Těžká práce asistentky 04

Toto je 4 díl z 4 v seriálu Těžká práce asistentky

Každý den se Vendula těšila do práce, stejně jako rozdavačný ředitel. Ráno co ráno probíhala v privátku očuchávací kontrola, kdy pan šéf roztahoval její mladou kundičku, ochutnával krátce jazykem a lísal se k díře nosem. Den co den rajcoval ochotnou micku vibrátory, rozhodoval o jejím šatníku a vymýšlel plány na celou směnu.

Horda papírů ve Vendulčině kutlochu šedla pod vrstvou prachu, protože s nasazením firemní kurvičky, nebyl čas na papírování. Pánové z okolních kanceláří slídili kolem ředitelny a jak se doposud všichni těmto dveřím vyhýbali, tak po příchodu rádodajky, měl každý zaměstnanec potřebu s panem ředitelem konzultovat.

Pod různými záminkami se dobývali k nejvyššímu velení, aby alespoň zahlédli kousek z té šmrncovní štětky. Samotný pan ředitel, který svoji pravou ruku tak rád předváděl a půjčoval, aby se mu vděčně vracela jako jo-jo, pracoval s větším nasazením a úsměvem jako kdykoliv předtím. Stačilo dostat chuť na jemnou kůži, zazvonil na telefon za mahagonovými dveřmi a už se k němu plazila po čtyřech, přesně tak jak to měl rád.
S každým zaklepáním na dveře přivolával zvonkem svoji asistentku, aby byla při ruce, kdyby někdo z jeho poddaných potřeboval pomoc.

Na gynekologii proběhlo konečné vyšetření a bylo zavedené tělísko, aby mladičká coura nepřišla k úhoně jako minulá asistentka. Samozřejmě s profesionálním vyzkoušením samotného pana doktora, který svoji dávku čilých spermií nastříkal do roztažené Vendulky, ihned po zavedení.

Od té doby se nosila jako šperk. Těšila se na litry semene, vykapávání na podlahu i na chuť té hutné, bílé pochoutky, kterou lačně ochutnávala jak kunda tak i jazyk. Nebylo dne, kdy by Vendulka v práci zahálela. Nechala se posílat do kanclíků na patře a vracela se s důkazy, za které byla chválena šéfem v privátku.

Stejně jako v den, kdy proběhla tradiční ranní kontrola oholeného mezinoží. Ředitel si znovu užíval vystrčené micky pěkně zezadu, hladil a dráždil prstem, zabodával všechny vibrátory, co byly po ruce a rajcoval mladinkou couru na celý den.

„Kolik máš uděláno z těch papírů, co jsem ti první den dal?“ vyzvídal šéf a tlačil vibrujícího obra do rudé Vendulky.

„Ještě nic, pane řediteli. Nebyl pořádně čas,“ vzdychala přes ramínko k zadečku, do kterého jí zrovna řídící cpal druhý lofas na baterky.

„Nebyl čas? A co jsi dělala, že nebyl čas?“ hrál si na nazlobeného říďa a otíral bouli v kalhotech o stehýnko v silonkách.

„Musela jsem pracovat tam, kde jste mě poslal, pane řediteli,“ skučela coura a mrskala jazykem.

„A jak jsi tam pracovala, ty děvko, co? Co jsi tam dělala?“ tahal už tuhý ocas z puntu, aby Vendulu dráždil ještě víc, protože moc dobře věděla, že na jeho kopí přichází řada jako poslední. Byl nejlepší, nejmocnější, nejúchylnější a hlavně, královsky ji platil. Trčel děvce do obličeje a nechal na sebe dýchat nadržený vánek z rudých rtů mladé čubky. Byla malinký kousek od sladké jahody a chtěla si aspoň líznout. V téhle chvíli se neodvážila být za drzou. Věděla, kdy si to může dovolit a tak si nechala tvrdolína jen bimbat před obličejem a natahovala vůni chlapské chlouby.

„Vypomáhala, pane. Podávala spadené tužky, utírala prach, zalévala kytky, všechno, co jste mi nařídil,“ nechala se hypnotizovat zralým údem a po pravdě odpovídala.

„Cos měla na sobě, ty mrcho?“ přihoňoval ocas se žaludem opřeným o špičku Vendulčina nosíku.

„Co jste mi nařídil, pane. Nic,“ přiznávala se dál Venda a vyplazovala špičku jazyku, i když si dávala pozor, aby se nedotkla bez dovolení.

„Byla jsi nahá! Nahatá kurva, která se ukazovala! Hulilas je?“ pokračoval ve zpovědi honimír a potěšeně sledoval, jak rudý obličej čubky svádí boj s nadržeností a poslušností.

„Hulila jsem je, pane. Všechny, koho jste nařídil. Šukala jsem s každým, protože to všichni chtěli, pane,“ roztřepala se Vendula ve chvíli, kdy jí ředitel opět těsně před koncem vytáhl oba vibrátory a naplácal nadrženou prdel.

„Nahoď se do klidu, no ták. Buď cudná. Musíš být slušná, víš. Uklidni se. Pššššt,“ hladil rozdováděné tělo, aby co nejdřív zapomnělo na neprožitý orgasmus. S oblibou sledoval výraz tváře mladé kurvičky, kdy nebyla už schopna mluvit a jen se vnitřně smiřovala s tím, že tahle bolest brzo rozkvete ve slast a uslyší to opět celé patro.

Poslušnou ji vyloženě miloval. Po pohlazení jí znovu poplácal jako klisnu a pobídl do práce. Namustroval si ji do síťovaných hadříků, které kdyby nebyly, měly by větší efekt a spokojeně ji následoval nadrženou do pracovny.

„Mám chuť se na tebe dnes dívat celý den. Dnes budeš tady se mnou,“ usadil ji proti sobě a sám šel uvařit kávu. Měl potřebu ukázat, že o ní chce stále pečovat, aby nikdy neutekla. Vendulka čekala na šálek voňavé černoty, jako by to byl denní rituál. Se samozřejmostí a bez poděkování se nechala obsloužit a protože vycítila okamžik, kdy měla navrch, poptávala se po nějaké náplni dnešního dne.

„Ty jsi neskutečná mrcha. Dnes budeš jen moje říkám!“ práskl ředitel vztekle do stolu.

Venda se jen sebevědomě opřela do opěradla, roztáhla nohy a pročechrala si vlasy, aby hned v zápětí dala najevo unuděný souhlas. Oka síťového oblečku vystavily chtivou pičku i obě bradavky. Stačilo jen ručkou pohladit, což udělala hned po zívnutí, aby nenechala velitele dlouho v klidu.

„Nezkoušej to na mě! Povídám, že dnes budeš za slušnou a jen pro mě!“ vyhrožoval nevděčné slečince, i když při pohledu na ni tál jako kostka ledu.

To byl pravý impuls k tomu, aby tygřice zasunula dva prsty mezi pysky a vyplazovala jazyk jako by sekala mečem. Klekla na všechny čtyři a prdelí k šéfovi se plazila ke dvěřím. Razantně si šla za svou chutí. Táhlo jí to ke komukoliv z patra víc, už jen proto, že panu řediteli dnes nechtěla dát vyhrát. Půlky se jí převalovaly a kozy houpaly jako zvony. Jen si házela hřívou a tlačila dál kolena do koberce.

„Stůj ty mrcho! Dobře! Budeš mít, co jsi chtěla,“ hraně zjihl šéf a s boulí na kalhotách vykročil ke klečící štětce. Vzal ji za vlasy a jako na vodítku, si ji vedl do privátu. V kleku se snažila držet krok a od podlahy se odpichovala jak červenými koleny, tak i podpatky, když srovnávala krok s nasupeným velitelem. Zvedala prdel do výšky, nechala kozy bimbat o sebe a s každým přiblížením se k privátku, přemýšlela, jestli nakonec něco opravdu nepřešvihla.

„Já jsem jen provokovala, pane řediteli. Omlouvám se,“ zkusila to na něj pokorně.

„Na strach je pozdě, děvenko,“ přitáhl si ji za kštici víc bolestivě k noze a už ve dveřích do mrdacího separé ji žduchl botou do vyšpulené zadnice. Vendula se rozplácla na zemi a zůstala ležet. Netušila, co má čekat. Jen ležela a dýchala prach z podlahy. Koutkem oka sledovala naleštěné lakýrky, jak špicí odhazují vlasy z jejího obličeje. Viděla padat kalhoty z jemné, česané vlny, sako i košili s kravatou a viděla jak záblesk z naleštěných bot jí oslňuje zrak přímo před ní. Její pán si přidřepnul a ona byla už jen pár centimetrů od trčícího ocasu a visících plných koulí.

„Očuchej si ho. Pokorně! A varuju tě!“ rozkázal a bavil se nad špínou, která s velikou opatrností se jen nenápadně přizvedla, aby se tváří polaskala s chutným utahovákem. Hebce se otírala o tvrdolína, nosem se tulila k jahodě a nasávala čuráčí vůni. Řasami hladila naběhnuté žilky a čelem podebírala oddaně koule plné spermií.

Nechal se laskat. Užíval si krocení neposlušné coury, která nezná hranice.

„Chceš ho?“ dráždil už rozpálenou flundru.

„Ano. Prosím. Moc vás prosím,“ neovládala se Venda. Pokusila se vypláznout jazyk, ale nedopadlo to podle jejích představ. Místo radosti svého Pána se dočkala tvrdé facky. Nestihla se ani dotknout, protože bystrý páneček čekal právě na tuhle její chybu.

„Práskej na postel!“ zakřičel a máchnul přísně paží směrem k letišti.

Pomohl jí zrychlit tempo fackami přes roztřesené půlky a až když klečela na měkké matraci, se rozhodl pro důkladnou převýchovu koženými důtkami. Vendulin pohled sebevědomé šelmy se proměnil v obyčejné strachem vzhlížící korálky.

Přistoupil a koženou rukojeť důtek dal k podržení do bílých zubů dračice. Venda se rozhodla už jen poslouchat a necouvnout ani o milimetr. Poslušně se zakousla do propocené kůže divoké hračky a nenápadně jazykem olizovala tvrdý kousek mezi rty, aby se alespoň malinko dotkla místa, kde velela pánova dlaň.

Ten se věnoval tělu v síťovaném obalu. Jen vztekle zachytil mezi prsty jemný oděv a rozškubnul ho na cáry. Osvobodil křivky, které se těsnily v mřížkách sítě, aby se mohly volně nadechnout a krásně nabobtnat. Odtrhal z těla zbytky visících nití, rozházel je po zemi a nechal Vendulu odkousnout se od nástroje, nachystaného k trestu. Naposledy se na ni zadíval, aby si připomněl její drzost a aby ho neobměkčila její momentální pokora a poslušnost. V rychlosti zasvištěl důtkami ve vzduchu, aby napoprvé spálil Vendulčinu bílou zadnici. Hned na to podruhé, potřetí a dál a bez přestání sešvihával tu nejkrásnější prdelku, která se kdy od něj nechala píchat.

Vendula se zaťatými zuby křivila obličej bolestí, ale hrdě nepohla ani brvou. Pořád se snažila být nad věcí a proto s naprostou oddaností přijímala mlčky rány a nechávala si pálit zadeček bolestivým trestáním. Ředitel máchal rukou zprava doleva, honil si tvrdý ocas a nespouštěl oči z barevně sladěné prdelky jeho osobní coury. Sledoval přechod z růžové, do červené, která překvetla ve fialovou s modrým melírováním a protože už byl řádně zpocený, ustál s bičováním.

Dal důtky opět do zubního držáku mladé děvky a rukama hladil rozpálené rány barevného zadečku. Vnímal hrubost zbičované kůže, doprovázenou občasným syčením, které radši po tomto výprasku znělo jako souhlasné, než protestní. Zblízka se přitulil k potrestané kůži, aby se ještě otřel tváří obrostlou strništěm. Olíznul proužky zdobení z malých podlitin a spokojeně se za zadečkem narovnal, aby ho naposledy ztrestal štiplavým proudem moče.

V pokleku se přidržel měkkého boku, namířil povadlý ocas na rány a pustil proud léčivé limonády. Vendula jen třeštila oči do prostoru před sebou, zakousla se do koženého roubíku a snažila se pálení necítit. I když moc chtěla, nepodařilo se to. Cítila potůčky stékající po stehnech a cítila každičkou kapičku, která zajela do drobných ranek.

„Přeplaz se vedle na koberec, špíno,“ rozkázal, jako by tam vlastně ani Vendula nebyla. S myšlenkami jinde, pozoroval macatou potrestanou zadnici, jak se valí z postele a po čtyřech se před ním plíží na koberec v pracovně. Jako stopující ohař ji následoval s ocasem v ruce. Chystal si ho na soukromou akci a chvíli, která měla patřit jen jemu. Klečící Vendulu žduchnul opět nohou až se svalila na bok, rukama chytil obě už roztažené nohy a přetočil si ji na záda. Drsný koberec se dotkl potrestané zadnice a Vendulka poprvé zkusila protestovat.

„Už ne, prosím. Udělám všechno, ale tohle už ne,“ zkoušela vyjednávat. Nebylo to k ničemu, protože ředitel viděl už jen sám sebe. Její strach ho víc burcoval a tak s radostí zalehl Vendino tělo, nasadil žalud a přirazil až na samotné dno. Skoro se sám dotkl žaludem koberce přes její lůno. Podíval se konečně do prosebných očí, ale ani na vteřinu se nenechal obměkčit. Přišpendlil Vendu čurákem k podlaze a rozjel šoustačku, že ztrestaná prdelka si připadala jako na šmirglu. Nabodával ji a dloubal, rejdil v ní ocasem a místa, která nepoznala důtky, dodělal zdárně o tvrdý podkladový koberec. Syčel a plival jí do tváře, ponižoval ji urážkami, namrdával nestoudné tělo, vyčítal a cítil se při tom jako geroj. Vendula trpěla jako kůň. Bolest ji pohřbívala, do teď vysoké sebevědomí, sto sáhů pod zem, až z posledních sil se pokusila ještě naposledy vyhrát nad potupením.
S velkým přemáháním změnila bolestivý výraz ve tváři, zúžila oči do tygřích zornic, zatnula zuby, přichytila se jednou rukou za hlavou, druhou si přitáhla ředitelovu prdel a sama se odrážela od hrubé osnovy kobercového chemlonu. Přirážela a nechala blaho z kundy prostoupit do podlitin na zadničce. Povedlo se v okamžiku, kdy ředitel vzdal drezúru téhle šelmy a nechal se zespodu ošukat. Nechal po ocasu běhat holou kundu nahoru a dolů, i když sám byl podepřený lokty. Nechal si žalud cumlat krajem dělohy a nechal osobní kurvičku dělat její práci. Vzdal boj s její povahou a jen se chystal k výstřiku do kundích svalů. Nechal se sprostě povzbuzovat a kroutil palce, protože spermie se mu v koulích hádaly, která odtam dřív vypadne. Díval se na mrskající jazyk mezi rty, díval se na zkrabatěný nos a sexy vyceněné zuby a snažil se krotit alespoň ty skákající kozy, aby ještě chvíli vydržel.
Nic ho nedostávalo do varu tak, jako tahle mrcha a pokus o sebeovládání byl naprosto marný, protože mu vracela údery s nehoráznými úroky. Zakousl se do lítajícího cecku, zaryl čuráka naposledy mezi mokré pysky a přišpendlil ke koberci rozjetou čubku jako výstavního motýla. Vyšplíchal se do ní s vítězným křikem a zpocený oddychoval mezi velkými bójkami na hrudníku. Spokojeně prožíval chvíli svého orgasmu a po řádném odležení, se bez ohledu na ženské tělo pod sebou zvedl, odešel se obléknout zpátky do civilu. Pak už jen zasedl ke stolu a lusknutím prstů směrem k Vendě a židli vedle něj dal najevo, že si s ostatními zacvičí opravdu až jindy.

Navigace v seriálu<< Těžká práce asistentky 03
4 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x