Vzpomínka na léto 09

Ještě v pátek večer jsem zasedl k počítači a začal chystat návrhy na kuchyň a na postel. Původně jsem sice říkal, že by stačila jen nová kuchyňská deska, ale pro jistotu jsem zkusil naplánovat i nové skříňky. Chtěl jsem to nachystat co nejdřív, dokud jsem měl všechno v hlavě a nemusel to lovit někde v poznámkách.

Abych to neměl tak jednoduché, v protějším okně se Veronika vystavovala mým chtivým pohledům. Takže místo toho, abych myslel na postel pro její rodiče, vymýšlel jsem postel pro ni (nás). Nakonec se mi přeci jen povedlo několik návrhů dát dohromady, ještě, že mám schované starší plány, které stačí vždycky jen upravit pro konkrétní potřeby.

Odměnil jsem se skleničkou dobrého rumu a kolem jedné v noci se odebral do postele. Hlavu jsem měl plnou Veroniky.
Ani si nepamatuju, co se mi přesně zdálo, ale zůstala mi matná vzpomínka jako inspirace na její postel. Sedl jsem proto znovu k počítači a dal se do díla. Pod rukama mi vznikala postel jako z Playboye – pořádně velká s pevnou konstrukcí s čely se spoustou různých vhodných otvorů a rozličnými tajnými schovkami na různé pomůcky, polohovacím roštem… Stále tomu něco ale chybělo a já nemohl přijít na to, co by to mělo být.

Počasí lákalo ke koupání v bazénu. Nachystal jsem si tedy nějakou lehkou sváču, k pití lehké vínko, a i s notebookem se odebral na zahradu.
„Ahoj,“ volala Veronika zpoza plotu, když mě uviděla.
„Čau,“ odpověděl jsem.
„Můžu se přijít taky smočit?“ zeptala se.
Hmm, taky bych se rád smočil, ale v tobě, blesklo mi hlavou.
„Jasně. A vezmi s sebou i rodiče, mám už nějaké návrhy, tak to tady můžeme probrat.“

Na můj návrh se nezatvářila zrovna nadšeně, ale i tak souhlasila. Nejspíš doufala, že budeme spolu sami. To já ostatně také, ale včera říkala, že si musíme dávat pozor.
Došel jsem odemknout branku, aby mohli přijít, a z kuchyně přinesl ještě džbánek vody a skleničky.

Veronika vlezla hned do bazénu.
„Ty nebudeš koukat, jakou budeme mít kuchyň a ložnici?“ ptal se jí Pavel.
„Ložnice je stejně vaše, tak do toho vám kecat nebudu. A kuchyň? Když jsem stejně pryč, tak si to zařiďte, jak se to bude líbit vám.“
„No, jak myslíš,“ řekl Pavel.
„Nech ji. Vždyť má pravdu,“ krotila ho Ivana.
„Takže nejdřív kuchyně,“ rozhodl jsem, „říkal jsem sice, že by stačila jen nová deska, ale i tak jsem něco zkusil vymyslet.“

Otevřel jsem 3D studio a začal jim ukazovat různé návrhy.
Začala debata provedení a ceně, jak kuchyně, tak ložnice. Nakonec jsme se dohodli na posteli a nočních stolcích, kuchyně dostala odklad s tím, že si to musí v klidu rozmyslet a probrat doma. Docela jsem to chápal. Nebyla to malá investice a když jsem pozoroval Ivanu, jak se jí rozzářily oči nad některými modely, zrovna nad těmi dražšími, tak to asi bude chtít doma trochu přesvědčování.

Mezitím se i Veronika dostatečně osvěžila v bazénu a přišla k nám. Raději jsem si ji moc neprohlížel, jak vylezla z vody, pěkně jí stály bradavky.
„Tak co jste vymysleli?“ zeptala se.
„Ložnici,“ odpověděl Pavel.
„A co ta kuchyně?“
„Musíme to doma probrat,“ řekla zasněně Ivana, „mě by se celá nová líbila…“
„To je na vás,“ popíchl jsem je, „já bych to udělal taky celé…“

Pavel si jen povzdechl a hodil po mě výhružný pohled.
„Musím jít vařit ve staré kuchyni, vy si tady zatím klidně buďte,“ zavelela Ivana.
„Já půjdu taky,“ přidal se Pavel.
„Ještě chvíli zůstanu,“ rozhodla se Veronika, „ráda bych si ještě vlezla do vody.“
Pavel se na mě podíval a já jen přikývl.

Když zmizeli doma, Verča se ke mně přisunula blíž.
„A co tvoje vysněná ložnice?“ zeptal jsem se.
„Jedině s pořádným chlapem,“ řekla a usmála.
„Však víš, jak jsem to myslel. Klasická postel, kulatá postel, nebo snad vodní postel?“
„No, já…“ soukala ze sebe, „já od mala toužila po posteli s nebesy…“
„S nebesy?“ ujišťoval jsem se, a přitom mi v hlavě klíčil nápad.

Skoro jsem si nadával, že mě to nenapadlo hned včera.
„Jasně, vždyť víš… Závěsy kolem dokola, aby nebylo vidět… třeba i zrcadlo nahoře…“
„Opravdu? Nepřijdeš mi zrovna jako ten princeznovský typ.“
„To bývávalo. Ta představa, že si to dělám za závěsy, v jakési iluzi bezpečí, a přitom je skrz ně všechno vidět…“
„Jo tak. Jako když ležíš na posteli a přes okno a záclonu tě můžu pozorovat…“
„Tak nějak. A nechceš jít do vody se mnou?“

Nedala mi moc na výběr, neznělo to jako otázka, ale jako nemravný návrh.
„Neříkala si, že si musíme dávat pozor,“ varoval jsem ji, když se ke mně začala pod vodou tisknout.
Ale sám jsem neodolal, abych alespoň rukou nezajel pod plavky.
„A najdeš si na mě v týdnu čas?“ ptala se Verča.
„Budu pilně pracovat…“
„Hmm, a v práci by se chvilka nenašla?“
„Uvidíme, ale určitě si budu muset udělat přestávku alespoň na oběd…“
„Nebo na svačinu…“ doplnila.
„Tak nějak. A ty přece miluješ vůni dřeva…“
„A co kolega?“
„Neboj, ten zaclánět nebude… už jsem mu taky takhle párkrát vyšel vstříc.“
„Super,“ řekla nadšeně a přivinula ke mně své mladé pružné tělo.

Vyběhla z bazénu a zamířila domů. Ještě mi na rozloučenou předvedla své poprsí, než definitivně zmizela. Za to já musel ve vodě ještě chvíli zůstat, než opadlo vzrušení.
Sedl jsem si k počítači a vylepšoval postel pro Veroniku. Přidělat nebesa bylo dílem několika minut. Do rámu jsem zvládl přidat ještě houpačku, v případě, že se to pořádně ukotví do stropu. Jen to zrcadlo mi stále vrtalo hlavou. Přemýšlel jsem o tom, že by to chtělo, aby bylo alespoň trochu naklápěcí, mít ho jen nad hlavou, a ještě k tomu rovnoběžně s postelí by nemělo ten správný efekt. Nakonec jsem to vzdal a schoval se domů. Ještě v posteli jsem myslel na Veroniku a na to, jak jí co nejjednodušeji splnit její sen.

V pondělí ráno jsem vyrazil do dílny, abych zkontroloval, jestli máme všechno potřebné na postel Veroničiných rodičů a začal na tom pracovat. Šlo mi to celkem od ruky. Ve volných chvílích jsem myslel na Veroniku.

Na začátku jsme se dohodli, že to bude jen letní románek, že stejně musí po prázdninách zase odjet, a teď jsem uvažoval nad tím, že jí věnuju postel. Asi jsem se musel zbláznit. Těch peněz, co jsem do ní za ty čtyři týdny vrazil. Když si to spočítám, tak mě ten sex vycházel pěkně draho, ale byl to úžasný sex a k tomu ta pravidelná peep-show.

Vzal jsem do ruky telefon a napsal Verče.
„Mohla bys pro mě něco udělat?“
Odpověď přišla během několika okamžiků.
„Copak bys rád?“
„To je snad jasné. Tebe, kdykoli a kdekoli. Ale teď mi bude stačit, když mi změříš a vyfotíš svou postel.“
„A co to, že tě zajímá zrovna moje postel?“
„Potřeboval bych si něco zkontrolovat. Když jsme tam spolu byli, přišla mi nějak nestandartně velká.“
„Aha. Tak chvíli počkej.“

Nechal jsem tedy Veroniku, aby udělala, co jsem po ní žádal, a sám se věnoval zase nějaké pořádné práci.
Po půl hodině přišla odpověď.
„Máš to v mejlu. Snad ti to takhle bude stačit.“

Otevřel jsem email. Rozměry postele byly patřičně popsané a v příloze byly fotky. Otevřel jsem je a nestačil se divit. Verča se rozvalovala na posteli nahá a předváděla se mi ze všech možných stran.
„Moc pěkné fotky,“ pochválil jsem ji.
„Děkuju.“
„Ale na živo je to ještě lepší. Takhle si nemohu sáhnout.“
„A kam bys mi chtěl sahat?“
„Kam bych dosáhl a kam bys mi dovolila sahat.“
„To by se vidělo…“
„Třeba nevidělo, aby to bylo zajímavější…“
„Aha, to zní zajímavě. A kam bys tedy sahal?“
„Aby ty doteky byly co nejpříjemnější, vzal bych si na pomoc teplý masážní olej. Sedl bych si do nohou tvé postele. Vzal bych tvou nožku do ruky a začal si hrát s chodidlem a prstíky. Pak bych postoupil trochu výš a lehce ti přejížděl po lýtku až ke kolenu a zpátky.“
„Ale já mám dvě nožky.“
„Já zase dvě ruce. Myslím, že když už by došlo na lýtko, zvládl bych obsloužit každou rukou jednu nožku. Postupně bych se propracovával až na stehna. Pěkně zvnějšku nahoru a pak vnitřní stranou dolů. A obráceně zase zpátky. Pomalu ale jistě bych se přibližoval k tvojí štěrbince. Roztahovala bys nohy a nabízela mi ji k polaskání. Ale já bych vždycky projel prsty jen kolem.“
„Takhle mě dráždit. Kdo to má vydržet.“
„Ty. Pak bych se k tobě sklonil. Bradavky by ti pořádně trčely vzrušením. Bral bych je střídavě mezi rty a kmital po nich jazýčkem.“
„Už trčí, koukej.“ A poslal mi tentokráte fotku jako důkaz.
„Zafoukal bych na ně. Tělem by ti projela vlna vzrušení, zachvěla by ses a bradavky by se ještě víc nalily. Kundička by byla celá rozevřená, leskla by se milostnou rosou.“
„Myslíš takhle?“ Následoval další obrazový materiál.
„Tvůj zrychlený dech by prozrazoval, jak přemáháš své vzrušení v očekávání věcí příštích. Na jednu stranu by si moc toužila si to už udělat, uvolnit ten přetlak, na druhou stranu, myšlenka, že nevíš, co bude následovat, kam se vrhnu, kde se tě budu dotýkat, by tě ještě víc vzrušovala.“
„To mi povídej.“
„Jedním prstem pomalu zakroužím kolem bradavek a mezi prsy mířím dolů. Vzpínáš se proti mému prstu, jak ti cestuje po bříšku. Kroutíš se a snažíš se, aby ukončil tvé trápení a zanořil se mezi lapličky.“
„Ano…“
„Projede mezi nimi, nabere trochu šťávičky. Pak opustí tvůj klín a přejede ti po tváři až ke rtům. Zůstává za ním voňavá cestička. Hladově po něm chňapneš a saješ ho, jako bys kouřila ocas.“
„Hmm…“
„Dva prsty druhé ruky bych do tebe prudce vrazil. Vzepjala by ses proti mé ruce a hlasitě bys vyhekla. Třásla by ses na pokraji orgasmu. Palec bych přitlačil na knoflíček a prsty uvnitř by divoce rejdily. Sténání a mlaskání by se neslo pokojem. Tělem by se ti rozlévaly vlny uspokojení. Hnalo by se to tebou jako nezadržitelný příboj. Jako by ti z klína vystřelovaly elektrické výboje do celého těla. Nohy by ti neovladatelně cukaly a vydávala bys neartikulovatelné výkřiky.“

Odeslal jsem to a očekával nějakou odpověď. Nic se nedělo. Tak jsem se zkusil zase věnovat nějaké práci. Plánoval jsem, jak Verče udělám nebesa ke stávající posteli.

Konečně přišla odpověď, nikoli písemná, ale jako video. Rychle jsem spustil přehrávání.
Detailní záběr na Veroničinu buchtičku. Nejprve prstík, který projíždí mezi lapličkami, pak divoké nabodávání. A to její hlasité hekání. Okamžitě jsem měl ocas v pozoru a toužil jsem zasunout.

„To abys viděla, co to se mnou udělalo.“ Odepsal jsem jí a přiložil fotku ztopořeného ptáka.
„Už aby byl zase ve mně. Prsty byly fajn, ale na péro to nemá. Mimochodem, byl to úžasný zážitek, takový sex po telefonu jsem ještě nezažila.“

Chvíli jsem váhal nad tím, jestli uvolním přetlak hned, nebo si to nechám na doma, co kdyby se náhodou Veronika utrhla z domova a přišla si užít. Dal jsem se do práce na posteli pro její rodiče, ale v myšlenkách jsem ji neustále viděl nahou, rozvalenou a s vyšpulenou prcinou čekající na pořádné protažení.