Metalová diva 4

Toto je 4 díl z 5 v seriálu Metalová diva

Byla to neskutečná slast. Niky si na mě právě nasedla a začala se zvolna pohybovat. Na ocasu jsem ucítil horko vnitřku kundičky. Natáhl jsem ruce a sevřel špičatá kůzlátka. Tuhé bradavky mě příjemně tlačily do dlaní.
Hnětl jsem prsty pevné bochánky a vzpínal se proti dorážejícímu zadku. Niky prudce dosedala až nadoraz. Ohon jí pronikal hluboko do mokré kundičky a šťáva z ní mi stékala dolů na koule. Opírala se mi rukama o hrudník a rajtovala stále prudčeji, až se otřásala postel. Nárazy jejího zadku se mnou smýkaly jako při zemětřesení.

„Vzbuď se! Tak už se prober!“ ječel někdo, ale Niky to nebyla.
Naštvaný hlas a drsné cloumání mě konečně probraly z nádherného snu. Niky bohužel zmizela kdesi v Morfeově říši a já ospale mžoural do nasupené Lauřiny tváře.
„No to je dost!“ zasyčela.
„Co blbneš? Hoří snad?“
Mrkl jsem na budík a málem mě trefilo. Půl třetí.
„Víš kolik je hodin?“
„Na hodiny ti seru!“ vyštěkla. „Tak abys věděl, od teďka už žádný výmluvy, že středa, spánku je třeba. Od příště šukáme i ve středu.“

„Do prdele Lauro, to si tak nadržená, že nevydržíš jednu noc bez toho? To mě kvůli tomu musíš budit?“ zařval jsem a začínal jsem být vážně vytočený.
„Tak já jsem nadržená? Já tě budím?“ dštila oheň jako saň.
„A né snad?“ nechápal jsem, o co jí jde.
„Nadrženej si leda tak ty.“
Trhla dekou a stáhla jí ze mě. Odhalila tím pomalu uvadající ocas.
„Mlátíš tu sebou a pořád vzdycháš její jméno.“
„Jaký jméno? Co to plácáš?“
„Niky! Ach Niky, jsi úžasná! Niky jeď! A furt dokola,“ pitvořila se při mém napodobování.
„Kdo ví, co se ti zdálo,“ odsekl jsem.

Mlčky se natáhla pro mobil a vrazila mi ho před obličej. Spustila video, které před chvílí natočila. Na záznamu bylo zřetelně slyšet vše, z čeho mě obvinila i přestože jsem sebou v posteli pořádně mlel
„Nic jsem s ní neměl. Byl to jen blbej sen,“ zamumlal jsem tiše.
Nemohl jsem Niky dostat z hlavy od chvíle, kdy jsme jí před pár týdny šmírovali ve zkušebně. Bujné snění byl následek mých tajných tužeb a představ.

„Ale chtěl bys, že jo?“ vynucovala si Laura mé přiznání.
„Vždyť víš, že mám jen tebe, lásko,“ vyhýbal jsem odpovědi
„Odpověz! Chtěl bys?“
„Je to prostě krásná holka. Copak můžu za to, co se mi zdá?“
„Můžeš!“ štěkla. „A neodpověděl si mi.“
„Jó! Jo do prdele, klidně bych si dal říct, kdyby nebyla proti,“ vypěnil jsem vztekle. „Jenže sotva zvládám tebe a ona je navíc s Donnym. Nerozbiju kapelu kvůli jednomu šoustu!“
„Cha! Já to věděla,“ prohlásila vítězně.
Položila mobil na stolek, přitáhla si deku a zhasla. Zavrtěla se a obrátila ke mně zády. „Jo a střádej síly. Příští středu nebudeš mít žádný volno. To abys přišel na jiný myšlenky.“

Za tu dobu, co jsme se poprvé viděli s Niky, se z ní stal nehrající člen kapely. Účastnila se zkoušek a fotila nás při tom. Její nápady ohledně loga, fotek a propagace kapely na webu byly k nezaplacení. Nahodila i pár ukázek na youtube. Na dvou klubových koncertech obstarávala prodej narychlo vyrobených triček a demáčů. Vlastně i to domluvení koncertů byla její práce. Samovolně se z ní stala naše neoficiální manažerka. Proto jsem ani nezkoušel, po ní nějak vyjet a ohrozit tím šlapající kapelu. Přes hádku při prvním setkání Laura s Niky až doposud vycházela v pohodě. Častokrát si spolu něco spiklenecky špitaly a hihňaly se u toho jako malé holky. Vyvažovaly tak mužskou převahu členů, které by jinak Laura čelila osamocená.

V sobotu jsem se chystal po obědě na fotbal a s partou kámošů zafandit klubu z našeho města. Hlavně po zápase odehrát tak zvaný třetí poločas v hospodě. Po porážce rozebereme, jaký jsou ti nekopové dřeváci a jak je trenér neschopný. Po výhře naopak všechny oslavujeme. Každopádně vždy dáme pár piv a pak týden netrpělivě očekáváme další zápas.

„Jó, pozvala jsem Niky,“ oznámila mi na poslední chvíli Laura, když jsme se loučili u dveří.
„Ok, děje se něco?“
„Jasně, že ne. Jen čajík o páté,“ odbyla mě ledabyle, ale vypadala lehce nervózně.
„Tak žádný zlobení,“ rozloučil jsem se otcovským políbením na čelo, za což se po mně hned nespokojeně ohnala.
Prozatím se všechny schůzky konaly buď ve zkušebně, nebo v Tykvi. Nezvyklá návštěva u nás mě proto po středeční noci docela vyplašila.

V hlavě mi pořád vrtalo, co se asi probírá u nás doma. Pouze během zápasu jsem na vše zapomněl a nechal se strhnout atmosférou předváděné hry.
Sotva však rozhodčí odpískal konec, myšlenky se hned vrátily a chroustaly jako kůrovec. Dohadování a bouřlivý rozbor zápasu při pivě mě tentokrát nějak nebral a ani to pivo mi pořádně nešmakovalo.
Zaplatil jsem a vyrazil k domovu.
Odemkl jsem dveře a jako tradičně se hlasitě ohlásil: „Už jsem tady, miláčku.“

Z pokoje se ozvalo tlumené dohadování a šramocení. Uklidil jsem boty do botníku a pomalu přešel do pokoje.
Na křesle seděla Niky s nohama skrčenýma pod sebou a na pohovce proti ní Laura. Obě byly podivně strnulé a těkaly pohledy mezi mnou a sebou navzájem.
„Nějak brzo si zpátky,“ podivila se Laura.
„V hospodě to vázlo, tak jsem se zdekoval. Stalo se tu něco?“ zeptal jsem se a usadil vedle ní.
„Ne, nic,“ vyhrkla a Niky horlivě přikyvovala.

Plno věcí tu však nehrálo. Zvrhnutá sklenička na stolku, jejich vyjukané pohledy, rozvrkočené Lauřiny vlasy, na zemi volně pohozený skicář Niky, který vždy opatrovala jako oko v hlavě a zrovna tak Lauřina kytara, jen tak ledabyle opřená o zeď, mi prostě neladily.
„Vy jste se popraly?“ napadlo mě jako první.
„Ne!“ popřely rázně.
Mlčky jsem si je obě prohlížel a začal vnímat další detaily.
Lauřina halenka byla zapnutá nakřivo o jeden knoflíček a tričko Niky div nepropíchly vystupující hroty bradavek. Dvakrát jsem přeskočil pohledem z jedné na druhou.
Niky sklopila oči a Laura můj pohled vzdorně opětovala. Přišlo mi, že má i šmouhu od rtěnky na tváři. V tom můj pohled padl na vyčuhující ramínko bílé podprsenky zpod polštářku, o který se Laura opírala. Když jsem odcházel na fotbal, s určitostí tam nebyla, protože jsem tam odsud sledoval televizi.

„Hele holky, tak co se tu dělo?“ naklonil jsem se a podprsenku vytáhl z úkrytu.
Zároveň s ní vyjely černé kalhotky, zachycené za sponku zapínání.
„Dej to sem!“ chňapla bleskurychle po podprsence Laura. Vyvlékla kalhotky a zastrčila je zpátky pod polštářek. K mému překvapení bílý kousek prádla hodila po Nikče se slovy: „Ta je tvoje.

Když se Niky naklonila, aby zachytila nepřesně hozenou podprsenku, všiml jsem si, že má jednu punčochu shrnutou pod koleno.
„Takže, co mi řeknete?“
„Nó, my jsme měli jednání,“ spustila rozvláčně Laura.
„Jo. Pracovní,“ přitakala Niky
„Obchodní,“ doplnila Laura a obě zase zmlkly.
„A dál? To jste se u toho jednání převlíkaly?“ přitlačil jsem na ně.„Ne, požádala jsem Nikču, jestli by pro tebe nenakreslila dárek,“ soukala další slova Laura.
„No a krapet se to zvrhlo, viď,“ zasmála se a dožadovala se podpory od mlčící kámošky
„Aha, takže jste něco malovaly a začalo vám u toho bejt vedro, tak jste si trošku odložily?“ zkusil jsem je postrčit
„Né. Já měla odloženo od začátku, protože Niky si dělala moje náčrty,“ přiznala Laura bez okolků. „Pořád mě provokovala, abych byla smyslnější a svůdnější. Víš sám, že v tom jsem fakt dobrá,“ pochválila se bez uzardění.
„Co je to vůbec za dárek? Obraz?“ nedalo mi.
„Překvapení. Uvidíš, až ho dostaneš,“ neprozradila Laura ani náznakem, o co se přesně jedná.
„Takže jste teda malovaly a malovaly, až jste se z toho zničehonic milovaly?“ nadhodil jsem sarkasticky.
Otáčel jsem přitom hlavou jak na pingpongovém zápase od jedné ke druhé.

„Asi tak,“ pokrčila hubenými ramínky Niky a šibalsky se na mě pousmála.
Vzrušené bradavky jejích špičatých koziček už sklesly a látce trička nehrozilo propíchnutí.
Zato mně se začínal tyčit hromosvod v kalhotách, při pomyšlení na to, jak se s nimi Laura mazlila.
„Dohodly jsme se, že Nikča udělá dárek taky pro mě,“ přerušila mé rozjímání Laura. „Od tebe.“
„Cože?“ Jak ode mě? Že vo ničem nevím,“ zakoktal jsem překvapeně
„Neboj, lásko, všechno se včas dozvíš,“ zavrněla a hodila po mě takovým vilným pohledem, že jsem jen naprázdno zalapal po dechu.

Zvedla se z gauče a postavila se přede mnou.
„Chtěl bys vědět, co jsme tu dělaly s Nikčou?“ provokovala mě medovým hlasem a pomalu si rozepínala knoflíčky halenky. „Nebo ti to máme ukázat? Co?“
Zvedla nohu a chodidlem mi přejela po rozkroku.
„Chceš viď? Jsi úplně tvrdej!“
„A co Donny?“ pokusil jsem se o poslední zatáhnutí záchranné brzdy.
„Co je s ním?“ ozvala se doposud mlčící Niky.
„No, ty a on…?“
„My spolu jen pícháme. Nechodíme spolu za ručičku,“ ujistila mě pohotově.
„No já myslel, že…“ váhal jsem stále slaběji.
„Jsme jen kamarádi. S výhodami, jestli chápeš, co tím myslím. Donny není žádnej romantik. Šuká stejně, jako hraje na bubny. Rychle a tvrdě, ale jinak s ním nic není. Zajímá se jen o činky v posilovně a pivo v hospodě.“
„Aha,“ zamumlal jsem zaskočený její bezprostředností.
„Tak co? Spokojenej? Můžeme pokračovat?“ připomenula se Laura. Po celou dobu mi důsledně zpracovávala ptáka chodidlem.    

 Místo odpovědi jsem jí strhl k sobě a přehnul přes kolena.
„Víš, že bys zasloužila na holou?“ pokáral jsem ji a vyhrnul sukni.
„Ale holou má ona,“ žalovala školácky a rukou ukazovala směrem k Niky.
„Ale já myslel na zadek,“ pleskl jsem ji po vysazených půlkách.
„Auu!“ zasténala spíš rozkošnicky než bolestí. Niky nás dychtivě pozorovala s rozšířenýma očima.

Ještě párkrát jsem ji lehce výchovně poplácal a potom ji překulil na pohovku.
Než se stihla vzpamatovat, měl jsem stažené kalhoty i s trenkami a zaklekl mezi její stehna. Ležela přede mnou na zádech a čechrala si zlatavé chloupky na podbřišku.

Pohledem jsem zabloudil k Nikče. Patami se dotýkala zadku, kolena měla vztyčené do výše a stehna široce roztažená. Jednou rukou kroužila po hladce vyholeném klíně a druhou si žmoulala přes tričko bradavku.
„Na tebe taky dojde,“ pohrozil jsem jí, ale to už mě uchvátila Laura.

Laura si mě nohama přirazila blíž a rukou nasměrovala tvrdé kopí přímo do terče.
Vjel jsem dovnitř jako po másle. Netuším, co tu přesně předtím holky vyváděly, ale zřejmě jsem je překvapil svým nenadálým příchodem v nejlepším.
Moje tělo se rozjelo na autopilota. K tomuhle nebylo potřeba ovládání z šedé kůry mozkové. Pánví jsem poháněl tvrdý kolík, protahující Lauřinu kundičku. Opřel jsem se o jednu ruku a druhou chtivě masíroval kozy, které se vlnily v rytmu mých divokých přírazů.

Mrknul jsem na Niky. Jednou rukou jezdila přes zčervenalé pysky a prsty druhé si vrážela do skuliny mezi nimi. Více jsem nestihl skouknout, protože si mě na okamžik přitáhla Laura k pořádnému francouzáku.
Ovšem to, co provádí Niky, pro mě bylo tak lákavé, že jsem se z jejího zajetí rychle vymanil.

Niky zrovna v extázi tloukla hlavou do polstrování křesla. Obě její ruce přitom stále pracovaly v rychlém tempu. Dva prsty levačky mizely v mlaskajícím otvoru a zároveň přitom pootáčela zápěstím, aby dráždily co nejvíc prostoru uvnitř.
Pravačkou brnkala zleva doprava přes odhalený poštěváček. Z rozevřených úst se jí dral skoro plačtivý kníkot a oči měla zvrácené v sloup.

Pomalu mi začínal docházet dech, protože rozjeté zběsilé tempo přirážení si vybíralo svojí daň.
Svalil jsem se na bok vedle Laury a natočil si ji k sobě zády. Zezadu jsem opět pronikl do žhavé jeskyně a zvolna přirážel proti vrtící se prdelce.
Zíral jsem přes Lauřino rameno na Niky, která se mezitím zklidnila. Něžně kroužila dlaní ruky po chvilkově ukojené pičce. Její oči si našly mé a zcela jasně jsem v nich viděl toužebnou žádostivost.
Když si prsty roztáhla ulepené závojíčky od sebe a vyzývavě se na mě usmála, nedokázal jsem odolat.

Nechal jsem Lauru na ocet a poklekl před křeslem Niky. Zabořil jsem tvář do rozevřeného klína a jazykem začal lízat umáčenou pokladnici rozkoše. Vždy se zavrtěla, když jsem zavadil o citlivý hrášek a rukama si tiskla mou hlavu pevněji k sobě.
Ve slastném opojení jsem úplně zapomněl na Lauru, a tak když se mi přitiskla na záda, trhl jsem sebou leknutím.
„Copak? Snad nemáš černý svědomí?“ zašeptala mi škodolibě do ucha.
Zkusil jsem odpovědět, ale ozvalo se jen nesrozumitelné zamumlání, protože Niky si mě stále pevně tiskla do rozkroku. Laura mě chytila za ptáka a párkrát pohonila.
„Tak se pořádně snaž, ať mi neuděláš ostudu,“ nakázala mi.
Obratně se vyhoupla na křeslo a opřela rukama o stěnu. Její kundička se ocitla přesně na dosah hbitého jazyka.
Niky objala Lauřin zadek a zabořila tvář do nastaveného klínu. Podle všeho pracovala jazykem stejně horlivě jako já, protože Laura docela hlasitě sténala rozkoší.

Po nějaké době, když se Laura ztišila, se Niky zapřela rukama do křesla a začala se na mě tlačit svojí celou muší vahou. Vyklouzla zpod Laury a povalila mě na koberec.
Hned se naštelovala nad stojící péro a můj divoký sen se stal skutečností.
Přesně to, o čem jsem snil, se odehrávalo naživo. Jako omámený jsem sledoval mizející péro v horké kundičce a rukama sevřel kůzlátka. Niky odsedávala a kroužila zadkem jak při lambádě.

To bylo vše, co jsem viděl, protože mi výhled zaclonila Laura. Zcela nekompromisně si nasedla na můj obličej a otírala se o vyplazený jazyk a nos nadrženým klínem.
Vzrušující jízda Niky mě brzo dohnala až na vrchol. Ruce mi klouzaly po její zpocené kůži a málem jsem ji nestihl včas vysadit ze sedla. Z natlakovaných koulí stříkalo horké semeno a jeho dopad jsem ucítil na kůži až skoro u krku.   

Ještě hodnou chvíli trvalo, než se konečně Laura svezla stranou a já se mohl volně nadechnout.
Holky svými prsty rozmatlávaly lepkavé cákance spermií po mém hrudníku a občas si je i požitkářsky olízly. Obě se spokojeně chichotaly jako dvě největší kámošky.

„Musím se trošku utřít a navíc mám žížu jako trám,“ zvedl jsem se na trošku rozklepané nohy. „Chcete donést něco k pití?“
„Ne, dík. Máme tu ještě zbytek vína a minerálku,“ odbyla moji nabídku Laura a cumlala si upatlaný ukazováček. „A pospěš si, ať sfoukneme i ten dárek pro mě.“
„No jo, pořád,“ zavrčel jsem nespokojeně. „Kdybych alespoň věděl, o co se jedná,“ zamumlal jsem si spíš pro sebe na odchodu.

Navigace v seriálu<< Metalová diva 3Metalová diva 5 >>
4.8 35 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Skvělé pokračování. Teda, že bude mít divoký sny a Laura mu je dovolí i realizovat to se dost divím. Jsem zvědav co za to budou chtít.

Denis86

Rád jsem si zase přečetl další pokračování a těším se moc na další pokračování

Harai

Neskutečně dobré.

Trysky

Parádní pokračování. Ta divoká jízda na konci musela být parádním zážitkem.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x