Vzpomínka na léto 19

Hned brzy ráno jsem vyrazil do práce. Přes prázdniny jsem to nějak zanedbával, tak jsem se rozhodl, že nejlepším lékem na smutek bude manuální práce. Telefon jsem nechal v kanceláři a věnoval se práci v dílně. Zabral jsem se do toho tak, že i na oběd jsem zapomněl. Až když mi začalo kručet v žaludku, uvědomil jsem si, kolik je vůbec hodin. Dokončil jsem rozdělanou práci, posbíral věci a vyrazil domů. Cestou mi několikrát pípnul telefon.

Doma jsem si dal rychlou sprchu. Než jsem se pustil do přípravy pozdního oběda, nebo brzké večeře, zkontroloval jsem telefon. Psal bývalý spolužák, že je ve městě a jestli se náhodou nechci sejít večer na pivo. Chvíli jsem nad tím přemýšlel.
Ale proč ne, řekl jsem si nakonec, Verča už na mě stejně mít čas nebude, tak klidně můžu.
Odepsal jsem, že souhlasím. Ještě tam zbývala jedna zpráva, kupodivu od Veroniky.
Promiň, že jsem ten včerejšek tak pokazila. Chtěla bych ti ještě nějak vynahradit. Co třeba zítra večer? V té restauraci, kam jsi mě vzal poprvé? Třeba v sedm?

Takové nabídce se nedalo odolat i když jsem se trochu bál, jak to bude probíhat, nějak se nám to naše loučení začínalo protahovat.
Fajn, moc se těším, odepsal jsem a začal páchat něco k jídlu, abych večer nepil na lačný žaludek.

Se spolužákem to bylo dobré, ani mi nepřišlo kolik let jsme se neviděli. Celý večer jsme u piva prokecali stejně jako za starých časů. Ono těch piv bylo víc, ale ani jednomu z nás to nevadilo.

Domů jsem se dostal něco kolem půl druhé ve značně podroušeném stavu. Zvládl jsem jen ze sebe shodit oblečení a padnout na postel. Z polštáře jsem ucítil Veroničinu vůni a ocas instinktivně zareagoval. Sevřel jsem ho v dlani a s myšlenkami na Veroniku a jejím jménem na rtech jsem si ulevil. Znovu jsem usínal s ocasem v ruce jako nadržený puberťák.

Ráno jsem nebyl úplně ve formě, ale nic, co by nespravila sprcha a pořádná snídaně. V dílně na mě čekala rozdělaná práce od včera, tak jsem nelenil a jel pracovat. Snaha prací vytěsnit myšlenky na večer byla marná. Neustále se mi hlavou honilo, co se bude dít, co mohla nachystat jako překvapení a tak podobně. Nesoustředěnost na práci se projevila a já špatně vyřízl jeden díl nábytku.

„Kurva,“ ulevil jsem si a rychle přemýšlel, jak to napravit. Naštěstí to nebylo až tak fatální. Ze špatně uříznuté desky jsem nakonec vyrobil menší díly. Takže se nic tak strašného nestalo, ale bylo to pro mě varování, abych si dával pozor. Raději jsem tedy zanechal práce a vyrazil domů, bylo to bezpečnější.

Doma jsem nervózně popocházel a posedával s myšlenkami na večer, až jsem se z toho všeho pustil do úklidu. Potřeboval jsem zaměstnat ruce i hlavu něčím užitečným. Skončil jsem v šest hodin. Vysprchovat, obléknout a vyrazit. Věděl jsem, že budu mít trochu zpoždění, ale doufal jsem, že to bude v rozumné míře.

Do restaurace jsem vcházel v sedm hodin a sedm minut. Ve dveřích jsem se rozhlížel a hledal Veroniku tak usilovně, až se u mě objevil číšník. Když jsem mu řekl, že by tu měla být rezervace na Veroničino jméno, odvedl mě ke stolu. K mému překvapení tam seděla dvě děvčata ve Veroničině věku.
„Moment, ale… to je…“ snažil jsem protestovat.
„To je v pořádku,“ řekla jedna z nich a podala mi obálku.
„My jsme Veroničiny kamarádky. Něco ti po nás posílá.“
„Aha,“ vykoktal jsem překvapeně a posadil se.

„Budete jíst? A co něco k pití?“ zeptal se číšník.
„Co? Cože?“ odpovídal jsem zmateně, „Jíst? To budeme a k pití taky něco. Holky, co pijete? Dáme víno?“
Obě se na sebe podívaly a poté na souhlas přikývly. Objednal jsem láhev. Držel jsem v ruce obálku od Veroniky, otáčel ji v prstech, přemýšlel a u toho pozoroval mou společnost. U stolu se objevil číšník s lahví vína, otevřel ji a dal mi ochutnat. Po schválení nám všem nalil.

„Tak na co?“ prolomil jsem mlčení s pozdvihnutou sklenkou.
Děvčata se na sebe podívala.
„Na lásku přeci,“ odpověděly sborově, „nebo alespoň na vynikající sex.“
„Fajn, na lásku a na sex.“
„Ty to neotevřeš?“ zeptala ta drobnější.
„Nevím,“ řekl jsem popravdě.
„Proč?“
„Nevím, jestli chci vědět, co tam je… nebo jestli si raději užiju večer s vámi…“

„To zní dobře,“ vložila se do toho ta druhá, prsatá.
„Že vy jste ty dvě kamarádky, se kterýma si Veronika zkoušela plavky?“ zkusil jsem to.
„Hele, on nebude blbej,“ řekla ta drobná té silnější.
„Díky, i když občas to na to nevypadá…“ pronesl jsem.

„Víš, co?“ začala ta drobnější, „My si odskočíme přepudrovat nos a ty si tady zatím přečti ten dopis.“
„Vy víte, co tam je napsáno?“
„Ne,“ řekly jednohlasně, „ale známe Veroniku.“
„Dobře,“ souhlasil jsem a už jsem rozlepoval obálku.

I z papíru jsem cítil její vůni. Trochu se mi třásly ruce, když jsem rozkládal dopis.

Ahoj miláčku,
Promiň, že jsem na tebe udělala takový podraz a nepřišla jsem. Další loučení bych už nesnesla, musela bych zůstat, a to nemůžu rodičům udělat. Zbývají mi poslední dva semestry, tak to nechci zabalit. Nezlob se, ani kvůli tobě to neudělám. Ale za rok se vrátím a bude moct být spolu, tedy pokud na mě nezapomeneš a nenajdeš si jinou.
„Ach jo,“ povzdechl jsem si pro sebe, „Žádná jiná není a nebude jako ty.“

Nic jsme se neslíbili, oba jsme věděli, že je to jen letní románek, úlet, který za pár měsíců skončí. Jen se mi to nějak vymklo a teď na tebe nemůžu přestat myslet. Vidět tě ještě jednou, dotknout se tě, pomilovat se s tebou, už bych opravdu neodjela.

Chtěla jsem ti splnit ještě jedno přání, takový dárek na rozloučenou. Aneta s Ivou, ty dvě holky, co s tebou sedí u stolu, jsou mé nejlepší kámošky. Prožily jsme spolu nejedno dobrodružství (samozřejmě i sexuální). Mimochodem jsou to ty dvě, jejichž plavky jsem zkoušela. Kvůli tobě jsem je přes prázdniny docela zanedbávala, takže jsem se musela svěřit, proč na ně nemám čas. Nebudu to natahovat, chtěly tě obě poznat, takže pokud vše půjde, jak má, budeš si moct odškrtnout ze seznamu zase několik splněných přání. Užijte si spolu pěkný večer a vzpomínej na mě v dobrém.

Miluju tě,
Tvá Veronika.

PS: Neber to nijak závazně, za rok se může všechno změnit. Jen jsem se tebou chtěla rozloučit. A holky za nic nemůžou, všechno to byl můj nápad. Těšily se na tebe na tak je prosím neodmítej.

„No nazdar,“ pronesl jsem tiše. Znovu a znovu jsem pročítal dopis a nemohl tomu uvěřit. Verča mi poslala svoje kamarádky kvůli sexu, ale já po jejím odjezdu neměl na jiné ani pomyšlení…
„Tak co?“ ozvalo se vedle mě. Holky se vrátily.
„Nevím,“ hlesl jsem, „teda vím, tohle bude chtít něco ostřejšího než jen víno.“
„Fajn. Tak to objednej rovnou dvakrát.“
„Dvakrát?“
„Jasně. Jednou na smutek a podruhé na tykání…“
„Souhlasím.“

Z lístku jsme vybrali dobré pití a v rychlém sledu do sebe vyklopili dva panáky. Když to bylo na tykání, musela přijít nezbytná pusa. Stačilo mi se k nim naklonit a omámila mě nějaká neznámá vůně, která jako by útočila na mé podvědomí, na nějaké základní pudy. Navíc se mi místo letmého polibku na tvář dostalo pořádného francouzáku.

Než jsem stihl zaprotestovat, ozvala se prsatá Aneta. „No co, francouzský koňak si žádá francouzský polibek…“
„Pravda,“ souhlasil jsem.
Ani Iva se nenechala zahanbit. Naštěstí jsem zahlédl číšníka s jídlem. Položil před nás plné talíře a popřál nám dobrou chuť. Ještě jsem objednal jednu láhev vína a nějaké nealko, aby to bylo čím proložit.

Cinkání příborů a spokojené pomlaskávání přerušovala naše konverzace. Ukázalo se, že holky jsou docela sečtělé a vzdělané. Ostatně to se dalo očekávat, Veronika na tom byla podobně. Najednou byly talíře prázdné.
„Dáte si kávu a zákusek?“ zeptal se číšník, který se opět zjevil odnikud. Tohle jsem tady na nich obdivoval, když je potřebuješ, tak se objeví ani nevíš jak a stejně tak i zmizí.

„Tak co dámy? Co to bude?“ vyzval jsem své společnice.
„Hmm, kávu asi zatím ne… možná…“ začala trochu nesměle Anet a podívala se na prázdnou láhev vína. Ivka se na mě podívala a stejně nesměle přikývla.
„Ještě jednu láhev vína prosím,“ objednal jsem pití a holky souhlasně pokyvovaly, „zákusek musí chvíli počkat.“

Číšník se lehce uklonil a opět zmizel, aby se zanedlouho objevil s plnou lahví. Po nezbytném ochutnání nám naplnil sklenky.
„Tak dámy, teď je asi řada na mně, abych si šel přepudrovat nos,“ použil jsem s úsměvem stejným eufemismus a zanechal děvčata o samotě u stolu.

„Je pravda, že jsi takový slušňák?“ zeptala Iva, jakmile jsem se vrátil.
„Jak to myslíš?“
„Normálně, Veronika vyprávěla, jak si o ní pečoval, že ses na ní nechtěl ve sprše ani podívat…“
„Jo, to je pravda…“

Najednou se hovor začal stáčet k poněkud lechtivějším tématům, minimálně jeden dvojsmysl nebo sexuální narážka v každé větě. Holkám svítila očka, do tváří se jim vehnala červeň, i já cítil v rozkroku jisté pnutí. U stolu začínalo být poněkud tepleji než ve zbytku restaurace, Aneta se více nakláněla nad stůl a předváděla své obří poklady. Iva, samozřejmě zcela omylem a nevědomky, občas pod stole přejela nohou po mé noze, nenápadně se narovnávala, aby nikomu neunikla její drobná ňadra bez podprsenky, za to s tyčícími se čudlíky zduřelých bradavek. Stále jsem se snažil odolávat.

„Tak co teď?“ rozhodla se to rozseknout Iva.
„Dala bych si nějaký pořádný zákusek,“ prohlásila Aneta. „A co ty?“ obrátila se ke mně, „neměl bys chuť na nějakou buchtičku, nebo snad raději trochu šťavnatého ovoce? Broskvičky, melouny…“

Nebylo pochyb kam tím míří, zvlášť, když se u toho opět předklonila. Iva jen nadšeně přikyvovala. Stále jsem byl odhodlaný odolávat. Stačilo však aby se děvčata ke mně naklonila, najednou byly jejich hebké ručky na mých stehnech a neomylně směřovaly k rozkroku. Asi aby mi to nebylo líto, vzala Aneta mou ruku a nenápadně ji navedla pod stůl na svou nožku. Naváděla ji pod sukni, dokud jsem neucítil její roztoužené teplé a vlhké hnízdečko.

„Cítíš, jak jsem vlhká?“ pošeptala mi svůdně do ucha.
„Já taky,“ přidala se tiše Iva zasunula mou ruku do svých intimních míst.

Ani nevím jak, ale najednou jsme byli u mě doma, v ložnici a nazí. Ležel jsem mezi nimi. Ani jedna nelenila a obě mě hladily rukama všude, kam dosáhly. Péro trčelo do vzduchu jak stěžeň a obě ho vzrušeně a toužebně pozorovaly. Na střídačku jsme se líbali, chvíli jsem v puse měl Anetin jazyk, chvíli Ivin a občas jsem sledoval, jak se líbají ony.

Nemohl jsem se rozhodnout, kterou si mám vzít dřív, aby to té druhé náhodou nebylo líto. Ale jako by to děvčata měla domluvené, Iva se najednou přesunula dolů a Anet mi nabídla své poklady.
„Oohhh…“ vyheknul jsem mezi kozy. Iva totiž vzala celý ocas do svých úst zrovna ve chvíli, kdy jsem zabořil obličej do těch pokladů, abych se s nimi pomazlil.
„Tohle dlouho nevydržím,“ zahuhlal jsem přidušený poprsím.
„Můžu první?“ špitla Ivka a už se štelovala, aby mohla vhodně nasednout. Aneta nelenila a sedla mi nad obličej, abych ji alespoň lízal. Iva pomalu dosedala. Přidržoval jsem Anetu za stehna a nadzvedával hlavu, abych ji mohl lízat, zatímco ona se líbala s Ivou. Aby toho nebylo málo, vzájemně si dráždily ňadra.

„Ohh… ufff…“ funěl jsem, jak jsem se snažil oddálit výstřik.
Iva vytušila, co se děje. „Můžeš klidně do mě,“ řekla mezi polibky. Víc jsem slyšet nepotřeboval. Naposledy se na mě zavrtěla a obsah koulí explodoval do jejího těla. Neuspokojená se snažila se došukat na uvadajícím ocasu, ale moc to nešlo.
Aneta ji povalila na záda a hladově se vrhla na vycákanou pičku. Chtivě vylizovala každý záhyb, každý kout a já si užíval pohled na její vystrčený zadek a mezi stehny se lesknoucí štěrbinu.
Přestože představení to bylo vzrušující, ocas nebyl, vlastně ani po předchozím dění nemohl být v provozní poloze. Zaklekl jsem za Anetu a alespoň prsty dráždil obě její dírky. Hekání a prohýbání se v zádech napovídalo, že se jí to líbí. I pohyb boků tomu nasvědčoval. Iva se vysoukala zpod Anety, která už stejně vnímala jen svou rozkoš, a přiblížila se k mému povadlíkovi. Vzala ho do úst a pod její péčí začal znovu nabývat správných rozměrů a požadované tvrdosti.

„Dělej, pořádně jí zezadu vyšukej,“ povzbuzovala mě Ivka, když tvrdý klacek opustil její pusu.
Nenechal jsem se dvakrát pobízet. Jedním prudkým přírazem jsem vnikl do nabízené dírky. Anet hlasitě zavzdychala, její dlouhé táhlé „Aaaahhh“ značilo naprostou spokojenost. Užíval jsem si to spojení. Zaražený hluboko v mladém těle, s Ivou jsem si to moc neužil, jak rychle to na mě přišlo. Ta myšlenka mě přiměla, abych se na ni podíval.
„Pojď blíž,“ vyzval jsem ji.

Jakmile jsem ji měl na dosah, přitáhl jsem si ji k sobě a políbil ji. Rukou jsem bloudil po jejím těle, po zádech, i zadečku. Druhou ruku jsem položil na její drobné poprsí. Sotva jsem se jich dotkl, už se chvěla vzrušením. Mezi prsty jsem bral její malé bradavky. Každý stisk odměnila sténáním. Sklonil jsem hlavu, abych mohl ty dvě malé hrozinky ochutnat. Stačilo se jich jen jazykem dotknout, sevřít je mezi rty a už si tiskla mou hlavu na hrudník a nutila mě to opakovat. Nedal jsem se dvakrát přemlouvat a Iva brzy dosáhla orgasmu i pouhým drážděním prsou.
Aneta však začínala být mírně nespokojená, už jí pouhé zasunutí nestačilo, a tak se sama začala nabodávat. Jakmile byla Iva uspokojená, věnoval jsem se naplno Anetě. Držel jsem ji za boky a přirážel jak divý, lehce ji plaskal po půlkách a prstem dráždil análek.
Netrvalo dlouho, a i ona uspokojeně odpadla. Mezitím se vedle nás začalo znovu ozývat vzdychání. Iva ležela na zádech, roztahovala nohy a prsty divoce rejdila v mezinožce. Pořád mi stál jako stožár a k opětovnému výstřiku jsem měl poměrně daleko, neváhal jsem nahradit její ruce svým mužstvím. Tentokráte jsem byl rozhodnutý ji trochu potrápit a pořádně si to užít. Chytil jsem ji za kotníky a nohy zvedl do praku. Špičku svého kopí jsem nasměroval do rozevřeného otvoru a pomaloučku začal pronikat dovnitř. Ivě to dělalo dobře, ale bylo vidět, že už by ho chtěla cítit celý v sobě. Pokoušela se sama přirážet, já ji však nenechal. Pomalu dovnitř a pomalu ven a znovu a znovu. Přemáhala se, zatínala ruce do prostěradla a mezi pevně stisknutými rty jí občas unikl vzdech.
Mrknul jsem na Anetu, která nás pozorovala, a kývnutím naznačil, aby si klekla nad Ivu. S potěšením se nad ní přesunula. Nechala se od ní lízat a ode mě alespoň líbat. Bohužel jsem si nemohl hrát s jejími poklady, když jsem přidržoval Ivu. Aneta brzy pochopila. Chytla Ivu za nohy, čímž mi uvolnila ruce k pomazlení jejích melounů. Obě sténaly rozkoší a já se blížil ke svému finále.

„Už budu,“ varoval jsem holky, „kam s tím?“
„Do mě, do mě,“ hlásila se Aneta a hned roztahovala nohy a nabízela svou pičku.

Vyměnil jsem jednu dírku za druhou a pár přírazech jsem splnil Anetě její přání. Definitivně jsem odpadl vedle nich, nebo spíš mezi ně. Z jedné strany jsem měl Ivu, z druhé Anetu, obě se ke mně tiskly a majetnicky přesemě měly přehozenou nohu. Podvědomě jsem je hladil po zádech i zadečcích a pomalu se propadal do nicoty.

Holky si spolu tiše povídaly a mě hlavou táhlo, jestli to nebyl náhodou jen pouhý sen. Jejich nenechavé ruce mě vrátily zpátky do reality a do přítomnosti.
„Vy nemáte dost?“ zeptal jsem se.
Obě se na sebe podívaly a zavrtěly hlavou.
„Jen já asi další kolo nezvládnu,“ posteskl jsem si.

„Hmm, a co se takhle napít a dát si sprchu?“ navrhla Iva.
„To by šlo,“ souhlasil jsem, „ale já se takhle asi nezvednu…“
„My si tě zvedneme,“ prohlásily laškovně a obě se začaly znovu věnovat mému penisu.
„Ale… aaahhhh…“ zprvu jsem protestoval, ale jejich péči se nedalo odolat.
„Hele, a pak že se nezvedne,“ komentovala jejich úsilí Aneta.

Zanechaly mě v polotuhém stavu. Zvedli jsme se a zamířili do kuchyně pro pití a pak do koupelny smýt ze sebe stopy milostných hrátek. Byl jsem v sedmém nebi a užíval si péče dvou mladých a nadržených holek. Jen jsem litoval, že jim vše nemůžu vrátit. Iva odněkud vykouzlila nějakou pilulku.
„Na, spolkni to,“ vyzvala mě.
„Co to je? Drogy nechci.“
„Neboj, tohle je pilule na erekci, koukej,“ řekla a ukázala mi lahvičku. „Nebo ty už snad nechceš?“

Pro jednou se snad nic nestane, pomyslel jsem si a spolkl nabízenou tabletku.

Lehli jsme si znovu do postele. Stačilo malé povzbuzení od holek a už mi znovu stál. Pak nás pohltil uragán vášně a touhy a my se jím nadšeně nechali unášet. S Ivou a Anetou jsem se v následujících týdnech ještě párkrát sešel, ale už to nebylo jako poprvé. Nejspíš ten smutek z odjezdu Veroniky nás všechny zasáhl a my hledali útěchu ve vzájemném objetí.
Neustále jsem myslel na Veroniku, co asi dělá, jak se má. Své ostatní příležitostné milenky jsem odmítal, až jsem najednou zjistil, že žiji dva měsíce v celibátu.