Troja 01/02

Toto je 1 díl z 2 v seriálu Troja

květen 1873

Slunce postoupilo po obloze, ale muž klečící mezi kameny jeho žár nevnímal.
„Tady někde to musí být!“ bručel si pod vousy.

Vykopávky pokračovaly pomalým tempem a objevitel ruin bájného města byl nespokojen a sám pomáhal prokopávat se stoletými nánosy s cílem odkrýt nejen město, ale i legendární poklad krále Priama.
Nakonec to vzdal a ve slunečním žáru šel se ukrýt do chladivého stínu. Avšak náhle se s ním zatočil svět, zalapal po dechu, svezl se na zem a upadl do temnoty bezvědomí.

září 1250 př.n.l.
„Co tu sedíš, rychle na hradby!“ proběhl kolem něj muž v plné zbroji. Byl oblečen jako trojský válečník, v ruce třímal oštěp a u pasu se mu houpal meč.

Muž vstal a nevěřil svým očím! Proboha! Místo ruin se kolem něj do výše tyčily pevné zdi a kolem něj se s pokřikem hnalo množství bojovníků. Užasle pohlédl i sám na sebe. Byl oblečen do téhož oděvu i zbroje. Kde se tu, proboha, vzal?
„Co je s tebou, Achile?“ ucítil plácnutí do ramene. Otočil se a spatřil zubícího se zarostlého bojovníka.
„Kdo jste?“ otázal se. „A jak je možné, že vám rozumím?“
„Co jsi pil, Achile, jsi při smyslech?“ divil se bojovník.
„Jsem Heinrich Schliemann, archeolog a tohle je nějaký zlý sen, nebo co!“ rozčileně mával rukama muž.
„Brachu, brachu. Tebe ta medovina nějak zmohla,“ konstatoval muž nad tou řečí.

Heinrich rezignoval. Seznal, že je v dávné Tróji, stovky let před naším letopočtem a nic s tím nenadělá.
„Už jsem v pořádku…ufff… brachu, no, jsi přece…“ snažil se muži napovědět.
„Přece Hektor,“ pousmál se muž. „Pojď, Řekové zaútočili na hradby!“ a pobídl ho k běhu.

Na hradbách už stála celá trojská armáda. Na pláni pod hradbami se jako mravenci valily šiky řeckých bojovníků a táhly za sebou přepadové dřevěné věže, beranidla a žebříky na zdolání hradeb.
Vstříc jim letělo mračno šípů, ale nevypadalo, že by je to nějak zastavilo.
Teprve k večeru, po marné snaze zdolat hradby, se útočníci stáhli a zanechali za sebou hromady mrtvol.
Také obránci měli ztráty, ale spíše zanedbatelné.
Heinrich vyvázl bez zranění a nakonec usoudil, že záhadným posunem časových rovin se dostal do Troje a vtělil se do postavy nějakého Achila, skutečného trojského vojáka.

***

Večer se konala válečná porada.
Trojané řešili, proč je Řekové napadli. Achil se chtěl blýsknout a použil znalosti z Homérovy Íliady.
„Jsou tu přece kvůli Heleně, král Meneláos ji chce zpět.“
„Uštkla tě kobra, že žvaníš takové nesmysly? Koho zajímá nějaká otrokyně?“ rozohnil se král Priamus, statný, asi padesátiletý muž přísného vzezření. „Tu jsme dostali přece darem spolu s dalšími za naše zboží. Spíše nás touží pokořit a rozšířit své državy. Vždyť je tu snad celé Řecko! Sparťané, Athéňané, Thébané!“
Achil se stáhl. Pochopil, že celá Íliada je jen snůška bájí, ač na reálném základě.
Výsledkem porady bylo, že vojsko časně ráno provede výpad z hradeb a zažene Řeky do moře.
„Tak a teď se půjdem pobavit, co říkáš?“ objal Hektor Achila kolem ramen a vedl křivolakými uličkami pryč.

Achil netušil, kam míří, až došli k honosnému domu, mladý otrok jim otevřel a uvedl do sálu, kde již vládla uvolněná zábava.
Proti tomu by Achil nic nenamítal, kdyby osazenstvo netvořili jen samí muži. A ti, nejenže jen nejedli a nepili, ale také se zaobírali sami sebou. A to dost důvěrně! Líbali se, objímali a nejedni už splynuli i v kontaktu nejtěsnějším! Na Achila šly mdloby.

To Hektor se bavil bez zábran. Právě uvolnil svůj úd před obličej otroka, který mu ho hned poslušně začal sát.
„No tak, Achile, dej mu do těla! Jak to máme rádi,“ máchl Hektor rukou k otrokovu pozadí.
„Já bych radši nějakou konkubínu,“ hlesl Achil a Hektor se zatvářil překvapeně.
„Ty a žena? To slyším prvně. Jsi dnes opravdu nějaký divný. No běž si…“ a sám si otroka otočil zády k sobě a s heknutím mu do zadku vrazil tvrdý ocas.

Achil vyšel ven, ale nevěděl, kam se vydat. Asi zaleze někam do ústraní, usne a doufá, že se zase probudí do svého světa. Vtom si všiml nějakého muže stojícího ve stínu.
„Neboj se,“ promluvil neznámý klidným hlasem. „Chci si s tebou promluvit.“
Muž postoupil do světla. Byl to jeden z členů vojenské rady.
„Jsem Agnus. Slyšel jsem tě dnes na poradě, vyprávět o Heleně, že ji chce zpět král Meneláos. To je vskutku zajímavá myšlenka, kdes na to přišel?“
„Četl jsem jednou nějaké básně a tam se pravilo o krásné Heleně, která byla unesena… a její král ji chtěl zpět. Nevím, jak mě to napadlo, byla to hloupost,“ zabručel neochotně Achil.
„Básně pravíš?“ otázal se Agnus. „A nejmenovalo se to náhodou Íllias?“
„Jak to víš?“ vyhrkl Achil zděšeně.
„Protože jsem autor,“ zahučel muž. „A už vím, kdo jsi. Ty nejsi z tohoto světa. Tak jako já. Já jsem napsal ten epos, jsem Homéros a ne Agnus. A ty nejsi Achil. Kdo tedy jsi?“

Achil byl překvapen, že není ve svém údělu sám, ale ze setkání s Homérem úplně ztratil řeč. „Já..já…jsem Heinrich Schliemann, německý archeolog, na vykopávkách Troje jsem upadl a probudil jsem se tady, nechápu to.“
„Nerozumím příliš tvé řeči, ale budiž. Jsi člověk z budoucnosti, jako já. Dám ti radu. Neopovažuj se znova použít slova mých básní! Těší mě, že má díla přežila do vašich časů, ale ne vše je pravdou. Sám jsem tuto dobu nezažil a nyní vše vidím na vlastní oči. Až se vrátím zpět, napíšu to jinak.“
„Jak jste se sem dostal?“ zajímalo Achila.
„Strojem času, jak jinak,“ ušklíbl se Agnus. „Jak ses sem dostal ty? Uvedl jsi do pohybu stroj času, někde tam ukrytý nebo v rozvalinách, jak jsi říkal, zahrabaný. Já taky. Nevím ani jak, ale najednou jsem upadl a ocitl se tady. A stroj času tu někde je. Hledám ho už půl roku, co tu jsem.“
„Stroj času nemáme ani my,“ podivil se Achil, „kde by se tu vzal?“
„Z Atlantidy,“ odtušil Agnus, „ ti mají různé takové věcičky.“
„Atlantida? Kde to je?“

„Bože! Vy lidé z budoucnosti jste tak hloupí a nevědomí. Neznáte Atlantidu? Velkou zemi na západě za Heraklovými sloupy, pohořím, jemuž se tak říká. Za mých časů už se s Atlantidou neobchodovalo, ale zde jejich výměnný obchod jen kvete. Dávají jim zajímavé věci a berou si hlavně otrokyně. Tvrdí, že se u nich nedostává žen. Olivový olej, zbraně, nic moc je nezajímá. Vše prý mají daleko lepší. Já sám jsem je ještě neviděl, ale král Priamus na ně často vzpomíná. Ale už mě bolí jazyk z toho mluvení. Půjdu tě seznámit se skutečnou Helenou a ne s tou z mého díla, pojď!“

***

A zakrátko se muži ocitli v jiném paláci. Zde se to hemžilo muži i ženami a nevázané veselí se tu odehrávalo hromadně, před zraky ostatních.
„Pojď dál, tohle není pro nás,“ Agnus vedl Achila do jiné místnosti. Zde se nacházely též ženy, ale ne celé! Těla měla zasunutá v otvorech ve stěně a na odiv dávaly jen nohy a klín. Zbytek těla nebyl vidět. Některé ženy stály nebo klečely zády do sálu, jiné ležely na zádech s poloroztaženýma nohama.
„Co to znamená?“otázal se Achil.
„To jsou ženy, které chtějí obšťastnit, ale nechtějí být poznány, rozumíš?“ vysvětloval mu Agnus. „Jsou vesměs vdané, a jsou manželkami patricijů a senátorů, kdoví… Pokud máš peníze, můžeš se zde ukojit dle libosti.“
„Já…já nemám peníze,“ blekotal Achil a ohledával se po těle.
Agnus se jen zachechtal. „Nemáš, protože jsem tě právě před chvílí okradl. Musíš si váček hlídat, schováváme ho tady,“ ukázal mu to správné místo.

Náhle se odněkud vynořil hlídač a správce oné tajemné místnosti a mlčky jen nastavil dlaň. Když muži zaplatili, správce kývl a rukou mávl směrem k ženám.
„Jsou vaše,“ zahučel a zmizel.

Oba muži kráčeli kolem žen a hodnotili jejich odhalené půvaby. Náhle Agnus zastavil, uvolnil si ocas, pozvedl ležící ženě nohy a tvrdě do ní vnikl. Za stěnou se ozvalo tlumené zasténání a pak už se dvojice rozvzdychala v rytmickém mrdání.
„Och..och..och,“ sténala neznámá žena.
„Ugh..ty…děvko..uh…uh…jo…seš…úzká,“ funěl Agnus a usilovně přirážel mezi roztažené nohy.
Achil si také vybral jednu, ale hodlal ji nejdříve ochutnat. Zaklekl ji mezi nohy, roztáhl je a pak zarostlý klín přejel jazykem.
„Áááách!“ zasténal hlas a tělo se zavlnilo. Jak se štěrbina rozevírala, tím více žena sténala a uvolňovala šťávy. Tělem házela do stran, a když jí polaskal klitoris, vykřikla už hlasitě.
„Ano…ano…áááách!“

Dál už Achil na nic nečekal a prudce do ní vnikl. Hladce projel až na dno za jejích slastných výkřiků a sténání a pak už ji rytmicky projížděl a nohy ji držel zvednuté za kotníky do výšky. Žena vřískala rozkoší a zjevně si to velice užívala.
Agnus zatím domrdal první ženu a nyní zezadu vnikal do klečícího těla jiné ženy, která to doprovázela slastným hekáním.
Achil ještě párkrát přirazil a cítil, jak do ženy pumpuje semeno. Ta to doprovázela houkavými zvuky a cukáním těla v návalech rozkoše a vyvrcholení.

„Tak kterou teď?“ zeptal se ho zpocený Agnus a stále mrdal svíjející se tělo pod sebou.
„Jsem utahanej,“ odvětil Achil.
„A co Helena, tu by sis nedal?“ nadhodil Agnus.
„A jak…jak…ji najdu?“ zablekotal Achil, kterému se nad tou představou ocas znovu začal stavět.
„Zajdi za správcem,“ poradil mu Agnus a aniž se udělal, našel si další ženu a zarazil do ní stále ztopořené péro.

***

„Helenu, říkáte?“ zaskřehotal správce. „No jistě. Zrovna je sama. Tak jen dál,“ a postrčil ho do nějakých dveří.
Achil vešel dovnitř. Místnost byla zařízena prostě. V podstatě tam bylo jen velké lože a u stěny byl stolek, sedátko a na něm obdivuhodně krásná černovláska jemných rysů a drobné štíhlé postavy.
Po vstupu Achila se postavila, usmála a mezi rty ji zasvítily bílé zuby.
„Jsem Helena a ty?“ pronesla příjemným hlasem.
„Achil,“ zachrčel v okouzlení a dívka mu pokynula k loži. „Pojď a neztrácej čas.“

A šla mu sama příkladem, když uvolnila sponu na lehkých šatech a stanula před ním nahá. Měla krásné souměrné tělo s menšími pevnými prsy a tmavým zarostlým, ale upraveným klínem.
„Ty jsi konkubína?“ otázal se Achil jaksi zbytečně.
„A co myslíš?“ otázala se Helena s úsměvem, popošla k němu a pomáhala mu ve svlékání.
„Jsi krásná…. jako princezna,“ vydechl Achil a cítil její ruku na ocase.
„Možná jsem někdy někde byla, ale teď jsem jen tvoje,“ zastřeně pronesla, dřepla si na bobek a začala ho kouřit.
Olizovala mu naběhlý žalud, jela mu špičkou jazyka až ke kořenu a zase zpět a pak ho vsála do úst, sevřela rty a začala si ho pouštět do krku, co nejvíc to šlo. Achil jen opojeně funěl a jen díky tomu, že už se jednou vystříkal, tu neskutečnou masáž vydržel. Helena po chvíli ustala s kouřením a ulehla na záda s roztaženýma nohama.
„Pojď do mě,“ vydechla, ale pak překvapeně vyjekla, když ji místo ocasu mezi nohy zabořil obličej a začal ji lízat. Tohle jí nedělal skoro nikdo a Helena prožívala neskutečnou rozkoš. Začala sténat a podvědomě rozevírat nohy víc od sebe.
Achil hltavě slízával uvolňované šťávy a jak se otevírala víc a víc, vnikal do ní jazykem co nejhlouběji. Pak už to nevydržel a jazyk nahradil, jako kámen tvrdým, čurákem. Helena jen vydechla a přijala ho v sobě až po kořen, třebaže ji na konci bolestivě narazil na dno.
„Ano…ano…chci tě…celého…dobrý bože…áááh,“ sténala a vzdychla nad razancí a hloubkou přírazů do maxima vydrážděného Achila.
Ten drsně plenil lůno nádherné ženy, ke které mělo přístup jen málo mužů. Teď se pod ním svíjela, sténala, vzdychala a třásla se v návalech slasti. Vášnivě se líbali, potom ji Achil drsně polaskal bradavky mezi zuby a mačkal její rozkošná pevná prsa, až se náhle Helena vzepjala a v momentě se Achil ocitl na zádech a dívka na něm.

Teď měla ocas v sobě zaražený opravdu hluboko, ale hned začala odsedávat a v blížícím se vrcholu mu zaryla prsty do hrudi a rychle pohybovala jen pánví.
„Júúú…úúú,“ hučela a pak silné stahy přiměly Achila k vyprázdnění koulí a semeno jí proudilo přímo do dělohy. Nato se svalila vedle a oba hluboce oddychovali.

Pak Helena vyskočila. „Kdykoliv budeš chtít, budu tady,“ prohodila a nahá odběhla pryč.
Achil pochopil, že je konec a potácivě se navrátil do místnosti, kde Agnus drsně plenil klín už kdoví kolikáté ženy.
„Tak co, měl ses, brachu?“ zasmál se, když si všiml potácejícího se Achila.
„Jsem úplně vyřízenej, je to divoká šelma,“ pronesl ztěžka.
„To se ví. Mě stačí tyhle vdaný kurvičky, viď kotě,“ plácl ženu před zadek a šel ocas zarazit do další.
„Kolik jich obšťastníš?“ zajímalo Achila.
„Někdy dvacet. Nesmíš moc stříkat. Jen protáhnout a jít dál,“ vysvětloval mu Agnus a po pár přírazech se přesunul mezi nohy nějaké korpulentní ženy. Doširoka je roztáhl a za hlasitých stenů za stěnou ji drsnými přírazy mrdal až do výstřiku.
„Óóóó…úúúh!“ ozvalo se zevnitř, jak se žena udělala a Agnus do ní pumpoval svou dávku.

Když odcházeli, místnost už se zaplňovala více muži, takže přítomné ženy si jistě přišly na své. Agnus Achilovi vysvětlil, že Helena je zde nejluxusnější a tudíž nejdražší konkubína. Dnes ji měl zdarma, protože tam byl první zákazník.
„Achila…tedy toho původního, ženy vůbec nepřitahovaly. Byl jen na chlapečky. Správce byl překvapen, že jsi tam se mnou. Napodruhé už bys musel zacvakat dost velkou sumičku. No, aspoň jsi pořádnej chlap,“ plácl ho přátelsky po zádech.
„A jakou Helenu jsi dal do té své Iliady?“ zajímalo Achila.
„No tuhle. Jenže měl jsem jiné informace. Že to byla žena krále Meneláose a ne konkubína a zamilovala se do Parida, přitom ten je naprosto neschopnej impotent a tak dále. Hlavně, že se to dobře prodává a čte,“uzavřel Agnus a odvedl Achila do kasáren, kde zalehli k posilujícímu spánku.

Navigace v seriáluTroja 02/02 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
11 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
dedek.Jeff

Velice zajímavě a hlavně dobře čtitelné nahlédnutí do historie starého Řecka. Jen bych rád věděl, kdo nám napsal pravdu. Homér, nebo ty?

Martin

Opět další vynikající náhled do historie . Když to tak čtu , tak když se natáčela Trója , měli filmaři špatný scénář .
Shocku máš to poutavě a asi po pravdě napsané , když to přiznal i Homér 😉😀

Huhu

Shocku, ty seš normální grafoman. A to je pro nás dobře. Tenhle seriál začíná perfektně a je poutavý. Nezdržuj se čtením komentářů a piš 😄.

Bob Romil

Shock píše povídky tak rychle a často, jako já sem píšu komentáře 🙂 Poslední náhled do historie (Mařík) jsem ti zkritizoval, ale tady jsi opět ve formě. Druhá část určitě odhalí další nečekané objevy a dosud neznámé střípky dějin.

Shock

Nojo, ostatní autoři asi vymřeli. Jeff si stěžuje, že nemá co kontrolovat, nikdo mu nic neposílá, tak ho aspoň já udržuju ve formě. Do vydání druhého dílu si dám klid a pak zas něco pošlu – vyklízím „sklad.“ Něco z Japonska (ač childe mlčí 🙂 , něco z Ameriky, něco z domova, trochu incestu,….

bert9k

Skvělý námět, jak uvést historické nepřesnosti na pravou míru.Pobavil jsem se.

Denis86

Parádní povídka .

Kouba

Domnívám se že autorpovídky je již obstarožní člověk, jehož dosavadní puberta se pozvolna přechází na stařeckou demenci, což se projevuje jednak sílící poruchou erekce a z toho důvodu vzrůstajícím grafomanstvím, zejména v pracovní době když nemá ve firmě v podstatě s co na práci.

Tomáš

jedná se o stejného uživatele jako x.p …. Nenechal tak teď si říká i Kouba. Prosím nekrmme trola a nechme to bez komentáře.

Kittikit

Takhle nas to meli ucit v dejepisu 😁😁😁

11
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x