Poezie

Adam Evě

Jsi překrásná,
jsi nádherná, milá moje,
když v náručí vzkvétá mi krása tvá bez závoje,
když děkovat mohu Měsíci za růži nachu na líci,
když prsy tvé vzedmuté do výšky vyrostou lískovými oříšky,
když na vrcholcích se tiše a tvrdě strmí,
když perlorodka meduplná ambrou a skořicí omamně dýše a voní,
když přinášíš mi tělo svoje,
když přicházíš mi říci, že bylo by ti vhod
– rozštěpit znovu tvou touhou puklý kokosový plod…

Trocha poezie nikoho nezabije, i když je nezdravě pesimistická

Zasněžená pláň v soumraku mizí
Nebe poseto množstvím tmavých skvrn
Hle, mraky, tak šedé a cizí
Chřtán můj jedovatého blínu je pln.