Vzpomínka na léto 11 🇨🇿

V úterý ráno jsem se usadil v pracovně a dodělával nějakou kancelářskou práci, protože se mi vůbec nechtělo do dílny. Abych si od toho trochu odpočinul, podíval jsem se z okna. Zajímalo mě počasí, abych si naplánoval den, ale zaujal mě pohyb ve Veroničině pokoji. Pohledem na hodinky jsem zjistil, že je půl desáté. Veronika se zrovna hrabala z postele, vypadalo to, že měla náročný večer. Natáhl jsem se po telefonu, abych jí napsal něco povzbudivého.
Nic chytrého mě nenapadlo, ale napsal jsem aspoň něco.
„Dobré ráno ospalče. Těžká jsou rána opilcova :-D“

Odpověď přišla až po několika minutách.

„Dobré ráno. Ani nevíš jak. Trochu jsme to přehnaly, ale zase jsme si krásně popovídaly a zavzpomínaly. Podělily se o nové zážitky…“
„A jéje. Takže samé povídání o sexu, viď.“
„Samozřejmě, jak jinak. A neboj, tebe jsem vychválila do nebes. Asi ti muselo včera pěkně pískat v uších.“
„Ani ne. A copak tě čeká dneska? Já se chystal vypadnout někam ven, buď procházka nebo kolo.“
„Kolo ne!!! To mi už stačilo. Chtěla jsem se probrat skříní. To víš vzpomínky, mám tam pár věcí, na které se chci podívat.“
„Aha. Tak to jo. To by mě docela zajímalo.“
„Ta skříň? Nebo ty vzpomínky?“
„To záleží, co máš v té skříni. 😉 A jaké vzpomínky to jsou?“
„Ale? Ve skříni je toho dost. A vzpomínky jsou rozličné… včetně těch pikantních…“
„Pikantních? To zní zajímavě… jen doufám, že tím nemyslíš třeba chilli papričky, nebo jiné koření.“

Ještě chvíli jsme si takhle psali, pak jsem sedl na kolo a vyrazil na projížďku. Stejně jsem celou dobu myslel na Veroniku a na to, co asi doma dělá. Představoval jsem si, jak se prohrabuje skříní a vytahuje staré kousky oblečení a zkouší si je. Vyndává krabice s holčičími tajemstvími a otvírá je. Málem jsem kvůli tomu sjel z cesty. Bylo mnohem bezpečnější šlápnout do pedálů a vrátit se zpátky, než se mi něco stane. Během dvaceti minut jsem byl zpátky. Uklidil jsem kolo a zamířil rovnou do sprchy.

Stačil jsem naházet věci do špíny a sotva jsem pustil vodu, ozval se telefon, naštěstí jen zpráva. Dokončil jsem očistu. S ručníkem kolem pasu jsem zamířil do pracovny. Nalil jsem si sklenku a usadil se v křesle. Vzal jsem do ruky telefon, abych se podíval, kdo mi to psal, samozřejmě Veronika. Zjistila, že už jsem doma, tak se ptala, jaká byla projížďka.

„Projížďka dobrá. Jen jsem měl co dělat, abych se nevyboural, celou dobu jsem myslel na tebe a na to, co děláš. Jo a mimochodem, asi ze mě bude brzy alkoholik, je dopoledne a já už zase piju.“
„Opravdu? To jsou tedy věci. A co tě napadlo? A ještě řekni, že za to můžu já.“

Zpráva plná otázek.

„Ano, kdybys tu byla se mnou, tak bych na pití neměl čas ani pomyšlení. Napadaly mě různé věci. Přemýšlel jsem o tajemstvích, které ukrývá tvá skříň.“
„A chtěl bys alespoň některá vidět?“
„Že se ptáš. Chtěl.“
„Tak se dobře dívej.“

Schovala se za skříň. Když se zase ukázala měla na sobě kraťoučkou bílou noční košilku. Hodně krátkou, hodně průhlednou.

„V tomhle jsem přišla o panenství. Dostala jsem to od kámošek. Jen jsem už z toho taky trochu vyrostla. Prsa se mi tam moc nechtějí vejít. A taky mi sahala trochu níž a nebyla tak těsná.“
„Pěkný kousek. Taky bych se na tebe hne vrhnul, kdybys to měla na sobě.“

Neodpověděla. Na posteli měla připravenou krabici. Předklonila se a vyšpulila na mě zadek.

„A víš, k čemu je tohle?“ zeptala se a ukázala mi dlouhé oboustranné dildo.
„Tuším. Ale v akci jsem to viděl jen v pornu.“
„Tak se dobře dívej.“

Lehla si na postel a roztáhla nohy. Namazala oba konce šidítka a postupně je do sebe zasouvala, jeden konec do kundičky, druhý do zadečku. Jen jsem za oknem valil oči, ručník už dávno skončil na zemi a péro mi při té podívané stálo.

„Snad mi nešmíruješ dceru,“ ozval se Pavel ze zahrady, když mě zahlédl u otevřeného okna.
„Co? Ne, to ne…“ koktal jsem.
„Však tě znám, vím jakej seš prasák,“ řekl se smíchem a dál se věnoval nějaké práci.

Jo, já jsme sice prasák, ale buď rád, že nevíš, co provádí tvoje dceruška, pomyslel jsem si a schoval se za záclonu, aby na mě nebylo vidět.
„Kam si zmizel? To už tě to nebaví? Nebo se ti to nelíbí?“ vyptávala se Veronika.
„Líbí se mi to a moc. Jen mě tady nachytal tvůj táta, jak stojím nahý za oknem. Ještě, že sem zezdola není pořádně vidět.“
„Aha, tak to toho budeme muset nechat. Škoda, mě to docela bavilo.“
„To jo, a mně se to moc líbilo.“

Na důkaz tvrzení jsem pořídil fotku tvrdého ocasu.

„Chtěla bych ho mít v sobě, místo toho šidítka. Není nad pořádný kus masa.“
„Ale já ti neposkytnu dvojité vyplnění. A nepoužívají tohle obvykle dvě holky…“
„Však jo, jinak bych to neměla.“

Zaujalo mě to, tak jsem se trochu začal vyptávat.

„To jako, žes to zkoušela i s holkou“
„Jasně. Bývala jsem trochu divočejší…“
„Co to znamená?“
„Co by? Nasbírala jsem pár zajímavých zkušeností…“
„Povídej.“
„Byla jsem s holkou, vyzkoušela jsem trojku, jak s další holkou, tak i se dvěma kluky… A co ty?“
„Já celkem nic. U mě se žádné experimenty nekonaly. Sex jen s holkou. Vlastně moje nejdivočejší zkušenost jsi ty. Ne, že bych neměl dost zkušeností, jen těch experimentů moc nebylo.“
„Aha. Měl bys nějaké přání, co by si chtěl vyzkoušet?“

Chvíli jsem se v hlavě probíral všemi svými milenkami a přemýšlel, co mě ještě nepotkalo.

„Když nad tím tak přemýšlím, jsou věci, co jsem nezažil a co by se mi líbilo. Všechny bývalé milenky byly normální holky, ani moc hubené, ani nijak extra prostorově výrazné. Největší prsa, co jsem kdy držel v ruce, byly trojky, a nejmenší dvojky. Nikdy jsem neměl žádnou černošku, ani Asiatku… o trojce s dvouma holkama ani nemluvím.“
„Tak s tím by se asi i dalo něco dělat. Uvidíme.“
„No teda? To bych nečekal, že bys mi něco z toho dokázala splnit.“
„Třeba jo, mám spoustu kamarádek…“

S tímhle lákavý a vzrušujícím příslibem jsem se rozloučili.

Nakonec jsem se přeci jen odebral do dílny. Práce jsem měl dost a doufal jsem, že u toho zapomenu na Veroniku. Kolega sebou včera trochu hodil a zvládl nařezat desky a prkna na postel i se stolky. Na mně dneska bylo, abych to zkontroloval a dodělal díry pro vruty a kolíky, aby to pasovalo k sobě. Chodil jsem od dílu k dílu a značil vše potřebné. Jednotlivé části jsem si naložil na vozík a přichystal si je k vrtačce. Bral jsem jeden kus po druhém a docela mi to šlo. Ani jsem si nevšiml, že se venku zatáhlo. Když to v dílně podezřele zablikalo, zvedl jsem hlavu. Po chvíli se ozval hrom. Přihnala se pořádná bouřka.

Že někdo otevřel dveře a vešel do dílny jsem nezaznamenal. Až když bouchly dveře při zavírání a Veronika se ozvala, tak jsem se otočil. Stála tam celá mokrá v dlouhém kabátu.
„Ahoj, přišla jsem tě překvapit,“ řekla, „a místo toho mě překvapila bouřka.“
„Ahoj, tak pojď dál. Uděláme něco teplého k pití ať se zahřeješ. Nechceš sundat ten kabát?“
„Ani ne. Mně je takhle zatím dobře. Jsi tu sám? A co to děláš?“
„No jo, kolega už šel domů. Tu postel, zrovna dělám na dírách… dodělám tenhle kousek a půjdeme si sednout…“

Věnoval jsem se ještě práci, Veronika stála vedle mě a koukala, jak mi to jde.
„Hmm, kdyby se takhle věnoval někdo mým dírám,“ posteskla si.
Otočil jsem k ní hlavu. Kabát byl přehozený vedle a Verča tam stála jen v té košilce, ve které přišla o panenství. Ve slabinách mi zapulzovalo. Ještě, že vrtačka měla aretaci, jinak bych zničil celý kus. Nechal jsem práce, vypnul vrtačku, popadl Veroniku do náručí a zamířil s ní do kumbálu.

„Tys fakt nekecal, když si psal, že by ses na mě hned vrhnul,“ řekla trochu obdivně.
To už ležela na pohovce s nohama do praku a já se dobýval do její vlhké štěrbinky. Zajel jsem do ní jako po másle jedním pohybem. Se strojovou pravidelností jsem protahoval prcinu až nadoraz. Verča si drtila prsa schovaná v košilce a hlasitě sténala. Plně se oddávala nastupujícímu orgasmu. Ubral jsem na rychlosti a přidal na technice. Dával jsem si záležet. Změny se projevily téměř okamžitě.
Prsty zaryla do mých ramenou a nohama si mě přitáhla k sobě. Užíval jsem si vlny uspokojení, které procházely jejím tělem. S každým i sebemenším pohybem mi její tělo dávalo najevo touhu po nabízené rozkoši.
Najednou se celá roztřásla a vědomí jí odplulo na vlně orgasmu kamsi do neznáma. Sevření povolilo a já se tak mohl znovu pohybovat. Pomalu jsem ji protahoval a prodlužoval její vyvrcholení. I na mě to šlo. Posledních několik přírazů. Už to nešlo zastavit. Ocas zmohutněl a začal chrlit bílou záplavu. Opřený o ruce a s klackem zaraženým v kundičce jsem hlasitě oddechoval.

Konečně jsem se zvládl narovnat.
„Bože, to byla jízda,“ okomentovala to Veronika.
„To teda,“ souhlasil jsem.
„Ale to byla jen jedna díra. Co ta druhá?“

Podíval jsem se na ni, jak se rovná na pohovce a nabízí mi zadek. Pohled na ni byl k nezaplacení, k tomu mé sperma vytékající ven, ale ani to mi moc nepomohlo.
„Rád bych, ale asi se o to budeš muset trochu přičinit,“ řekl jsem.
Otočila se tedy obráceně a vzala ulepeného viselce do pusy. Veroničiny ústní a jazykové dovednosti brzy slavily úspěchy. Opět tvrdý ohon se jí už nemohl do pusy vejít. Znovu mi nastavila zadek. Rozetřel jsem po zadní brance trochu toho, co vytékalo ze stále ještě otevřené prciny, a začal se pomalu cpát dovnitř. Zanedlouho mě uvítalo těsné sevření. Pomalu jsem ji prznil, zatímco si Veronika dráždila rukou klitoris a prsty vrážela do pičky. Druhé kolo bylo o něco delší. Stihla se odbourat nejméně třikrát, než to přišlo i na mě. Vyždímala mě do poslední kapičky.

„Čemu se směješ?“ ptala se Veronika, když jsem se vyčerpaný usadil vedle ní.
„Ale nic, jen mě tak napadlo, že se tomu říká taky čokodírka, ale že je to pojmenované po bílé čokoládě mě nějak nepadlo.“
„Nějak nechápu.“
„Teče z tebe cosi bílého, takže i to, co bývalo třeba růžové či tmavé, je teď do bíla.“
„Aha.“
„Ale teče to z tebe nádherně,“ konstatoval jsem.
„Hmm, ale takhle nemůžu jet domů.“
„To asi ne.“

Pokývala hlavou, povzdychla si a zamířila na toaletu, zatímco já se pomalu vzpamatovával. Dal jsem se trochu dohromady, oblékl se a nalil nám oběma limonádu z lednice.
„Dík,“ řekla, když jsem jí podával plnou sklenku, kterou na jeden zátah vyprázdnila. „To jsem potřebovala.“
„To pití, nebo ten sex?“
„Obojí.“
„Byla to úžasná jízda a báječné překvapení,“ pochválil jsem ji.
„Už budu muset, našim jsem řekla, že jedu za kamarádkou a že budu za chvíli zpátky. A už to budou skoro dvě hodiny.“
„Hmm, tak něco musíš počítat na cestu, ale jinak musíš uznat, že to byl krásně promrdaný čas.“
„To je fakt. Jen to nic nemění na tom, že musím domů.“
„Se mnou už by toho stejně moc nebylo. Pochybuju, že se mi do večera ještě postaví…“
„To jsem tě tak vyčerpala?“
„Naprosto.“
„Navíc to zní jako výzva…“ poznamenala mezi dveřmi, než mi zmizela z dohledu.

Zvedl jsem se a šel se pustit znovu do práce, ještě mi zbývalo udělat pěknou řádku děr.
Konečně byla práce za mnou a já mohl vyrazit k domovu.

„Koukám, že už jsi doma. Udělal si všechny díry, po kterých si toužil?“ uvítala mě zpráva od Veroniky, sotva jsem překročil práh domu.

Dal jsem si chvíli na čas, než jsem odpověděl.

„To víš, dělal jsem, co se dalo. Ale není díra jako díra, myslím, že na některých jsem si dal extra záležet.“
„S tím souhlasím. Ještě teď to v sobě cítím…“
„To se máš. Já už cítím jen vyčerpání.“
„Já bych si klidně ještě dala říct… poslední dobou (co tě znám) jsem nějaká víc nadržená…“
„Kdybys nekecala. Teď ještě budeš říkat, že jsem tě svedl a zneužil.“
„No a ne snad?“
„Pokud vím, tak si to byla ty. Svádělas mě celou dobu, dokud jsem nepodlehl.“
„No jasně. A děsně ti to vadí. Jen se nedělej. Však vím, že sis ho honil, když si mě šmíroval. Takhle je to mnohem lepší. A navíc, který chlap by nebral mladé masíčko…“
„Kde se to v tobě bere?“
„Vždyť říkám, jsem děsně nadržená.“
„Doufám, že ti to ještě nějakou dobu vydrží. Alespoň do konce prznin.“

Překlepu ve zprávě jsem si nevšiml.

„Prznin? Aha. To jako prznící prázdniny? To je dobrý…“
„Co? To ne. To byl omyl, překlep.“
„Jo překlep, je vidět na co myslíš. Zase jenom na to, jak bys prznil sousedovic dcerušku.“
„A co? Já se k tomu klidně hrdě přiznám.“
„A k čemu?“
„K tomu, že bych tě chtěl prznit od rána do večera a od večera do rána.“
„To slibuješ nebo vyhrožuješ?“
„Konstatuju.“
„Však uvidíme, zanedlouho k tomu budeš mít příležitost.“
„Taky už se na to těším.“
„To je nás víc. Už jen při tom pomyšlení jsem celá vlhká. I zadeček se těší, že ho zase potěšíš. Pro uklidnění jsem musela použít pár šidítek. Však se koukni.“

Ke zprávě přiložila několik fotek. Na první byla jen rozevřená kundička, ještě celá trochu červená od odpoledne. Na té další už měla zasunutý nějaký vibrátor. Vyplňoval obě dírky, a ještě k tomu těsně přiléhal ke klitorisu.

„Zajímavá hračka.“
„A to ještě nevíš, co umí? Chtěl by sis se mnou pohrát?“
„Jasně, že jo. Ale jsi daleko.“
„Třeba ne, zkus tohle.“

Ke zprávě byl připojený link na stažení aplikace a heslo na spárování. Nelenil jsem a během chvilky jsem byl připravený si hrát.

Otevřel jsem aplikaci a pokusil se o spárování. To sice chvíli trvalo, ale nakonec se zdařilo. Prostředí aplikace bylo docela intuitivní, tři posuvníky na intenzitu a pod nimi přepínání módu vibrací. Začal jsem si hrát jako malý kluk, který dostal autíčko na dálkové ovládání. Měnil jsem sílu vibrací a pozoroval, co to s Verčou dělá, stejně jako přepínání kontinuálních vibrací na pulzní a jejich různé kombinace. Při každé nečekané změně sebou pěkně trhla.
Vzdychání jsem neslyšel, bohužel, možná bohudík, protože to by zajisté slyšeli i její rodiče. Ale i pouhé sledování reakcí stálo za to.

Po několika minutách hrátek uchopila Veronika roztřesenou rukou vibrátor a úlevně ho ze sebe vytáhla.

„Tobě tak něco půjčit… jsem zničená a vyčerpaná…“ přišla zpráva po deseti minutách, kdy byla jakžtakž schopná se zvednout.
„Mně se to líbilo. Náhodou je to super.“
„Jo. Ale tys to v sobě neměl. Ty silné vibrace jsou pekelné, nedají se dlouho vydržet.“
„Aha. To mi nikdo neřekl. A v ruce jsem to nedržel.“
„No právě.“
„A nemáš takových věcí náhodou víc? Třeba nějaké vajíčko nebo kuličky? Až spolu půjdeme někam ven…“
„To by se ti líbilo, viď. Takhle mě trápit a vzrušovat.“
„A hlavně ukájet a uspokojovat.“
„Aspoň, že tak. A víš co? Nech se překvapit. Pro dnešek to rozhodně stačí.“