Nápad 08

„Co si pod tím máme představit?“ reagovala Jarmila jako první.
„Budete ležet na stole, na vás položí jídlo, které si budou hosté nabírat podle chuti. Samozřejmě musíte počítat s doteky jak rukama, tak i jazykem a pusou.“
Marie se odmlčela, aby je nechala informaci vstřebat.
„A to je všechno?“ chtěla vědět Jarmila.
„Ano, pokud nebudeš k ničemu dalšímu svolná,“ a znovu poskytla čas na zpracování řečeného.
Jarmila se na Marii podezřívavě podívala.
“To mám ze sebe udělat kurvu?“
„Takhle bych to neřekla.“
„A co je to teda jinýho?“
„Placená soulož před diváky.“
„To jako, že někdo vytáhne šrajtofli a zaplatí si, že se bude moct do mě vystříkat?“
„Musíš souhlasit, jinak má smůlu. Ale spíš chtějí zblízka vidět, jak si to dělaj mladý lidi. Za tohle se platí zvlášť. Rekord drží děvče, který si za večer odneslo skoro šedesát tisíc.“
„Co, proboha, za ty prachy všechno udělala?“
„Soulož s kolegou, jednoho hosta vykouřila i s polknutím, na dalším se projela na koni a nakonec se třemi muži odešla na pokoj, odkud vylezli až ráno. A nejlepší na tom bylo, že když jsem ji vyplácela, tak mi poděkovala, že už si dlouho takhle dobře nezašukala.“
„Na to musíme kývnout hned?“ chtěl vědět Jirka.
„Jasně, že ne, ale když se mi neozvete do pozítří do deseti hodin ráno, tak to nabídnu někomu jinýmu.“
„A to s tím asistentem… Taky do pozítří?“
„Taky.“

Když Marie odešla, ozvala se Jarmila.
„Než se na brigádě celej den plácat za pár korun, to se radši nechám osahávat. Já do toho jdu.“
Jirku její rychlé rozhodnutí zaskočilo. Něco jiného bylo, když byli v soukromí a spolu, ale představa, že by to s ní dělal před diváky, ho nelákala.
Když se kousnu, tak za ty prachy přežiju fungovat jako živý tác, ale to je všechno… Mámě z těch peněz budu přispívat po troškách, aspoň se nebude ptát, kde jsem k nim přišel.
„Já si to do zejtra rozmyslím…“
„To mě necháš jít samotnou?“
„Přinejhorším tě tam doprovodím.“
„Hm…“ zabručela a zklamáním protáhla obličej.

Byl pátek. Jirku čekala dvě velká rozhodnutí a jedna „společenská“ akce.
Necelou hodinu před vypršením termínu, který mu dala Marie, měl ptáka v puse své přítelkyně. Ta si dávala záležet. Snažila si ho zastrčit, co nejhlouběji, aby ho zlomila k rozhodnutí nechat se také obložit jídlem.
Ještě ráno, když k němu přišla, to měl šest ku čtyřem, že to neudělá. Jarmila všechno spolykala, i když to zrovna pro ni žádná pochoutka nebyla. Ale, co by pro svého miláčka neudělala.
„Líbilo?“
Svůj dotaz vyšperkovala provokativním olíznutím rtů, aby naznačila, jaká to byla mňamka.
„To si nemusela. Já to po tobě nechtěl.“
„Neodpověděl jsi mi, jestli se ti to líbilo.“
Znovu chytla uvadající přirození, stiskla jej, aby mohla pronést hranou výhružku: „A zkus říct, že ne!“
„Jasně, že líbilo,“ vysypal ze sebe rychle.
„To si řek v pudu sebezáchovy. Zkus to znova.“
„Ach jo, ty ženy…“ povzdechl si teatrálně.
Posadil se, vzal hlavu své přítelkyně do dlaní a políbil ji.
„Stačí to jako odpověď?“ zeptal se, když skončil.
„Stačí. A řekneš mi, co řekneš Marii?“
„Jo.“
„Co jako jo?
„Jo, jako, že jo… Že do toho jdu,“ dodal, když viděl její nechápavý obličej.
„Já tě miluju,“ a vrhla se na jeho ústa.
Za ty prachy, pomyslel si Jirka a začal přitom hladit pravý prs. Tohle se mi asi do smrti neomrzí. Jen musí být co hladit.

Představovací večeře se nakonec nekonala doma, ale v nóbl restauraci. A nebyli jen čtyři. Jirka nechápal, proč mámin přítel vzal sebou ještě syna. Jirkovi někoho připomínal, jen nevěděl koho. Seděl po mámině pravici, protože Alexandr, jeho otec, v čele všemu „šéfoval“ vlevo od ní.
„Tak na to,“ pozvedl číši se šampaňským k přípitku, „ať spolu dobře vycházíme a na nové nevšední zážitky.“
Trochu zvláštní přípitek pomyslel si Jirka, když si s ostatními ťukal, ale nakonec si řekl, že to bude asi profesní deformace, protože od mámy věděl, že spoluvlastní firmu na zážitky.
Co všichni na tom šampaňským maj, divil se, když poprvé v životě okusil chuť slavného francouzského moku. Zlatá Bohemka. Navenek se však snažil tvářit jako, že je z něho unešený.
„Smím se zeptat, jaký nejzajímavější zážitek vaše firma nabízí?“ obrátil se Jirka na elegantního, stále ještě štíhlého, prošedivělého muže v obleku, který rozhodně nebyl konfekční.
„Proč bys nemohl… Každého baví něco jiného, ale já osobně jsem pyšný na to, že se u nás člověk může proletět ve stíhačce, nebo dvojplošníku z první světové války. Možnost naučit se řídit tank T-34 považuju proti tomu za nudu. A co baví tebe? Co bys chtěl zažít?“
Jirka se zamyslel.
„Prožít jeden den jako král. Třeba jako Ludvík šestnáctý.“
„To je originální přání. Opravdu. Ale zklamu tě, tohle neumíme.“ Pak se Alexandr naklonil směrem k Jirkovi a tišším hlasem se ho zeptal: „A co si zahrát na pašu v harému…? To umíme. Tvoje přítelkyně by v něm byla rozhodně ozdobou,“ a podíval se významně Jarmile do výstřihu, protože seděla přes roh vedle něho.

Měla na sobě šaty, které na ni Jirka viděl poprvé. Stříbrná blýskavá látka obepínala těsně její tělo. Úzká ramínka sváděla k sundání, protože výstřih až k pupíku, který opravdu mnohé odhaloval, vzbuzoval hříšnou myšlenku, že tento „žertík“ přivodí jejich nositelce odhalení ňadra. Nic takového by se však nekonalo. Bránil tomu všitý průhledný monofil.
Když se mu v nich předvedla, a zeptala se: „Jak se ti líbím?“ zjistil, že nemá ani kalhotky.
Samozřejmě to nemohlo ujít ani zbývajícím mužům sedícím u stolu.
„Opravdu? To určitě říkáš jen proto, že tu sedím.“
Kupodivu Jarmile, na rozdíl od Jirky, nečinil vůbec žádný problém přejít na nabídnuté tykaní. „Staříkova“ lichotka ji potěšila, protože jí mírně zčervenaly tváře.
„Neříkej mi, že do něj neseženeš hezčí holky, než jsem já.“
„Jak už jsem říkal, každému se líbí něco jiného. A ty seš holka krev a mlíko a my zkušení z tebe cítíme, že tyhle věci tě baví.“
On s ní normálně flirtuje, došlo najednou Jirkovi. Po očku se podíval na svou přítelkyni a všiml si, že jí to vůbec nevadí, spíš naopak. Podíval se na mámu, co tomu říká, ale ta se na Alexandra usmívala, jakoby to byla pouhá zábavná konverzace. Všiml si, že Jakub předstírá, že se dívá na otce, ale přitom sledoval stejný výstřih, jako on.

„A co takový den v harému obnáší,“ odpoutal Alexandrovu pozornost od Jarmily.
Ten se pobaveně usmál.
„Opravdu ti to musím říkat?“ Znovu se podíval na Jarmilu a ukázal na ni: „Já myslím, že ti to v noci Jarmilka velice ráda předvede.“
Nevěděl, co má na to odpovědět. Naštěstí si s tím lámat hlavu nemusel, protože jej zachránil obsluhující personál, který jim přinesl jídlo.
Jirka žvýkal středně propečený steak, který měl na talíři poprvé v životě, aniž by vnímal jeho chuť. U stolu se teď toho moc nenamluvilo. Sem tam někdo prohodil, co mu chutná.
Bingo! Už věděl, koho mu Jakub připomíná. Viděl ho z kavárny, jak se vede s Bárou. Jarmila ho nepoznala? Asi ne. Byl to jen letmý pohled. Svět je malej, přemítal, všichni se znaj se všema.
Dojedli. Jakub zvedl skleničku a překvapil Jirku nečekaným přípitkem: „Na krásu našich žen.“
„A na jejich divokost, která je kořením života,“ dodal jeho otec a významně se podíval na obě přítomné ženy.
„Jenže, pánové,“ ozvala se máma, „nezapomínejte, že té by nebylo bez příslušné tvrdosti,“ načež si cinkla s Alexandrem a pak Jakubem. Napila se.
Jirka si ťukl jen s Jarmilou, ale až jako třetí. Viděl na ni, že ji Alexandrův zájem o její osobu dělá dobře.
Nedivil by se, kdyby se jí líbil Jakub, protože byl jen o pár let starší než ona a navíc vyloženě typ hezouna, za kterým se otočí snad každé děvče. Jirku převyšoval o půl hlavy, v saku vypadal, že je vlastníkem mužných ramen. Pod pěšinkou hnědých vlasů byl k vidění sebevědomý pohled, který už taky někde viděl.
Jirka si mlčky lámal hlavu. Marně.

Do reálu ho vrátila máma, když se otočila na Jakuba a opřela se rukou o jeho stehno. No stehno. To musí bejt vejš, usoudil, když si uvědomil, jak blízko je mámina ruka u Jakubova těla. Nedopatření?
Ten na sobě nedal nic znát. Dal jí pusu, kterou asi po něm chtěla. Proč? To nevěděl.
Alexandra to vůbec nevzrušovalo, protože se věnoval Jarmile.
Jirka do sebe naráz obrátil obsah šampusky. Ty vole, řekl si, seš tu jak pátý kolo u vozu a dolil si.
Mlčky sledoval dění okolo sebe.
Otec a syn obě ženy bavili veselými historkami, které je za to odměňovaly smíchem a spokojenými, místy až obdivnými pohledy. Jirka do sebe obrátil další skleničku a znovu si dolil. Jeho počínání nevzbudilo žádnou odezvu. Podíval se na Jarmilu. Ta to zaregistrovala, otočila k němu hlavu, usmála se a zase se věnovala Alexandrovi.

„Pánové, omluvte mě na chvíli,“ pronesla máma poté, co Jakub dovyprávěl další historku a ona se pobaveně zasmála.
Vstala a vydala se k toaletám. V červených šatech s krajkovým vzorem opatřené rukávy pod lokty a odhalující nohy asi patnáct čísel nad kolena, vypadala velmi sexy.
Jirka se za ní díval a všiml si, jak na sebe přitahuje nenápadné pohledy mužů sedících u jiných stolů. Taková zákaznice by mi rozhodně proti mysli nebyla, ale… Je to máma!
Napil se. Měl bych něco říct, uvědomil si, ale nenapadlo jej, čím by zaujal, aby to nevyznělo, že něco řekl jen proto, aby něco řekl. Mlčel a rozhlížel se po restauraci.
U většiny stolů seděly páry. Zkušený muž „za vodou“ s výrazně mladší ženou. Hezkou, jak jinak. Jen u jednoho tomu tak nebylo. Ona kolem čtyřicítky, on o pár let starší. Nevypadal na to, že „vrká“, jako ti ostatní. V klidu si povídali u lahve červeného vína. Asi manželé, usoudil.
Usrkl trochu šampusu a položil skleničku na stůl. Všiml si, že se máma vrací ke stolu. Vyzařovalo z ní sebevědomí ženy, která ví, že se líbí. Užívala si to.
To byla pro Jirku novinka. Možná, že ji takhle poznal táta, uvažoval, a zamiloval se do ní. Jenže všechno se časem omrzí.
Do hlavy se mu vetřela, zdánlivě odnikud, vtíravá myšlenka. Že by si Jarmila uvědomila, že jsem z Nemanic a začala pokukovat po někom, kdo by ji zajistil?
Dopil a znovu si nalil.
Tentokrát vzbudil Alexandrův zájem, který se na něho podíval a pozvedl tázavě obočí. Jirka mu pohled opětoval, aniž by jakkoli mimicky reagoval. Dvě vteřiny se na sebe dívali, pak se Jirka znovu zahleděl na skleničku, jejíž stopku držel prsty obou rukou.
Než bych udělal žárlivou scénu, to raděj odejdu. Jenže jak, abych neztratil tvář?
Napil se.
Proč vlastně šel na tuhle večeři i Jakub? Máma říkala, že mu představí svého přítele, a tím je přece Alexandr. Něco mi uniklo? Podíval se na spokojeně se tvářící mámu, pak na Alexandra a nakonec na Jakuba. Z jejich tváří nedokázal vyčíst, zda o nich platí prostonárodní písnička „jeden zepředu, druhý zezadu…“ a já, že bych byl ten třetí, co nemá zrovna náladu. Panenko skákavá, já už přemejšlim o šílenostech.
Nevědomky zakroutil nad sebou nechápavě hlavou.
Všimla si toho máma.
„Co se děje, Jirko?“
„Nic se neděje,“ dopil naráz zbytek šampaňského, postavil skleničku na stůl, strojeně se usmál a pronesl: “Jen si musím odskočit.“ Rychle se postavil a zatočila se mu hlava. Chytil se židle a zůstal chvíli nehybně sát se zavřenýma očima.
„Je ti dobře?“ zeptala se ho Jarmila.
„Všechno je v pohodě, jen se mi zatočila hlava.“
Pustil se židle a odešel na toaletu.
Jeho krok začal postrádat jistotu. Co je, divil se, vždyť jsem toho tolik zase nevypil.

Stál u pisoáru, měl zavřené oči a čekal, až se spustí proud úlevy. Chvilkové prázdno v hlavě vystřídala myšlenka, že dnešní večer skončí tak, že si ho bude muset vyhonit, protože Jarmila mezitím bude rajtovat na staříkovi a máma si osedlá mladýho.
Bublinky těch žabožroutů ho začaly přesvědčovat, že umí pěkně „zamotat“ hlavu, když se neumí pít.
Pojedu domů, rozhodl se, jinak to se mnou nedopadne dobře.

Alexandr mu objednal taxíka, ke kterému jej doprovodil a řidiči předem zaplatil. Mámě byl jeho odchod tak nějak jedno a Jarmila předvedla aspoň lítostivou grimasu.
Doma okamžitě usnul.
Když se ráno probudil, zjistil, že je v bytě sám.

S Jarmilou se Jirka slyšel až v neděli. Den předtím byla nedostupná. Máma mu v sobotu ve tři ráno poslala SMS zprávu, že se vrátí až v neděli navečer a že v lednici má navařeno.
To věděla dopředu, že nebude o víkendu doma? Proč mi to neřekla? Že by zapomněla? To se mi snad zdá. Přece si nemyslela, že bych ji Alexandra zakazoval?
„Promiň,“ omlouvala se Jarmila do telefonu, „my jsme šli ještě potom tancovat a skončili jsme ve čtyři ráno. Měla jsem toho plný kecky a nevšimla jsem si, že se mi vybil telefon. Chceš se sejít?“
„Já nevím.“
„Ty seš na mě naštvanej?“
Měl jí říct, že žárlil na keci toho starýho proutníka, který mu žrala plnejma hrstma? Ne, to v žádnym případě!
„Ne nejsem. Neměl jsem se vožrat.“
Jarmila na jeho přiznání nereagovala, čekala, s čím přijde dál. Když se víc jak tři vteřiny v telefonu nic neozvalo, zeptala se: „Opravdu se nechceš projít?“
„Já nevim.“
„A co víš?“
„Nevim.“
„Tohle nikam nevede. Hele, miláčku, až budeš vědět, co chceš, tak mi dej vědět. Budu ve střehu. Pa.“
A byl zase sám. Co budu dělat? A vůbec… Chce si mi něco dělat? Chce! Zapnul notebook a vyhledal kategorii „Starý muž“.

„Tak co, jak jste si zatancovali?“ optal se Jirka mámy, když v neděli před sedmou večer dorazila. Doufal, že se podřekne a on zjistí, že Jarmila roztáhla staříkovi nohy. Nic takového se nestalo.
„Jarmila je správná holka. Moc dobře sis vybral. Já jsem vedle ní omládla o dvacet let. Takhle krásně jsem si už dlouho nezatrsala.“
„To jsem rád, že se ti to líbilo.“
„A co ty?“
„Dobrý. Vůbec mě v sobotu nebolela hlava.“
„To víš, kvalitní pití.“
„Mě to teda nechutnalo. Zlatá Bohemka.“
„Když myslíš.“
„A jak sis užila s Alexandrem?“
Čekal, že ho odpálkuje, co je mu do toho, jenže se dočkal překvapení: „Na to, že mu je jednašedesát, je v posteli lepší, než tvůj táta.“
„Hm… Asi seš utahaná, tak tě nechám vydechnout,“ a odešel do svého pokoje.

Marie dovedla Jarmilu s Jirkou ke dvěma úzkým delším stolům překrytými jedním velkým ubrusem. Mezi nimi byla asi dvoumetrová ulička.
„Tady je vaše místo. Až se vykoupete, přijdete sem nazí a cateringová firma vás obloží. Hosté se vás smí jakkoli dotýkat, ale nikam nic strkat. Od obsluhujícího personálu se dozvíte, kdy můžete ze stolu slézt. Pokud se neobjeví nabídka na další akci, smíte jít domů. V opačném případě se budete muset rozhodnout, zda ji přijmete. Volba je jenom na vás. Nikdo vás nebude do ničeho nutit. Pokud se po první odmítnuté nabídce do dvaceti minut neobjeví jiná, končíte. To je vše. Nějaký dotaz?“
Oba zakroutili hlavami, že ne.
„U stolu bude stát člověk, který vám bude k ruce, kdyby se něco dělo. Počítejte s tím, že si tu tak dvě hodiny poležíte. Nebojte, že to nevydržíte, stůl je polstrovaný.“
Marie se podívala na hodinky.
„Už je čas, abyste šli do sprchy. Jděte tady do těch dveří a na konci chodby vlevo.“

Seděli nazí na stole a čekali, až dorazí catering. Od „seznamovací“ večeře v Jirkovi hlodal červíček pochybností. Spala Jarmila s Alexandrem, nebo ne. Jestli ano, tak už týden perfektně mlží, ani se přitom nezačervená. Ani máma se nijak nepodřekla.
Navíc nemohl přehlédnout její proměnu z trápící se podvedené manželky v sebevědomou spokojenou ženu. Dokonce zhubla, uvědomil si. Ne že by předtím byla tlustá, ale teď vypadá rozhodně líp, ohodnotil ji jako muž. Když nyní někde projde, musí se přítomní starší muži převtělit ve slunečnici.
„Vypadáš, jako bys o něčem usilovně přemejšlel…“ vytrhla jej ze zamyšlení Jarmila.
„Nevim proč, ale teď jsem si uvědomil, že je máma štíhlejší a vypadá líp, než když u nás bydlel táta.“
„To víš,“ řekla a přitom rozhodila rukama. „Novej zajímavej chlap, kterej jí to navíc dobře dělá, dokáže zázraky.“
Jirka se na Jarmilu udiveně podíval.
Ta se rozesmála.
„Mluví ze mě zkušenost. Už mám kilo dole.“

„Ahoj,“ uslyšel Jirka za sebou známý hlas. Otočil se a spatřil přicházejícího Jakuba s dalšími dvěma kolegy v bílo-žlutě pruhovaných vestičkách na sněhobílé košili.
„Ahoj,“ odpověděl s notnou dávkou překvapení, „co tu děláš?“
„Aranžéra a toho, kdo se bude o Jarmilku starat.“
„Aha…“
Díval se, jak Jarmilu položili na stůl, roztáhli jí nohy tak, aby byla vidět čárka a začali ji obkládat uzeninou a zeleninou.
Jirka stál a asi dvě minuty se díval na proměňování své milé v… V co vlastně? Talíř? Mísu? Švédský osahávací stůl? Nevěděl.
„Ahoj,“ ozval se za ním mladý ženský hlas.
Otočil hlavu a spadla mu čelist. Doslova.
Ráchel se rozesmála.
„Kdyby ses viděl… Škoda, že nemám u sebe mobil, hned bych si tě vyfotila.“
I ona a její dvě kolegyně měly stejné vesty a košile jako mladí muži obskakující Jarmilu. V černých vypasovaných kalhotách měly prdelky k nakousnutí.
„Ahoj,“ dostal konečně ze sebe, „asi jdete na mě, že jo?“
„Bystrý chlapec,“ pochválila jej a rukou mu naznačila, aby si lehnul.
Poslechl.
Na nohy mu položily trsy hroznů a banány. Pupík posloužil jako miska pro med, kterou obkroužil trojitý kruh vlašských ořechů. Penis ozdobený šlehačkou, ohraničily jahody. Zbytek těla pokrývaly proužky pomerančů, mandarinek, jablek a dalšího ovoce.
Už věděl, proč mu Jakub byl povědomý. Obrátil se totiž na Rachel s dotazem a oslovil ji přitom ségro. Navíc dvojčata, jak zjistil, když spatřil jejich obličeje vedle sebe. To si ze mě ten nahoře dělá prdel.
Jirku zaujala malá skleněná nádoba stojící vedle Jarmilina levého kolena, ve které byly očištěné mrkve. K čemu tam jsou?
Odpovědi se nedočkal, protože do místnosti vešla Marie, zatleskala a pronesla: „Všichni na místa! Začínáme.“

Jakub vytáhl jednu mrkev z nádoby a ohnul se nad klín jeho přítelkyně. Víc neviděl, protože mu Rachel nasadila na oči masku na spaní.
Nejvíc šla na odbyt šlehačka. Jirka se to snažil neprožívat, protože si říkal, že to jsou určitě samý hodně starý ženský, kdo olizuje jeho penis. Marně. Zkušenost je zkušenost. Tuhnul, až ztuhnul. Střídaly se na něm jak ruce, tak ústa. Asi existovala možnost vsadit si, za jak dlouho se mu postaví. Možná, že se jeho tuhoň stal „fotomodelem“.
Najednou byl okolo jeho stolu klid. Špicoval uši, co Jarmila, ale nic neslyšel. Jak dlouho se nic nedělo, nedokázal odhadnout. Zákonitě zvadl.
Pak slyšel přicházet rozjařenou „partičku“ žen. Nedokázal určit, kolik jich bylo. Slyšel tři hlasy, které „usvědčovaly“ jejich majitelky, že jim je něco mezi čtyřiceti až sedmdesáti. Dobrej rozptyl. Takže vim prd. Ale určitě se na mladý masíčko přišly podívat spíš báby, než něco mladšího. Podle kroků usoudil, že se rozestavily kolem jeho stolu.
Chvíli bylo ticho, než se energicky znějící alt zeptal: „Tak, holky, která začne?“
Jirka zbystřil a čekal, co se bude dít. Žádná odpověď. Asi si dávají pohledy přednost, usoudil. Nebo se před sebou stydí. Kecat o tom u skleničky jde snadno, ale proměnit pak svoje slova v činy je už horší.
V ten moment přejel po jeho bojovníčkovi prst. Dvakrát. Že jsem radši „nedržel hubu“, povzdechl si. Druhá ruka mu pohladila šourek. Vzápětí ucítil další dvě ruce. Jednu na pravém stehně, druhou na břiše. Začaly jej hladit. Penis uvěznily něčí prsty a začaly jej pomalu honit. Levou bradavku zakryl kopeček šlehačky.
„Tak se nestyď a slízni ji,“ znovu se ozval energický alt.
Raději nemyslel na to, čí je to jazyk, který vyslyšel pobídku své „vůdkyně“.
Bojoval, aby penis zůstal v trpasličí velikosti, ale ten měl svoji „hlavu“. Bytněl. Dokonce velmi ochotně.
Prsty jedné ruky, nahradila dlaň druhé. Zkušená masérka, zhodnotil její snažení. Musel si přiznat, že ho tahle hra začíná bavit. Ideální by bylo, kdyby to byl on, kdo celou akci řídí. Škoda, že není pašou v mladém harému. Na kolik by mě ta sranda u Alexandra přišla?
Moment… Proč bych měl za to platit. Stačí se vetřít Vilemíně na nějakou hromadnou akci a tam pár žen k tomu ukecat.
Žalud pojala ženská ústa a začala jej kouřit. Dobrý, ohodnotil jeho majitel předváděný výkon. Vzrušení se rychle přenášelo zespoda nahoru, čehož si ženy nemohly nevšimnout.
„Děláš to dobře, Álo, začíná se rozehřívat,“ ozval se na ženu nezvykle chraplavý hlas. „Až budeš chtít, tak tě vystřídám.“
Netrvalo dlouho a štafetový kolík obhospodařovala druhá členka „partičky“. To se na mně vystřídaj všechny?
„Škoda, že se tu nesmí fotit. Moc ti to, Alžběto, s tím ptákem v puse sluší.“
Jmenovaná zastavila pohyby hlavou, a aniž by se zbavila svého „lízátka“, natočila hlavu směrem, odkud se ozvala poznámka o focení.
Jirka cítil, že udělala nějaký prudký pohyb. Asi jí ukázala fakáče, domýšlel se. Po tomto extempore pokračovala v dalším orálním uspokojování.
Spermie se začaly připravovat k opuštění Jirkova těla. Stály seřazené před bránou a čekaly, až se otevře. Marně. Stimulace vedoucí k jejich otevření skončila. Penis mu trčel do prostoru. Všechny ruce, které ho doposud hladily se z jeho těla, stáhly.
„Moc by si chtěl stříkat, viď? Ozval se pobavený hlas „vůdkyně“.
„Pochop, že to ti nemůžeme dovolit. My si přišly hrát, a kdybys teď vystříknul, tak máme nepoužitelnou žížalku a ne tenhle mladý kůl. I když by se žádná z nás nezlobila, kdyby byl udělanější… Ale nepropadej pocitu méněcennosti. Tvůj pícháček je naprosto dostačující. Že mám pravdu, holky?“
Jirka slyšel dvě souhlasná zamručení, chraplavé: „Máš,“ a víc nic. Asi jen kývly hlavou, usoudil.
„Tak, holky, jdem na druhý kolo. Která chce začít?“

Tentokrát cítil, jak se někdo opřel o stůl po jeho levé straně a během chvíle se penis znovu ocitl v něčích ústech, která ho dovedla opět pod vrchol a nechala toho.
Jsou to mučitelky. Co mučitelky. Sadistky, spílal jim v duchu, když ho ani na pošesté neudělaly. Jestli to zopakujou ještě jednou, tak zešílím.
Zopakovaly a on přesto nezešílel. Slyšel, jak se bez slůvka rozloučení vzdalují. Touha po úlevě byla obrovská, jenže Rachel ho plácla přes ruku, kterou mířil k penisu. Chtělo se mu řvát, že tohle nemyslí vážně. Vždyť je to k nevydržení! Zkusil to podruhé. „Nenápadně“. Marně. I podruhé byla jeho ruka bita.
To jsou kurva těžce vydělaný peníze. Až skončím, okamžitě si to ve sprše udělám, přísahal si a začal raději myslet na to, co jako asistent bude pro Marii vykonávat.
Nakonec své předsevzetí nenaplnil, protože dlouhou nečinností „vychladnul“, neboť nikdo další se už k němu občerstvit nepřišel.
„Máš padla,“ slyšel říkat Marii, „žádnou nabídku pro tebe nemám.“
Rachel mu sundala pásku z očí. Vedlejší stůl byl prázdný. Ukázal na něj a podíval se na Marii. Než stačil cokoli říct, dostal odpověď: “Tři muži si zaplatili hodinu tance a Jarmila souhlasila. Ty můžeš jít domů. Po neděli se ti ozvu kvůli penězům. Teď mě omluv mám další povinnosti. Kdybys něco potřeboval, obrať se na Rachel. Ahoj.“
.Marie odešla a Jirka si to namířil do koupelny. Na chodbě potkal dvě ženy něco přes šedesát. Bylo otázkou, zda jejich obličej odolával snaze přibývajících let jej zmuchlat přirozenou cestou, nebo tomu pomáhal skalpel. Jedna z nich mu podala vizitku se slovy: „Kdybys chtěl vyzkoušet něco nového, tak se ozvi. My jsme svolné ke všemu, Blondýne.“
„Budu si to pamatovat,“ pronesl a zvedl dva prsty, mezi kterými svíral přijatou navštívenku, na úroveň hlavy.
Napodobil plachý úsměv Pierra Richarda a zmizel jim ve sprše s tím, že tenhle hlas dnes večer neslyšel.
Ještě, než se tak stalo, uslyšel za zády známé chraplavé volání: „Nepotřebuješ umýt záda? My to rádi uděláme. “

Již v civilu se vrátil do „hodovní“ síně, kde na něho čekala Rachel. Kývla, ať ji následuje. Vstoupili do vestibulu, kde čtyři zhruba šedesátníci osahávali ženu v bílých jednodílných plavkách s nohavičkami. Ruce si namáčeli v porcelánovém umyvadle, které stálo asi tak metr od ženy, a v místech, kde se ji dotkli, látka zprůsvitněla.
Když procházel okolo ní, měla zavřené oči, protože jeden z mužů se zezadu věnoval masáži prsou. Druhý ji zepředu vlhčil velblouda. Jirka utrpěl šok. Plavky obepínaly tělo jeho mámy.
Rychle otočil hlavu a bleskově vestibul opustil. Rachel jen nechápavě zakroutila hlavou a šla si po svých.