mrdaná v posteli

Z okna do okna – Hadí královna 05/10

Toto je 5 díl z 10 v seriálu Z okna do okna - hadí královna

Z OKNA DO OKNA – HADÍ KRÁLOVNA 05/10

Ráno jsem se vzbudil o pět minut dřív, než začal zvonit budík. Vypnul jsem ho. Nechtělo se mi totiž vůbec vstávat a podle spokojeného oddychování Mariany jsem soudil, že ani jí by se nechtělo. Natočil jsem se k ní a položil ruku na ňadro. Lehce se chvělo v rytmu dýchání a já zavřel oči a začal si představovat jaké to bude, až ji opět budu protahovat komínek. Neodolal jsem tomu, přestože jsem věděl, že možná už zanedlouho to budu prožívat naživo. Znovu jsem usnul.
Probudilo mne podivné sténání a pocit neklidu. Marianě se zdál zřejmě hodně živý sen. Převracela hlavu ze strany na stranu, mávala rukama a neposedně jimi osahávala okolí. Když se m
ě pak náhodně dotkla, nejprve se zarazila, ale pak, jako v lunatickém stavu, začala rukou šmátrat, až se mi došmátrala do rozkroku. Jakmile se dotkla ležícího pacholíka, úlevně vzdychla a počala ho mačkat. Domníval jsem se, že se mezitím probudila, ale ne. Oči měla stále zavřené a pohyby náměsíčné. To ovšem nevadilo tomu, aby mi ocas rychle ztuhnul. Podvědomě roztáhla nohy a rukou si mne přitahovala k sobě.

Hlavou mi bleskla myšlenka, že šoustat spící ženskou je na hlavu, ale podvolil jsem se. Překulil jsem se na ni a nechal si jejím podvědomím zasunout péro do pouzdra. Spokojeně jsem se v něm uvelebil a zvolna ho začal protahovat. Pocit z toho byl o to zvláštnější, že s každým zásunem byly její vzdychací projevy čím dál hlasitější. Nakonec se při jednom obzvlášť hlučném „Ááách“ probudila.
Tak vono se mi to nezdá!“ vykřikla překvapeně.
Ale až do teď se ti to zdálo,“ ubezpečoval jsem ji, nepřestávajíc přirážet. „Mělas tak živej sen, žes mě popadla pindíka a strčila si ho dovnitř. Přišlo mi to jako tvý přání, tak ho plním,“ seznámil jsem ji, jak k tomu došlo.
No, rozhodně je to příjemný probuzení,“ odtušila. „Každopádně v tom pokračuj až do konce, a do poslední kapky,“ projevila přání.
Snažil jsem se jak jen mi to šlo nejlíp. Když pak do sebe absorbovala všechny mé zásoby, nakrátko mne přitiskla k sobě a řekla:
„Do sprchy du první.“
Nato mne odkulila stranou, vyskočila z postele a jako žíznivá čára zmizela z ložnice.

Nadmíru spokojený jsem se rozvaloval na lůžku a přemýšlel nad tím, že by takovéhle ranní vstávání mohlo být i častěji. Nedovedl jsem si to sice bez budíku představit, ale to bylo fuk.
Objevila se ve dveřích jak anděl blaženosti, celá zářící. A samozřejmě nahá.
To asi dneska už běhat nepudem, viď?“
To asi ne,“ potvrdil jsem její domněnku.
Prima. Aspoň si nezkazím tu radost, která ve mně je. Bylo to úžasný!“ Hodila po mně šibalský všeslibující ksichtík. „Sprchu máš volnou. Já zatím udělám snídani,“ dodala a ztratila se jako duch. Jen dveře zůstaly otevřené.

Aniž jsem si to uvědomil, dorazil jsem do kuchyně na snídani nahý. Přišel jsem na to ve chvíli, kdy jsem uviděl Marianu. Také na sobě nic neměla, a když mne uviděla, okomentovala to tak, že to bude fajn, když si pro jednou uděláme nudistickou snídani. Nebyl jsem proti.
Atmosféru nudismu jsme dodrželi ještě u nezbytné kávy v obýváku. Pak ovšem přišly na řadu obyčejné zvyklosti. Já šel dřepět k počítačům a Mariana se pustila do jakýchsi tajemných zařizování. Prostě nastal další všední den. Po obědě opět práce, po večeři televize a před spaním jsme si opětovně udělali dobře.

Dva dny poté, při večerním erotickém škádlení, se ke mně Mariana naklonila a pošeptala mi do ucha, že mi byla udělena výjimka pro návštěvu chaty s Vilmou.
Vážně?!“ zaradoval jsem se. „Ty seš teda fakt supr baba co dokáže zařídit úplně všecko.“
Nadšením jsem se úplně rozplýval.
To si myslím,“ řekla sebevědomě. „Ale zadarmo to nebude,“ dodala tajuplně.
Tak řekni, co za to chceš.“
Co myslíš?“ usmála se.
To může bejt tisíc věcí.“
Mně bude stačit jedna, ale zato nejmíň dvakrát,“ vypískla se smíchem, jak mě doběhla.
Rozesmál jsem se také a s docela velkou chutí ji vyhověl.

Leželi jsme pak vedle sebe a chvěli se rozkoší, kterou jsme si věnovali.
Pověz mi něco o tý tvý… tvý…“ nevěděla honem, jak mou hadí královnu pojmenovat.
Myslíš o Vilmě?“
Jestli se tak menuje ta, cos tady měl, tak jo.“
Mně teda nenapadá co? Je to normální holka, jen trochu víc chtivá.“
Ale něčím musí bejt výjimečná, když tě tak přitahuje,“ nevzdávala se.
No, když jinak nedáš,“ kapituloval jsem a začal Marianě do detailu vyprávět, co všechno jsem s ní prožil. Když jsem skončil, jen smutně pokývala hlavou.

To už se nedivím, že si to chceš s ní zase zkusit. V tom co umí ji já nikdy nenahradím.“
Říkala to dost zasmušile. Koukala se do stropu a po mně se ani neohlédla.
„Víš, docela sem si tě za ten měsíc voblíbila, sex nám spolu de prima a dokonce sem si i zvykla, že seš trochu divnej. Myslela sem si, že ti bude stačit to, co máš doma, no, život je už takovej.“ Zhluboka povzdechla a odmlčela se.
Mariano, koukáš na to blbě. Ty zase umíš jiný věci, který vona asi moc ne, aspoň mám takovej vnitřní dojem. Pochybuju, že umí vařit jako ty, uklízet jako ty, zařizovat věci jako ty a vůbec spoustu dalších věcí. A to, že nám spolu chutná sex, to už je třešnička na dortu.“
Vážně?“ oživla Mariana.
Vážně. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí.“
Málem mě nenechala ani dopovědět. Vrhla se mi kolem krku a nasadila takového francouzáka, až jsem nemohl popadnout dech, zvláště když na mně přitom ještě plnou vahou ležela.
Skoro si mě udusila. Co kdybych pod tebou ztuhnul,“ zamrmlal jsem nespokojeně.
Ó to né, to bych nedopustila. Úplně mi stačí, když z tebe ztuhne jenom kousek,“ zachichotala se a hmátla rukou do míst, kde se zmíněný kousek nacházel. Jen lehkým sevřením ho donutila pořádně ztvrdnout.
Mám teď strašnou chuť na tu třešničku na dortu, co ty na to?“ řekla Mariana a aniž čekala na odpověď – ostatně, proč by měla čekat, nebylo pravděpodobné, že bych nesouhlasil –, nadzdvihla se a zkušenou rukou zaparkovala tuhý kyj do připravené garáže. Zhluboka se nadechla a dosedla.

Stejně je to báječnej pocit, cejtit tě v sobě…,“ řekla zasněně a vzápětí zavrtěla zadkem, „…a dělat si s tebou co chci. A fakt nevím, proč se mě to s tebou tak líbí.“
Usmála se na mne a s vervou se pustila do přirážení. Chytil jsem
ji za kozy, abych je trochu podepřel, čehož hned využila a začala sebou kroutit do všech stran.
Abys mě ho neutrhla,“ vyjádřil jsem své obavy.
Bez obav. Jen potřebuju, abys mě uvnitř pořádně vymet každou škvírku,“ sdělila mi s úsměvem svůj úmysl, proč to dělá.
Tak to jo,“ odvětil jsem chápavě. V tuto chvíli mi nezbývalo nic jiného než ležet a příliš se nehýbat. Faktem ale bylo, že jsem často nevěděl, jak na tom vlastně jsem. Byly okamžiky, kdy jsem si myslel že se blížím k vrcholu, pak zase chvíle kdy jsem měl pocit, že se k němu hned tak nedopracuji. Střídalo se to ve mně jako počasí. V konečném výsledku však moje vzrušení nepozorovaně stoupalo, což jsem si uvědomil v momentě, kdy se Mariana přestala vrtět a přešla na klasické přirážení. Ihned jsem ji začal vycházet vstříc a urychlil tak vývoj situace. Za necelou minutu byla třešnička naplněná šlehačkou. Mariana si na mne lehla a vychutnala si to do poslední kapky. V závěru však stačila usnout a já (zřejmě mne nakazila) vzápětí usnul také.

Ráno jsme se probudili do pošmourného dne. Obloha byla zatažená a příliš chuti do sportování neposkytovala. Přesto jsme tu nevlídnost překonali a šli si s Marianou zaběhat. Měli jsme za sebou o něco víc než polovinu trasy, když začalo mrholit. Než jsme doběhli domů, pršelo už docela vydatně.
Mariana ze sebe začala strhávat oblečení, sotva jen se ocitla za dveřmi.
„Brr, to je hnus,“ láteřila a štítivě odhazovala svlečené části na podlahu, kde se pod nimi tvořily mokré loužičky. I já ze sebe shodil vše, co jsem měl na sobě. Zmocnil se mne chlad a já přemýšlel, jestli se nemám vecpat k Marianě pod sprchu. Vyřešila to za mne tím, že zavolala, ať za ní přijdu, že se vejdeme.
Vtiskl jsem se do úzkého sprchového koutu k ní a bylo to opravdu tělo na tělo. No, kousek od sebe jsme mohli, ale proč bych to dělal, že ano? Horké krůpěje mi krásně rozehřály tělo a navíc značně navýšily tlak.
„Jó, tohle se mě líbí,“ zasmála se Mariana, když pod břichem ucítila tvrdý nástroj. „Uděláme si to tady, nebo pudem do postele?“ zeptala se natěšeně.
Zaváhal jsem. Uvědomil jsem si ale, že mne čeká dost práce a také, že bych si měl nastřádat sílu na chatový víkend.
Říkám to fakt nerad, ale nechme to na večír. Měl bych šetřit energií pro královnu a hned nato i pro tebe,“ řekl jsem opatrnicky, abych ji neurazil a nepřišlo jí mé odmítnutí líto.
Tak jo,“ opáčila vesele a zavřela vodu. Natáhla se pro ručník a začala mne otírat do sucha. Samozřejmě jsem jí to musel oplatit. Pak jsme se už jen zlehka polaskali na patřičných místech, došli si pro suché oblečení a poté se už jen věnovali vlastním povinnostem.

Zatímco Mariana se uchýlila do kuchyně, já si vytáhl soukromý notebook a napsal Vilmě email.
Ahoj hadí královno, vymručel jsem si povolení na setkání s tebou na některý víkend, sobota a neděle. Napiš, jestli můžeš a kdy se ti to hodí.

R. Čmajzpero

Věděl jsem, že odpověď dostanu nejdříve večer, ale kdybych to nenapsal hned, mohl bych na to v pracovním zaujetí snadno zapomenout. Schoval jsem notebook a zapnul pracovní počítače. Má dopolední příprava většinou spočívala v tom, že jsem spustil TOR a jeho prostřednictvím pak procházel Darknet, kde jsem na různých fórech hledal nejenom inspiraci, ale i informace o hackerských novinkách. Tak tomu bylo i dnes, avšak nic zajímavého jsem nenašel. Odpojil jsem se a naplno se začal věnovat zadanému úkolu. Úderem dvanácté nakoukla do dveří Mariana.

Tak poď. Mám pro tebe sekanou,“ slibovala mi oblíbené jídlo.
Otočil jsem se k ní.
„To jako že mě nasekáš a já budu po vobědě, jo?“ hrál jsem vyděšeného.
No, to bych taky mohla,“ zasmála se, „ale to až potom. Teď se poď najíst.“
Tak jsem tedy šel. Sekaná byla jak od babičky a já se napral, co se do mě jen vešlo. S funěním jsem odložil příbor a poznamenal, že je to na lehnutí.
To by šlo,“ poznamenala Mariana. „Já ti přitom nasekám a pak tě vzruším a zneužiju,“ předestřela mi svou představu.
Ta vidina nebyla zase až tak nezajímavá, ale s pocitem plného břicha se mi to moc nezamlouvalo. Chvíli mi trvalo, než jsem Marianu umluvil, že zůstaneme na dohodnutém večeru, protože jsem tak plný, že by se mohlo stát, že by mi mohlo z břicha, ať už horem nebo spodem, něco uniknout. Nemyslel jsem to vážně, ale zabralo to.
Navečer jsem se podíval, jestli už nebudu mít od Vilmy odpověď. Byla tam. Psala:

Ahoj Ríšo, už jsem si začínala myslet, žes mě vodkopnul. Jasně, že tě chci vycucnout až do dna a už se nemůžu dočkat. Tak co takhle hned tuhle sobotu a neděli na chatě. Doufám, že máš auto. Dej vědět jestli jo. A proč sis dal na vokna záclonu a žaluzie? Teď se na tebe nemůžu koukat!

nedočkavá Vilma.

Hned jsem ji odepsal:
Ahojky, žaluzky mi namontovali ONI, auto ani řidičák nemám, budu počítat s tím, že v sobotu v osum ráno.

R. Č.

Odpověděla mi, že to nevadí, že už to nějak zařídí. Hlavně ať se v pátek navečer podívám do pošty, jestli nedošlo k nějaké nenadálé změně.

Po večeři mi Mariana připomněla, že mi slíbila nasekat, vzrušit a zneužít. Tvářila se přitom hodně natěšeně a protože jsem ji chtěl udělat radost, přistoupil jsem na hru. Poslala mne do ložnice lehnout si na postel na břicho. Rozplácl jsem se na ni jak široký tak dlouhý. Bylo jaksi samosebou, že jsem na sobě neměl ani nitku oblečení. Mariana, oděna stejně jako já, přišla vzápětí. V ruce držela vařečku.
Nejprve mi roztáhla nohy a poté si začala pobrukovat Malou noční hudbu, v jejímž rytmu mne popleskávala střídavě po zadku a stehnech. Přišlo mi to dost srandovní, ale jen do chvíle, kdy jsem pocítil, jak mi začíná tuhnout péro. V životě bych tomu nevěřil, leč stalo se.
Nevím, jak to Mariana vytušila, ale když už mne tvrdý ocas nepříjemně tlačil, obrátila mne na záda a vítězoslavně si zamnula ruce.
No paráda,“ zajásala a v mžiku se nade mnou skláněla. „Já sem věděla, že to pude, tak tě teď zneužiju. Doufám, že proti tomu nic nemáš.“
Zabručel jsem něco v tom smyslu, že ji určitě nebudu žalovat za znásilnění, že by to možná mohla dělat častěji. Spokojeně popadla tvrďase a napasovala ho do sebe. Jakmile ho ucítila uvnitř, rozzářily se jí oči jako dva drahokamy.
Dneska si tě vychutnám, jak jen budu moct,“ řekla dychtivě a rozhoupala se jak na horské dráze. „Jen mi prosím tě včas řekni, až to na tebe pude. Chci si tě užít co nejdýl.“

Potěšilo ji, že jsem akceptoval její prosbu a souhlasně přikývl. Klouzala mi po stožáru a blaženě si při tom pohekávala. Po pár minutách jsem ji upozornil, že se mi začíná naplňovat čas. Okamžitě přestala, dosedla dolů a v té pozici setrvala v klidu do chvíle, kdy začala pociťovat menší tuhost sexuálního náboje. Nastala doba pro pokračování v poměřování délky mého nástroje. Chvílemi na mně ležela, chvílemi seděla, to podle toho, co jí momentálně více vyhovovalo. Po o něco delší době jsem Marianu opět upozornil na přicházející vyvrcholení. Později pak po třetí, po čtvrté, a když jsem se ozval po páté, sdělila mi, že už to snad bude stačit.

Uplynulo téměř třičtvrtě hodiny, co na mě rajtovala, a já se konečně mohl udělat. S velkou úlevou jsem do ní nastříkal nahromaděnou zásobu, což přijala s potěšením a zároveň i s jakousi odevzdaností. Asi toho na ni bylo moc. Vydržela ve mě zapuštěná, dokud jsem neskončil a pak se s viditelným ulehčením svalila vedle mne.
Páni, že to ale byla jízda,“ uznale ocenila svůj výkon.
To sice jo,“ přitakal jsem, „ale zase mě z toho bolej koule. Ale ty ses vůbec neuďála, tak jak můžeš bejt spokojená?“ nešlo mi do hlavy.
Když to je těžký,“ povzdechla si Mariana. „Patřím bohužel mezi ty ženský, kterejm se to nikdy nepodaří. Na druhou stranu zase víc vnímám jiný pocity, než ty ostatní. Třeba každičkej tvůj pohyb ve mně, anebo když stříkáš, to je jako když se do mě nahrne malá tsunami. Prostě sem jiná, ale věř mi, že si všechno náramně užívám.“
Tak to mě fakt mrzí, že si to neužiješ naplno,“ řekl jsem s porozuměním. „Stejně tak mě mrzí, že tě chci poprosit o dva dny klidu, abych moh s Vilmou aspoň trochu držet krok. Ale slibuju, že až se z toho vzpamatuju, vynahradím ti to, jak jen budu moct.“
Jo? Natolik, že budeš až na umření?“ pookřála Mariana představou, že ji budu protahovat tunýlek, dokud nepadnu.
Jo,“ slíbil jsem svatosvatě.
Tak fajn, beru tě za slovo,“ usmála se spokojeně. „Ale myslím, že teď asi nejradši ze všeho pudu spát. Sem ňáká utahaná. Nevadí ti to?“
Zavrtěl jsem hlavou, že ne, pohladil ji na všech důležitých místech a navrch ji dal pusu na dobrou noc. Krátce po ní jsem usnul i já.

Autor

Navigace v seriálu<< Z okna do okna – Hadí královna 04/10Z okna do okna – Hadí královna 06/10 >>
5 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
childe

Super. Alespoň pro mě vynikající série.
Myslím, že děvče v tom hezky lítá tak jsem zvědavý co pro nás autor přichystal.

Martin

Parádní pokračování . Mariana je jasně zamilovaná a i Ríša je rozpolcený . Na to jak je Ríša hlídán se divím , že může jet na chatu bez doprovodu . Jinak se už těším na další pokračování .

Trysky

Ale o tom, že pojede sám, tam nepadlo ani slovo. Jen mu byla udělena výjimka pro odjezd na chatu. 😀

Trysky

Super pokračování. Moc pěkně se to vyvíjí.

Dan

Pěkně psaná pohádka. Má to svoje kouzlo. Díky a přeju hodně bujné fantazie

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x