Bonita 15

Toto je 15 díl z 15 v seriálu Bonita

Duha, vznášející se na vodopády Iguazú, byla úchvatná. Scenérie hlubokých propastí, do kterých padají miliony tun vody, ohromující řev z kaňonů v kterých mizela voda řeky Paraná. To byl můj kontakt s vodopády. Jenže dovolená se chýlila ke konci a nastal čas se vrátit k Luisovi na ranč. Chtě nechtě.

Zabukovaná letenka směr Evropa-Česká republika na 27.listopadu mi jasně říkala, že můj pobyt v Mexiku končí.

Vrtulník mne odvezl zpět do hor připravit závěrečné testy a předání velínu a slaboproudé rozvodny. Vše pracovalo bez závad, takže i protokol byl podepsán v předstihu tří týdnů a Kurt se culil jako prasklý špekáček nad sumou, která nám navíc přistane na účtu.
„To si dám líbit. A nezapomeň na Mahmúda,“ připomínal se.
„Neboj, vše vyřídím e-mailem ještě z Luísova ranče a dám ti vědět. Dej mi svou e-mailovou adresu.“
Navštívenka zmizela v peněžence.
„Vladimíre, kdy vlastně odlétáš?“
„Sedmadvacátého listopadu.“
„Sakra, to je za týden!“
„Jo, tak nějak. Víš, že mi pobyt v Mexiku vyšel téměř přesně na rok? Tedy úplně přesně na rok a dva dny?“
„Co budeš dělat až se vrátíš do Česka?“
„V první řadě si chci odpočinout, takže pokud bude sníh, předpokládám čtrnáct dní v na horách, asi v Beskydech nebo Jeseníkách. A dopřeji si welness s obsluhou a dobrým žrádlem. Mně už ty věčné fazole lezou krkem. Zítra odlétám na ranč. Vše je podepsáno, předáno, tak nebudu strašit tady. I když dole to díky vedru také žádná hitparáda není.“

Rozloučení s Kurtem proběhlo za praskání mých obratlů v jeho objetí.
„Chlape drž se a uvidíme se na jaře,“ řekl.
„Nápodobně.“
„Nechceš přijet do Německa ke mně na vánoční svátky? Stejně budeš sám jako kůl v plotě.“
„Nic neslibuji. Měj se,“ přeřvával jsem motor vrtulníku.

Bonita mě vítala políbením a u sklenice vychlazeného Heinekenu a s cigárkem v ruce, rozběhly se mé ruce po klávesnici počítače, abych začal řešit budoucí práci.
Den před odletem uspořádal Luís s celou rodinou slavnostní oběd a musel jsem slíbit, že v dohledné době je navštívím.
Bonita se smutnýma očima sledovala, hodiny, které neúprosně odměřovaly čas.
V podvečer se v posteli překonávala. Snad s vědomím, že je to možná naposled, co se vidíme.

Ráno po snídani, rozloučení se všemi členy domácnosti a s ramenem mokrým o slz Bonity, mne odvážel Luís osobně na provinční letiště, na které přistála dakota s mou maličkostí před rokem a dvěma dny.
Rozloučili jsme se jako dva bratři a já se vydal na dvacetihodinovou cestu domů.
„ Kdo ví, co tě hochu ještě čeká,“ blesklo mi hlavou v letadle směřujícím do Havany a pak po dotankování do Vídně.

Syn už mě netrpělivě čekal v hale letiště a odvezl v nepříjemné podzimní plískanici domů. Jaký to rozdíl oproti slunnému Mexiku! Vzhledem k ponurému počasí a brzkému stmívání jsem se dal do vzpomínání na mé zážitky v Sýrii, které si čtenáři mohou přečíst v seriálu Samira. To jsem ovšem netušil, jaký příběh mě na jaře roku 2014 čeká.

O tom někdy příště.

Navigace v seriálu<< Bonita 14
4.7 6 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Lukas

Diky za pokracovani. A tesim se na dalsi serial.

Martin

Hezké zakončení seriálu . Těším se na další skvělé povídky.l

Reniem

Na ty zážitky už se moc těším:-)

VS

Technická poznámka: Chaos v poradí – posledný diel je ako prvý

Dexius74

15. diel je publikobaný v zozname ako prvý 😀

Tomáš

Díky, nějak nám to uniklo, ale už jsem to opravil.

Junior

Hezké zakončení seriálu. Jen otázka vrátil se někdy na návštěvu za Luisem?

7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x