West – end 01

Toto je 1 díl z 2 v seriálu West - end

Skupina maskovaných mužů přepadla usedlost Tomyho Mitche hned zrána. Otce a syna zavřeli do sklepa, jeho ženu zneuctili a na odchodu zapálili kůlnu se zásobou dřeva na zimu.

„To byla poslední výstraha. Příště už to bude horší, takže víš, co máš dělat,“ vyštěkl jeden z mužů, když muže ze sklepa vyvlekl nahoru a s úsměškem je nechal podívat na ženu ležící na zemi s vyhrnutou sukní a odhalenými prsy z roztržené košilky, s očima nepřítomně upřenýma do stropu. Násilí od tolika mužů muselo pro ni být velmi nepříjemným zážitkem.
Tom Mitch věděl, kdo ti muži byli. Hnusná sebranka a verbež pohůnků Jamese Mc Donalda, největšího rančera široko daleko zde na pláních mezi městy Denver a Kansas City.

Kdo má hodně, chce ještě víc. A McDonald byl přesně takový. Skupoval půdu usedlíků a třebaže mu vlastněné pozemky dostačovaly, chtěl vlastnit všechno. Mitch a pár dalších prozatím nabídkám odolávalo, a tak se stupňoval i tlak a jednání rančera. Kde není žalobce, není soudce, a tak se přepady nikdo nezabýval. Úřady šly na ruku McDonaldovi a ani násilí páchané na usedlících s nimi nijak nepohnulo.

Vyvraždění rodiny Donovanových bylo přisouzeno nějaké loupeživé bandě a přesto, že jisté stopy vedly k McDonaldovým mužům, vše byl zameteno pod koberec.

Je pravdou, že útoky na nějaký čas ustaly, ale nyní už se zase stupňovaly.

***

Tom Mitch podlehl. Prodal majetek za částku, kterou určil McDonald, čili pod cenou a znásilněná Barbra oznámila, že je těhotná. Otec oznámil, že dítě je boží tvor a tudíž ho přijímá za své a syn Henry se tak mohl těšit na sourozence. Bratr John mu zemřel před rokem a setra Ellis krátce po narození. Takto to tu prostě chodilo.

Ač se psal rok 1893 a časy „divokého“ západu byly tytam, zde jako by se čas zastavil.
Zločinecké bandy sice vymizely, ale život tu byl stále tvrdý, nenasytnost bohatých rančerů velká a lidé tak byli nuceni brát spravedlnost do vlastních rukou. Přesně tak to udělal Henry Mitch.

***

O TŘI ROKY POZDĚJI

Henry pracoval v kovárně v osadě Arriba, která stále vypadala jak z první poloviny 19.století. Lidé chodili tak oblečeni, spravedlnost zastupoval šerif s koltem u pasu a elitu společnosti představovalo pár obchodníků a pastor. Že i sem dosahovala moc McDonalda je jasné. Ten tu vlastnil saloon a hospodský mu platil nájem. Za zábavu s místními prostitutkami dostávali McDonaldovi pohůnci slevu. Že někdy nezaplatili a rádi se prali a vyvolávali potyčky, znaje moc svého pána, netřeba dodávat.

***

Henry měl stále v živé paměti přepadení domova, ale z mužů jež navštěvovali místní saloon nikoho nepoznal. Všichni tehdy měli na obličeji šátky.

Až jednou. Jakýsi hromotluk zvolal hlasem, který zněl přesně jako: „To byla poslední výstraha…..“ Na to nikdy nezapomene! On byl s otcem zavřen ve sklepě, nahoře bezbranná matka a nakonec zapálená kůlna.

Rozhodl se rychle a začal trénovat se zbraní, protože kolt tu měl kdekdo naprosto veřejně a chodil do saloonu za účelem získávání informací, ale i trochou té erotiky.
Malá, hezká mexičanka Yolanda byla potěšena, když jí řekl, že je jeho první, neb ještě ženu neměl. Z údů nadržených upocených kovbojů nic moc neměla, ale tady mohla mladého zajíčka použít k vlastnímu uspokojení.

„Už ses líbal se ženou?“ uvedla ho do pokoje a hned ho objala kolem krku.
Henry nestačil nic říct a už cítil její mrštný jazyk v puse. Rychle se jí přizpůsobil a první lekci měli za sebou.

Druhá již se odehrávala v posteli. Henry blaženě funěl, protože Yolanda miu sála tuhý ocas ústy. Protože ho měl docela velkýho, jak tuhnul a mohutněl, sála a cumlala mu jen nalitý žalud. Více do své malé pusy nevpravila. Rukou ho svírala u kořene a pohybovala rytmicky hlavou a rty ho pevně svírala.
„Jooo..oooh,“ vzdychal Henry, až náhle kouření ustalo.
„A teď ty.“
Yolanda ulehla na záda a plna rozkoše cítila jeho jazyk jak jí, byť prozatím neuměle a nesměle, rejdí a laská v klíně a saje uvolňované proudy šťávy.

Při třetí lekci na ni Henry nalehl, za její pomoci do ní pronikl a tlačil se dál. Pysky se pomalu rozevíraly velkému ocasu a chvíli to trvalo.
„Ah… ah… pomaleji… seš… velkej… víš,“ Yolanda hlasitě sténala a teprve, když ocas byl v ní zaražený po kořen, zaplavily ji příjemnější pocity.
Každý pohyb vyvolával silné tření ve vyplněné pochvě, která již byla dostatečně zvlhlá a roztažená.
Henry se vzepřel na loktech, hleděl jí do očí a pomalými přírazy ji projížděl.
„Můžeš mi polaskal kůzlátka,“ nabídla mu Yolanda své poklady na hrudi a tak se věnoval menším, ale pevným bochánkům prsou, mnul je, mačkal a líbal tvrdé hroty bradavek uprostřed temně rudých prsních dvorců.

Pak už cítil, že se blíží zakončení, naposledy prudce přirazil co nejhlouběji a vypustil do ní proud semene. To byla úplně jiná slast než vyhonění ptáka rukou.
„Áááh… jooooo,“ doprovázel to hlasitým hekáním.
„Já… již… anooo… ahhhh,“ vyjekla Yolanda a silné vyvrcholení j9 zaplavilo tělo.
Byla to nádherná a nejsilnější rozkoš, jakou kdy v poslední době zažila.
Stahující se pochva nasávala husté semeno a možnost otěhotnění nikdo neřešil. Nějak bylo, nějak bude… dosti lehkomyslná úvaha.

I přes první zaučení a zkušenost pokračovali v milostné hře. Líbání tentokrát byla delší.
Yolanda mu opět kouřila ocas, který skoro ihned nabyl správné tvrdosti. Sála naběhlý fialový žalud, jazykem dráždila uzdičku a rytmicky ho sjížděla rty, poté Henry jazykem lízal rozevřený klín s vytékající směsicí šťáv a semene. Mezi rozevřenými pysky lízal závojíčky i nahoře jakýsi výrůstek, na který Yolanda reagovala slastnými výkřiky a kroucením pánve.

Pak poklekla, vyšpulila na něj zadek a Henry ji zezadu obšťastňoval prudkými rytmickými přírazy. Docela mu to šlo.
„Áááhhh… ohh,“ vzdychala Yolanda a bylo slastné cítit, jak ji pevně a majetnicky drží v pase, proniká do ní drsně a hluboko a ona je mu takto zcela poddána.
„Ach… ano… joo… ohhh… ještě… bože… oooáááh,“ doslova vřeštěla a sama se napichovala na přirážející ocas a vybuchla v silném orgasmu.
Henry se do ní trhavými výstřiky vyprazdňoval a měl toho sám dost. Byl zcela vysátý a zesláblý. Yolanda naplněná semenem až po okraj a chvějící se prožitou rozkoší se propadla do temnoty spánku.
Ten den byl Henry její první a poslední zákazník.

Hospodský byl chápavý a účtoval Henrymu částku jen s mírnou přirážkou. Přišel jako panic, odešel jako chlap. Však ona si to Yolanda odpracuje v mé posteli, blesklo hostinskému hlavou, když shrábl obnos a na cestu mu zdarma nalil panáka whisky.

***

Henry dál navštěvoval saloon a z hovorného hostinského tahal rozumy ohledně McDonaldových mužů.
„Jsou to honáci z jižních plání. Ostatní teritoria zase mají jiný party. Mě úplně stačí tihle. Neotesanci a opilci to jsou. I holky je nemají rády. Jenže co naděláš? Kšeft je kšeft, živit je musím a nájem platit musím… Je to na levačku.“
„Co vám tady vlastně patří?“ nadhodil Henry.
„Mně? Nic,“ zasmál se muž. „Jen holej život. Všichni makáme pro McDonalda, chlastáme jeho whisky, žereme jeho maso, šukáme jeho kurvy.“
„Jak jeho kurvy?“ Henry nechápal.
„Holky sehnal bůhvíkde. Přivedl je sem pro chlapy, takže jsou jeho. Nemůžou se jen tak sebrat a odejít.“

Hovor přerušil křik na pavlači, kdy ze dveří vyběhla plačící holka a pak se vypotácel zpola oblečený muž. Všichni na něj mlčky zezdola hleděli. Byl to jeden z McDonaldových honáků.
„Co čumíte?“ rozkřikl se. „Nechtěla mi podržet zadek, tak dostala pár facek, no a co?“
„Mlátit holky je zakázaný!“ zvolal hostinský.
„Drž hubu, hajzle. Kdo si myslíš že seš?“ rozkřikl se muž a tasil pistoli. „Ještě slovo a udělám ti díru do hlavy.“

Hostinský ztichl, zato Henry popošel blíž.
„Tak to zkus se mnou, ty vejtaho.“
Muž zrudl, revolver zasunul do pouzdra a těžkým krokem sešel dolů.
Tam stál osamocený Henry jak se dav rozestoupil.
„Zopakuj to, ty smrade, než budeš mrtvej!“ zasyčel opilec.
„Seš násilník a srab, když mlátíš holky!“ zopakoval Henry a bedlivě muže pozoroval.
Jeho pohyby byly zpomalené, jak byl stále opilý a zjevně proto měl s holkou problém v posteli.

„Kurte, nech toho!“ křikl na muže z davu nějaký hlas.
„Nejdřív ale vyřídím tohodle zmetka,“ ušklíbl se Kurt, tasil, třeskla rána a Kurt padl mrtev na zem. Henry byl rychlejší.

Do popředí vyšel zástupce šerifa, co tu zrovna byl přítomen.
„Byl to spravedlivý souboj. Všichni jsme to viděli a dosvědčím vám to.“
„Kurt byl ale nalitej,“ ozval se znovu onen hlas a do popředí vstoupil další McDonaldův muž.
„A co? Sám souboj zahájil, nebo snad ne?“ otázal se ho zástupce šerifa.
„Tady mladej mu řekl vejtaho. To si přece nemohl nechat líbit,“ rozohňoval se muž.
„Tak za prvé. On napadl dívku a to je tu zakázáno a za druhé, nechal se sice vyprovokovat, ale sám předtím hostinskému vyhrožoval zastřelením, jasné?“
Muž kývnutí hlavy to uznal a opustil saloon. Na toho hejska si počká jinde.

Henry se spokojil s prvním zářezem na pomyslné stupnici počtu McDonaldových mužů.

***

Jednoho dne se ho v saloonu zmocnila Yolanda a táhla k sobě na pokoj. Henry dnes původně nepřišel za sexem, ale nebránil se, protože dívka mu mlčky naznačila, že jde o něco jiného.
„Nezlob se na mě, ale… musela jsem. Heinz, ten, cos mu zastřelil kamaráda Kurta se na tebe vyptával. Řekl, že jinak si mě podá a víš jak bych dopadla. Jim je to jedno. Jsme McDonaldovo zboží a naše životy nic neznamenají. Prostě jen uspokojujeme nadržený chlapy. Ty se mi však líbíš… dnes tě mám odvést k sobě a až budem v nejlepším, vleze sem oknem tě vyřídit. Teď je vedle u Patricie a čeká.“
„Jak věděl, že sem přijdu?“
„Možná tě sledoval a že tě mám odvést k sobě, mi řekl už před časem. Asi kuje pomstu už od té chvíle.“
„Díky,Yolando… tak co, začnem se šukandou?“ usmál se Henry.

Zkontroloval si zbraň a pak se oba dali do milostného sténání, vzdychání a hekání.
„Áaááhhh… jo… ještě,“ sténala Yolanda a Henry jí přizvukoval. „Už… budu… celou tě vystříkám.“
Mezitím se pomalu přesunoval ke stěně, kde se zakryl za závěsem u okna.

Náhle oknem dovnitř tiše vklouzla postava. Yolanda pod pokrývkou hekala, nadhazovala ji a předstírala, že jsou tam dva.
Henry do zad muže rychle přitiskl polštář a přes něj stiskl spoušť. Tlumená rána muže srazila na zem a byl mrtev.
Když tělo obrátil, byl to onen Heinz. Zemřel s překvapivým výrazem ve tváři.
V Henrym zatím uzrával plán pomsty.
„Sbal si věci a jdem. Teď to tady zapálím.“
„Co blázníš? Co ostatní holky?“ zhrozila se Yolanda.
„Neboj se, všichni utečou. Jen McDonald přijde o kšeft…“ řekl Henry pomstychtivě a rovnal prostěradlo, pokrývku i záclony na jednu kupu tak, aby od toho pak chytla dřevěná stěna a další.

Když vylézali oknem ven, Henry kupu zapálil a než po sloupcích terasy slezli do přízemí, hučel už v pokoji solidní požár. V saloonu však ještě zatím nikdo nic netušil.

Jak pak dvě postavy na koních opouštěly město, do noci jasně plála celá budova a obyvatelé městečka se snažili zabránit rozšíření požáru na okolní domy.

***

Až daleko za městem, v pusté prérii, v jakési mělké proláklině se jezdci utábořili na noc.
„Co chceš dělat?“ ptala se Yolanda a Henry zavrtěl hlavou.
„Nevím. Chci se pomstít McDonaldovi za všechno… za matku, za otce, za farmu.“
„Je to nejbohatší muž široko daleko. Sám proti němu nic nezmůžeš,“ mínila Yolanda.
„Já už si nějak poradím. A co ty?“ zvedl k ní pohled.
„Já… já se chci vrátit domů..do Santa Chuita… to je už v Mexiku. Odtamtud pocházím.“
„Tam tě McDonald najal pro saloon,“ doplnil Henry, ale Yolanda se ušklíbla.
„Najal? Unesl. Jeho muži přepadli vesnici a vybrali si jen ty mladé a svobodné. Nikoho se neptali a kdo by se jim postavil, zastřelili by ho. V noci nás v táboře… no, zkrátka, pobavili se a skončila jsem tady. Moc se toužím dostat domů. Mám tam ještě tři sestry. Byly to malé holky, doufám, že všichni jsou v pořádku, bú… bůůů,“ dala se Yolanda do lítostivého pláče.

Tak nějak automaticky ji Henry objal, ona ho začala líbat, divoce a vášnivě.
Poté si jen vyhrnula sukni, Henry stáhl kalhoty a pak do ní hladce pronikl v celé délce ocasu.
„Áááhh… anooo,“ vydechla Yolanda slastně a protipohybem pánve mu šla naproti.
Rytmické přírazy zněly stále mlaskavěji, Henry jí rozepnul košili, aby ji mohl hladit a líbat prsa a pak se naposledy prudce přirazil, strnul a vypustil do ní dávku semene.

„Děkuji ti,“ řekla pak Yolanda. „Jestli jsem s tebou otěhotněla, alespoň budu na tebe mít věčnou památku.“
„Nechceš zůstat se mnou?“ zeptal se jí Henry.
„Ne. Ty teď budeš psanec a já tohle nechci. Chci žít na vesnici, jak jsem zvyklá. A teď už jsem unavená,“ přikryla se dekou a za chvíli již oba spali.

***

Po dvou dnech se jejich cesty rozešly. Yolanda mířila do Mexika, Henry na severozápad. Tam měl usedlost otcův bratranec Thomas Flick.
Sice spolu udržovali jen písemný styk, jednou, dvakrát do roka, a i když ho Henry v životě neviděl, věděl, že strýce přesvědčí, kým je. Měl totiž od otce medailon, který se v rodině dědil už po dvě generace a stejný by měl mít i Thomas.

Henry naposledy Yolandu políbil a pak sledoval, jak cválá na jihozápad a domů to má… no, hodně daleko. Snad tisíc mil.

***

Farmu Tomase Flicka našel dle popisu otce poměrně snadno. Na stanicích Pony expresu, který v těchto končinách stále ještě fungoval, si vždy doplnil zeměpisné údaje a pokračoval dál.

Narazil i na pár osamělých rančů s nepřátelsky naladěnými obyvateli, objevil pár bezútěšných vypálených usedlostí, vyhnul se dvěma indiánským táborům a nakonec našel místo, které hledal.

Ranč byl obehnán dřevěnou hradbou, ale bránu nikdo nehlídal a chyběly v ní i vrata. Celá usedlost byla poněkud zanedbána, ale na nedaleké louce se pásl dobytek a v ohradě pobíhali koně, takže to tu žilo.
U studny stála nějaká žena a právě nabírala vodu. Když spatřila jezdce, hlasitě vykřikla a z domu vyšel podsaditý muž s puškou v ruce.
„Stát! Co tu chceš!“ křikl nepřátelsky.
„Promiňte. Jsem Henry Mitch, syn Tomyho Mitche. Vy jste Thomas Flick, že? Jsem váš synovec,“ řekl Henry, ale muž stále držel pušku napřaženou.

Zato žena se k němu šla.
„Tak ty jsi ten Henry, o němž Tom píše? Kde ses tu vzal?“
„Helen, zpátky!“ křikl Thomas. „Jestli je Mitch, se teprve ukáže, že?“

Žena se stáhla a Henry pochopil. Natáhl ruku a ukázal muži na dálku medailon.
„Vidíte?“
„Jo. Slez z koně a pojď sem.“

Teprve když se muži setkali tváří v tvář, sklonil muž zbraň a medailon si prohlédl.
Strnulá tvář mu roztála v úsměvu.
„Tak tedy vítej, Henry, můj synovče a zde ti představuji Helen, mou ženu a tvoji tetu.“

Autor

Navigace v seriáluWest – end 02 >>
4.8 37 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
dedek.Jeff

Shock opět bravurně předvedl znalost doby a prostředí a samozřejmě to okořenil sexem. Nemůžu jinak, než palec nahoru 👍.

aN00Bis

Já mám občas pocit, že v některých jeho povídkách je ten sex skoro zbytečně navíc. 😀

Juras

Shocku klid, vždyť aN00Bis tě vlastně pochválil. Piš dál, povídky máš výborné.

aN00Bis

Opravdu jsem to myslel jako pochvalu.
Některé z tvých povídek by příběhově obstály samostatně a kolikrát je hltám jen pro samotný příběh. Pravda, pak by asi nebyly určeny pro tento server a to by byla škoda.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x