Tramvaják

„To nepůjde, mám noční,“ odmítal Pavel smluvené datum sleziny a bez kompromisu ukončil dotěrný hovor, o který ani po těch letech nestál.

Neexistovalo u něj, aby mu cokoli noční směny nabourávalo. Odmítal se s nimi o ně dělit nebo se v nich rušit. Sen živit se jako řidič tramvaje ho držel až do jeho pětatřiceti, kdy si konečně splnil přání a stal se řidičem pravidelné linky. Měl své důvody k tomu, aby se mu práce stala koníčkem a druhým domovem.

Jako vyučený truhlář se dlouhé roky bavil u dřeva, v dílně i přespával, dokud nedostal zakázku na obrovské letiště na míru. O postel si zažádala docela vyzývavá žena, pro kterou v pár chvílích dokázal udělat naprosto vše. Bezhlavě se zamiloval a stala se z něho vynulovaná troska. Ženuška se k němu ihned po svatbě začala chovat jako k majetku, k věci, k nule. Léčila se na něm své komplexy a Pavlovo ego natolik dokopala, že se zavřel sám do sebe.

Z docela fajn chlapíka se stal samotář, milující tmu a ticho. Ve dne se snažil spát, aby se nemusel dívat na milovanou fůrii a proto kde mohl, tam se dral o noční směny. K rozhodnutí na radikální řešení přišel díky své povaze, takže mu nezbylo nic jiného, než utíkat za svým jediným snem, který mu jeho bestie nechala.

Tramvaje a vlaky. Vozy, které rozvezou tisíce lidí za jejich cíly, láskami a potřebami. Vagóny na kolejích, které mají jasně danou cestu, ze které nemůžou špatně odbočit. Cestu, jenž začne prázdným startem a skončí plným cílem. Miloval usedat na odpružené sedadlo, chytat se madla a zvonit cestujícím na upozornění odjezdu. Nikdy si neodpustil pohladit před jízdou všechny blikající a svítící čudlíky na panelu a s každou zastávkou se spokojeně usmíval.

Stal se králem, který najednou rozhodoval o tom, kolik lidí přibude a cítil se jako bača. Nechal všechny nastupovat a rozjel se k další stanici. Projížděl městem, sledoval blikající pult před sebou a díky domácímu nechutenství si vychutnával i cizí slečny, dámy, paničky. V ulicích, na zastávkách či ve zpětném zrcátku se to jen hemžilo něčím, co by chtěl po kousku ochutnávat.

Sex s manželkou byl pro něj utrpením a tak se mu snažil vyhýbat. Nudné dlouhé akce, kdy na ženu měl pomalu šišlat a zdrobněle nazývat každé zákoutí, končily stejně dlouhým monologem, ve kterém nakonec stejně dostal čočku od věčně nespokojené paničky. V těch chvílích ji pozoroval se zaťatými zuby a měl sto chutí na povrch vypustit tvrdého býka.

Burcovala ho svými řečmi tak moc, že měla kolikrát na mále se sejít s její následnicí tváří v tvář. Nevěra se mu příčila, ale už jen pro ten pocit vráceného utrpení, ho lákalo někde sehnat ochotnou kamarádku, která před manželkou sehraje boj o Pavla. Nakonec však brával do zaječích a raději odcházel do práce.

V jeho tramvajovém útočišti si užíval všeho, co mu v životě chybělo. Těšíval se na konečné stanice a pár minut času, kde se oddával mazlení podle jeho gusta. Díky veliké fantazii dokázal ve vteřině celé dva vozy proměnit v šukací doupě a to hlavně v nočních službách a rozjezdových rozpisech.

Cestou k pauze si hlídal kolejiště i všechny ženy, které svážel z bodu A do bodu B. Kódoval do mozku jejich krásu i jasnou vůni a měl je všechny stejně rád. V zatáčce konečné stanice vypustil zbytek cestujících do kolejiště a procházel vozem, aby zkontroloval čistotu a pořádek. Přesto visel jedním okem na posledních ženách jeho trasy a utíkal zpátky do kabinky, oddat se svému jedinému potěšení.

Zhasl světla v obou vozech a zamaskoval tak sebe i tramvaj do černé tmy po noční jízdě. Usadil se na pérovací trůn, opřel do kůže za sebou a pohladil všechny čudlíky před sebou. Jeden po druhém ojel zlehka prsty než na ně zahrál jako na varhany. Poté znovu ladil probuzenou mašinku do klídku a dál se už věnoval všem výstupkům s láskou a jemností.

Ojížděl tlačítko za tlačítkem a představoval si pod nimi tvrdé bradavky všech možných žen, které dnes vozil. Jasně viděl jejich obličeje, které mžouraly očky a nabízely své vnady k dalšímu dráždění. Prs za prsem se složily ve velké množství bradavek a Pavel nestíhal o ně brnkat. Slinil si konečky prstů a ojížděl každý výstupek na madle před ním. Cvrnkal do všech s jemností i důrazem, svlékal se u toho z modrého stejnokroje a připravoval se k tradiční pochůzce.

S rukou na tvrdých čudlíkách slinil už skoro vše před sebou. Dráždil pomyslné bradavky a pochvaloval si, jak krásně stojí. Nahlížel z kabiny směrem do prázdného vozu a vybavoval si sedadla plná skvostných prdelí, čekajících dam nebo stydlivých dívčin. Do jedné tam seděly, nadzvedávaly sedinky a trpěly nedostatkem slasti.

„Tááák, dámy a svlíkat,“ vešel nahý Pavel do tmy, opřel se zády do skleněných dveří kabiny a založil ruce na prsou.

Sledoval vysněné paničky, jak odkládají kabelky na zem. Dívaly se jedna na druhou, při čemž se zbavovaly svých svetříků, halenek, sukýnek i kalhotů. Najednou všechny poslušně seděly ve spodním prádle a olizovaly si rty s představou, jak chutná tramvajákův žalud.

„Líbejte se! Všechny se líbejte!“ stál už uprostřed uličky, když s brkem v ruce pobízel ženské osazenstvo. Dámy se k sobě nahnuly hubičkami, nasály rtíky svých spolucestujících a do tmy bylo slyšet už jen lahodné mlaskání, sání a tiché vzdychání.
„Kozy! Kozy ven! Pěkně si je vytáhněte z podprsenky! Ty taky! Vytáhni je!“ úkoloval Pavel prázdná sedadla.
„Co ty? Ty se stydíš? Proč? Že nejsou takhle velký? Ukaž je, neboj, vytas je,“ pobízel plochou stydlivku na sedadle vedle kojné dámy a natahoval se k oknu, kde ručně přemlouvat mladou dívku s jedničkama.
„No vidíš, jsou venku. Jsou krásný! Neboj se. Taky ti dorostou a budou takovýhle,“ zatřepal s bujnýma šestkama kypré dámy před hubenou slečnou.
„Pohrajte si s nima navzájem. Nestyďte se. Nikdo vás nevidí. Jsme tu sami,“ úkoloval sedící prsatky.

Samice v jeho představách se do sebe navzájem pustily. Olizovaly si dvorce, nasávaly zasliněné bradavky, kousaly se do třešinek až se rozevzdychal celý vagón. Pavel procházel uličkou, kochal se pohledem na mazlící lesbičky a občas jednu z nich vyrušil, protože měl potřebu nabídnout svůj tvrdý klenot.

„Co nakukuješ? Taky chceš? Však počkej, taky na tebe příjde řada. Co ty tady? Nech si tu kundu! Teď jsou v plánu kozy! Dámy, kozte se! Pěkně se natřásejte ať vám krásně skáčou! Bradavky si držte a odrážejte se na zadečku! To je ono, dívejte se na tuhle! Ta to dělá dobře! Skákej, holka skákej! No ty jsou!“ promlouval do vysněného hlučna.

„Pojď mě kouřit. Ukaž to ostatním a ty si to pak taky vyzkouší,“ vytahoval si z davu zralou dámu, o které byl přesvědčený, že manžela doma vysaje jedna radost.
„Jen ho cucej. Ukaž jim jak se to dělá. No to je lahoda. A hoň si ji u toho. Takhle hezky v předklonu ve stoje. Jen si hrábni do kundy a dál kuř,“ zakláněl hlavu slastí a dirigoval imaginární kozatku.
„Pojď sem, teď ty! Ty co ses tak styděla! Jo ty, honem. Ukaž co v tobě je. A ty tady zůstaň! Takhle ohnutá a dělej si dál dobře,“ vábil k sobě plochoprsnici, které cpal pekelně naběhnutý žalud až za mandle.
„Ty se dávíš? Asi moc netrénuješ, co? Jen se dav. Na někom se naučit musíš. No, ale sliny ti tečou teda dobře. Jen si pochutnávej. Dámy, všechny ostatní do fronty tady za tuhle,“ luskal prsty a na hromadnou kuřbu se těšil natolik, že úplně slyšel šramot dámského přesunu. Dál se už jen díval dolů k ocasu, kde se střídala hulička za huličkou, naslouchal dohadům když se o jeho brko ženské vyloženě praly i občas napomínal všechny nadrženky, které nevydržely a vracely se do sedadel roztáhnout nohy a honit si dírku.

„Holky, dneska to vyhrajete jen jedna. Zbytek se staví buď zítra nebo zazvoní u mě doma,“ hrál si na krále Pavel, když si vybíral konečný kus k vystříkání.
„Zůstaneš tu jen ty! Zbytek na místa a honit! Pohlídám si vás. Ty se natoč. Počkej, ještě ty tu zůstaň, aby ses přiučila!“ proháněl si ohon naprázdno, poroučel rozjetým nedomrdnám a rozkazoval dál všem okolo.
„Cítíš ho tam? Jo? Dělá ti tam dobře? Jo? Tak přirážej! A ty co? Vidíš na to? Dívej jak jí tam zajíždí. Poslouchej jak mlaská. Jak je mokrá! Co je? Kam šaháš? Ty bys ho chtěla? Dobře, tak nastav!“ vyměnil si neviditelnou milenku před sebou.

Použitou imaginárku poslal zpátky sedět, zapíchl se do mlaďoučkého masíčka a zabubnoval si o hrudi při myšlence na hordu nadrženek.
„Hoňte se! Já už brzo budu! Tahle je těsná tak, že dlouho nevydržím! Dělejte, chci vás všechny vidět! Nohy nahoru a prsty do kundy. Nešahej na ni! Sebe máš honit!“ přetahoval rolbu na ocasu a mrdal do prázdna s očima zavřenýma.

V osudné chvilce se zaposlouchal do sboru uhekaných paniček, škvírkou zkontroloval třesoucí se cecky a přiskočil k dvojsedáku, kde se vycákal na v orgasmu se třesoucí dámy. Svezl se vysíleně na sedadlo před sebou, utíral si pot z čela a omdléval ve stavu neskutečné rozkoše. Usmíval se sám pro sebe do tmy a odfukoval jako po maratónu.

„Dámy, máte volno. Jde se pracovat,“ naposledy zavelel a zvedl se k odchodu.
Navlékl si zpátky pracovní stejnokroj, zhluboka se nadechl a rozsvítil oba vozy, aby si prohlédl vymyšlené buchtičky za světla. V poslední volné chvíli před cestou zamyšleně zakroutil hlavou. Přesto, že se považoval za zdravého jedince, schopného uspokojit opravdu taková kvanta samic, které se mu zuby nehty držely v paměti, nechtěl se se svými hrátkami loučit. Se zdravým mozkem si prohlížel čalouněné sedáky a už se těšil na další noční, ve které celý vůz obsadí třeba bývalými spolužačkami…

3 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x