Urozená nevěsta – část 2.

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Urozená nevěsta

Otto zuřil. Strážného nechal spráskat bičem, že neuhlídal útěk Johany a hned vyslal oddíl jezdců, aby dívku našli. Za každou cenu. Nemohla přece utéct daleko, zvlášť když to tu nezná.
„Obraťte každou chalupu vzhůru nohama! Jak ji najdete, tu chátru, co ji schovávala pobijte… nebo… dělejte si s nima co chcete!“ řval a každý v jeho blízkosti prchal se někam schovat.
Nakonec se zklidnil a houkl na žalářníka.
„Přiveď mi tu první. Ale ne v těch smrdutých hadrech! Anežka ať se o ní postará. A teď sebou hni, mizero!“ a zašel do hradní kuchyně, kde se najedl přímo z hrnců a pak se usadil ve své komnatě a popíjel víno ze džbánu.

***

Když žalářník přivedl Rútu, dívka byla oblečena v čistých prostých šatech, umytá a hlavně pokorná a odevzdaná.
Otto se tvářil přívětivě a seznámil ji s útěkem jejich paní.
„Vidíš, jaká je. Uprchne a vás ponechá osudu. Takto se chová šlechtična ke svým dvorním dámám?“
„Nejsem dvorní dáma. Jsem její komorná,“ odvětila Rúta.
„Zemanka a komorná? Chápu. Váš otec zchudl a neměl na výběr. No to je jedno. Teď seš panská konkubína. Chceš-li se dostat ven i se svou sestrou, posloužíš hezky svému pánu. Pro zbrojnoše je vás škoda. Když jsi čistá, je radost na tebe pohledět. Pohleď mi do klína, i moudí už se na tebe těší.“

Rúta mu musela stáhnout nohavice a obnažený ocas zkoušela sát. Moc jí to nešlo, ač malý ocas bez problémů pojmula až po kořen a mnohem více se jí líbilo, když Otto sklonil hlavu do jejího klína.
To zažila bouři nepoznané slasti, kdy byla chvíli zcela bez sebe. Naběhlý klitoris Otto sál a mnul mezi rty a jí tak přivodil pocity, jež ještě nikdy s nikým nezažila.
Její vnady také stály za polaskání. Pevné prsy jemně mačkal a hnětl, což bylo příjemné a rozhodně to urychlovalo její vzrušení a vyvrcholení.

„Otoč se a klekni si,“ uslyšela Rúta, a jak se Otto přesunul za ni, pochopila, že půjde o ten psí způsob, nehodný pro milostný akt křesťanů. Než se stačila ohradit, prudké vniknutí jí roztáhlo pysky pod tlakem ocasu, který si razil cestu do jejího klína.
„Ááááhhh… bože,“ vyjekla.
Jeho úd cítila ne příliš hluboko, a tak to ani nebolelo. Jen na to nebyla připravena a vlhla jen pomalu.
„Mlč, doroto,“ zasyčel muž a plesknul jí dlaní po zadnici.

Rytmické pohyby ocasu byly příjemné, Otto funěl a snažil se jí mnout visící prsa a přirážel a pleskal tělem o její zadek při každém přírazu.
Rúta, pevně zapřená, cítila pronik a tření tvrdého ocasu, který stále nejevil známky ochabnutí a výronu sémě.

Po chvíli muž ulehl na záda a ona na něj usedla. Nyní byl i jeho malý úd v ní zaražen dosti hluboko. Sama ho vnímala v místech své nejvyšší slasti a s hlasitým sténáním cítila, že stoupá ke krásnému a málokdy pociťovanému vrcholu slasti.
Když jí tělo zalila nádherná rozkoš, Otto se do ní začal trhavě vyprazdňovat. Semeno nasávala děloha a dívka se na něj zhroutila.

Otto vstal a zhluboka e napil vína. Byl spokojený a sledoval Rútu jak si obléká šaty. Její práce zde skončila, muže uspokojila a zbytek noci stráví v čeledníku. Do vězení už se vrátit nemusí, uvažoval Otto. Zítra propustí i tu druhou. Dnes ještě obšťastní žalářníka a zítra poslouží svému pánu.

***

Druhý den však Rútu uvrhl zpět do kobky, když se dozvěděl, že uprchlou Johanu nikde nenašli, zato v lesích narazili na ozbrojence Petra Hlawoty a v šarvátkách s nimi ztratili dva muže.
Běsnění Otty vyvrcholilo příkazem, že ty dvě poběhlice pověsí, ale nejdříve je vlastnoručně vykuchá!
„Stane se zítra v poledne!“ křikl na své muže a vztekle práskl dveřmi.

***

Johana v péči zkušené lazebnice Háty skutečně pookřála a cítila se jak znovuzrozená. Děvečky se jí postaraly o očistu šatů a když Johana předstoupila před Petra při večerní tabuli, zcela oněměl. Johana byla vskutku krásná dívka, a tak jí vysekl rytířskou poklonu a osobně dovedl ke stolu, kde usedla vedle něj. I když dosud nebyla jeho choť a neměla na to nárok, kdo by se svému pánu opovážil odporovat?

„Přemýšlel jsem o vašich společnicích. Pána ze Želiwi pochopitelně znám i když jeho dcery nikoliv. Jelikož jsem panu Želewovi cosi dlužen, záchranou jeho dcer bude můj dluh takříkajíc splacen. Můj bratr Přemek, nikoliv Otto, to jest jeho vymyšlené jméno, překročil veškeré meze a bude potrestán. Nazítří vezmeme jeho Hammerstein útokem.“
„Nebude to příliš nebezpečné?“ Johana se vyplašila.
„Nemyslím si. Zaslal jsem listy i okolním pánům, kterým můj bratr škodí, tak doufám, že se k tažení připojí se svými houfci.“
„A vy tomu budete velet, můj pane,“ vydechla blaženě Johana, jakého bude mít statečného muže. „Budu se za vás modlit.“

Petr ji vzal za ruku a dlouze políbil, až se Johana zapýřila a polila ji horkost. Rozhodně to nebylo nepříjemné.

***

Poprava na Hammersteinu se nekonala.
Před polednem hlásil strážný ve věži blížící se voj pod praporem Petra Hlawoty z Lampenštejna a ze západu se k němu připojující oddíl Jana Havla z Kunštátu.

Otto vytušil, kam ta mrcha Johana utekla a že toto je msta. A s velikou parádou. Bratr ho již několikrát varoval, aby své dědictví spravoval poctivě, jenže on se cítil ukřivděně, že jako mladší bratr zůstal s prázdnou a stal se lapkou a škodil na cestách nejen na bratrově panství, ale i v okolí. Teď za to má zaplatit vlastním životem.

Když vojska přitáhla, hned vzala hrádek útokem. Obránci však nebyli překvapeni, bili se jako lvi a útok odrazili. Obě strany měli ztráty, ale útočníci měli čas.
Do dvou dnů přitáhly další oddíly, hrad sevřely ze všech stran a tvrdošíjně opakovaly útoky, až na několika místech zdolaly palisády, otevřely bránu a nastal konec.
Čeládka vesměs padla se zbraněmi v rukou, děvečky mužům posloužily k potěšení a sám Otto si vyžádal souboj s bratrem. Zajatci i útočníci stáli pospolu klem nádvoří a s napětím sledovali bratrovražedný boj.
Otto bojoval jako šílený, vědom si své neodkladné smrti, buď nyní, nebo později pod katovým mečem a jeho jedinou touhou bylo zabít bratra.
Petr zprvu bratra zabít nechtěl, ale i on si uvědomoval, jaký potupný konec by ho čekal, což si jako rytíř nezaslouží a proto pozměnil své předsevzetí. Jenže Otto se vyznal, bojoval obratně a uštědřil Petrovi již několik ran, naštěstí lehkých. Pak se mu podařilo bratra těžce zranit, jenže ve chvíli, kdy ho chtěl další ranou dorazit, Petr ho proklál mečem přímo do hrudi. Otto zachroptěl a svalil se mrtvý vedle Petra, který upadl do bezvědomí.
Z podzemní kobky byly osvobozeny obě dívky, zubožené nehostinnými podmínkami vězení, spojené s obšťastňováním neustále nadržené posádky.

Hrádek Hammerstein byl vypleněn a zapálen. Ženy, děti a zachovalý majetek byly naloženy na povozy a zajatci šli pěšky. Raněný Petr jel na voze společně s dívkami, které mu děkovaly za záchranu, ve kterou už ani nedoufaly a Knúta mu slibovala, že jakmile se uzdraví, ráda se mu odmění a Rúta horlivě přikyvovala. Jakou odměnu myslí, bylo jasné, ale Petr měl nyní úplně jiné myšlenky… a hlavně bolesti.

***

Dny plynuly a Petr se v péči ranhojiče a Johany zvolna zotavoval.
Dívka u něj dlela celé dny i noci, dávala mu obklady a smáčela mu rty v chladivé vodě, když trpěl žízní a do Petra se zamilovala celým srdcem.
„Díky, žes u mě dlela a já mohl sledovat tvou spanilou tvář,“ řekl, když u mu bylo mnohem lépe.

„Ale, co to pravíš… ehm… já… jsem tak neupravena,“ špitala Johana zrudlá v rozpacích.
„Ne, ne. Jsi krásná i když jsi samou únavou v křesle spala. Mám tě rád a chci tě pojmout za ženu. Není to sice rytířské, když tu tak bezmocně ležím, vezmeš si mě, panno Johano?“
„Vezmu, můj pane… Petře,“ vydechla Johana šťastně a nechala se vzít za ruku, přitáhnout blíže a jejich rty se setkaly v lehkém polibku.
Že to vlastně bylo již předem domluveno, nějak pozapomněli. Nyní se ale opájeli vzájemnou láskou.

***

O dva měsíce později se konala slavná svatba. Přítomni byli i rodiče Johany a panstvo z okolí a společnost se veselila po tři dny.
Urozené panstvo v hradním sále a služebnictvo na nádvoří. S večerem se pak všude ozýval hlasitý smích, pištění dívek a v temných koutech, nebo na slámě a v čeledníku i tlumené sténání při milostném dovádění. I rytíři se ukájeli na hradních děvečkách a tu a tam došlo i na nějakou tu nevěru, kdy si rytíři vzájemně obšťastňovali i své manželky.
Zvláště Kunhuta z Piedestallu byla v této činnosti, mírně řečeno, nevázaná a poskytovala své tělo komukoliv, kdo si řekl. Její manžel Lef z Piedestallu byl zpitý vínem již od prvního dne a chování své manželky nebyl schopen vnímat.
Ostatním dámám chování Kunhuty neuniklo, jenže kromě označení „coura a rejdice“ více nezmohly, protože takříkajíc při činu ji nepřistihly a vlastně se o to ani nepokoušely. Představa, že by s ní třeba zastihly vlastního muže, nebyla příjemná.

***

Třetí den se měla naplnit i svatební noc Petra a Johany.
Petr ji sevřel v náručí a cítil, jak se chvěje. Přeci jen to byla panna a když se chvíle proměny v ženu přiblížila, byla trochu vyděšená.
„Neboj se, drahá…“ a něžnými polibky tlumil její strach.
Johana si dodala odvahu, svlékla se, a jak šaty se zašustěním sjely na zem, schovala se rychle pod pokrývku. Petr se též vysvlékl a nahý k ní přilehl.
„Netřeba se stydět. Jsi krásná,“ odhrnul pokrývku a kochal se jejími tvary.
Johana se pokusila o úsměv, ale obavy v ní stále převažovaly.
„Rúta říkala… že to bolí,“ špitla, ale Petr se pousmál.
„Vím, jak tomu předejít. Nic nedělej a ničeho se neobávej,“ a v polibcích jí jel po těle dolů až do klína.
„Tohle není možné… o tomto mi nikdo neřekl… ahhh,“ vzdychla Johana, když ucítila dotek jazyka v klíně a tělem jí projel mrazivý pocit slasti. „Ááách… dobrý bože,“ vydralo se jí z úst a kmitání jazyka zesílilo.

Cítila, jak se celá otevírá a sama podvědomě roztahovala nohy a přála si, aby to nikdy neskončilo. Tělem jí projížděla jedna vlna slasti za druhou.
Petr jí rejdil v klíně zarostlém tmavými chloupky a soudil, že teď je ta správná chvíle. Dívka byla otevřená a připravená. Vzrušením měl ptáka tvrdého jako kámen.
Johana, zaplněná rozkoší, zprvu nevnímala tlak v klíně, až teprve, když ocas pronikl více do hloubky, vyjekla bolestí.
„Ach… ne… to… bolí… ne… ne… oááááhhh,“ snažila se Petra odstrčit, ale ten prudce přirazil a ocasem projel až na dno panenské pochvy.
Johana cítila bolest a vniknutí něčeho velkého do jejího těla. Nebylo to ale tak nepříjemné, jak se obávala. Petr v ní zůstal chvíli zaražený a nehýbal se. Poté ho pomalu vysunul a přirazil a začal zrychlovat rytmickými pohyby. Johana to doprovodila sténáním a vzdechy.
Petr ji líbal prsa a kmital jazykem po tvrdých bradavkách, což zvyšovalo její slast a rozkoš do nebetyčných výšin. Výstřik semene ale neprovedl do jejího těla, ale na břicho. Povadající ocas měl se stopami krve, také stehna dívky a klín byly znečistěné panenskou krví.

Vstal a nalil oběma pohár vína. Johana se s díky napila a špitla, že ho moc miluje.
„Já tebe také. A nyní, drahá, poskytnem sobě horkou lázeň. Po milování je dobré, jak říká náš ranhojič, omytí tělesného zápachu a nečistot. A ne jak hlásají preláti, že častým mytím sobě přivodíme nemoci. Háta je již připravena a čeká na můj příkaz. Běž první, má milá.“
Oba přes sebe přehodili pláště a Petr přivolal komornou, která je doprovodila do lázně.
Petr s úsměvem pohlížel na Johanino krásné nahé tělo, začal se zaobírat necudnými myšlenkami a vnímal jak se mu ocas pozvolna napřimuje.

Sotva Johana vstala, vlezl po ní do kádě a slastně se protáhl v teplé vodě. Bohužel, oba se tam nevešli, a tak koupel musela být postupná. Johana odešla a usmívající se lazebnice Háta mu začala masírovat a drhnout tělo.
Pak se Petr přesunul na dřevěnou pryčnu, kde se natáhl a Háta poklekla a začala mu tuhnoucí úd sát. Zručně se ho chopila a rytmické pohyby hlavou a pouštění si ocasu hluboko do úst brzy slavily úspěch a Petr ji stáhl k sobě, vyhrnul suknici k pasu a nalehl jí mezi roztažené nohy. .
„Áááhh… pane… pomaluuu… úúh.“ táhle vzdychla, jak do ní prudkým přírazem pronikl.
Petr se ale dál tlačil do stažené pochvy a tato těsnost mu ho krásně masírovala. Háta vlhla pomalu a pro ni byl pronik více nepříjemný. Přesto vzdychala slastně, aby pánovi udělala radost.
Petr ji jemně okusoval bradavky na prsou a to se jí líbilo. Na prsa byla citlivá a rozkoš ji dělalo jakékoliv dráždění. I tahání a mačkání jí přinášelo slastné okamžiky.
Petr ji začal vášnivě líbat a ocasem dosáhl dna pochvy, která konečně začala pouštět šťávy.

Následné chvíle byly souhrou dvou nahých těl, vzdechů a sténání, slasti a rozkoše. Petr jí plenil pochvu strojovými pohyby v celé délce ocasu a silné tření v obou vyvolávalo intenzívní slast stoupající k vrcholu.
„Ano… ano… áách,“ sténala Háta a Petr funěl a soustředěně ji projížděl ve zrychlujícím tempu.
„Jo… jo… jooooh,“ přirazil naposled a trhavými pohyby se do ní vyprazdňoval.

Když lazebnice pána uspokojila a měla se k odchodu, sáhl ještě Petr do kapsy pláště a podal jí několik zlaťáků.
„Za tvé dobré služby,“ podotkl a uklánějící se dívku propustil.

***

Za půl roku Johana otěhotněla a mohla Pertovi pyšně přiznat, že pod srdcem nosí jeho syna. Aby to byl opravdu syn se úpěnlivě modlila. Že porodí manželovi ještě další děti také nepochybovala, ale dát mu syna byla její povinnost.

Když odjela navštívit rodiče, pozval si večer Petr do komnaty Rútu a Knútu.
„Pane,“ uklonily se ve dveřích.
„Dej dveře na závoru,“ řekl Petr a jak tam stál zahalený do pláště, nebylo pochyb, že je jinak nahý.
„Vzpomněl jsem si na váš slib odměny za záchranu,“ a dívky se na sebe podívaly a pochopily.
„Jistě, pane, k vašim službám,“ řekly dvojhlasně. „Co máme učinit?“

„Na počátek se svlékněte,“ a Petr odhodil plášť a nahý usedl na lůžko.

Dívky pak nahé hupsly k němu a vyčkávaly Petr se začal líbat s Rútou, zatímco Knúta mu zamířila do klína a pustila se do kouření ptáka a hravě ho postavila do patřičné tvrdosti.
„Já si ho osedlám,“ požádala Rútu o místo a pak si na něj obkročmo nasedla.
Rúta se mu klínem usadila na obličeji a Knúta si plně užívala výplň tvrdým ocasem.
„Jo… jo… jo,“ sténala slastně, zatímco Petr vylizoval divokou řeku z roztažené kundičky vzdychající Rúty.

Tření a masáž ocasu byla nádherná. Knůta na něj dosedala až po kořen, pánví se na něm kroutila, což jí přinášelo silné pocity rozkoše. Sama si rukou mačkala prsa a vzdychala v přicházejícím vrcholu.
„Už… anoo… ještě… áááách,“ sténala a svírala ho silnými poševními stahy, ale Petr s vypětím všech sil to vydržel a neudělal se.
Knúta se svezla stranou a vydýchávala svůj vrchol, čehož Rúta využila a hned ji vystřídala. Hopsala na něm rychlými pohyby a nastavovala mu prsa k laskání.
„Joooo… ještěěě… vííííc,“ dosedala stále rychleji, a ve chvíli, kdy dosáhla orgasmu ji vyplnil dávkou semene.

Poté se všichni posilnili hltem vína a Rúta se ujala ocasu a jemným, nicméně usilovným cucáním, líbáním, lízáním a sáním se jí ho podařilo postavit a udržovat v patřičné tvrdosti. Nastavila mu v pokleku zadek a vpředu Knútu lízala v klíně a laskala ji prsa.
Petr ji nabodl zezadu a užíval si její těsnost, mačkal ji prsa, plácal po půlkách zadku a Rúta sténala a vzdychala a byla k neutahání.
Petr se přesunul na Knútu.
Ta mu ochotně zapřela nohy o ramena a v této pozici ho pustila hluboko do sebe. Ocas projel houštinou chlupů mezi pysky a zanořil se do pochvy, až narazil na dno.
„Ach… ach… áááách… můj pane!“ zasténala Klára a dál hekala pod rychlými přírazy, které na ní rozjel.
Brzy se dočkala dávky semene a pak už byl Petr vysílen a zemdlen a dívky propustil. Dvě najednou už nechce více. Příště si zvolí vždy jen jednu.

***

Petr Hlawota z Lampenštejna se dočkal vytouženého syna, kterého pojmenovali Záviš.

Po šesti měsících Johana zjistila, že se nedostavil její pravidelný cyklus a že opět je pravděpodobně obtěžkána. Tou dobou už dítě čekala i Knúta. To bylo dozajista Petrovo, jenže ten to nemohl přiznat. Knútu provdal za jednoho ze svých dvořanů a dál plenil klín Rúty a lazebnice Háty, kterým se dařilo prozatím neobtěžkat, i když Petr jejich klíny při výstřiku neopouštěl, jak ho o to prosila Johana.
Ta mu porodila syna Martina, ale dalšímu obtěžkání se bránila tak, že s mužem přestala spát. Ne, že by další dítě nechtěla, ale chtěla tělu dát čas si odpočinout

Petr brzo přišel s prosíkem, že samota v loži ho tíží a že udělá vše, co si milovaná Johana bude přát.
Když tedy spolu po dlouhé době ulehli, dlouze se jen hladili a líbali, jako by se sebe nemohli nabažit. Johana po dvou dětech měla již plnější tvary a větší prsa a těm se Petr rád věnoval, mazlil se s nimi, mačkal je a hnětl a pak rád jazykem smýčil její mokrý klín a laskal malý výrůstek nad štěrbinou, kdy Johana doslova šílela rozkoší.
Pak již doširoka roztáhla nohy, pustila ho hluboko do sebe a užívali si rytmické mlaskavé přírazy, až do oboustranného vyvrcholení.
„Už… draháááá,“ vzdychal Petr v nadcházejícím vrcholu.
„Aach… Petře… co jsi slíbil… ah… božeee,“ sténala Johana ve svém orgasmu a Petr v poslední vteřině opustil její lůno a proudem semene jí potřísnil stehna a břicho.
Slib splnil.

Autor

Navigace v seriálu<< Urozená nevěsta – část 1.
4.3 52 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Marťas

Velmi krásné pokračování. Máš rád kroniky i historii a je to na tvých povídkách vidět. Pro mě a velmi doufám, že nejenom pro mě je to radost číst a vlastně se i netradičně se vzdělávat 😉😁 Budu se těšit na další historické bádání. 👍

Titip

Souhlasím, opravdu povedené a děkuji 🙂

Kittikit

-5, -4, co jste komu udelali?

Gourmet

Hezké, čtivé, bezproblémové.

Denis 86

Ten konec povídky byl skvělý .

5
0
Would love your thoughts, please comment.x