Tvůrčí krize

Rekonstrukce vedlejšího bytu byla pro Aleše nekonečným utrpením. Neustálý rachot sbíječky, halasení dělníků, nahlas puštěné rádio až do noci, to všechno ho ničilo. Nedokázal se soustředit na psaní, ačkoli se termín uzávěrky nebezpečně blížil. Zbývala mu poslední kapitola, která měla završit dosavadní vrchol jeho tvorby. Přesně věděl, co se v ní má odehrát, jak má skončit, ale písmenka se mu při psaní slévala do chaosu. Tři roky života, tři knihy, které mu změnily život. Z neznámého autora reklamních textů se stal vycházející hvězdou literatury pro mládež. Proto teď bedlivě sledoval hemžení dělníků, kteří od rána odváželi zbytky stavebního materiálu. Zadoufal, že tím všechno končí.

Jeho naděje vzaly za své, když se domem rozlehl hlasitý rachot. Vyhlédl na dvůr, kde uviděl stěhovací vůz a pochopil, že byt má nové nájemníky dříve, než čekal. Postupně však hlomoz ustal a Aleš spokojeně usedl k notebooku, aby se vrátil ke psaní. Přes den byl klid, k večeru ho však vyrušila hlasitá hádka linoucí se z vedlejšího bytu zakončená důrazným zabouchnutím dveří. Nic takového se dříve nestalo, proto znepokojeně hledal příčinu problému. Nakonec našel pod stolem malou díru, která vznikla zřejmě omylem. Přemýšlel, čím by ji zacpal, když zaslechl tlumené dívčí zasténání.

Nejdříve se domníval, že někdo sleduje televizi, sténání však pomalu nabíralo na intenzitě. Rychle pochopil, co se odehrává. 
„Určitě tam masturbuje… prstí se… honí si kundu,“ prolétlo mu hlavou. Přemýšlel, jak dívka asi vypadá. „Třeba je to blondýnka… ne, tmavovláska… určitě má dlouhé vlasy… chtěl bych vědět, jaké má kozičky… nemusí to být nějaké nalejváky, stačily by dvojky, akorát do dlaně… škoda, že tam nevidím, třeba je tam úplně nahá… jestlipak je vyholená?“

Cítil neodbytný tlak v poklopci, který ho vyděsil. Naposledy zaváhal, jestli nemá raději odejít, potom však roztřesenou rukou vytáhl z poklopce ztopořený ocas. 
„Jak je to dlouho, co jsem naposledy souložil? To byla ta knihovnice, po besedě jsem jí to udělal v kamrlíku, zatímco tam na ni čekala ta otravná ženská, která se nedala odbýt.“
Při vzpomínce na hubenou třicítku, kterou klátil na psacím stole, se mu nahrnula krev do hlavy. Přetáhl kůžičku dolů a zadíval se na nalitý, fialový žalud lesknoucí se touhou. 
„Jestli se nechci prozradit, musím to udělat potichu.“

Pomalu dlaní přejel naběhlý úd po celé délce a napnul kůžičku. Další hlasitý výkřik z vedlejšího pokoje rozhodl. Se zatajeným dechem začal onanovat. Strach z prozrazení znásoboval jeho vzrušení. Proháněl ocas s myšlenkou na neznámou dívku. 
„Zajímalo by mě, jestli je úplně vyholená… dneska jsou snad všechny nebo ne? Ačkoli by mi nevadilo ani křovíčko, chlupatá kundička má svoje kouzlo…“

Vedle už se rozhostilo ticho, když s úlevou explodoval do připraveného kapesníku. Vzápětí se dostavilo vystřízlivění. 
„Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Nevím ani, jak je stará. Co když je to nějaká puberťačka? To bych ale podle hlasu určitě poznal…“zauvažoval Aleš a pomalu se propadal do spánku.

Ráno nenápadně vyhlížel z okna skrytý za záclonou, aby zjistil, jak sousedka vypadá doopravdy. Když přes ulici přeběhla drobná dívka ve vytahané mikině, zklamaně se odvrátil. 
„Kolik jí může být, je to vůbec ona? Včera zněla jinak, dospěleji,“ vybavil si v paměti zvuk jejího hlasu.
Přesto celý den zvědavě poslouchal zvuky z vedlejšího bytu. Nahlas puštěné rádio, tlumený rozhovor, vzápětí rozčilená hádka, to všechno dychtivě ukládal do paměti.

Jakmile se setmělo, přestal psát a netrpělivě posedával u zdi. Konečně se dočkal, hudba ztichla a za tenkou zdí se rozhostilo vzácné ticho. Aleš zpozorněl, dlouho se však nic nedělo. Pomalu ztrácel naději, když zaslechl tiché zasténání. 
„Určitě masturbuje, to přece poznám,“ přesvědčoval se v duchu. Nerozhodně přejel dlaní bouli v rozkroku. 
„Místo toho, abych sbalil v baru nějakou nadrženou paničku, tady poslouchám puberťačku, jak se prstí,“ vyčetl si. Vábení ztopořeného ocasu však bylo silnější.
Proti své vůli rozepnul poklopec, aby vytáhl ven nedočkavého kamaráda. S pevně sevřenými rty začal onanovat. Proháněl ztopořeného žilňáka a zapomněl na okolní svět. Jeho fantazie pracovala na plné obrátky. Představoval si mladou dívku, jak se dotýká svého mladého těla, strká prsty do roztouženého přirození a dychtivě prozkoumává kundičku, přitom stále onanoval.
Náhle se mu třísly rozlil slastný pocit. Cítil, jak sperma stoupá nezadržitelně vzhůru, vytřeštil oči a vzápětí s hlasitým výkřikem vyvrcholil.

Vzpamatoval se až po chvíli, otupěle sledoval řídnoucí sperma mezi chlupy a teprve teď mu docházelo, že pokud on slyšel dívku, musela slyšet i ona jeho. 
„Co když se s ní potkám? Jak se mám chovat? Určitě se pochlubí kamarádkám a budu mít ostudu,“ honilo se mu hlavou, když zahanbeně usínal.

Jeho obavy se splnily následující den. Na poslední chvíli si vzpomněl na schůzku s vydavatelem, stihl jen rychlou sprchu a vyběhl na chodbu, kde se potkal s dívkou, kterou viděl letmo včera z okna. Vyměnili si zvědavé pohledy, jako by se vzájemně oceňovali. 
„Zase tak mladá není,“ ulevilo se mu. „Určitě už jí bude osmnáct, možná i víc,“ přesvědčoval se Aleš, jehož pozornost upoutala vyvýšenina ňader rýsující se pod volnou mikinou. „Přesně takhle jsem si je představoval. Žádné dudy, ale hezké dvojky, takové mám nejraději. Jakou má asi kundičku, je vyholená?“ sklouzl pohledem k jejímu klínu, jako by to mohl přes džíny poznat.

Před domem se beze slova rozdělili. Když se Aleš ohlédl, střetl se pohledem s dívkou, která se vzápětí rozpačitě odvrátila. 
„Určitě ví, co jsem večer dělal. Jestli zjistí, kdo jsem, můžu mít po kariéře,“ lekl se.
Přesto večer opět netrpělivě čekal, až se ve vedlejším bytě rozhostí ticho. Když se dlouho nic neozývalo, rozhodl se tentokrát začít sám. Sevřel v dlani napružený ocas, aby s hlasitým zasténáním začal onanovat. V nejlepším se zastavil a zaposlouchal se.
Nejdříve bylo ticho, ale potom se ozvalo tlumené vzdychání. Bylo jasné, že oba ví, co se odehrává ve vedlejším pokoji. Spokojeně se vrátil k onanování, vychutnával si každé přetažení kůžičky, každé zacukání v naběhlém žaludu, dokud s hlasitým výkřikem nevystříkl. Spokojeně potom poslouchal představení, které mu dívka dopřála. Tlumené výkřiky zesilovaly, sténání přerůstalo v jekot, který se nakonec zlomil v osvobozující hrdelní skřek. 
„Ještě nikdy takhle hlasitá nebyla. Asi je doma sama, tohle by rodiče nepřeslechli,“ zamyslel se.

S přibývajícími dny se Aleš těšil na společné chvilky čím dál víc. Několikrát se přistihl, jak zírá na zčernalý monitor, aniž by napsal jedinou řádku. Věděl už, jak se dívka jmenuje.
„Evo, ukliď si ten bordel,“ zaslechl při pravidelném odposlouchávání dění ve vedlejším bytě. Když potom poprvé vykřikl její jméno při výstřiku semene, rozhostilo se za zdí rozpačité ticho, po krátké odmlce se ale znovu rozezněl dívčí hlas plný touhy.

Malinko se rozkmotřili, když Aleš musel neplánovaně odcestovat do Polska řešit vydání své knihy. Celou dobu myslel pouze na Evu, v hotelovém pokoji proháněl ocas s myšlenkou na ni. Po návratu ho však ignorovala s výrazem ledové královny. Po setmění na ni čekal marně. Došlo mu, že musí vysvětlit, k čemu došlo.
„Omlouvám se,“ špitnul při krátkém setkání ve výtahu, „byl jsem v cizině.“
Pohrdavě pohodila hlavou, večer se k němu ale ochotně přidala a on pochopil, že mu odpustila.

Zvláštní vztah pokračoval celý podzim. Při letmých setkáních si vyměnili spiklenecké pohledy, nic však nenaznačovalo, že by mohlo dojít k něčemu dalšímu. Vše se změnilo 19. listopadu, datum si Aleš pamatoval přesně, protože právě dokončil korekturu své poslední knihy.

Bylo pošmurné odpoledne, venku zuřila nevlídná plískanice a on zahlédl Evu, jak chvátá přes ulici. Spokojeně se usmál, věděl, že bude doma sama. Rodiče před malou chvílí odjeli, a to znamenalo jediné. Eva se nebude muset tajit svým vzrušením a užijí si společný, nerušený orgasmus. Náhle ho vyrušil domovní zvonek.
„Můžu k vám?“ zahlédl v pootevřených dveřích zmoklou Evu. „Naši jsou pryč a já nemám klíče.“
„Pojď dál,“ ustoupil.

Vešla dovnitř a zvědavě se rozhlédla.
„Máte to tady pěkný,“ usmála se.
Mokré vlasy jí spadaly na ramena, otřela si rozpačitě kapky stékající na čelo a zkřížila zimomřivě paže na hrudi. „Je tam děsná kosa,“ zadrkotaly jí zuby.
„Vlez si do sprchy, půjčím ti nějaké oblečení,“ zahnal ji Aleš do koupelny.

Když se potom vynořila oblečená v jeho staré mikině a plandavých trenýrkách, zacukal mu koutky úst pobavený úsměv.
„Dal jste mi to vy, tak se nesmějte,“ obořila se na něho vyčítavě.
„Promiň,“ omlouval se.

Schoulila se v křesle, podal jí horký čaj a odešel pověsit její mokré prádlo. Jako poslední vzal do ruky obyčejné, bavlněné kalhotky. Neodolal a přitiskl je na krátký okamžik k obličeji. Ucítil jemnou vůni dívčího přirození, která mu vzbouřila krev. Rychle rozepnul poklopec, aby aspoň na malou chvilku promnul ztopořený ocas.
„Co jste tam dělal tak dlouho?“ vyzvídala po jeho návratu Eva, zatímco usrkávala čaj.
„Nic,“ pokrčil provinile rameny.
„Jen aby,“ kývla bradou k bouli v jeho rozkroku, která ho usvědčovala ze vzrušení.
Ucítil, jak mu obličej zalila červeň. 
„Přece nemůže vědět, co jsem tam dělal,“ mihlo se mu hlavou. „Proč se za to vlastně stydím? Přece moc dobře ví, co dělám každý večer,“ došlo mu vzápětí.
Eva si zamyšleně objala kolena a zadívala se na něho.
„Ukážete mi ho?“ zeptala se tiše.
Alešovi bylo jasné, co chce vidět. 
„Chce, abych jí ukázal čůráka. Jen tak, jako by o nic nešlo,“ orosilo se mu čelo.
Váhavě spustil kalhoty ke kotníkům a vytáhl z boxerek naběhlý úd. Eva ho sledovala s nečitelným výrazem ve tváři.
„Teď jsi na řadě ty,“ řekl hlasem staženým napětím.
Skousla rozpačitě spodní ret, jako by se náhle styděla. Potom však jedním pohybem přetáhla mikinu přes hlavu. Aleš očarovaně zíral na překvapivě velká ňadra, která se před ním objevila.  
„Pokračuj,“ vyhrkl se ztopořeným ocasem v ruce.

Nerozhodně stiskla rty, potom pohodila hlavou a rychle stáhla trenýrky ke kotníkům. Při pohledu na bochánky pysků schované mezi světlými chloupky Aleš zaúpěl touhou. Klekl si před ní a roztáhl jí dlaněmi opálená stehna. 
„Má krásnou, dospělou kundu,“ prolétlo mu hlavou, když zabořil obličej do jejího rozkroku.
Laskal jazykem zduřelý poštěvák a vychutnával si nasládlou vůni mladičkého přirození. Když s hlasitým výkřikem vyvrcholila, schoulila se v křesle do klubíčka a zhluboka oddechovala. 
„Co teď? Snad si ho nebudu muset sám vyhonit,“ lekl se.

„Budete na mě hodnej?“ zvedla k němu hlavu, jako by věděl, na co myslí. „Ještě nikdy jsem to nedělala…“ dodala tiše.
„Kolik ti vlastně je?“ odvážil se zeptat.
„Osmnáct, nebojte,“ usmála se nejistě, když sklouzla k němu na podlahu.

Milovali se na koberci, když si potom Aleš ošetřoval sedřená kolena, vrtěl nad sebou hlavou. 
„Měl bych už mít rozum,“ mudroval. Při vzpomínce na Evinu roztomilou přítulnost, s kterou si vychutnávala své první milování, se mu však na tváři objevil blažený úsměv. Její nesmělé doteky v něm vyvolávaly zvláštní touhu. Ochranitelsky do ní pronikl po dlouhém dráždění, nechal ji odpočinout, když se vzlyknutím přišla o svou nevinnost a teprve potom se propadl do šílenství, při kterém se neovládl a se skučením vyvrcholil do jejího lůna.
„Jestli budu těhotná, tak máš problém,“ zahihňala se s obličejem zabořeným v jeho zarostlé hrudi.

Druhý den se potkali ve výtahu. Eva doprovázela matku, která se s mobilem přitisknutým k uchu hádala s manželem. Nenápadně se střetli pohledem. Aleš zatrnul touhou, která ho překvapila. 
„Je to obyčejná mladá holka, nic zvláštního,“ vyčítal si. Když se ale večer ozvalo tiché, nesmělé zaklepání na dveře, přivítal Evu dlouhým polibkem.

Ani jednoho z nich vlastně nepřekvapilo, když mu Eva po nějaké době oznámila, že je opravdu těhotná, ale to už je jiný příběh. 

Dopředu vím, že mě obviníte, že jsem popis sexu hodně zkrátil. Tak nějak mě to ale k téhle povídce sedlo, takže to berte jako soft verzi mých obvyklých prasáren.

Autor

5 76 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
bigbizz

Tohle byla fakt bomba a ten popis byl taky moc hezký. Jsem rád, že jsi to napsal tak, jak jsi to napsal. Je to super.

Martin

Výborně napsáno. Ne vždy je hodně sexu v povídce známkou kvality. Jako super autor to jistě víš 😉 Tato povídka je zase něco jiného než co píšeš. A je to fakt super. Škoda, že není na konci příběhu poznat jak se jeho múza Eva podepsala na jeho tvorbě. A nebo snad její matinka, po sdělení sladkého tajemství, že je její dcerunka v jiném stavu.

4
0
Would love your thoughts, please comment.x