Nápad 09

Toto je 9 díl z 8 v seriálu Nápad

Proč, panebože? Proč? Jirka se nedokázal srovnat s tím, co viděl. To jsme na tom s penězma tak blbě, že do toho šla? Co tomu řekne ten její…? No jo, došlo mu najednou, vždyť von to musí vědět. Polovina tý firmy přece patří jemu… To mámu k tomu donutil, aby si ho moh honit, až ji bude na tajňačku šmírovat? Anebo hůř… Spí s Jakubem a von se na ně dívá… A co když vopravdu platí jeden zepředu a druhej zezadu…? A co Jarmila? Má dojem, že jsou tohle snadno vydělaný peníze?
Moc otázek, málo odpovědí.
Jirka byl ve stavu, že kdyby se teď před ním z ničeho nic objevila herečka Jennifer Lawrence a řekla mu, že ho chce, tak ji pošle „až tam“ a půjde dál…
To jsem to dopracoval, politoval se a pokračoval k domovu, kde ho nikdo nečekal…

Další sobotní ráno, které Jirka trávil doma sám. Zkontroloval mobil. V 9:12 neměl žádné příchozí zprávy.
Podíval se do lednice. Měl navařeno. Jarmila určitě ještě spí.
Co budu dneska dělat? Jedno mu bylo jasné. Doma nevydrží… Až se nasnídám, vemu noťas a v nějaký kavárně s wifinou na něm projedu nabízený fleky.
Kdoví co mě u Marie čeká? Navíc zadarmo! Přivýdělek formou, že starejm bábám dovolím hrát si s mým pinďourem, mě nebere. To radši budu v supermarketu cpát zboží do regálů.
„Přijmeme číšníka“. Ceduli na dveřích nešlo přehlédnout, ale Jirku nechala naprosto chladným.
Objednal si cappuccino a začal projíždět nabídky práce.
Nadšení pro velkoprodejny se rychle vytrácelo. Zavrhoval jeden nezajímavý inzerát za druhým. Domníval se, že najít „nějakej džob“ bude snazší.
Ve skrytu duše doufal, že narazí na něco, co by ho aspoň trochu bavilo. Narazil, ale mělo to háček. Buď neměl kvalifikaci, nebo praxi… Vzdal to.
Vypnul notebook a strčil ho do brašny. Naznačil asi dvacetileté brunetce, že zaplatí. Vyrovnal účet a zeptal se: „Už se vám nějaký číšník přihlásil?“
Slečna si Jirku přeměřila: „Vy byste měl zájem?“
„Měl.“
„A už jste to někdy dělal?“
„Nedělal,“ přiznal.
„Proč ne…“ pokrčila rameny, „chvíli vydržte. Já se zeptám majitelky, kdy se tady ukáže…“
Jirka kývl hlavou, že rozumí a díval se, jak na jeho vkus hubená „možná kolegyně“ odchází za pult, zpod něhož vytahuje mobilní telefon.
Rozhlédl se po kavárně. Povídaly si tu dvě dvojice žen. To je schválně, zajímalo Jirku, když se dopočítal sedmi stolů.
„Můžete přijít dneska ve čtyři?“ zavolala na něho brunetka.
„Můžu.“
„Může,“ řekla do telefonu.
Pak kývla hlavou a potvrdila Jirkovi termín: „Tak ve čtyři.“
„Dobře. Děkuju.“
Když odcházel, všiml si, že se na něho všechny pijačky kávy dívají. A nedalo se říct, že bez zájmu…

Bylo to rychlé. Po čtvrthodinovém zpovídání majitelka Jirku překvapila: „Kdy můžete nastoupit?“
„Klidně hned.“
Paní Kohoutkovou rychlá odpověď donutila k pousmání.
„To není třeba. Stačí, když přijdete v pondělí na desátou. Vyřídíme formality a řeknem si, co a jak.“
Když Jirka vyšel z kavárny, vytáhl mobil a napsal Jarmile esemesku. „Mám práci!“
Odpovědi se dočkal až po hodině a půl. „Já taky. Právě jsem se domluvila.“
„Sejdem se dneska?“
„Nemůžu“
„Zítra?“
„Kdy?“
„Jsem sám doma. Až se vyspíš, přijď. Pokecáme o tom.“
„O. K.“
„Těším se na tebe. Pa.“
„Já taky“
A je to. Žádný zbytečný cukrbliky… A proč taky? Vždyť spolu „jen“ chodíme…
Jirku přepadla blbá nálada. Nechtěl trávit další sobotní večer a noc u notebooku. V peněžence našel jen mince. Tím pádem k „Beránkům“ nemůžu, povzdechl si, když je přepočítal.
Nalistoval program, aby se podíval, co zajímavého promítají v bedně. Rafťáky. Aspoň si užiju Kerestešovou v těch bílejch plavkách, rozhodl se, a vyrazil do večerky pro petku piva.

„Bohužel nepřijdu. V 10 odjíždím do Prahy na školení. Budu tam do středy. Pak letím pracovně do Maroka.“
„Ty vole,“ ujelo Jirkovi a rychle napsal: „Co si chytla za flek?“
„Obchodní zástupce Fertilizers Company.“
„Ty rozumíš hnojivům?“
„Zatím ne.“
„A jak ses k tomu dostala?“
„V sobotu mi to nabídl šéf obchodu.“
„Blahopřeju. To já budu od pondělí jen číšník v kavárně.“
„Až za 14 dní přijedu, stavím se na kafe. Pa, musím si jít zabalit.“
„Pa.“

A je to tady. Určitě se s nim sčuchla v pátek a podržela mu. Von jí za to nabídl flek, aby s ní mohl píchat kdykoli a kdekoli… Prasák. Určitě je ženatej a doma ho to nebaví, tak si pořídil mladou kolegyni. Až se jí nabaží, tak ji vodkopne a zdrcená Jarmilka pak bude u mě prstíčkem hrabat. Má smůlu, já nebudu ten, kterej bude hýkat nadšením, že se moh do ní udělat! Zlatý voči, holčičko… No jo… Co ale provedu s načatou nedělí…?

Plácal se doma od jednoho filmu ke druhému, dokud před večerními zprávami nedorazila máma. Bylo na ni vidět, že je sice unavená, ale že to stálo za to…
„Ahoj,“ pozdravila Jirku, „Tak jak ses měl?“ zeptala se rozverně.
„Na hovno.“
Bleskově zvážněla. „Kvůli Jarmile?“
„Ty o tom víš?“
„Jo. Říkala mi to.“
„Vy jste spolu mluvili?“
„No,“ souhlas malinko protáhla, než dodala, „po telefonu.“
„A kdy?“
„V sobotu.“
„Hm… A jak jste si spolu užili páteční akci?“
„Jakou akci…?“ pronesla udiveně.

Jirka musel před jejím výkonem smeknout. Kdyby ji na vlastní oči neviděl a jen o tom slyšel vyprávět, tak by ani na okamžik nezapochyboval o tom, že jde o pomluvu.
„Ty ses mi vo tom v tejdnu zmínila…“
„Jo…? To si nepamatuju. V pátek jsem odjela za Sašou a teď se vrátila.“
Z mámy se stala profesionální lhářka. A možná i příležitostná kurva… A do prdele. Ví, nebo neví, že jsem tam byl taky…?
„Zítra nastupuju do práce,“ vypálil na ní, aby zamaskoval úlek.
„A kam?“ zeptala se překvapeně.
„Do kavárny.“
„A do který?“
„U Lamy.“
„Jak ses k tomu dostal?“
„Viděl jsem na skle papír, že přijmou číšníka, tak jsem se zeptal a vzali mě.“
„A peníze?“
„Minimální mzda plus dýška.“
„Hm… Nějak se začít musí… Večeřel jsi?“
„Ještě ne, ale já si za chvíli v lednici vemu sekanou. Mám na ni chuť.“
„Tak jo…“

Jirka žil v domnění, že obsluhovat lidi je brnkačka. Ano, ale jenom co se příjmu objednávek týče, pak začátečníkovi nastal mazec. Dávat zákusky na talířek, učit se připravovat všechny ty kávy, míchat domácí limonády, a hlavně donést to hostům a nic nerozlít a nerozbít…
Večer měl žhavé nožičky a to prej nebyl „žádnej šrumec“, ale jen podprůměrný den.

Nazítří během pozdního odpoledne mu od Marie dorazila esemeska. „Mám pro tebe připravené peníze a na zítra první práci.“
„OK. Ve středu ráno musím k doktorovi, pak se stavím. Zavolám, až budu venku.“
„Ty jsi nemocný?“
„Ne.“
„Tak se pak ozvi.

Po dvou a půl hodinách odcházel od lékaře o dvě stovky lehčí a potravinářský průkaz „těžší“.
„Můžu přijet?“ otázal se Marie v odeslané textovce.

„Podepiš to tady a tady,“ zabodla Marie prst do A4 a výdajového dokladu.
„Říkala jsi deset, ne osm a půl,“ divil se Jirka napsané sumě na tom podstatně menším papírku.
„Máš desítku. Hrubého. Patnáct stovek je daň, kterou pošlu státu. Máš se mnou podepsanou dohodu o provedení práce do konce roku, tak v případě další akce tě už rovnou vyplatím…“
„A jakou máš pro mě asistentskou práci?“
„Potřebuju, abys rozvez tyhle obálky,“ ukázala na tři hromádky ležící na stole. „Co nestihneš dneska, doručíš zítra.“
„Zítra to nepůjde.“
„A proč?“
„Jsem v práci.“
„Prosím?!“
„Pingluju v kavárně.“

Marie se na Jirku podívala hodně ošklivým pohledem. Vteřinu, dvě ho hypnotizovala jak had svou kořist před útokem, aby následně procedila skrz zuby: „Zmiz mi z očí, nebo budu sprostá.“
Vyřčená slova spláchla Jirkovo odhodlání jí nabídnout, že se teď pokusí všechno doručit.
„Hned!“
Do křiku Marii moc nechybělo, proto se začal rychle zvedat ze židle.
„A ještě dvě drobnosti na závěr,“ zastavila jej v momentě, kdy se chystal vzít za kliku.
Otočil se.
„Odvolávám to, že máš u mě nohy vždycky roztažený. A pak můžeš vzít jed na to, že přijdeš o Jarmilu, protože ta, na rozdíl od tebe ví, co chce… Sbohem,“ a pokynula mu rukou, aby konečně vypadl.
„A je to,“ řekl si Jirka venku. Pašou v harému se nestanu… A živym tácem už taky nebudu!

V rámci zaučování dostal směny od čtvrtka do neděle. Na pondělek a úterek volno, aby pak mohl sloužit do konce týdne, než ho nechají pracovat bez „dozoru“.
Jirku praxe přesvědčila o tom, že „na kafe“ chodí o hodně víc příslušnic něžného pohlaví. Sem tam si ohřál očička o nějakou pěknou ženu, nebo dívku. Ve volných chvílích si pohrával s představou, jak by ji tady pozval na rande, kdyby to chtěl udělat… Že by zkusil: „Nešla byste se mnou na kávu…?“

V neděli večer, když přišel z práce, položil mámě na stůl patnáct stovek z peněz, které dostal od Marie.
„To jsou dýška. Další dostanu příští neděli,“ oznámil.
„Dobře,“ pronesla neutrálním tónem a shrábla peníze se slovem, „dík.“
Jirka čekal, že třeba zahlédne náznak pochybností, odkud ty peníze má, ale vypadala, že opravdu neví, že ji minulý týden viděl v plavkách…
Kývnul hlavou, jakože se rádo stalo a šel se poprat s hygienou, aby mohl padnout do postele.

Dva dny volna Jirka doslova proflákal. Nic se mu nechtělo, protože věděl, že má před sebou pět těžkých dní. Hned ve středu po čtvrté hodině odpolední vstoupily do kavárny dvě ženy. Blondýna a bruneta mezi osmadvaceti až dvaatřiceti lety, odhadl. Když k nim naklusal s nabídkovým listem, zjistil, že blondýnka vlastní pomněnkové oči, o jakých se píše pohádkách. Bruneta měla svou image postavenou na kombinaci velkého výstřihu a šikovné podprsenky. Nedívat se jí do výstavního dekoltu vyžadovalo silného jedince. A tím Jirka byl, alespoň v této chvíli.
Usmál se na ně a okamžitě zmizel za pult, aby si za ním mohl setřít pomyslný pot s čela.
A bylo hůř. Měly vybráno a Jirka musel přijmout objednávku. Udržoval jen krátký oční kontakt a zbytek času předstíral, že je soustředěný na to, aby si vše správně zapsal.
Obě si jeho úporné snahy nedívat se všimly. Vyměnily si krátký pohled a usmály se.
Když dával na talířky čokoládové řezy, zaregistroval, že se na něho zcela nepokrytě dívají. Co je? To mě chtějí rozhodit, abych něco rozbil…? Proč by to, proboha, dělaly? Co by z toho měly…? Škodolibou radost…?
Jirka si dával záležet. Byl sice výrazně pomalejší, ale obsazené byly v tuhle chvíli jen tři stoly a objednávku měl jen pro jeden, tak nějaká ta minuta nehrála roli.
„Vy jste gay?“ zeptala se bruneta, když jim přinesl jemně perlivou vodu a zákusky.
Jirka se zarazil.
„Ne… Nejsem,“ vykoktal. „Jak jste na to přišla?“
„Ptala jsem se proto, že se evidentně bojíte na nás podívat…“
„Nebojím, ale nesluší se, aby obsluhující personál nevhodně okukoval hosty.“
„My to za nevhodné nepovažujeme, nebo to máme chápat tak, že se vám nelíbíme?“
„Líbíte. Dokonce takhle ve stoje je to ještě hezčí, než kdybych seděl, ale jak už jsem řek, nejsem tu kvůli zábavě, ale proto, abych obsluhoval…“
„A není to škoda?“
Jirka s pomocí rukou a ramen předvedl grimasu „Těžko říct“ a odešel pro dvě cappuccina.
Blondýnce při jeho servírování vysekl poklonou, že takhle krásné oči ještě neviděl. Brunetku potěšil obdivným pohledem do výstřihu a teatrálním vzdychnutím.
„No vidíte, jak vám to krásně jde. Ani to nebolí, co?“ pochválila Jirku majitelka obdivovaného poprsí.
„Ne. Ještě nějak vás mohu uspokojit?“
Pohled plný pomněnek se na něho zahleděl a ústa zvýrazněná decentním odstínem rtěnky se zeptala: „Opravdu chcete, abych vám nahrávku vrátila smečí…?“
Obě ženy čekaly na jeho odpověď. Jirka se usmál a z hecu se zeptal: „Kdy a kde?“
Dostalo se mu uznalého pokývání hlavou a pantomimického potlesku.
„Smíme znát jméno tohoto,“ bruneta ukázala levačkou na Jirku, „mladíka, který se nezalekl provokujících žen?“
„Jirka.“

Obě svou rychlou a stručnou odpovědí malinko zaskočil. Asi čekaly, že k tomu připojí i nějaká vycpávková slova…
„Dobře, Jirko,“ vzpamatovala se první blondýna, „my si to kdy a kde promyslíme a dáme vám vědět. Ano?“
Jirka se usmál. Bylo mu jasné, že nikdy žádné kde nebude, ale hru dohrál až d konce.
„Budu se těšit…“
Decentně se uklonil a odešel k „jedničce“, která signalizovala, že by si něco přiobjednala.

V sobotu nějakých dvacet minut po druhé se dveře od kavárny způsobně otevřely, a vešly dvě ženy, na které začínal zapomínat. Zamířily jako minule ke „čtyřce“.
„Dobrý den, milé dámy, co vám mohu nabídnout tentokrát?“ Usmál se na blondýnku dnes oděnou do černého síťovaného trička, pod kterým svítil bílý vršek od plavek. Podstatně zajímavější brunetin hrudník obepínalo bílé tričko bez výstřihu, ze kterého mířily za krk černé šňůrky koupacího úboru.
Ta se opět chopila slova: „Cappuccino, jemně perlivou vodu a nějaký dobrý dortík. Výběr necháme na vás, Blondýne…“
A je to tady. Zase mě Pierre Richard dohnal… S úsměvem poděkoval za objednávku a šel ji připravit.
„Jdeme se dnes vykoupat,“ spustila bruneta, když jim přinesl vody a sachr, „nechceš se přidat?“ přešla bez jakéhokoli přechodu k tykání.
„Určitě by to stálo za to, ale máme otevřeno do devíti…“
„To je škoda… A co zítra?“
„Bohužel vám musím dát znovu košem, sloužím…“
„A co příští týden,“ nevzdávala to.
„To jdu do práce až v pátek.“
„Výborně. Zítra se domluvíme.“
Vo co jim jde? Nejsem žádnej krasavec, ani majitel tučnýho konta. Jsem nikdo, tak proč tak stojí vo mojí společnost…? Než odešly, na nic nepřišel, ale proč nevyužít příležitost vidět je v plavkách, když to nic nestojí…?

Pomněnkové oči si u něho v neděli dopoledne objednaly Caffé latte s sebou a při té příležitosti mu předaly obálku nadepsanou „Blondýn“. Když byl kolem poledního klid, přečetl si následující instrukce.

„Milý Jirko,
očekáváme tě v úterý v pět odpoledne na adrese Křížová 35.
Zajímavé plavky jsou vstupenkou.
Těší se
Ágnes a Angelika“


Která je která? Víc by se mi líbilo, kdyby Angelika byla ta kozatá…
Večer před mámu položil dva litry získané za roli „tácu“. „Od příštího tejdne už pojedu bez dozoru, tak budu mít i vyšší dýška. Jsem zvědav, kolik mi to hodí…“
„Uvidíš…“ a šla si peníze uložit do peněženky.

Před pondělím polednem si Jirka přečetl došlou esemesku.
„Večer přiletím, ve středu budu doma. Uvaříš mi kafe?“
No ne… Ona mě ještě zná? Já myslel, že už o ní nikdy neuslyším, jak vyhrožovala Marie a zatím… To abych se začal stydět, že jsem jí nenapsal ani čárku…
„Jasně. Ozvi se, až budeš moct.“
A to bylo vše. Víc slov od Jarmily nepřišlo. Jirka pokrčil rameny a také nic nového nenapsal. Nějak to dopadne, řekl si a podíval se do lednice, zdali tam má něco přichystaného k obědu.

Pátrání po Křížové ulici jej zavedlo do vilové čtvrti z první republiky. Díval se na dům porostlý břečťanem.
Na vchodových dveřích se skvěla kovářská práce v podobě čísla 35. Na sloupku u branky do předzahrádky byl jediný zvonek. „HOVORKOVI“.
Zazvonil. Přišla mu otevřít blondýnka ve žlutých bikinách, jejichž návrh provázel evidentní nedostatek látky. Naštěstí. Nemravným sousedům asi právě teď vypadávali oči z důlků, protože z malých prsou byly zahaleny jen bradavky, a „trojúhelník“ vpředu zakrýval opravdu jen to nejnutnější.
Navíc šla otevřít rovnou z bazénu, kapala z ní voda a plavky měla přilepené k tělu. Co se v tom bazénu dělo, zajímalo Jirku, protože jí bradavky napínaly „podprsenku“.
Pozdravili se.
Blondýnka odtáhla západku a pustila ho dál. Jirka počkal, až zavře branku, aby mohl jít za ní. A dobře udělal. Pouze „nit“ vedoucí mezi půlky „zakrývala“ plné ženské pozadí, do kterého měl sto chutí si plácnout…
Dovedla jej za barák, kde byl v zemi zapuštěný zastřešený bazén, nyní se staženou střechou. V ústrety mu přicházela z vody vystupující bruneta v bílých bikinách, které měla jen pro formu, protože neskrývaly zhola nic.
„Ahoj,“ přivítala jej slovem a pusou. „Máš toho na sobě trochu moc. Pomůžu ti.“
Než se Jirka nadál, musel zvednout ruce, neboť přicházel o tričko.
„Ahoj,“ dokázal odpovědět až v momentě, kdy před ní stál do pasu nahý.
„Plavky máš na sobě?“ chtěla vědět blondýnka.
„Mám.“
„Hm… To je škoda…“
„Co je škoda?“
„To neřeš a pojď si sednout. Seznámíme tě z našima kámoškama.“
Ukázala směrem k dřevěnému altánu, kde sedělo pět žen.
„Ahoj, Jano, co tu děláš? Tebe bych tu nečekal…“
„To víš, slyšela jsem, že přijdeš, tak jsem si to nemohla nechat ujít…“
„Hele, Ágnes, neměl by jít Blondýn taky do plavek?“ ozvala se ryzí čeština z úst čistokrevné černošky.
„Já s Janou souhlasím,“ přitakala asijsko-česká míšenka s velice zajímavým poprsím.
Škoda, že tu místo dvou tuctových Češek nesedí Eskymačka a Mexičanka, zhodnotil Jirka pětici.
„Tak, co bude?“ obrátila se na něj blondýnka.

Jirka rozepnul knoflík a zip na džínsových kraťasech a stáhl je dolů. Ozvalo se uznalé zamručení na červené slipové plavky.
„Tohle se už dneska často nevidí,“ ohodnotila bruneta jeho vybavení k vodě.
„Hezky se nám otoč do kola, ať si to můžeme prohlédnout…“
Po otáčce ho blondýnka postrčila směrem k prázdné židli pro hosta.
„Hele, nebudu chodit kolem horký kaše a vybalím to na tebe rovnou,“ chopila se slova bruneta, když se posadili.
„Jana říkala, že to uneseš, takže… My,“ ukázala na přítomné ženy, „si říkáme Šťastná sedma. Jsme dívčí klub, který má poněkud zvláštní zálibu. Rádi lovíme slavné muže.“
Jirka se na brunetu podíval udiveným pohledem: „Ale já přece nejsem slavnej…?“
„Jak se to veme… Jsi dost podobnej Pierru Richardovi a nám se Blondýn líbí. Proto jsme se usnesly, že ti nabídneme místo v našem Reinkarnátu.“
Bruneta zvedla ruku, ať mlčí a pokračovala: „Tam sbíráme muže, který jsou někomu slavnýmu podobný. Ty dostaneš pořadový číslo jedna. Bereš?“
„Co to pro mě bude znamenat?“
„Kterákoli z členek, i víc najednou, tě může požádat o doprovod na společenskou akci. Domluvit si s tebou rande, nebo provozovat nějakou sportovní činnost.“
„Jakou?“
„Karty, šachy, dáma, plavání, saunování a jiné pohybové aktivity. Fantazii se meze nekladou.“

Jirka přejel zkoumavým pohledem přítomnou VZS (Velmi zajímavou sedmu), jak si je pojmenoval, a zhruba na tři vteřiny se zadíval do středu stolu. Určitě jsem musel bejt hodnej, protože mi právě do klína spadnul nedávno oplakaný harém… Aspoň na chvíli, než přibydou další „Reinkarnáti“, uvědomil si… Zvedl oči a na přítomné ženy se zazubil. Než se postavil, jednou provždy se smířil s tím, že neobvykle velkému zájmu o „pár“ let starších žen o svou osobu opravdu nedokáže utéct.
Rozpažil ruce do všeobjímajícího gesta a zeptal se: „Zbavíte mě plavek hned, nebo až za chvíli…?“

(Zazvonil zvonec a pohádky je konec.)

Autor

Navigace v seriálu
4.9 26 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
věrný čtenář

Vývoj poněkud nečekaný, ale rozhodně zajímavý. 🙂

Gourmet

Líbí! Moc.

Bobule

Super série, to jako už nebude pokračování? To by byla škoda.

Gourmet

Ježíši – tak to jsem nepochopil! Pokračuj!

Junior

Skvělé pokračování. Nějak nám y toho vypadla Jarmila zajímalo mne jak dopadl jejich vztah, ale asi nedopadl.

JaFa

Skvela serie!

8
0
Would love your thoughts, please comment.x