„Ahoj, tak co si na zítra vymyslel?“ napsala mi Verča v pondělí večer.
„Ahoj, to záleží, kolik času na mě budeš mít.“
„Myslím, že celý večer, doma jsem nahlásila rozlučku s holkama, takže od nějakých šesti večer mám volno.“
„Fajn, takže v tom případě to bude večeře a pak nějaké překvapení.“
„Už se těším.“
„To já taky.“
Ještě chvíli jsme si psali, kupodivu ve vší počestnosti.
Druhý den jsme se večer sešli ve městě, nehodlal jsem Veronice dělat problémy s rodiči. Měla na sobě nádherné jednoduché šaty. Zůstal jsem stát a jen jsem zíral neschopný čehokoli.
„Líbí?“ zeptala se naprosto zbytečně a zatočila se dokola. Spodní lem šatů se krásně zvedl a odhalil dokonale tvarovaná stehna.
„Nádhera,“ odpověděl jsem a políbil ji. Nabídl jsem jí rámě a odvedl ji do nedaleké restaurace. Měli jsme rezervovaný stůl trochu stranou od ostatních, aby na nás nebylo tolik vidět. Jídlo ani víno jsem nevnímal, jen jsem celou dobu pozoroval Veroniku. Nejen pozoroval, nenápadné osahávání a laškování pod stolem bylo samozřejmostí.
„A co máš v plánu teď?“ vyzvídala Verča, když jsme zdolali zákusek a dopili objednanou láhev vína. O jejích úmyslech nebylo pochyb, podle toho, jak se ke mně tiskla.
„Navrhoval bych krátkou procházku a pak nás čeká soukromá vířivka.“
„Ale já nemám plavky.“
„Říkal jsem soukromá, takže plavky nejsou potřeba…“
„Hmmm…“ ocenila můj program úsměvem.
Za necelou čtvrthodinku jsme nořili naše nahá těla do horké bublinkové lázně. Seděli jsme naproti sobě, měl jsem tak možnost pozorovat Veroničina ňadra natřásaná bublinkami.
Veronika sledovala můj pohled a jen se na mě usmívala.
„No jo, oceňuji, co dělají bublinky,“ konstatoval jsem.
„A že by si mi nějaké nalil, když tu máme tu láhev?“
Musel jsem se postavit, abych dosáhl na láhev v chladícím obalu a sklenky. Veronika pro změnu sledovala polotuhý penis. Naplnil jsem jí skleničku. Než jsem totéž stihl udělat s tou svou, Veronika si vzala trochu šumivého vína do úst a k tomu přidala i mé péro. Horké rty a jazýček v kontrastu s chladivým vínem a bublinkami způsobily téměř okamžitou erekci. Měl jsem co dělat, abych neupustil láhev nebo neupadl.
Po chvíli mě propustila ze svého sevření a nechala mě se položit zpátky do vody. Nožkama si pohrávala s tvrdolínem, brala ho mezi prsty a honila ho mezi chodidly. Já se jen držel, sténal a doufal, že se hned neudělám.
Veronika odložila sklenku s vínem a přesunula se blíž. Najednou na mě seděla. Stačilo se trochu pohnout a vklouzl jsem do ní. Verča se zaklonila a jen si vychutnávala naše spojení. Opírala se o mé pokrčené nohy a nechávala se nadnášet vodou. Mě se tak naskýtal pohled na její ňadra. Víření bublinek za nás odvádělo všechnu práci. Stačilo, abych dával pozor, aby mi neodplavala. Ty malé korekce polohy bylo vše, co jsme potřebovali. Veronika tiše sténala a já se tomu poddával také. Nezvyklý úhel, drobné pohyby a pohled na vzrušenou Verču mi způsobovaly rostoucí vzrušení. Nohama se mi zahákla za boky a začala se víc a víc nabodávat. Jak rostla intenzita našich pohybů, voda kolem nás šplouchala. Už jsem nedokázal vzdorovat. Prudce jsem Veroniku na sebe stáhl, zajel jsem do ní až nadoraz. V ten okamžik jsem ejakuloval. I ona však vykřikla v prožívaném orgasmu.
Využila oslabení mé pozornosti prožitou slastí, trochu se vzdálila a začala se zvedat. Předklonila se, aby se rukama zachytila za okraj vany a chystala se ho překročit. Nemohl jsem jinak, než ten perfektně tvarovaný zadek pohladit a zajet prsty i do vycákané štěrbiny.
„Počkej, musím si odskočit,“ přerušila mé snahy, „ale za chvilku se ti vrátím.“
„A musíš?“
„Jo,“ řekla rázně a za okamžik zmizela na toaletě.
Než se stihla vrátit, doplnil jsem nám skleničky. Spláchnutí přerušilo tok mých myšlenek. Veronika se vracela s úsměvem na tváři. Na těle se jí ještě třpytily kapky vody.
Opatrně, aby neuklouzla, vstupovala zpět do vířivky. Předklonila se a oběma rukama se držela okraje. Nemohl jsem se rozhodnout, jaký pohled byl hezčí, jestli na její pozadí, když odcházela, nebo z boku, kdy jsem mohl ocenit celou její siluetu. Překročila hranu vanu a opět mi nastavila své pozadí. Chytil jsem ji za boky a opatrně ji navedl na sebe. Lehla si na mě, opírala se o mě zády, já ji rukama objímal, a tak jsme jen tiše relaxovali.
Šumění bublin a šplouchání vody přerušila její nenadálá otázka.
„Přemýšlel jsi, že by sis ještě pořídil děti?“
Trochu jsem ztuhnul a lehce se vyděsil.
„Moc ne. Ale myslím, že mi Aleš docela stačí. Je s ním spousta starostí a peníze taky jenom lítají. Pořídit si teď dítě, to by znamenalo, že až by šlo na vysokou, ze mě už by měl být spíš dědeček než hrdý otec. Už to vidím, jezdím někde s kočárkem a všichni mi gratulují, že jsem se stal dědečkem a že se Alešovi ten prcek povedl.“
Vycítil jsem, jak se Verča napjala.
„Copak? Snad nejsi těhotná?“
S odpovědí si dala na čas, jako by si to musela rozmyslet.
„Ne,“ zavrtěla hlavou, „nebo o tom aspoň nevím.“
„Aha.“
Jako by ta otázka zůstala mezi námi. Romantika a intimita jako by se vytratila, už se nekonalo ani žádné další laškování.
Každý sám ve své hlavě probíral vyřčenou otázku. Chápal jsem ji, zatím jsme se o tom nebavili, nebyl taky důvod, nebo jsem si to alespoň myslel, měla to být jen prázdninová aférka, jen takový románek, zpestření našich dnů. Ona však byla mladá a určitě děti jednou mít chtěla. Já už se na to moc necítil. Stejně se náš vyhrazený čas blížil ke konci. Dopili jsme, osprchovali se, oblékli a vyrazili domů. Rozloučili jsme se asi o dvě ulice dřív. Jen polibek, pohlazení a najednou byla pryč. Zmizela za rohem a já ji jen pomalu následoval. Místo radosti z prožitého večera ve mně zůstal jen smutek a prázdnota.
Smutne zakonceni, sam si dobre pamatuju z dob randeni, ze jedna blba poznamka/odpoved/gesto muze zabit kompletne cely vecer. Spis si rikam, ze pokud Verca tusila, ze je nastekano do boudy, tak proc tam v klidu bumbala bublinky. Ale mozna ji to jen vrtalo hlavou…
No, jsem zvedav, jak to dopadne, jestli postarsim tatinkem, co bude mit doma milf nymfomanku, anebo potratem. Pral bych mu tu milfku…
Po této otázce to někdy končívá. Znám to. A chápu obě strany.
Pekné čítanie, potešilo ma!
Jelikož jsem předchozí díly nestíhal číst průběžně, právě jsem dohnal staré resty a dočetl za dva dny příběh až sem. No, dočetl, houbelec, prostě jsem to literárně slupl jako malinu. Když to srovnám s Tvou předchozí Hospodskou patálií, tohle je příběh erotikou přeplněný, což ale vůbec není na závadu. Naopak, čte se to samo a čtenář nemá problém uvěřit, ač mladá nymfomanka a o generaci starší milenec logicky až tak moc věrohodně nezní. Ale k čemu logika, když je to tak pěkné… A taky Ti děkuji, že na těchto stránkách patříš k autorům, kterým nejde jen o děj, ale i krásnou hru s češtinou. Tak ať Ti to píše, já jsem se jako čtenář rád vrátil.
Moc pěkné podáno.
Nemusí to být přímo špatná odpověď, nebo lépe řečeno jiná odpověď, než byla očekávána, někdy stačí zaváhání, a ke konci se blíží nejen vyhrazený čas.
Kdybychom od samého začátku nevěděli, že Veronika již je v tomto okamžiku pravděpodobně těhotná, předpokládal bych, že tímto tato letní romance skončila, ale takto jsem zvědavý na další pokračování.
Bubáku – nestraš – proč to vidíš tak černě?
(že ty šmíruješ v ještě neuvolněných pokračováních? 🙂 )
Nešmíruje, jen čte pozorně. Je to „prozrazeno“ v úvodu prvního dílu.
Další výborné pokračování. Po krásném večeru došlo na otázku, která občas padne. Děti. Pro Veroniku to nakonec bylo víc, než jen prázdninový úlet. Zamilovala se a potom se nelze divit situaci,ze začátku seriálu, že své těhotenství před ním tajila. Věřím ve šťastný konec.
Ta modelka se k příběhu hodí
[Link deleted]