Příběhy českého montéra na zahraničních misích.
Měsíc utekl jako voda. Španělsky jsem hovořil, tedy podle slov Luise a Bonity, velmi dobře a částečně začal rozumět místnímu nářečí. Konec července se blížil, panovalo počasí přibližné našemu jarnímu a první zářijový den mne zastihl v plné práci na stavbě. Zbývalo zprovoznit zbytek regulace a řízení poslední namontované turbíny.
Po jídle si Kurt zapálil dýmku,já Marlborku a s kávou v ruce jsme si sedli do rohu jídelny k malému stolku. „Myslím, že to vezmu.“ „???“ „No tu montáž o které jsi mluvil.“
Únava z pracovního vypětí posledních dnů mi zavírala oči. „Pojď si lehnout do postele, bude to pro tebe pohodlnější. V křesle by ses moc dobře nevyspal,“ probral mne hlas Bonity. Následoval jsem její krásnou postavu do svého pokoje a tam po odhození svršků padl na postel a v mžiku usnul. A jen vzdáleně vnímal, jak
Zřejmě vytušila o co půjde, snad z mé vážné tváře, snad intuitivně. Upřela na mě své mandlové oči a zpozorněla. „Bonito, dobře víš, že se mi pomalu krátí čas k odjezdu z Mexika a rád bych s tebou probral, co bude dál.“ Slova z mých úst odkapávala, jako kapky ledové vody do poháru. „Do tří
Duha, vznášející se na vodopády Iguazú, byla úchvatná. Scenérie hlubokých propastí, do kterých padají miliony tun vody, ohromující řev z kaňonů v kterých mizela voda řeky Paraná. To byl můj kontakt s vodopády. Jenže dovolená se chýlila ke konci a nastal čas se vrátit k Luisovi na ranč. Chtě nechtě.
on Paroháč 01Kdybych měl nějakou mladou šikovnou sousedku, tak…
on Paroháč 01Ajta krajta, tady to spíš než na vzplanutí srdce v… on Za záclonou 05Tady bude hukot ....
on Žárlivec 04Super! 😎 on Žena dvou mužůPovídka se mi líbila, Fred uměl. Svým názvem mi př…