mrdaná v posteli

Z okna do okna – Hadí královna 04/10

Toto je 4 díl z 10 v seriálu Z okna do okna - hadí královna

Z OKNA DO OKNA – HADÍ KRÁLOVNA 04/10

Ráno jsem se probudil deset minut před tím, než začal zvonit budík. Vypnul jsem ho, tiše vstal a na chodbě se nachystal na běžeckou anabázi. Ale to jsem si dal! Ačkoliv jsem se snažil být co nejtišší, Mariana se probudila, i když asi spíš nějakým šestým smyslem, než že bych dělal nějaký rámus. Přilítla jak fúrie a hned mi to dala pěkně sežrat.

Proč mi tohle děláš? Dyť víš, že musím s tebou. A slíbils mi, že se ke mně budeš chovat mile,“ vyhrkla ze sebe vyčítavě.
Promiň. Jen sem chtěl, aby ses pořádně vyspala,“ okecával jsem svůj počin.
Ale houbeles. Počkej na mě, hned sem hotová,“ zabručela a zmizela v ložnici. Vrátila se dřív než hned. Běžecká tůra mohla začít.

Po návratu z běhání mě Mariana předběhla a vlezla do koupelny první. Tak jsem jen tak postával na chodbě a čekal, až se osprchuje. Vyšla ven asi po deseti minutách – úplně nahá.
To mě děláš naschvál?“ zeptal jsem se znechuceně.
No co,“ urazila se. „Tos v životě neviděl nahou ženskou? Smrdělo mě vod potu oblečení a jiný sem tam neměla,“ dodala na vysvětlenou a ladně kolem mne proplula do ložnice, zatímco já se konečně dostal ke sprše.

Snídaně byla vynikající. S dobrým pocitem zaplněného žaludku jsem zasedl k práci. V poledne mne, navzdory mým požadavkům, vyrušila, že je oběd na stole. Uzené s knedlíkem a křenovou omáčkou jsem neměl už kolik let. Skoro jsem zapomněl, jak to chutná. K večeři bylo repete, což mi vůbec nevadilo. Čas před spaním proběhl stejně jako včera. Mariana přišla, já zhasnul, otočil se k ní zády a bylo.

Tak to šlo celých čtrnáct dní. Každý den jakoby byl kopií toho předchozího, akorát to jídlo bylo pokaždé jiné. Jednotvárnost narušovaly jen občasné Mariiny nákupy, jen já neustále seděl u počítačů a makal a makal. Jeden večer jsem se vzbouřil.
Jako obvykle jsem už ležel v posteli. Jako obvykle Mariana přišla v té své průsvitné košilce a vlezla pod přikrývku. Najednou se ve mně něco hnulo. Sbalil jsem deku a vystřelil z postele.

Kam deš?!“ zeptala se přísně.
Do obýváku.“
Proč?“
Sem normální obyčejnej mužskej. Tohle není k vydržení.“
Vyskočila z postele a v mžiku stála přede mnou.
Ne. Ty nejseš normální mužskej. Ale já sem normální ženská,“ vmetla mi do tváře a než jsem se nadál, stáhla ze mne trenky. „Lehni si,“ zavelela.

Byl jsem tak překvapený, že jsem beze slova poslechl. Okamžitě si na mne sedla přesně tam, kam chtěla. Jakmile jsem ucítil zašimrání jejích chloupků na svém skvostu, rychle se mi postavil. Ostatně, stejně mi už předtím z poloviny stál díky mé nadrženosti, a tak stačilo jen drobné povzbuzení a byl v plné síle. Okamžitě si ho zastrčila dovnitř.
Tak co, není tohle lepší, než si ho v obýváku žmoulat pod dekou?“ ohodnotila situaci.
Zarytě jsem mlčel.

Kdybys byl normální chlap, už sme si mohli dávno užívat,“ řekla vyčítavě a lehce se zhoupla po napruženém péru.
To není zas tak jednoduchý,“ odtušil jsem. „Kdybysme se potkali na ulici, nebo v kavárně, zkrátka kdekoliv, a já tě pozval domů a tys to přijala, šla bys ke mně s myšlenkou, že nejspíš skončíme v posteli. Jenže tys to dostala příkazem, seš tady, protože tady bejt musíš a já mám obavy, že kdybych si něco zkusil, moh bych taky přijít vo zuby nebo něco jinýho, protože určitě máš nějakej tajnej výcvik, kterým bys mě zpacifikovala. Tak proto, víš?“
Božínku,“ spráskla ruce nad mou prostoduchostí, „copak jsem ti to nedávala dostatečně najevo?“
No, to jo, ale já si říkal, že seš pro mě nedotknutelná a jen mě testuješ, jak vobstojím.“
Popadla se za hlavu a protočila oční bulvy.

Ne, ne, ne,“ zavyla v hrůze nad mou argumentací. „Prosím tě dost, už ani slovo.“
Položila se na mne a začala vášnivě líbat. Ačkoliv bych to sebe neřekl a je to až k nevíře, ale podlehl jsem tomu okamžiku, objal ji, přitiskl k sobě a stejně náruživě jí to oplácel.
Nejseš do mě zamilovaná, že ne?“ optal jsem se, když se konečně odtrhla.
Ne, to nejsem,“ zasmála se, „ale k tomu co děláme a budeme dělat, to snad patří, ne?“
No jo, to asi jo,“ řekl jsem poněkud nejistě. „Já jen, jestli bych si neměl něco natáhnout, nebo tak. Vono to jaksi dělat navostro…“
Přerušila mě.
Se mnou to nepotřebuješ. Víš, já – no – ééé – prostě to nepotřebuješ. Nic se nestane.“
Pochopil jsem z toho, že asi nemůže mít děti a nechce o tom mluvit.
Dobře,“ řekl jsem smířlivě a pokusil se ji otočit na záda. Nedovolila mi to.
Tak to teda ne. Co sem začala, dotáhnu do konce,“ vysvětlila mi a pomalu se rozjela po tuhém krápníku, zakotveném v krasové jeskyni.

Zašátral jsem rukama po hrudním pohoří s maličkou obavou, zda na ty kopečky nebude cimprlich. Nebyla. Slastně vzdychla a prohlásila, že jejich masírování je pro ni velmi vzrušující a prý, jen tak dál. Ostatně to nebylo nic namáhavého. Stačilo jen přidržovat v dlaních rozhoupané kozičky, jak rytmicky pohybovala tělem nahoru a dolů, a ty se masírovaly úplně samy.
Nevím, jak je to možný,“ ozvala se najednou vzdychajíc, „ale ještě nikdo ho neměl tak velkýho na míru, přesně do mý lasturky, jako ho máš ty. To ti je taková nádhera….,“ zavzdychala znovu a přidala na tempu.
To mě těší, ale asi se z toho dlouho radovat nebudeš,“ sdělil jsem ji ne zrovna dobrou informaci. „Začíná mi stoupat tlak.“

Neodpověděla. Lehla si na mne a všechnu svou energii soustředila na realizaci závěru. Přišlo to na mně naráz. Najednou jsem se vzepjal a stříkal do ní jako malej kluk pistolkou na vodu.
„Úhu,“ zahučela údivem, ale počkala, až zase klesnu dolů. Teprve, když jsem z ní samovolně vyklouzl, se zvedla.
Tak co? Jaký to bylo?“ zeptala se.
Úplně mě tím vykolejila. Takhle se přece ptá spíš chlap ženský a ne ženská chlapa. Nevěděl jsem honem co říct.

Jaký to bylo? Ještě teď jsem z toho vyšinutej, jaks to vzala hákem do svejch rukou. Akorát nevím jestli proto, že sem tak nevodolatelnej a tys už to nemohla vydržet, nebo proto, že sem tak neschopnej,“ odvětil jsem pomalu.
Měl bys bejt politik. Moc slov a přitom nic neřekneš,“ pokyvovala hlavou. „No nic. Každopádně se ti bude spinkat jako jezulátku. Ještě ti vopucuju pidižvíka, pak se zajdu vomejt a ty mezitím usneš.“
Jak řekla, tak se i stalo. Olízala mi „pidižvíka“ jako nanuka dočista do čista, odcupitala do koupelny, já se natáhl pro trenky, stočil se do klubíčka a než se vrátila, spal jsem jako dudek.

Ráno mě budil nejenom budík, ale i Mariana.
Vstávej. De se běhat,“ vyzývala mne vesele.
Nikam dneska nejdu. Zaběhal sem si před spaním,“ zabručel jsem znechuceně.
No to sice jo, ale to bylo jen na hodně krátkou vzdálenost. Když to dneska vynecháš, zejtra to neuběhneš,“ varovala mě a hudrovala a hudrovala, dokud jsem nevstal.

Po snídani, když jsme si s kafem sedli do obýváku, vybalila na mně Mariana omračující sdělení.
Takže, Ríšánku,“ začala lísavě, a já okamžitě vytušil potíž, „po konzultaci s „nebesy“ (míněno s někým hodně nahoře) tě musím seznámit, jak to tady bude chodit. V rámci zachování tvýho duševního a fyzickýho zdraví, i psychický pohody, se bude dodržovat určitej denní režim.“
Odmlčela se, jako kdyby chtěla znát mou reakci, ale já mlčel jako hrob.
Ráno je jasný,“ pokračovala dál. „Běhání, snídaně, potom si budeš připravovat podklady k práci na odpoledne, případně se mnou absolvuješ nějakej ten nákup a podobně. Po vobědě práce do sedmi, maximálně osmi večer. Pak budeš relaxovat – koukat na televizi, povídat si se mnou nebo i jiný relaxační techniky. Nejpozději vo půlnoci spát. Řekla sem to dost jasně?“ otázala se.
No to je perfektní nápad,“ zvolal jsem rozjařeně, neboť mi hlavou prolétla geniální myšlenka, jak zabránit šmírování tajné kamery. Mariana se nestačila divit, protože ode mne očekávala tvrdý nesouhlas.
Hele, hned teď se seberem a pudem koupit velkou televizi, kterou pověsíme na zeď v pracovně. Taky koupíme nějakej gauč nebo něco podobnýho, abysme se na tu telku měli vodkud koukat.“ Samou radostí jsem si zamnul ruce nad tím, jak jsem geniální.
A jak to sem chceš dopravit?“ zeptala se Mariana věcně.
Někoho najmem,“ opáčil jsem ledabyle.
Jenže to nejde, víš, že sem nikdo nesmí. A vůbec, to máš tolik peněz?“ zbrzdila mne Mariana.
No tak to zařiď. Vod toho tady přece seš. Velkou dodávku a dva pořádný chlapi, který nám to vynesou nahoru. A pár tisícovek mám našetřenejch, stejně bych nevěděl, jak je utratit,“ odrazil jsem její námitku.

Před její schopností něco zařídit jsem smekal. Dokázala nemožné a v poledne, zatímco vařila rychlý oběd, já už zapojoval do televize potřebné kabely, jakož i do zesilovače a reprobeden pro lepší zvuk. Pohovka s úložným prostorem už byla zaparkovaná před stolem s počítači a špionážní kameře tak dokonale zacláněla. S celou instalací jsem byl hotov v okamžiku, kdy přišla Mariana říct, že je čas k jídlu.

Po obědě jsem se pustil do práce na zakázce. Jako obvykle jsem ztratil pojem o čase, avšak moje bodyguardka nepřipustila, abych jej ztratil úplně. Úderem osmé mne nekompromisně vyrušila s tím, že je nachystaná večeře. Tvářila se neústupně a mně nezbylo, než uposlechnout.

Po večeři jsme se usadili v pracovně u nové televize. Program se mi pranic nelíbil a spíše jsem pokukoval po hrotech jejích ňader, dmoucích se pod dlouhým bílým trikem, jež měla na sobě. Všimla si toho, ale nedávala na sobě nic znát. Zato ve mně vzrušení jen houstlo.
Poslyš, Mariano,“ ozval jsem se rozpačitě, „co kdybysme přepnuli na program, kterej by mohli dávat v ložnici?“ navrhnul jsem.
Moje nabídka byla průzračná jako křišťálová studánka. Mariana se na mne podívala a usmála.
„Tak jo,“ řekla a zamířila do ložnice. Cestou si svlékla triko, pod kterým samozřejmě nic neměla. I já se zbavil trenek dřív, než jsme dorazili k cíli.
U postele jsem ji zadržel, zezadu se k ní přitiskl, a zatímco nahoře jsem masíroval prsa, dole jsem se lehce třel mezi půlkami a nutil bojovníka urychleně povstat. Nezklamal mě.
Mariana se rozložila na posteli jako nádherný leknín. Dychtivost z ní přímo čišela a já ji nechtěl nechat čekat. Bez otálení jsem do ní pronikl a věnoval se stejně pomalým pohybům, přinášejících potěšení, vzrušení a slast.

Jsem ráda, že nespěcháš,“ zašeptala Mariana a přitiskla mne k sobě. Lehce mi vycházela vstříc, až jsme nakonec dosáhli takového souznění, že bychom v něm vydrželi třeba do rána. Jenže všechno jednou končí. Můj výstřik rozechvěl její tělo a výraz tváře mi ukázal její štěstí a slast, jímž se poddává.
Tak tohle bylo snad nejhezčí, co jsem kdy zažila, dělej si se mnou co chceš,“ řekla blaženě a rozhodila ruce do stran.
Momentálně asi dost těžko,“ zasmál jsem se a políbil ji. Okamžitě se toho chytla a přisála se k mým rtům, no, skoro jako pijavice. Měl jsem co dělat se od ní odtrhnout a vstát.
Pudu si ho trochu vošpráchnout,“ zmínil jsem se omluvně o svém úmyslu a vydal se ke koupelně. Byla tam dřív než já.
Já ti ho vomeju, já ti ho vomeju,“ hlásila se honem, aby o nic nepřišla. Tak jo. Nechal jsem pracovat její hebké ruce a pak ji to s náležitou jemností oplatil.

Znovu jsme se uvelebili v posteli. Střídavě jsme ohmatávali důležité části svých těl a vnímali jejich tvar, povrch i vzrušivost. A jako by to pro nás byla novinka, popisovali jsme jeden druhému, co cítíme a také, co nám dělá dobře a co ne. Bylo to užitečné a plodné téma až do chvíle, kdy mne TO napadlo.
Poslyš, Mariano, kdyžs mě tak hezky naplánovala tu životosprávu, nebo jak se tomu nadává, tak to bych si moh příští tejden vzít vo víkendu dovolenou a zajet si na chatu, že jo?“ zeptal jsem se nevinně.
Ty máš nějakou chatu?“ podivila se.
To nemám, ale vím vo někom kdo má.“
To nepude,“ zavrtěla hlavou. „Momentálně můžeš bejt jen se mnou, s nikým jiným.“
Kazila mi radost z mého nápadu, potvora, ale já se nedal.
Jenže já ji to slíbil a já svý sliby plním!“ řekl jsem důrazně.
A komu, prosím tě. Snad né tý holce, cos tu měl?“
Jo, přesně tý,“ potvrdil jsem její domněnku. „Víš,“ řekl jsem skoro zasněně, „slíbila mě, že když tam s ní pojedu, že mě předvede, jaký to je totálně voddělat chlapa. Tak chci poznat jaký to je.“
Ale to můžeš poznat i se mnou,“ pravila Mariana tiše a zdálo se mi, že i vyčítavě.
Tak to mi bude vopravdu potěšením bejt s tebou dva dny v posteli a nedělat nic jinýho, než do tebe stříkat a stříkat, co mě síly budou stačit. Jenže tohle bych chtěl přece jenom udělat dřív. Kdo ví, jestli se s ní potom ještě někdy uvidím.“

Mariana se na mne zamyšleně dívala a z očí jí vyzařoval smutek. „Uvidíme, co se s tím dá dělat,“ sdělila mi tiše a odvrátila se ode mne.
Mariano, ty žárlíš,“ řekl jsem překvapeně.
Ale prdlajs žárlím, já jen, že pro tebe dělám první poslední a ty…“
Nebyl jsem si jistý, jestli jsem uslyšel vzlyknutí nebo ne. Nic bych však nedal za to, že jí do toho moc nescházelo.
Ale no ták, Mariano,“ snažil jsem se ji chlácholit. „Já vím, zkazil sem to a moc mě to mrzí. Vážně.“

Přitulil jsem se k ní a něžně se přivinul. Neodmítla mne. Nesnažila se mne setřást, ale ani se ke mně neotočila zpátky. Teplo a těsná blízkost jejího těla zapříčinily, že se mi ztopořila pohlavní žláza. Nevěděl jsem sice, jak to přijme, ale začal jsem ji pošťuchovat tím tvrdým klackem, dokud neudělala místo a já vklouzl do její svatyně.
„Stejně seš mizera, ale pokračuj,“ řekla nato a vzápětí se celá uvolnila. „Bude se nám líp usínat.“
Tak v tom měla pravdu. Pomalé a krátké pohyby mě ukolébaly dřív, než bych si přál. A tak se stalo, že, ač zakotven v jejím přístavu, jsem usnul, ani nevím jak.

Navigace v seriálu<< Z okna do okna – Hadí královna 03/10Z okna do okna – Hadí královna 05/10 >>
4.8 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
17 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
childe

Opravdu moc hezký příběh. Myslím, že děvče v tom dost lítá tak jsem zvědavý na další vyvinutí situace. Moc se také těším na návrat „hadí královny“ i když přiznávám, že Mariana se mi také začíná čím dál více zamlouvat.

Chápu tu TV v pracovně kvůli sledování, ale nestačila by to domácí kino už v obýváku co tam bylo přivezeno již v některém předchozím dílu? Přeci jí už říkal, že jestli si to bude pouštět tak jedině se sluchátky, aby ho nerušila. Ale to je jen tak na okraj.

childe

V poho já se neurážím. A nechci aby jsi to psal jinak. Ty jsi autor. Jen mi přišlo trochu divné instalovat dvě „domácí kina“ do dvou jistě sousedících místnostech bytu, to je celé.

Martin

Děj se hezky vyvíjí . Bylo otázkou času , kdy dojde mezi nimi k sexu . Je vidět , že i jeho bodyguardka v něm našla zalíbení . A jsem zvědav jak to dopadne s tím víkendem . Nakonec pojedou ve třech . Ono tajemství je nutné střežit . Bude to souboj dvou prima holek .

Fred

To je přece fajn, že se všichni těší a odhadují další vývoj. Pak je zřejmé, že čtenáři s příběhem žijí. Já vím, jak to bude dál, ale jako korektor jsem vázán „zpovědním tajemstvím“. Ale myslím, že čtenáři budou spokojení.

Trysky

Čekal jsem, kdy se to zlomí a Richard – buran a ledovec podlehne. 😀
Pěkně napsané, jsem zvědavý, jak vyřeší dilema mezi dvěma ženskými.

Anonym

Příběh je dobrý, ale měl by sis sehnat editora… Jestli uz jednoho máš a tohle opravoval, měl by SIS sehnat lepšího;)

Anonym

Například „chlapi“ v odstavci: No tak to zařiď. Vod toho tady přece seš. Velkou dodávku a dva pořádný chlapi, který nám to vynesou nahoru. A pár tisícovek mám našetřenejch, stejně bych nevěděl, jak je utratit,“ odrazil jsem její námitku
Muselo by jít o nominativ plurálu, aby tam bylo „i“,jenže je tam akuzativ – zařiď koho, co chlapY
Jako pány… Například

Fred

Podle Vaši odborné mluvy usuzuji, že jste vskutku na výši a toho si opravdu vážím. Proto Vám nabízím práci korektora a slibuji Vám, že budete přednostně dostávat ty nejhorší sračky, že kterých někdy musíme, my amatéři, dělat alespoň trochu snesitelné texty.
Vděčnosti se však za svoji dobře placenou práci nikdy nedočkáme. Když jsem jednomu autorovi vyčítal hrubé gramatické chyby, nasraně mi odepsal:
„Vole, tady je to vo mrdání a né vo nějaký blbý gramatyce!“

Anonym

Jestli je to někdy tak hrozné jak říkáte, pak chápu, že je lehké přehlédnout jednu chybu… Nevím kolik korektorů na tomto webu je, proto se Vám omlouvám.

dedek.Jeff

Omluvu přijímáme. Jen na vysvětlenou. Práci korektorů děláme ve svém volném čase, bez nároku na odměnu. Mnohdy usedáme k počítači až pozdě večer a dlouho do noci upravujeme texty. Jsme vesměs amatéři a tak někdy hledáme v Pravidlech českého pravopisu. Stane se pak, že se občas nějaká ta chybička vloudí.
Za to se zase omlouváme my.
Důležité je, že tento web je mezi čtenáři oblíbený, a že denně přináší nové příspěvky.

dedek.Jeff

Musel jsem pozastavit nad touto rýpavou poznámkou anonyma. Nedalo mi to, a pomalu a pozorně jsem si přečetl celou povídku. Nenašel jsem žádnou chybu. Z předchozích komentářů jsem vytušil, že s největší pravděpodobností prováděl korekturu Fred, před kterým osobně smekám klobouk, za jeho obětavou práci na tomto webu.
Na adresu Anonyma: Když už takhle kritizuješ práci editora, uveď konkrétní případ jeho pochybení, nebo raději mlč.

17
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x