Ve stínu hákového kříže

Kamil odemkl dveře koloniálu a hned se schoval pod boční pult, kde se zakryl posunutou bednou. Takto o něm nikdo nebude vědět a on konečně ukojí svou zvědavost, proč paní továrníková Schwarzekopfová sama osobně chodí k nim na nákup, když ostatní bohaté paničky v městečku na to mají služky. Paní továrníková toto však vždy činila osobně a otec při obsluze vždy Kamila poslal pryč. Po nákupu dáma vyplula z obchodu se spokojeným úsměvem a otec, otočen zády k pultu, urovnával zboží v regálu, byl v obličeji rudý a zhluboka dýchal jak přetopený kotel.
Tomu všemu Kamil toužil přijít na kloub.

***

„Cink, cink,“ ozvaly se zvonky nade dveřmi a do koloniálu vešla paní továrníková. Mezerou mezi prkny pultu Kamil viděl, že je oblečena v hnědém kostýmku a přes ruku měla zavěšený proutěný košík.
„Guten tag… ehm… dóbry dén,“ pozdravila dáma dvojjazyčně.
Byla to čistokrevná Němka, ale jako občanka československé republiky se snažila česky domluvit, byť to zde v pohraničí nebylo ani třeba.

„Vítám vás, milostivá, račte si přát?“ otec ji uvítal tradiční formulí, i když bylo vidět, že jde jen o úvodní divadélko. Tihle dva se přece znali tak dlouho.
„Zde… Verzeichnis aufstellen,“ podala otci papír z košíku, který přelétl očima.
„Jistě, milostivá, jako vždy… služebník,“ a už kmital po obchodě a na pult pokládal zboží, které si dáma hned ukládala do košíku.

Když bylo hotovo a zaplaceno, otec uzamkl vchodové dveře a s dámou se přesunuli do rohu místnosti, kde jí nejdříve vyhrnul sukni nad pas, vysadil na pult, pak jemu spadly kalhoty k zemi a do přítmí zasvítil bílý zadek.
Dvojice si něco šeptala, pak se začala líbat a otec rukama přejížděl ženino poprsí.

Náhle žena vyjekla, jak ji tvrdý úd pronikl do pochvy a tělo se jí propnulo ve slastné křeči.
„Oh… áááh…“ znělo jakoby bolestně, ale ve tváři se jí rozlil šťastný úsměv.
Měla sice pocit zaražení kovové tyče do těla, ale jeho velikost jí přinášela maximální tření jak jím byla zcela vyplněna. Rytmické přírazy cítila až na dně.
Byla jak omámená a toužila cítit mužskou nadvládu, jak do ní zaráží tvrdého čuráka, který v ní vyvolává výboje rozkoše. Dělá si s ní co chce a ona mu drží a přijímá jeho přírazy.
Otec zrychloval a za jejího hlasitého vyvrcholení do ní uvolnil dávku semene. Proud spermatu jí plnil dělohu a v ní to vyvolalo další silný výbuch rozkoše.

Když z ní vyjel, sáhla si mezi nohy a cítila, jak z ní teče semeno potokem.
Otec jí podal plátěný ubrousek, aby se otřela a sám si natáhl kalhoty.
Ona se proměnila zpět v upjatou dámu, poděkovala a opustila obchod, zatímco v obličeji zrudlý otec zamířil do bytu za obchodem.

„Kamile? Kde jsi? Pojď do krámu,“ hulákal a Kamil se vykradl ze skrýše a přišel do obchodu jako zvenku.
„Promiň, otče, byl jsem za Bertou,“ vylhal se.
„Ty s ní ještě chodíš?“ podivil se otec.
„A proč ne? Stalo se něco?“ zeptal se Kamil.

Berta byla dcerou drogisty Hermanna Dicka a vztah Němky a Čecha nebyl ničím výjimečným, nad čím by se někdo pozastavoval.
„No, Hermann teď často jezdí do Německa a pak vede v hospodě podivné řeči o rasové čistotě a nějakých árijcích. Nedá se s ním rozumně mluvit, tak nevím, jestli mu vaše známost taky nebude vadit.“
„Klid. Z toho mraku pršet nebude,“ mínil Kamil a otec jen pokrčil rameny.
Vlastně i jeho žena Marie měla německé předky, tak jako každý druhý zde v pohraničí.

***

Že otec za zády matky šuká paní továrníkovou Kamilovi tak nevadilo, jako spíš to, že on sám si už dlouho nevrznul. A bylo mu už devatenáct let. Měl sice za sebou pár styků, ale to bylo s prostitutkami ve městě, kam ho otec vzal na zaučení, ale od té doby nic.

Berta byla panna, a tak se jejich láska vyvíjela pomalu a něžně. Bylo jí čerstvě osmnáct a její matce Irmě vztah se synem majitele koloniálu, byť Čechem, nebyl proti srsti. Přála dceři to nejlepší a Kamil se jí celkem zamlouval. Občas o tom s dcerou mluvila, ale ta se jí zas tak moc nesvěřovala. Na dotaz o prvních něžnostech nereagovala a jen zrudla.
Matku to nevyvedlo z míry a jen se pousmála.
„Nic mi neříkej, holčičko. Každá si tím musí projít. Až… to… budete… dělati… jen dbej, abys pak nečekala… víš co myslím. Budeš-li chtít poradit… svěř se mi.“

***

Časy se měnily. Otec Hermann nasákl nacistickou ideologií a často jezdil do Německa na srazy strany NSDAP. Doma se stal jedním z vůdců místní buňky SpD a tajně koordinoval špionáž ohledně staveb opevnění na hranicích. Vybetonované těžké objekty i menší kulometná stanoviště ho dráždila, ale přesto věřil slovům vůdce o nastávající tisícileté říší, jež ovládne svět. Tuto ideologii přenášel domů a nelibě nesl vztah Berty a Kamila, jehož považoval za podřadný druh.

„Moje dcera se nebude stýkat s podlidmi… což jsou Češi, Slováci, Poláci, Rusové a vlastně všichni Slovani!“ hřímal a Irma mu oponovala, že když mu všichni tak smrdí, ať se odstěhuje do Německa, ale ona své české přátelé jen tak neopustí.
„I k nám do obchodu chodí Češi a nezdá se, že bys nějak trpěl pod jejich knutou, jak stále hlásáš. Seš s tím už trapnej, abys věděl! Až to vaše běsnění dosáhne vrcholu, četníci tě zavřou a mě to bude jedno!“

Situace doma se však neuklidnila. Hermann se před vlastní rodinou uzavřel, obchod byl otevřený jen Němcům a nakonec se tam i přestěhoval a přespával na otomanu v zadním kamrlíku.
Bohužel, nebyla naděje, že se to v nejbližší době změní a Irma začala strádat. Jako žena, jejíž potřeby zůstávaly nenaplněny…

***

Dveře cinkly a do obchodu vplula paní továrníková Schwarzekopfová.
„Dobrý den, milostivá, čím posloužím?“ ohlásil se od pultu Kamil a dámě povadl úsměv.
„Kde je pan otec?“ rozhlížela se žena kolem sebe.
„Otci nebylo dobře. Leží a úpí… nebojte, není to nic vážného, ale nyní se o obchod plně starám já,“ pousmál se Kamil.
„Ufidíme,“ odtušila dáma a podala mu napsaný seznam.

Když byl nákup dokončen, žena se obrátila k odchodu.
„Počkejte, to je vše?“ zavolal Kamil.
„Was… co vy myslité?“ otočila se.
„Pojďte blíž,“ řekl Kamil a když se přiblížila, zírala na dlouhý úd, visící mu volně z kalhot jak had.
„Mein gott… herrje…Schauder erfasst mich!“ vyjekla, ale očima ho dál fixovala.
„Je tu pro vás. Potřebujete potěšit, že?“
Ja… nefim… ich furcht…“ zrozpačitěla.
„Budu opatrný,“ špitl Kamil.
„Ale ne tady… odpoledne v domku u nas v záchrada… áno?“ popadla paní továrníková košík a opustila koloniál.

***

Domek v zahradě za domem továrníka Schwarzekopfa byl zařízen pohodlně, jak ani Kamil nečekal. Paní továrníková už na něj čekala a líbezně se usmívala.
Kamil konečně měl čas pozorně si prohlédnout zachovalou, asi padesátiletou ženu, která postupující věk umně zakrývala šaty, účesem a líčením. Vedle upracovaného manžela, továrníka Heinricha, který byl starší o dobrých deset let, vypadala pak ještě mladší. Děti neměli, a tak její tělo nebylo těhotenstvím poznamenáno, což zejména u prsou byla důležitá věc. Ty měla už sice mírně povislé, ale nezasažené kojením, stále držely svůj tvar i jistou pevnost.

Uvnitř ukázala na likérník, aby si dali něco k přípitku.
„My si tykat… ano? Ja Anne…“
„Kamil,“ pozvedl sklenku a pak oba pohlédli na široké lůžko. Věděli oba, proč se tady sešli.
„Zde nas nikto nerušit… my liebe machen..a ty… opatherny, ja?“

***

Odložili si oděv, žena přitom ukryta za paravanem. Až pod pokrývkou se k sobě přitiskla jejich nahá těla. Dlouze a něžně se líbali a hladili, což se Anne líbilo, že nešli hned na věc.
Kamil laskal její prsa, vlastně nikdy taková v ruce nehnětl a nelíbal a žena mu tlumeným sténáním dávala najevo svou blaženost.
Pak cítila na stehně tlak tuhého péra a sáhla tam rukou. Bože, jak byl tlustý a dlouhý!
Pomalu ho pohonila a vnímala jak tvrdne a mohutní ještě víc!

Kamil už byl vydrážděný do maxima. Poklekl, přitáhl si ji za stehna a pomalu do ní pronikal.
„Ahh… ooooh,“ zasténala Anne, která naštěstí již zvlhla a pomalu přijímala ten obří nástroj do sebe.
Cítila se jak nabodnutá na rožni, ale bolest se brzy mísila se slastí. Vnímala každou žílu na ocase a každičký pohyb byl spojen se slastným mrazením, které se násobilo.
Zcela se mu poddala, nohy co nejvíc roztáhla, ruce měla volně rozhozené do stran a jen sténala a upřeně mu hleděla do očí.

Pak to přišlo. Tělo jí zalil orgasmus, pak druhý… nevýslovná rozkoš jí prostupovala od nohou do hlavy a Anne byla brzy odrovnaná. Tolik orgasmů nikdy neměla a to obří péro ji dál neúnavně mrdalo a přivádělo k dalším výronům rozkoše, že už to nedokázala vydržet. Sténala a byla jak hadrová panenka a teprve série rychlým prudkých přírazů a poslední doraz, kdy Kamil ztuhl, znamenalo výstřik semene.
„Ohhh… uuuuh,“ funěl, když do ní uvolňoval proud semene a odpadl vedle ní.
Kdyby se Kamil nemusil vrátit do obchodu, jistě by v milování pokračovali, ale polední pauza nebyla nekonečná.

Anne zůstala v domku ležet ještě dlouho, než si byla schopná utřídil myšlenky a promyslet, jak to teď bude s tím potěšením po nákupu. Komu z obou mužů dá přednost…

***

„Dobrý den,“ přišla jednoho dne do koloniálu Irma Dick.
Kamil tam zrovna byl, tak hned přistoupila blíž a šeptem mu sdělila své přání. Ač Němka, česky uměla bezvadně.
„Potřebuji s vámi mluvit. Večer za farou. Je to možné?“
„Ano, paní Dick, budu tam. Něco s Bertou?“
„Až na místě. Zatím na shledanou,“ a jak přišla, zase zmizela.

***

Za farou vedla cesta dál do polí a do lesa. Byl krásný teplý večer počínajícího podzimu. Irma ho vybídla k procházce a mluvila o Bertě i Hermannovi, který jejich lásce nepřeje.
„Víte, Kamile… Hermann žije ve svém světě, uzavřel se v obchodě a hlásá ty svoje názory. Já chci žít v klidu a míru, jako doposud. Vlastně mi zbyla jen Berta. Má vás ráda, nepřijala ty hloupé myšlenky o rasové čistotě a já chci pro ní to nejlepší. Dovolíte velmi osobní otázku?“
„Prosím.“
„Už jste s Bertou… se… milovali?“ zpříma mu pohlédla do očí.
Kamil se zajíkl. Tohle nečekal.
„Jestli nechcete odpovídat, nemusíte. Nechtěla sem vás zaskočit,“ pousmála se Irma nad jeho rozpaky.
„Ale ne, odpovím,“ opanoval se Kamil. „Ne… ještě ne. Nikam nespěcháme.“
„Víte, o co mi jde? Zaslechla jsem… že jste… ehm… velmi… obdařen… a já mám o Bertu strach, že až vás spatří, bude se bát styku, nebo zakusí velkou bolest.“
„Odkud to víte? No a co já.s tím?“ byl Kamil zaskočen, co se o něm veřejně ví.
„Ale… ehm… jedna bába povídala… ale… ehm… pro blaho mé dcery, bych vás… ee… ráda… předem… jaksi… zkusila sama,“ Irma zrudla. „Víte já a Hermann jsme se odcizili… jsem sama a vy… přítel mé dcery. Nikdo se to nedozví a já zjistím, zda šeptanda nelže a vy… třeba nezpůsobíte Bertě nějaké trauma z mužských údů… nezlobte se, že takto zpříma s vámi hovořím.“

„Milostivá paní,“ vydechl Kamil. „Vaše slova mě zasáhla. Takto ke mně ještě žádná žena nehovořila. Vaše nabídla je lákavá…myslíte… spolu… přímo tady na louce?“
„Proč ne? Pojďme za to návrší… Tam jistě budeme v bezpečí,“ sešla Irma z cesty a zamířila loukou do stráně.

Ocitli se na malém návrší terénní vlny, ze tří stran kryti hustými keři. Ideální místo na milostné dostaveníčko.

Irmě ještě nebylo čtyřicet let, životem v domácnosti si zachovala hezkou tvář s minimem vrásek a na hrudi se jí dmuly velké prsy, jistě toužící po polaskání. Kamil v ní vlastně viděl Bertu o dvacet let starší.
Vzal ji za ruku a naklonil se k ní, aby ji políbil. Irma se ukázala jako po sexu řádně vyhladovělá žena. Místo polibku se mu vrhla ke kalhotám, uvolnila mu úd z nohavice a aniž někam komentovala jeho velikost, přetáhla předkožku a olízla hlavici žaludu, polaskala uzdičku, rozevřela pusu a snažila se ho sát.
Jak nabýval na objemu, bolelo ji v koutcích, tak toho nechala a jen ho cumlala a honila rukou.

Pak se jí Kamil hodlal revanšovat. Vykasal jí sukni a odhalil černý porost chlupaté kundice.
Jazykem se probojovával porostem do mokré štěrbiny mezi nalitými pysky a sál vytékající šťávy a laskal všechna místa, kam jazykem dosáhl. Irma kroutila pánví a sténáním dávala najevo svou uvolňovanou rozkoš.

Když se sobě vzájemně nabažili, Irma se zbavila sukně i horní košilky a zcela nahá si klekla a vyšpulila na Kamila zadek.
„Prosím pomalu,“ zaprosila.
Ten svým válcem vnikal do mokré kundičky a Irma zasténala bolestí. Ocas byl na její klín příliš velký a pysky se jen pomalu podvolovaly takovému rozměru. Ovšem maximální výplň a nový směr tření jí nakonec přinesl pocit neskonalého blaha.
Kamil rozjel pomalé přírazy a rukama jí mnul a mačkal prsa, která byla velká a nevešla se mu do dlaní.
Po nějaké době změnili polohu. Nyní šoustal Irmu z boku. Ta se mu ochotně nastavila a sténala rozkoší pod novými hlubokými proniky. Otáčela hlavu dozadu, aby se mohli líbat a Kamil jí zespoda svíral měkké velké prso a mocně přirážel, aby ho v sobě měla až po kořen.
Tím Irma spěla k dalšímu vrcholu.

„Ah… ah… ah… aaah,“ hekala, jak v ní ta kláda jezdila stále rychleji. „Je… to… krása… ah…“ sténala a cítila sílící vrchol slasti.
„Už… už… áááách… jééééééé,“ vyluzovala a kroutila pánví nabodnutá na ocase.

Když se probrala ze sevření slasti, ležela na zádech a Kamil mezi roztaženýma nohama ji prudce mrdal. Předtím se neudělal, ale teď už se chystal na své vyvrcholení. Prsa se Irmě komíhala v divokém rytmu přírazů, až se náhle vzepjal, ocas v ní byl zaražený až po kořen a stříkal a stříkal.
Teplo semene, které jí zaplavilo lůno, bylo slastné a zároveň uvolňující z křečí těch několika po sobě jdoucích orgasmů. Tohle ještě nikdy nezažila a ani nezažije.

Mokrá a vadnoucí hadice údu pomalu opouštěla její lůno, následovaná proudem šťáv a semene.
„Bože na nebi, tohle má zažít Berta?“ projelo jí hlavou. „Vždyť mě to málem uvedlo do bezvědomí, co teprve jí?“
Kamil ji začal zase laskat a líbat, ale Irma byla vyřízená. Už v laškování neměla chuť pokračovat.
„Jsi úžasný milenec, ale jsem unavena. Jestli chceš, můžeme se spolu scházet, ale o Bertu se bojím. Musíš k ní být maximálně ohleduplný. Její kočička a má jsou neporovnatelné.“

Vraceli se do městečka. Irma poněkud vrávoravě, ale nadlouho uspokojená.
„Jak tohle dopadne?“ přemítali mlčky oba dva.

***

Než k něčemu mezi Kamilem a Bertou mohlo dojít, světodějné události rozhodly jinak.
Napětí a vzrůstající potyčky mezi Čechy a Němci v pohraničí nabývaly na síle a agresívní nátlak Německa vedl 23. září1938 k vyhlášení všeobecné mobilizaci československé branné moci.

Kamil a Alois Pošvovi nastoupili službu u jednotek S.O.S. (Stráže obrany státu) v prvním pásmu obrany. Jejich bojovým postavením se stal zákop v ohybu cesty u nedobudované linie opevnění. Tudy vedla lesní cesta od hranice a třebaže byla přerušena zapuštěnými ocelovými jehlany v betonovém pásu, bylo třeba hlídat každý možný přechod nepřátelských jednotek. Svoje postavení byli připraveni hájit, dokud nepadnou.
Kamil za mířidly těžkého kulometu sledoval přístupovou cestu, jeho pomocník měl připraveny schránky s nábojovými pásy, ale k boji nedošlo.

30.září dopoledne na mimořádném zasedání československá vláda rozhodla, že dohodu podepsanou po půlnoci velmocemi v Mnichově o odstoupení Sudet Německu, přijímá. Brzy poté podepsal generál Krejčí rozkaz potvrzující vydání území a již následující den započalo obsazování pohraničí Německem.

***

Rodina Pošvova musela opustit svůj domov, stejně jako tisíce Čechů žijících na obsazovaném území. Domů se vrátili až v roce 1940 a koloniál naštěstí mohli vést dál.
Kamil se hned sháněl po Bertě. Ale krám vedl jiný drogista a od něj se dozvěděl smutný osud celé rodiny.

Otec Hermann, fanatický zastánce nacismu, objevil ve svém rodokmenu židovské předky a protože tu pohanu neunesl, sáhl po zbrani a zastřelil se. Irma s Bertou prodali veškerý majetek a odstěhovali se do Říše k příbuzným. Ale kam, nevěděl.

***

Kamil navštívil a znovu obnovil intimní vztah s paní továrníkovou Schwarzekopfovou, jíž rasové otázky byly šumafuk a šlo jí jen o vlastní rozkoš. Tu našla právě v Kamilovi a vyměnila ho za jeho otce. Scházeli se dál v zahradním domku a paní Anne jen kvetla a celá mládla. Otec Alois se musel spokojit jen s její přítomností při nákupu, protože tělo jí oprašoval syn.

Jejich štěstí jim vydrželo do května 1945, kdy před blížící se Rudou armádou továrník s manželkou jedné noci uprchli, aby zachránili alespoň holé životy. Čert vem továrnu.
Kamil tak přišel o další milenku a trvalo rok, než našel nevěstu a oženil se s Alenou, dcerou lesmistra Málka.

Alena bylo děvče do nepohody a při prvním milování, skryti v lůně lesa, nebyla nijak vyvedena z míry jeho nástrojem, když ho rozpačitě vyjmul z kalhot, dívka takový úd viděla prvně v životě, ale při zásunu jí přes počáteční bolestný tlak přinesl dosud nepoznané rozkoše, a byla tedy dokonale spokojena.
Po svatbě se, nejen v ložnici, často a rádi milovali.
Alena neměla problém ani s kouřením ocasu. I přes jeho velikost ho přidržovala rukou u kořene a zasouvala si ho do krku, co to šlo. Hlava jí kmitala po tvrdém ocase a sevřené rty ho masírovaly až do výstřiku, nebo pro zasunutí do klína.
Kamil se jí srovnal mezi roztažené nohy a pak do ní pronikl.
„Ááááh… aúúú,“ Alena bolestně vyjekla, jak se pod tlakem rozevřely pysky.

Pronikání pokračovalo dál, až v ní byl zasunutý po kořen. Sevření úzké pochvy bylo božské, Alena se usmívala a Kamil rytmicky přirážel a komíhající se prsa jí laskal jazykem a líbal.
„Ah… aho… to… je… božeee… jááá… cítímm… ooááááhhh,“ projela jí tělem nevýslovná slast a silné stahy Kamila přivedly k výstřiku.
„Anooo…!“ prudce se do ní zarazil a uvolněnou dávku semene hned nasávala děloha.
Oba se vznášeli v sedmé nebi a dlouho trvalo, než se z ní odvalil stranou.
„Miluju tě!“ stvrdili si vzájemně svou lásku.

Takto se milovali ještě mnohokrát, než mu Alena oznámila, že nosí pod srdcem dítě a o devět měsíců později porodila chlapce, pojmenovaného po dědovi Alois.

Po nějakém čase se manželé zase začali naplno a s obnovenou vášní milovat a dalo se v brzké době očekávat další očekávání přírůstku v rodině.

***

V politicky bouřlivém roce 1948 otec odešel na odpočinek a Kamil převzal živnost se vším všudy, aby o rok později mu komunisté koloniál znárodnili a pod hrozbou vězení musel ve svém bývalém obchodě přijmout místo prodavače. Nikoho jiného totiž neměli a obchod v městečku potřeba byl i nadále. A tak rodina bydlela a Kamil pracoval ve vyvlastněném obchodě i bytě, ze kterého platili nájem.

***

Zpět na vlastní byt i obchod si ale museli jeho potomci počkat dlouhých 40 let.

Autor

4.3 56 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
1
0
Would love your thoughts, please comment.x