mrdaná v posteli

Z okna do okna – Hadí královna 07/10

Toto je 7 díl z 10 v seriálu Z okna do okna - hadí královna

Z OKNA DO OKNA – HADÍ KRÁLOVNA 07/10

Vzali jsme si sebou deku a polštářky, abychom se mohli posadit a opřít o zeď chaty, na kterou svítilo slunce. Vilma se ještě vrátila dovnitř a přinesla dva klobouky z mnoha, které byly ve skříni, aby nás ta nebeská životadárkyně neoslňovala. Domky vesnice se schovaly za chatkou a před námi byl krásný výhled na hustý les. Docela to lákalo se tam vydat. Jenže já měl jiné myšlenky.

Mám takovej pocit,“ začal jsem zvolna, „že po těch třech číslech už se mnou nic nebude.“
Věř tomu, že bude,“ usmála se Vilma. „Vůbec nevypadáš na to, že bys byl na dně a buď si jistej, že to poznám.“
No, když vidím jak si jen tak leží a nechce se mu ani cuknout, natož vstát…“
A co bys taky chtěl? Dyť je to teprv hodina a ještě nejmíň hodinu si počkáš, než se mu bude chtít.“
No, nevím, nevím…,“ zapochyboval jsem.
Však počkej, až si s ním začnu pohrávat. Za pár minut budem suchý, tak se vrátíme dovnitř a já se do toho hned pustím,“ nehodlala připustit moje pochybnosti. Nakonec ten návrat do chaty nebyl hned. Jakmile mi sáhla do rozkroku, nemínila ho hned tak opustit. Mazlila se s pinďourem a přitom vyzvídala.

Jaká je ta ženská, co tam s tebou bydlí?“
Jó, je docela fajn.“
A jak je stará?“
To nevím. Řek bych, že možná může bejt tak vo rok, vo dva, možná vo tři starší. A nebo taky ne.“
A co u tebe dělá?
Tak. Vaří, uklízí, hlídá mě, prostě se vo mně stará.“
Fakt jo? A už si s ní šukal?
Nic jsem proti tomu neměl.“
Takže tě vlastně přefikla vona, ne ty ji.“
Asi jo.“
Hele, a je dobrá?“
Je.“
Lepší než já?“
Takhle bych to nebral. Vona nemůže umět co ty. Ty seš pro mě hadí královna a vona kočka mazlivka. Co bych moh brát jako rozdíl, pak to, že s ní nepotřebuju gumu.“
Vona takhle klidně riskuje, jó?“
Neriskuje, nemůže mít děti.“
Ahá.“ Na vteřinu se odmlčela. „Abych se přiznala, už sem taky přemejšlela nad tím, jestli by nebylo lepší se nechat dát sterilizovat…“
Jako vokurka nebo zelí?“ skočil jsem ji do řeči.
Ale houby. Abych nemohla mít děti. Stejně k nim nemám žádnej vztah a ani žádný mateřský instinkty nepociťuju. Tak co.“
No já nevím. Za pět let se může stát, že to najednou budeš chtět a vono už to nepude. Já bych si to ještě rozmyslel. Furt je lepší guma, než přijít vo tuhle možnost,“ pravil jsem jako moudrost sama.
Poď dovnitř,“ řekla a bylo jasné, že už to nechce dál rozebírat.

Lehli jsme si na otoman a Vilma se začala pilně zaobírat mým ochablým ocasem. Na oplátku jsem ji masíroval prsiska.
Promiň, nechtěl jsem se tě nějak dotknout,“ řekl jsem tiše.
To je dobrý,“ mávla volnou rukou. „Až tě budu mít v sobě, budu zas v pohodě.“
Po půlhodině povzbuzování a laskání se milostpán konečně uráčil zvednout. Vilma vstala, přešla ke stolu, zapřela se o něj rukama a řekla:
„Udělej mi to zezadu!“
Podivil jsem se, že nechtěla žádné hadí polohy, ale jen tak obyčejně. I když pro někoho to zrovna obyčejné nemusí být. Ale když to tak chce…
Přistoupil jsem k ní a namířil do pěkně viditelné a perfektně nastavené kundičky. Bože, jak se ty ženské dokážou, tak se nachystat?
Chytil jsem ji za boky a pustil se do přiměřeného zkoumání vzrušující hlubiny. Přestože jsem uvnitř už několikrát byl, trvalo mi dlouho, než byl průzkum u konce. Během té doby se Vilma dvakrát vyorgasmila, a když jsem vyvrcholil já, udělala se po třetí.
Perfektní.“ Vilma se slastně protáhla. „Kloudnej šoust mě dycky dostane do dobrý nálady. A co ty?“ uculila se. „Taky tě to rozhicuje?“
To víš, že jo,“ řekl jsem, abych ji potěšil. Nevím jak u koho, ale u mě to platilo leda u prvních dvou číslech, pak už to byla spíš dřina. Jenže to jsem ji nemohl říct.

Další čas jsme strávili všelikým tlacháním, večeří a opět tlacháním. Už se setmělo, když Vilma usoudila, že nastal čas pro další hrátky, a nejlíp prý rovnou v posteli.
Cožpak o to, mazlit se s jejími naducanými melounky mi stále činilo potěšení, stejně jako se probírat černou loukou skrývající její kundičku. Ale na to, abych ji znovu ošukal, jsem mnoho síly neměl. Vlastně skoro žádnou. Tak jsem do té neukojené škvírky aspoň strčil jazyk a pořádně ji vylízal. Podrobila se tomu s velkou chutí a nadšením. Bodejť by ne, když se i při této jednoduché činnosti dokázala rozechvět rozkoší.
Když Vilmu opustilo slastné opojení, chopila se mého v klidu ležícího ocasu a začala jej se smyslností sobě vlastní probouzet k životu.

Řek bych, že se ti to nepovede,“ vyjádřil jsem se skepticky k její snaze.
Když nepovede, tak nepovede. Ale zkusit to snad můžu už proto, že sem přesvědčená, že si dneska ještě jednou štrejchnem. Víš, jak se nám pak bude spát?“ řekla vyčítavě nad mou nedůvěrou v její schopnosti a dál se usilovně věnovala oživovací masáži.

Trvalo jí to dlouho. Hodně dlouho. K mému velkému překvapení se jí to však podařilo. Okamžitě mi navlékla prezervativ a hupsla na mně. Jako vždy si vedla náramně, ale po půlhodině a dvou orgasmech se už cítila unavená a požádala mně, ať si to vyměníme. Otočil jsem ji tedy dospod a přirážel svrchu. Opět dvakrát vyvrcholila a já pořád nic. Ale cítil jsem, že k tomu pomalu spěju. Když se mi to konečně povedlo, bylo odhadem už k půlnoci, svalil jsem se vedle ní a v mžiku usnul. Co si o mně pomyslela nevím, počítám však, že usnula stejně rychle jako já.

Ráno jsme se probudili, ani ne tak ráno, jako spíše v poledne. Fakt se po tom šoustání moc dobře spalo. Možná i proto, že bylo tak vyčerpávající. Vstal jsem a šel se osprchovat a hned po mně i Vilma. Pak se pustila do přípravy jídla, což jí netrvalo dlouho, protože jej stačilo jen ohřát v mikrovlnce.
A co teď? Pojedme domů, ne?“ zeptal jsem se po obědě.
To ani náhodou, ještě nejseš úplně na dně,“ odpověděla rezolutně a málem dodala, jak si to vlastně představuju, že by už se mnou skončila, když mi přece slíbila, že mne vycucne až do morku kosti.
Když já už fakt nemůžu,“ žadonil jsem o milost.
Tak se poď aspoň mazlit,“ slevila na oko ze svých požadavků.
Tak jo,“ souhlasil jsem odevzdaně.

Vlezli jsme si do postele a věnovali se našim tělům. Přesněji řečeno, většinou jen jejich některým specifickým částím. A také jsme se pořád líbali, což jsme v předchozích případech poněkud opomíjeli.
Bože ty mě vzrušuješ. Netušila sem, že umíš bejt tak něžnej,“ zavrkala Vilma a znásobila své úsilí mne povzbudit k dalšímu potěšení. Opět (pokolikáté už?) mne překvapilo, že její snaha měla úspěch. A dokonce za kratší dobu než večer.
Chceš bejt dole nebo nahoře?“ zeptala se věcně a už mě na ocas navlékala ochrannou pomůcku.
Tak třeba nahoře,“ odtušil jsem a povalil Vilmu na matraci palandy. S tupou odevzdaností jsem do ní vniknul a pustil se do přirážení. Jakmile jsem začal funět přílišnou námahou, vystřídala mne. Pak už to i na ni začalo být moc, i usoudila z toho, že by mohlo být vhodné změnit polohu, že třeba pomůže, když si vleze na stůl a budu jí to dělat tam.

No, já nevím. Co když si zadřu třísku…“
„…tak ti ji vytáhnu,“ nenechala mne na pochybách a už, sedíc na stole, roztahovala stehna.
Avšak ani v této pozici se mi nedařilo dospět ke zdárnému konci. Dokonce ani v tom případě, že zdvihla nohy a stiskla je k sobě, čímž mého krasavce víc sevřela. Přidržujíc ji za lýtka jsem šukal jako smyslů zbavený, ale kýžený výsledek se stále nedostavoval. Možná i proto, že jsem neviděl na poskakující prsa, na to, jak se tváří, jen uši přijímaly slabé hekání, zesilující jen v případě, že se celá rozvlnila v nastalé rozkoši. Když se stále nedařilo, udělala stojku a pak jsme to zkusili zezadu.
Nic!

Celá mrzutá se narovnala a vyzvala mě, ať si lehnu na otoman. Zahodila šprcku a lapla mi ho do pusy. Vložila do toho veškerý svůj um a zkušenosti a – zdálo se, že by mohla mít úspěch. To, co jsem prožíval, jsem ještě nikdy nezažil. To, co ona uměla se svými rty, jazykem či prsty, bylo zkrátka neuvěřitelné. Tělem se mi rozlévala slast, jakou jsem snad ještě nepoznal. A také vzrušení. Jenže všechno to bylo k ničemu. Pomalu, ale jistě, můj ocas kolaboval, až zvadnul úplně. Vilma to s povzdechem vzdala. Určitě byla zklamaná, ale nedala to na sobě znát. Přilehla ke mně a vášnivě mne políbila. Pak řekla něco, co jsem naprosto nečekal.

Děkuju, Ríšo. Málokdo mě uspokojil jako právě teď ty.“
Já že jsem tě uspokojil! Já? Po tom posledním trapasu?“ vyjekl jsem překvapeně.
Jo, právě ty. Víš, většina chlápků to zvládne tak maximálně čtyřikrát a pak se jim buď nechce, nebo fakt nemůžou. Tys mě potěšil šestkrát, a že sem z tebe nevochutnala ani kapičku, to na tom nic nemění. Vokoštuju tě příště.“
Hleděla na mne takovým zvláštním pohledem, že mi z toho málem běhal mráz po zádech. I když se usmívala, připadal jsem si v jeden moment jako Jeníček na lopatě baby Jagy co se těší, jak si smlsne.
Příště…,“ řekl jsem zamyšleně. „Vždycky je nějaký příště, ale v našem případě se bojím, že sme spolu byli možná naposled. Proto sem koupil ty telefony, abysme vo sobě mohli dát vědět, kdyby se to náhodou mohlo povýst. Poď, nastavíme si na nich čísla, ať na to nezapomenem.“

Chtěl jsem vstát, ale nohy mě nějak nechtěly poslouchat.
„Tys mě teda dala zabrat. Bolej mě hnáty,“ a koule, chtělo se mi dodat, ale neřekl jsem to. S obtížemi jsem vstal a došel k tašce, odkud jsem telefony vyndal. Podíval jsem se jaké číslo má který a u obou jsem příslušné číslo zadal do seznamu a do rychlé předvolby.
Když zmáčkneš a přidržíš šestku, tak mě automaticky zavoláš. Protože většinou budu mít telefon vypnutej, pošli SMS a já se ti ve vhodnou dobu ozvu. Na esemesku najdeš číslo v seznamu. Jiný tam stejně nebudeš mít,“ ukazoval jsem Vilmě, jak jsem přístroje nastavil.
Proč zrovna šestku?“ zeptala se.
Protože to je moje šťastný číslo.“
Ale šťastný číslo je sedmička, ne?“
U mě šestka, podle člobrda. Když mě padne šestka, hraju ještě jednou. Tak proto.“
Aha. No, asi se pudem ospršit a pojedem domů, co?“ Kývnul jsem na souhlas a bylo.

Kolem páté mě vysadila před činžákem. Ztěžka jsem doklopýtal k výtahu a nechal se vyvézt nahoru. Když jsem za sebou zavřel dveře a otočil se, stál přede mnou chlap.
Co seš zač a co tady chceš?“ trhlo to se mnou.
Marianu pověřili jiným úkolem, jsem tady místo ní. Jmenuju se René,“ odpověděl, tváříc se přitom jako mrtvola. S ním teda asi musí bejt sranda, pomyslel jsem si.
René? To je teda hodně blbý méno. Seš snad teplej?“ řekl jsem jízlivě.
Ne, to nejsem,“ odpověděl klidně. Asi byl trénovaný.
Tak víš co, RENÉ? Vezmi telefon a zavolej JIM, že jestli Mariana nebude do čtyřiadvaceti hodin zpátky, to je do zítřka do vosumnácti hodin, tak s jejich zakázkou končím. Vrátím jim ji tak, jak mi ji předali a všechnu svou práci na tom zlikviduju. Stejně tak jim vrátím i prachy, který mi zatím vyplatili. Myslím to naprosto vážně a nemíním ani v nejmenší nějak smlouvat nebo se dohadovat. Podmínkou pro dokončení je Mariana. Rozuměls?!“
Koukal na mne jako vyoraná myš. Bylo vidět, že se mu v hlavě roztočila všechna kolečka a usilovně se snaží situaci vyřešit. Nakonec tiše přikývl.

Tak to by byla jedna věc,“ řekl jsem spokojeně. „Teď ta druhá; nebudeš se mě plíst pod nohama. Za třetí; spát budeš v obýváku. Za čtvrtý; do pracovny nesmíš ani nakouknout. Za pátý; koukej tu Marianu dostat zpátky za každou cenu, jinak u mě nedostaneš najíst a na záchod budeš chodit do hospody. JASNÝ!!!“ zahromoval jsem.
Ani to s ním nehnulo, jen přikývnul a zmizel v obýváku. Asi šel telefonovat.

Samolibě jsem se usmíval nad svým malinkatým vítězstvím, když mi najednou došlo, jak jsem s ním mluvil. To snad ani nejsem já, uvědomil jsem. Já se přece takhle nechovám, ani nemluvím takovým tónem. Že bych se změnil? Ale kdy, jak a proč? Pak mne napadlo, že je to možná tím, že jsme si s Marianou a i s Vilmou byli k sobě naprosto upřímní, a asi také tím, že jsem byl hodně rozčilený. Ať je to jakkoliv, říkal jsem si, účel světí prostředky a to se mi trochu povedlo.

Nechal jsem přemýšlení a zamířil do kuchyně, podívat se co najdu k snědku. Lednice byla plná, ale pro mne, jako pro nekuchaře, tam toho bylo málo. Lepší by bylo zajít do hospody, jenže moje bolavé nohy v tu chvíli zaprotestovaly a řekly, že mě nikam neponesou. Tak jsem si namazal chleba sádlem, nakrájel si na něj cibuli, uvařil čaj a bylo po večeři.

Zalezl jsem do pracovny a v klidu si zapnul „tajný“ mobil. Ani mne nepřekvapilo, že už jsem v něm měl esemesku. Vilma psala:
„Jsem v pořádku, akorát mě bolej nohy. Jak seš na tom ty?“
Odepsal jsem:
„Nechodím a bolej me koule. Oblozil jsem si je ledem.“
Sice to nebyla pravda, ale ať je sranda. Vypnul jsem telefon a přemýšlel co dál. Do ničeho se mi nechtělo, tak jsem nakonec zalezl do postele a šel spát. Reného jsem neviděl.

Navigace v seriálu<< Z okna do okna – Hadí královna 06/10Z okna do okna Hadí královna 08/10 >>
5 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Trysky

Ten René musel být dobrý šok. Určitě se těšil, jak ho Mariana přivítá a ve dveřích chlap. 😀
Jinak pěkné a čtivé, těším se na další nášup.

Martin

Perfektní pokračování 😀 trochu akční závěr s panem René . Jinak se už moc těším na další pokračování a na opětovné setkání s Marianou .

childe

Další moc dobrý díl. A vsuvka s Reném mě příjemně překvapila 🙂

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x