„Zatím mi žádná žena neřekla, že mám u ní nohy vždycky roztažený. Já si myslel, že takhle se mluví jen v porno filmech.“
„No co. Za to, cos dneska předved, bych byla sama proti sobě.“
„Jenže teď budeš čekat, že to bude takový furt, jenže tohle už se nemusí opakovat.“
„Můžu vědět, co tě tak rozvášnilo?“
„Představil jsem si, že trestám svýho nevěrnýho fotra.“
„Jak trestáš?“
„Je přivázanej na židli a musí se dívat, jak máma nejdřív šuká mýho kamaráda a pak se nechá odrovnat pořádně vyvinutym černochem. Přitom se mu směje do ksichtu, že už stojí jako chlap za pendrek.“
„Hm…“
„Hele, prozraď mi, k čemu jsou ty škrabošky dobrý?“
„Aby nebylo poznat, o koho jde.“
„A proč?“
„Kvůli kamerám.“
„To si ze mě děláš prdel… To se jako uvidim někde na internetu?“
„Ne.“
„Tak proč se to proboha točí?“
„Pro vlastní potřebu.“
„Chceš mi tím jako říct, že se čas od času někde slezete, pustíte si něco na rozdráždění, a pak se na sebe vrhnete?“
„Jo. Tak by se to taky dalo říct.“
„Vždyť se znáte… Co to může bejt za vzrůšo?“
„Třeba my dva se budeme určitě líbit.“
„No nevim, jestli bych se chtěl dívat sám na sebe.“
„Nemusíš. Je hodně lidí, kteří si tady rádi zpestřují svůj intimní život. Navíc se přitom pokaždý hrajou hry. Tenhle víkend je ve znamení incestu. Ještě dnes večer by měli přijet,“ Marie udělala rukama uvozovky, „dva naši bratranci. Jeden se synem a dcerou. Druhý se svou mladou přítelkyní. A taky dorazí děti tetičky Vilemíny i s otcem. Děr na šukání tu budeš mít tolik, že v neděli, až pojedeš domů, budeš vlastníkem modrýho ptáka. To ti garantuju.“
„To je…“ snažil se Jirka na prstech dopočítat, kolik že „příbuzných“ celkem uvidí.
„Jedenáct lidí na jedný hromadě. Všechno je dovoleno, jen s tím ten dotyčnej musí souhlasit. Můžeš tu uskutečnit všechny svý sexuální sny. To je úžasný, nemyslíš?“

Z „Doupěte“ sestoupila k bavící se dvojici Vilemína následovaná asi pětačtyřicetiletým mužem, který se hned hrnul k Jirkovi.
„Byl jsi úžasnej. Fakt. Mimochodem, jsem jako tvůj otec. Jirka,“ podal mu ruku.
Jirka vstal, pobaveně se usmál a ruku stiskl: „Jmenuju se Jirka… Po tátovi.“
„Otec“ se tomu krátce zasmál: „To je dobrý.“

Vrzly domovní dveře. Další část „rodiny“ dorazila, pomyslel si Jirka mladší. Zůstal proto stát, aby se mohl přivítat s nově příchozími. V místnosti se objevil asi dvaadvacetiletý sympaticky působící blonďák, majitel sportovní postavy. „Hm,“ zamručel uznale pro sebe Jirka, ten musí mít velkou sbírku dámského spodního prádla.
„Tak to je můj,“ Jirka starší udělal gesto uvozovek, „syn Jirka,“ představil Jirkovi nově příchozího. „A aby se to, synu, nepletlo,“ ukázal na Jirku mladšího, „tohle je taky Jirka.“
„Ahoj,“ usmál se blonďák a podal Jirkovi ruku. „Najednou je tu přejirkováno… Pomůžete mi, pánové, vynosit z auta zásoby?“
„Jasně,“ souhlasil nejmladší jmenovec a vyrazil z místnosti ven.

S taškou plnou chlastu v jedné a s balením Kofol ve druhé ruce chtěl vejít do „Dobíjárny“, když si všiml, že se k nim po cestě blíží povědomě modrá Fordka.
„Do prdele!“ ulevil si Jirka a zmizel v domě. Uvnitř položil pití na zem a obě přítomné ženy informoval: „Musím okamžitě zmizet!“
Vilemína s Marií se na sebe udiveně podívaly.
Než se stačily na cokoli zeptat, slyšely: „Jede sem můj fotr!“

Autor

Navigace v seriálu<< Nápad 02Nápad 04 >>
4.6 40 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Víkend začínal krásně, ale ten příjezd otce to dost pokazil. Jsem zvědav jak to vyřeší aby se s otcem nepotkal a jak bude ten skvěle načatý víkend pokračovat.

Yarda

Snad to bude pokračovat dost brzo, abych se nedostával do obrazu čtením od jedničky, jako dnes.

Junior

Tak pokud Vím tak 4, 5 díl jsou po korektuře a 6 na ni čeká.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x