Základna

Bílou tmu a úděsné vytí sněhové vichřice náhle přerušily nějaké tmavé šmouhy. Aspoň tak se to Peterovi zdálo, když na chvíli zvedl hlavu, kterou pro silný protivítr jinak měl stále skloněnou. Za Peterem se potácela postava Joachima, kolegy z Hamburského institutu aKi-Mono, vědecké kolegyně až z daleké Koreje.

***

Tato trojice byl zbytek polární expedice Somos 22, která se na jih od Afriky vylodila na pobřeží Antarktidy a směřovala k pólu. Mělo se jednat o několikaměsíční vědeckou výpravu od jednoho předem připraveného skladiště proviantu ke druhému, až na americkou stanici na jižním pólu. Po několika stovkách kilometrů a nasbírání spousty vědeckého materiálu je však zastihla nečekaná několikadenní prudká sněhová bouře, která jim zničila stany i vybavení. Jednotliví členové výpravy se vzájemně poztráceli a v kontaktu zůstali jen tři. S minimem zásob a v podstatě jen s tím, co měli na sobě, se již několikátý den plahočili ve vánici a odevzdaně čekali na okamžik, kdy únavou padnou do sněhu, usnou a zmrznou.

***

Nyní měl Peter buď halucinace, nebo opravdu něco spatřil? Tmavé šmouhy nabíraly pevnější kontury a nakonec se z toho vyklubal objekt. Velký ocelový kontejner!

Peter zavolal na ostatní a rychle hledali dveře a úkryt před krutým počasím. Našli je na opačné straně a bylo dokonce odemčeno. Zajásali a rychle se vtěsnali do malé předsíňky.
„Haló, je tu někdo?“ pokračoval Peter dalšími dveřmi dovnitř, ale jen ticho mu bylo odpovědí.
„Je to tu opuštěné,“ oznamoval ostatním, když kuželem baterky sjížděl interiér, protože malými okénky šlo dovnitř jen minimum světla.
„Hele,“ ukázala rukou na stěnu Ki-Mono, kde spatřila elektrorozvaděč a zkusmo stiskla páku do polohy „zapnuto.“

Po chvíli se odkudsi ozval temný hukot nabíhajícího agregátu.
Ki-Mono stiskla další přepínače pojistek, pak vypínač u dveří a místnost se naplnila bílým světlem ze stropních zářivek.
„Super,“ uznale řekl Joachim a očima bloudil po okolí. „Vážně, tohle je nějaká stanice. Ale opuštěná… asi.“

Trojice dál zkoumala vnitřek a zjistila, že se rozehřívají i topné sálavé desky vytápění. Základna energeticky fungovala, ale byla prázdná. Vědcům bylo divné, že je volně přístupná a vcelku vybavená, ale hlavně byli šťastni, že jsou v suchu. Pak zjistili, že v objektu je i voda. Tedy ve formě prozatím zmrzlých barelů, ale jejich rozmrznutí bude otázkou času. Našli i jídlo v podobě konzerv, narovnaných v polici malé kuchyňky.
Obytné kontejnery byly vlastně dva, propojené dveřmi. V prvním byl vstup, jídelna s kuchyňkou, záchod a sprcha, ve druhém pak jakýsi společný prostor a tři kóje na spaní pro celkem 8 osob. Vše k okamžitému možnému použití.
„Netuším, jak dlouho tu budeme, ale prozatím vyhlašuji volno a přípravu jídla. Mám hlad jako vlk,“ řekl Peter a odkládal si vrchní části oblečení.
„Když dovolíte, pánové, zjistím, jak je na tom voda a půjdu se osprchovat,“ špitla Ki-Mono.

Na teplou vodu však čekala dlouho a zatím se všichni stihli najíst, napít a zjistit, že proud pro základnu vyrábí centrála na naftu, která má plnou nádrž a další kanystry jsou ve skladišti připraveny.
Tohle všechno bylo podivné zjištění, ale příjemné.

***

Ki-Mono na sebe se slastí nechala proudit skoro až horkou vodu. Teplou koupel už vážně potřebovala.
Stružky vody jí stékaly po těle a ona si je s rozkoší roztírala po těle, až jí prsty samovolně sklouzly do klína. Porostem pronikla až k pyskům a jemně je pohladila. Vnímala, jak je to příjemné a pokračovala v lehkém dráždění.

Po chvíli už se opírala o stěnu sprchy, prsty si zajížděla do otevřeného otvoru a plně se uspokojovala. Třela si poštěvák a tlumeně vzdychala sílící touhou a rozkoší.
„Anooo… anoo… už… už,“ sípala přerývaně a záblesk slastného vyvrcholení jí projel tělem. Byl to osvobozující pocit.
Pak se probrala, dokončila tělesnou očistu a opustila koupelnu.
Muži ji následovali, i oni se pod teplou vodou zbavili přebytečné energie i semene a pak všichni ulehli společně do jedné kóje.

***

Joachim se náhle vzbudil a zdálo se mu, že Peter v lůžku není. Když zjistil, že chybí i Ki-Mono, vylezl opatrně ven. Nedošel daleko.
Ze sousední kóje, kde bylo široké, snad manželské (?), lůžko, slyšel vzdechy a sténání. Dveře kójí byly zasouvací a stačilo je lehce roztáhnout a bylo vidět dovnitř. Jasná měsíční noc nastalá po skončené vichřici, mu poskytla dostatek světla pro vzrušenou podívanou i tvrdou erekci.

***

Na tajném nočním dostaveníčku se Peter dohodl s Ki-Mono ve chvíli, kdy se Joachim sprchoval. Pokukovali po sobě už od počátku výpravy a tady se rozhodli svůj zájem posunout dál.

Ki-Mono byla štíhlé nevysoké postavy s menšími prsy. Hezká, jemná tvář s asijskými rysy byla přitažlivá zvlášť pro evropské muže a žena měla dlouhé černé vlasy upravené do kratšího praktičtějšího sestřihu, což jí dodávalo ještě mladší vzhled, než jí ve skutečnosti bylo.
Překročila již třicítku, ale Peter Wagner tohle neřešil. Ki-Mono ho přitahovala jako magnet bez ohledu na věk a jelikož i jí se Peter líbil a po pravdě řečeno, nikdy se s jiným bělochem blíže nesetkala. Dala náklonnosti volný průběh a nyní se rozhodla pustit ho k sobě ještě těsněji. Spíše tedy do sebe.

Když se svlečení mazlili a hladili, zabloudila její ruka na jeho tvrdý ocas a sevřela ho. Trochu ji vyděsila jeho velikost, ale jemně za něj popotahovala a Peter slastně funěl. Ten zase laskal její pevná prsa a jazykem kmital po tvrdých bradavkách a vůbec byl uchvácen tělem asiatky. Jak byla její kůže krásně snědá, hladká, měkká a přitom pevná… těžko nalézal slov.

Ki-Mono zase neznala mužskou zarostlou hruď a široká ramena a zase byla uchvácena jeho tělem. Také líbání bylo jiné, ale hezké.
Pomalu uléhala na záda, pokrčila a roztáhla nohy a umožnila Peterovi mezi ně ulehnout. Cítila jeho velký horký tvrdý ocas, jak se pomalu připravuje na vniknutí a sama na to byla připravena.
Peter jí rukou projel klínem, vnímal vlhkost, nasadil žalud na ústí její štěrbiny a pomalu zatlačil. Cítil, jak se tlakem rozevírají pysky a pouští ho dovnitř.
„Oh… oh… oh,“ bolestně zasténala Ki-Mono a cítila velký tlak v klíně, který nebyl na tento rozměr připraven.

Peter se dál tlačil do úzké pochvy, která se mu pomalu přizpůsobovala. Pysky se rozevřely do maxima a po stranách vytryskly první kapky vzrušení.
Tvrdý ocas se posouval dál, až dosáhl dna a byl v ní zaražený v celé své délce. Peter cítil pevné sevření poševních stěn a zatím se nehýbal. Ki-Mono měla bolestně stažený obličej a pocit rozpolcení. Bolest však zvolna odeznívala. Peter se lehce nadzvedl. Pohyb ocasu vyvolal v ženě záblesk rozkoše.
Když ho vysunul skoro celého ven, naplnila ji úleva. Jak do ní vzápětí znovu vnikl, bylo to už bezbolestné a slastné.

Peter poznal, že pochva se mu otevřela a přizpůsobila a začal rytmicky přirážet. I tak vnímal, jak je krásně úzká a masíruje mu nevýslovnou rozkoší ocas.
Ki-Mono ho objímala a nechala se šoustat hluboko i prudce, prostě jak chtěl on a jen mu přizvukovala směsicí stenů a slastných výkřiků. Takového ptáka v sobě nikdy neměla a ráznost s jakou si ji vzal a šoustá, ji naplňovala vzrůstající slastí.
Běloši prostě mají něco do sebe.

Mrdající pták v ní dělal paseku a ona tekla jak řeka a hlasitě dávala najevo, že už se blíží její vrchol.
„Ah… ah… už… bu… du… nesmíš… do… mě… mě… oohh… áááách,“ vzepjala se v orgasmu proti ocasu, ten z ní rychle vyjel a horké semeno jí skončilo na břiše.

Peter s funěním se udělal, rukou si dovyhonil veškeré své zásoby a svalil se vedle ní. To byla krásná jízda. S takovou holkou je sex jedná báseň.

Ki-Mono odešla do sprchy a on mezitím tvrdě usnul. Po tom, co doposud prožili, bylo vůbec překvapivé, že měli sílu se spolu milovat.

***

Další den provedli zevrubný průzkum celé stanice. Ta byla opravdu opuštěna, ale existence zásob je přivedla k domněnce, že sem někdo přece jen musí čas od času zavítat, nebo alespoň zkontrolovat stav celé základny, která byla funkční a v dobrém stavu.

Zásob jídla zde bylo, když budou šetřit, tak na měsíc. Pak se budou muset přesunout jinam.
Stanice byla bez map a radiostanice, takže ani nevěděli kde jsou. Rozhodli se, užít si to a pak se vydají napospas osudu a pravděpodobné smrti v pustině Antarktidy.

***

A tak na základně dvojice milenců spolu dál souložila a Joachim se stával lehce nepříčetným. V pětatřiceti byl mužem v plné síle a chuti a teď, aby si ho uhonil. Udeřil proto na Petera, že takhle to dál nejde a buď si i on vrzne, nebo oni s tím přestanou.

Ki-Mono se nepozdávalo, šukat jen tak s Joachimem, i když jako chlap nevypadal špatně, ale když slyšela Peterův souhlas, nezbývalo jí, než to přijmout.
„Budu ale u toho,“ byla Peterova podmínka.

***

Když o den později Peter klátil Ki-Mono hezky hluboko zezadu mocnými přírazy a ta ječela slastí jak siréna, objevil se jí náhle před obličejem Joachim a s tuhým ptákem jí zajel do pusy.
Ki-Mono moc kouření nemusela a teď měla pusu roztaženou do maxima a v ní tvrdý žilnatý ohon.
Joachim blaženě funěl, jak ho snaživě sála, jazykem po něm kmitala a pozoroval spokojenou tvář Petera, jak ji mlaskavě, tvrdě a prudce mrdal zezadu.
„Má… ji… úzkou… jo… jo… to… je… slast,“ hekal mezi přírazy a drtil jí rukama pevné malé prsy.
„Dělej… ať jí nevyteču do pusy,“ povzbuzoval ho nadržený Joachim s touhou konečně omrdat tu exotickou krásku.

Když jí Peterova dávka skončila na zádech, opustil Joachim příjemné zajetí úst a nahradil hotového kamaráda.
Prudce zezadu napíchl její tekoucí překrvenou kundičku a rozjel rychlost nadrženého králíka. Bylo to krásné sevření a tělo mu zalila nevýslovná blaženost. Mrdá tu nedostupnou děvku a je králem světa.

„Ah… ah… já… už… oooááááh,“ propnula se Ki-Mono ve svém vyvrcholení, ale ocas ji neúprosně a bez přestávky projížděl dál.
Ki-Mono tlumeně funěla, jak jí zepředu utěsnil ptákem pusu Peter a vnímala jen tvrdé proniky pulsujícího ocasu, jak nabývá na objemu a… ve vteřině z ní vyjel a cákance semene jí kanuly na zadek.
Pusu jí naplnila dávka z Peterova ocasu, kterou s ošklivostí vyplivla a byla už úplně vyřízená a muži ji nechali spát.
Zítra je taky den.

***

Uběhl třetí týden na základně. Společně podnikali výpravy do okolí, ale kde jsou, se jim nepodařilo zjistit. Zásoby se tenčily a ani sex je nijak zvlášť nenaplňoval, zvlášť Ki-Mono ho měla až nad hlavu, ale mužům neuměla říci „ne“ a „dost.“ Korejky to nemají v povaze.

***

Jednoho slunečného dne, kdy teplota byla na hezkých -150C, je z budovy vyhnal přibližující se rachot motoru.
Přímo před zraky se jim zjevil vrtulník britského válečného námořnictva a přistával na ploše před skladištěm.
Zde se setkali s neméně překvapeným mužem, který z něj vylezl jako první.
Po vzájemném představení šli se třemi muži z vrtulníku dovnitř, kde si dali čaj a dozvěděli se další informace.
„Nacházíte se na bývalé sovětské stanici Moroženaja, která tu fungovala od 80. let minulého století. Z nedostatku financí ji už před lety Rusové opustili, převzali jsme ji my a vybudovali z ní provizorní úkryt pro náhodné či ztracené výpravy a polárníky.
Námořnictvo křižuje jižní Atlantik neustále a čas od času sem zaletí doplňovací družstvo na kontrolu. Máte štěstí, že vám to vyšlo zrovna teď,“ řekl jim velitel letu Mark Harpoon.

O tři hodiny později vrtulník odlétal se šesti lidmi na palubě na bojovou zásobovací loď RFA Fort Rosalia.

4.5 41 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Zajímavá polární výprava, hlavně že přežili a byli zachráněni. Jen jsem se v závěru divil, že když je to provizorní úkryt, že v něm nebyl nějaký SOS maják, případně informace o tom kde se nachází. Ale to by potom asi nepasovalo do děje.

Shock

přesně tak 🙂

Denis86

Parádní povídka

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x