Poslušná 05

Přestože od venčení již nějaký čas uběhl, musela pořád myslet na otázku toho kloučka. Vrtalo jí hlavou, že nepotkala žádnou jinou poslušnou subinku, co by nosila pánův obojek. A už vůbec ne někoho, kdo by dělal na veřejnosti to, co oni dva. Seděla zrovna doma, takže měla svobodnou vůli, a prohlížela si sbírku obojků a chokerů.

Mohu mít otázku, můj pane? Napsala zprávu.
Během několika okamžiků přišla odpověď. Samozřejmě. Už ses zeptala. Něco jiného je, jestli odpovím.

Usmála se a chvíli přemýšlela nad tím, jak správně položit otázku, aby dostala odpověď
Ráda bych věděla, jestli je nás víc. Už to chtěla odeslat, ale uvědomila si, že takhle se nemusí dozvědět vůbec nic.
Existuje ještě někdo jako já? Myslím jiný pán, nebo paní, kteří mají poslušné subinky?
Jistě. Dostalo se jí jednoslovné odpovědi.
Ještě jsem nikoho takového nepotkala, kdo by dělal to samé, co my, a stejně veřejně.
Myslím, že určitě potkala, jen si je tehdy ještě neviděla. Kdo si tě kdy všiml, když jsme byli spolu venku? Kluci na lavičce, ale ti koukali na něco jiného, a malý zvědavý kluk. Všichni ostatní nás ignorovali.

Zamyslela se nad pravdivostí jeho slov. Občas někde někoho potkala, kdo by měl nějaký obojek, krajkový náhrdelník, nebo sametku, ale neuvědomila si, co by to mohlo znamenat. Jediné, co věděla, že sametku kdysi v Paříži nosily lehké holky jako poznávací znamení.

Zatímco ona přemýšlela, on seděl doma v křesle a v ruce držel obálku. Aniž by ji otevřel, dobře věděl, co je uvnitř. Pozvánka na každoroční akci, kde se setkávali lidé podobného zaměření, jako byl on sám. Zatím jen netušil, jak to šikovně navléknout, aby jeho poslušná subinka šla s ním. Přeci jen mu na ní začínalo záležet a nechtěl ji ztratit jen kvůli jednomu večeru. Dobře si pamatoval, jak dopadl s tou předchozí. Ta, když zjistila, co všechno je možné, se zděsila, použila záchranné slovo a opustila ho. Věděl, že to měla v sobě, takže se ani nedivil, když ji později potkal ve společnosti dominy poněkud drsnějšího ražení. Všiml si tenkrát i několika modřin a nepatrných jizev, tak daleko by nikdy nezašel, ona si to nejspíš i tak užívala.

To je pravda. Ale stejně bych ráda poznala i někoho jiného.
A chtěla by ses jen seznámit se stejným párem dominant/subinka, nebo snad domina/sub, nebo chceš jiného pána?
Jiného pána nechci. Ale ráda bych poznala stejný pár.

Ulevilo se mu, že nechce jiného pána. A několik minut přemýšlel, s kým by ji mohl seznámit.
Dobře. Domluvím návštěvu.
Děkuji, můj pane.

Ještě chvíli seděl a přemýšlel, nakonec padla volba na Adama a jeho Janinku. Adam byl dobrý kamarád, pečoval o svou subinku a navíc byl pro každou špatnost, alespoň co si Max pamatoval. Na telefonu vytočil Adamovo číslo.

„Ahoj Adame,“ pozdravil ho, když to po několika zazvoněních zvedl. „Neruším?“
„Ahoj Maxi. V pohodě, povídej.“
„Máš ještě pořád svou poslušnou Janinku?“
„Samo, a je čím dál lepší. Proč?“
„Paráda. Napadlo mě, že bychom vás navštívili.“
„Ty a?“
„Já a moje Poslušná subinka.“
„Aha, takže Eva už je pasé a našel sis jinou?“
„Jo jo, našel. Teď je to Adélka. Rád bych ji vzal na každoroční párty, ale nechci ji vyděsit.“
„Chápu, potřeboval bys ji trochu seznámit i s jiným párem.“
„Přesně, aby viděla, jak to vypadá jinde, tak jsem si vzpomněl na vás dva.“
„To by asi šlo. A jak si rozumí s holkama?“
„Nevím, nezkoušel jsem, ale s jiným chlapem neměla žádný problém.“
„Super. Ale Janinka bývá občas trochu žárlivá, ale kdyby měla tebe…“
„Fajn, uvidíme, jak se to vyvine. Takže by to šlo?“
„Určitě. Hele, tenhle týden už to asi nedám, ale příští pátek, by to šlo.“
„Beru. Takže příští pátek. Měj se.“
„Dobrý, budeme se těšit. Ahoj.“

Týden uběhl jako voda a Max Adéle nic neprozradil. Až ve čtvrtek ráno, aby měla dost času se nachystat.
Přichystej se na zítřejší večer, punčochy, sukně, blůzka, máš ten hezký černý komplet s podvazky. Hezky se učeš a namaluj. Kuličky a kolík. Aby ti nebyla zima, tak si klidně vezmi dlouhý kabát. Večer v šest u mě.
Ano, můj pane. Odpověděla. Nějaká zvláštní příležitost?
Nejsi nějaká moc zvědavá? Jako trest za zvědavost, žádná masturbace, žádný orgasmus, dokud se neuvidíme. Pozor, týká se to i cesty ke mně s kuličkami a kolíkem. Pokud to porušíš, čeká tě další trest. Zvláštní příležitost = návštěva u mých přátel.
Ano, můj pane. Rozuměla jsem. Žádná masturbace, žádný orgasmus.

Crrr, zazvonil zvonek. Max se podíval na hodinky, bylo třičtvrtě na šest. Potichu došel ke dveřím a podíval se kukátkem. Za dveřmi stála Adélka obléknutá přesně podle instrukcí, v obličeji se jí zračilo vzrušení, evidentně přemáhala nastupující orgasmus.

„Jsi tu brzy,“ prohlásil Max, tak aby ho za dveřmi slyšela.
„Ano, můj pane. Já vím, ale už jsem se nemohla dočkat.“

Chvíli ji ještě nechal přešlapovat za dveřmi, než otevřel a nechal ji vstoupit. Z těch několika kroků poznal, že je k orgasmu dost blízko. Musel však uznat, že se vyfikla ještě lépe, než předpokládal. Sám se posadil do křesla a počkal, až k němu Adéla dojde.
„Zvedni sukni a otoč se,“ přikázal. „Předklonit,“ pokračoval, jakmile k němu byla zády.
Pozorně si prohlížel krajkové průhledné kalhotky. Jak se mírně rozkročila, byla vidět šňůrka od kuliček i lesklý šperk v zadečku. Odsunul ten úzký proužek látky a zkusmo maličko zatahal za kamínek a posléze i za šňůrku. Ale jen tak, aby obojí trochu povytáhl a při povolení to vklouzlo zpět na své místo.

„Aaahhh…“ zasténala.
„Prosím, můj pane, moc prosím, potřebuju to…“
„A co potřebuješ?“ zeptal se a přejel jí rukou po vlhkém rozkroku až na zadeček.

Další zasténání a tentokrát se snažila se přitisknout k jeho ruce.
„Dovolil jsem ti se udělat?“
„Ne, můj pane,“ řekla zkroušeně, „ale psal jste, že se nesmím udělat, dokud se neuvidíme.“
„To je pravda, ale ty jsi otočená obráceně a nevidíš mě. Takže žádný orgasmus.“
Dál však hladil její zmáčenou štěrbinku. Poslušně držela a snažila se vzdorovat vzrušení.
„Dooo…ooohhh…oost, nebo se udělám, už to nevydržím, můj pane. Nechci porušit váš zákaz…“

Odtáhl ruku a nechal ji vydýchat. Po chvíli uchopil kamínek i provázek a za obojí zatáhl tak, že to náhle opustilo její tělo. Adéla vyhekla překvapením a pocitem prázdnoty. Musela se kousat do rtu, aby ten nenadálý příval pocitů nepřerostl do vyvrcholení. Stačilo by málo a přehoupla by přes okraj.

„Tohle beru s sebou,“ prohlásil, „zase to brzy dostaneš, jen nechci, aby ses udělala.“
„Ale pane…“ zkoušela protestovat, nakonec poslušně sklonila hlavu, „ano, můj pane.“
„Urovnej si oblečení a jdeme, za chvíli je tu pro nás taxík.“
„Ano, můj pane.“

Adélka se narovnala, upravila si kalhotky a sukni a byla připravená jít. Max vzal ještě připravenou láhev a malý balíček, zkontroloval byt a vyšli společně před dům. Sotva přišli k silnici, z nedaleké křižovatky uviděli přijíždět taxi. Nastoupili, a aniž by Max musel udávat adresu, vyrazili na cestu. Maxmilián si všiml, jak se řidič nenápadně dívá do zrcátka a pozoruje nemluvné cestující.
Naklonil se k Adéle a něco jí pár okamžiků šeptal. Na znamení, že rozumí, přikývla. Posunula se na sedadle tak, aby měl řidič o něco lepší výhled. Naprosto neúmyslně a náhodně upustila kabelku na podlahu vozu. Musela se předklonit, aby na ni dosáhla. Řidiči tak nabídla pohled do výstřihu.
Ten jen neslušně civěl do zpětného zrcátku, až málem způsobil nehodu. Na poslední vyrovnal auto, aby nenarazili do zaparkovaných vozidel. Max ho chápal, pohled na Adélku byl k nezaplacení, obzvlášť v dnešním oblečení.
Po pár minutách jízdy, kdy už se blížili k cíli, položil Maxmilián ruku na Adélčino stehno. Trochu vyhrnul sukni, roztáhl jí nohy a několikrát přejel prsty po vlhkých kalhotkách. Taxikář po předchozí zkušenosti jen těkal pohledem od silnice k zrcátku a zpět. Zezadu bylo vidět, jak zrychleně dýchá. Konečně zastavili před jedním z posledních domů ve městě. Řidič vystoupil a úslužně jim otevřel dveře, div se před nimi neklaněl. Neustále zíral Adéle na prsa a do rozkroku.

Jakmile stáli na chodníku, Max kývl na Adélu.
„Kolik platíme?“ zeptala se sladkým úsměvem.
„Já… já… musím se podívat,“ vykoktal ze sebe řidič a šel si sednout zpět do vozu.

Adéla šla za ním a předklonila si k otevřenému oknu, aby mohla vyrovnat účet. Opět nastavila výstřih jeho chtivým pohledům. Nemohla si nevšimnout boule na jeho kalhotách. Třesoucími se prsty se snažil z taxametru vyloudit nějaké číslo a účtenku, až se mu povedlo jízdu vymazat. Ještě chvíli se snažil dostat informace zpět, ale nedařilo se mu to.

„Tak co Adélo? Bude to trvat ještě dlouho?“ ozval se Max hrubým hlasem.

Adéla jako by leknutím upustila peněženku, při jejím zvedání vystrčila na řidiče svou prdelku i s kundičkou. Max viděl, jak taxikář zírá s otevřenou pusou, z níž mu doslova kanou sliny. Adélka se rychle napřímila, urovnala sukni a znovu se svým sladkým hláskem zeptala na účet. Řidič konečně utrhl jakousi účtenku a podal jí Adéle, aniž by z ní spustil oči. Ta si prohlédla účtenku.
„Jen dvacet pět korun? Tady máte padesát a děkujeme,“ usmála a vylovila z kabelky příslušný obnos. Otočila se, zavěsila se do Maxe a společně odcházeli pryč. Taxi s pískáním pneumatik odpálilo od chodníku. Maxmilián i Adéla se hlasitě rozesmáli. Ušli pár desítek metrů, Max schválně udal na dispečinku trochu jinou adresu. Stáli před domem. Max vyndal kuličky a anální kolík. Adéla si je poslušně vzala a zasunula na místo.

Max stiskl zvonek. „Pojďte dál,“ zaslechli z reproduktoru, „už na vás čekám.“. Zazněl bzučák a oba mohli projít brankou a vstoupit do domu.
Ve dveřích je uvítal Adam, pár kroků za ním stala Janinka, moc toho na sobě neměla, prakticky podobný úbor, který ukrývala Adéla pod sukní a blůzou. Držela v ruce tác s dvěma sklenkami bublinek. Jednu podala Maxovi. Adéla už pomalu zdvíhala ruku, aby si také posloužila, ale Janinka ji lehkým zavrtěním hlavy zarazila. Druhá sklenka patřila Adamovi.

„Tak tě tu vítám,“ prohlásil Adam a naprosto ignoroval Adélu. „Půjdeme nahoru do patra, je tam vše připraveno.“
„Dobře.“

Adam šel první, za ním Max a teprve potom obě děvčata. Zatímco pánové probírali nějaké drby a novinky, Janinka šeptem poučovala Adélu.
Podkroví bylo upravené pro nemravné hrátky, celému prostoru dominovala velká postel. Vedle stolek a křesla, velký stůl a několik židlí, na stěnách visely různé pomůcky, provazy, bičíky, masky, pouta, několik kruhů zasazených do zdí a opodál postával opřený i jakýsi dřevěný kříž. Adéla jen valila oči.

Max se posadil do jednoho křesla, Adam do druhého. Adam pozvedl prázdnou sklenku, přestože láhev stála na stolku vedle něj, Janinka okamžitě přiběhla, dolila mu a postavila se za křeslo. Adéla ji napodobila.
Max ukázal na blůzu a sukni a pak na zem. Adéla po několika okamžicích pochopila a byla hned svlečená. Adam pochvalně pokýval hlavou. Max zvedl tašku, kterou přinesl. Adéla z ní vyndala láhev a s úklonou ji předala Adamovi.
„Díky,“ řekl Adam Maxovi po chvíli, kdy si prohlížel láhev.
„Mám ještě něco pro Janinku, jestli dovolíš.“

Adam souhlasně kývl a pokynul Janince, aby přistoupila. Adélka vytáhla malou krabičku z tašky a trochu nesměle ji podala Janě, nebyla si jistá, komu ji má předat. Janinka poklekla vedle svého pána a začala rozbalovat dárek tak, aby ho všichni viděli. V krabičce ležela Venušina kulička s řetízkem. Na řetízku bylo očko a na něm visel přívěšek v podobě krystalu.
„Pěkné,“ konstatoval Adam, „to by se mělo vyzkoušet.“
„Ten přívěšek je sundavací, můžeš místo toho připnout vlastně cokoli, co se ti zlíbí.“
„Šikovné.“
„To jo, viděl jsem na tom různá závažíčka, pro posilování svalů, dokonce i delší řetízek, pak to fungovalo místo vodítka.“
„Dobré, dost dobré,“ chválil to Adam.
„A co kdyby tady, Adélka se jmenuje, že?“
„Jo jo.“
„Když už to Adélka předala Janince, tak by jí to mohla pomoct taky vyzkoušet.“
„Proč ne?“ odpověděl Max Adamovi a obrátil se na Adélku. „Pomalu jí sundej kalhotky. Pak půjdete k posteli.“
Max se podíval na Adama, který přikývl.
„Janinka si lehne, roztáhne nohy a ty jí pomalinku zasuneš ozdobu tam, kam patří.“
„Ano, můj pane,“ odpověděla Adélka a Janinka na znamení souhlasu se postavila, aby mohlo dojít na svlékání kalhotek.

Oba muži pozorovali, co se bude dít. Max si všiml, jak se Áďa trochu zachvěla, když se dotkla dívčí pokožky. Svlékala kalhotky opravdu velmi pomalu. Jana nebyla netečná k dotekům druhé dívčiny. Ač se neznaly, pohyb dlaní po jejích stehnech byl příjemný, mrazivě vzrušující. Už se nemohla dočkat, až si lehne na postel a roztáhne před ní nohy. Kalhotky skončily na zemi a Jana už opět stála.
„Moment, to není fér,“ zarazil Janu uprostřed kroku Adam. „Janinka je bez kalhotek a Adélka nikoli.“
Max jen souhlasně kýval hlavou.
„Takže, teď Janinka sundá kalhotky Adélce,“ zazněl rozkaz.

Holkám nezbývalo nic jiného než poslechnout, ostatně nebylo jim to vůbec proti mysli. Jana poklekla a rukama přejela po Adéliných kalhotkách. Dala si záležet, aby přitom pěkně zmáčkla její půlky. Zajela prsty i mezi ně a narazila na kolík. Nakonec zahákla prsty za lem spodního prádla a lehce jej stahovala dolů. Pohled upírala na právě odhalovanou štěrbinku, celou vlhkou a ulepenou. Janin zrychlený dech prozrazoval její vzrušení. Neodolala a musela se té nádhery dotknout.

„Aaahh…“ zachvěla se Adélka.
„Dost,“ prohlásil Adam.
Najednou všechno ustalo.
„Jano lehnout,“ začal Adam udílet rozkazy, „Adéla jí zasune to cingrlátko a pak se obě postaví.“
„Co je?“ zeptal se Max.
„Co by, chci si taky tu tvojí krasotinku prohlídnout.“
„Tak prohlížej,“ svolil Max a Adéla věděla, že jí nezbývá nic jiného než poslechnout.

„Adélo, předstup.“
Prostý rozkaz bez jakéhokoli citu ji trochu překvapil, i když podle chování Adama k Janě tušila, že to nebude jako s Maxem.
S obavami před ně předstoupila. Ale stačilo jí se podívat Maxovi do očí a jeho pohled ji ujistil, že kdyby se mělo dít něco ne úplně vhodného, tak zakročí. Na druhou stranu tohle přeci chtěla, chtěla poznat, jak to funguje jinde.
„Pomalu se otoč,“ vyzval ji Adam a přerušil tak tok jejích myšlenek.
Přímo ji hltal očima, cítila se před ním naprosto odhalená a zranitelná, nebyl to úplně příjemný pocit. Když se otáčela, zahlédla Janinku stojící kousek vedle se sklopenou hlavou. Na malý okamžik k ní zvedla pohled. Bylo vidět, že ani Janě se to moc nelíbí, zahlédla u ní jakousi bolest, možná i trochu žárlivosti.
„Předkloň se a roztáhni půlky,“ zavelel Adam, když k němu Adéla stála zády.
Poslechla, i přesto, že se najednou styděla. Nevadilo jí, že se ukazovala klukům v parku, ani taxikáři cestou, tohle bylo ale jiné.

Adam k ní zezadu přistoupil a zblízka si ji prohlížel, cítila se jako kus masa ve výloze.
„Hmm, pěkně vlhká…“ pronesl Adam, když Adéle celkem neurvale nacpal prsty zezadu do pičky.
Max si odkašlal, aby upozornil Adama, že tohle je už přes čáru, ten to však okázale ignoroval.

„A teď mě hezky vykouříš,“ pronesl Adam rozkaz. Jana klopila hlavu, bylo jí za Adama stydno a i žárlila, že si to chce nechat udělat od jiné. Adéla se narovnala a otočila, nervózně těkala pohledem od Adama k Maxovi a zpět. Hlavou se jí běželo to, že přeci není žádná hračka, ani kurva.
„No tak, bude to!“ rozkřikl se Adam a zatahal Adélu za krajkový náhrdelník. Ten se pod tahem jeho prstů rozepl a zůstal mu v ruce. Pro Adélu to bylo jako vysvobození. V ten okamžik se přepnula do normálního módu a okamžitě vrazila Adamovi facku a vytrhla mu ozdobu krku z ruky. Ve stejný moment zakročil i Max.
„Nebude,“ vykřikl a jeho slova přehlušila i plesknutí ruky o tvář. „Ona je moje a jen moje. Není to žádná hračka, která se půjčuje kdekomu.“ Max v poslední chvíli zachytil Adamovu ruku, která byla na cestě uhodit Adélku.
„Hej, co to děláš?“ začal křičet Adam, „To byl přece jen vtip… Zajímalo mě, kam to necháš zajít… Navíc bych ti půjčil Janinku, líbí se ti ne…“
„Měl by sis uvědomit, že cizí subky nejsou žádné otrokyně ani hračky, se kterými si můžeš dělat co tě napadne.“

„Vy dvě ven, za dveře!“ zařval Adam. Než holky stihly zmizet za dveřmi, ještě uslyšely část hádky.
„Co si to dovoluješ? Jsi tady na návštěvě, a ještě mě budeš ponižovat a odporovat mi?“ křičel Adam.
„A dost. Nejsem tvůj sub, abys tady na mě takhle řval a poroučel mi,“ zvýšil Max svůj hlas, „Adéla je moje, jenom moje, rozumíš. Nikdo si k ní bez mého výslovného souhlasu nic takového dovolovat nebude. Nechápu, co se s tebou stalo, takový si nikdy nebyl. Beru Adélku a jdeme pryč. Lituju, že jsme sem vůbec přišli.“
„Co je? Chtěl si přece, aby poznala něco jiného, ne? Znám tě, ty jsi měkkota. Tak tohle bylo snad dost jiné ne. Navíc si říkal, že s jiným chlapem neměla problém, tak co teď vyšiluješ?“ vyřvával Adam, zatímco Max sbíral Adélčino oblečení.
Pak už se bez dalšího slova otočil a s náručí ošacení vyrazil ke dveřím. Za dveřmi popadl Adélu za ruku a táhl ji pryč.

Byla tak šokovaná, že se nezmohla na nic, ani jí nevadilo, že je nahá, hlavně, že budou pryč z tohoto domu. Max jí pomáhal se obléknout, aby nemusel ven nahá. Když procházeli vchodovými dveřmi, zaslechli Adamův křik, svištění biče a sténání Janinky.