Bonita 08

Toto je 8 díl z 15 v seriálu Bonita

Rozloučili jsme se s honáky a vydali na okružní jízdu kolem stáda. Kůň asi cestu znal nebo se jen držel za Luisovým, s udidly volně v ruce prohlížím okolí. Krásná krajina s lesíky mezi pastvinami.
„To všechno je tvoje Luisi?“
„Ne, je toho mnohem víc. Vidíš tu zlomenou borovici?“ podával mi dalekohled. „Tak tam jsou hranice pozemku, dál už patří pozemek klášteru.“
Dobré čtyři kilometry daleko.
„A dolů až k ohbí potoka. Můžeme si tam zajet, ale je to dvě hodiny v sedle. Mimochodem, celkem mám přes šedesát tisíc akrů.“
„No to ne, už teď mě bolí zadek. Ještě hodinu v sedle a budu impotent.“
Zasmál se:
„To by asi Bonita nebyla ráda, že? Sledoval jsem ji ráno a byla asi velmi spokojená, jak jsi si jí vyprášil… tento… vidíš jak zapomínám češtinu… no co to prášíš?“
„Kožich příteli.“
„Jo, kožich,“ zasmál se.
„Pojedeme domů.“

Blížila se čtvrtá hodina odpolední. Kolem haciendy se nepohnul ani živáček. Před úmorným vedrem zalezlo vše živé do stínu a dřímalo. Dům nás přivítal chládkem a tichem.
„Běž si chvíli zdřímnout, kolem sedmé se sejdeme u stolu v jídelně, amigo.“
Chladivá voda mne hladila po tváři. Osvěženého a nataženého na posteli mne přemohl Orfeus. Chvíli jsem vnímal nějaké šustění a pohyb vedle sebe, když se Bonita vplížila do pokoje, přitulila na rameno a usnula jako špalek. Věru takové probuzení bych si dal líbit každý den. Hřejivé teplo na trčícím ohonu, neklamná známka nezkušeného žužlání.
Zakašlal jsem… Nenechala se rušit a vesele trénovala naivním způsobem kuřbu, mnula pytel a po očku sledovala mou, zatím ospalou reakci. Prohrábnul jsem růžovou lajnu, prstíkem nezbedou posondoval hloubku studně a souběžně palcem polaskal frajtříka. Napíchla se na prostředník, děložní čípek brnkal o špičku prstu, zadnicí freneticky vrtěla a ústa zapomněla pracovat na údržbě pelikána.

Převrátila se na znak s nohama do praku a stáhla mne za mužství na sebe. Z očí jí plál neukojitelný chtíč, levou rukou parkovala ohonisko ve správném otvoru, pravou nervozně tlačila můj zadek k zápichu. Mokrá tůňka pohostila dobyvatele teplým vlhkem a ten zajel po skluzavce do velmi těsného objetí.
„Sakra, co ta holka se mnou provádí??? Tak čilý můj přítel nebyl hodně let. Že by to její nádherné mládí vybudilo produkci testosteronu na doraz?“
Přírážela statečně i když chvílemi zkřivila obličej do bolestivé grimasy.
„Pomalu, vždyť si ublížíš. Musí tě to bolet.“
„Bolí, ale krásně,“ zaskučela v odpověď. Skučení přešlo do zvláštního pískavého zvuku, frnda se stáhla a táhlé zanaříkání signalizovalo cílovou stanici.

Zpomalil jsem tempo, aby mohla nabrat dech do druhého kola, protahoval mlaskající, nyní už rudé, pohlaví.
„Přitlač, to je ono, víc, dělej …víc,“ pleskla mne po zadku.
„Máš mít, co jsi chtěla,“ kmitlo hlavou a probuzené zvíře začalo rvát bezohledně svou kořist. Trnulo mi za krkem i ve slabinách, zvýšená hlasitost sténání pode mnou odstartovala odpich spermáků.
Šplíchanec za šplíchancem kropil třesoucí se drobné tělo od brady po chlupy na kundičce. Padl jsem jako podťatý vedle ní, s infarktem na jazyku.
„Tak tohle hochu nedáš. Nemáš už dvacet. Chceš aby tě švihlo?? Pár takových šoustů po sobě a budou tě pohřbívat. Skončíš někde v Mexiku jako oběť svého bezuzdého chtíče, magore.“

Funění přešlo do hlubokého dýchání, přitulená na rameni mačkala a objímala můj hrudník a oždibovala mi ústy levou bradavku.
„Pojď, půjdeme se osprchovat, za chvíli bude táta volat k večeři,“ vstávala s postele a cákance mrdiny roztírala po bříšku, aby nestekly na podlahu.
Vymydlení jsme se málem srazili na chodbě s Luisem. Zrůžovělá tvář Bonity vyprovokovala tatíka. S úšklebkem ukázal dva vztyčené prsty a pak palec dolů s poznámkou:
„Ty vypadáš na dvě kila dolů.“
Jidáš, jak rychle mi vrátil dopolední poznámku.
„Šetři se příteli. U nás se pohřbívá za domem. Ať nezůstaneš v Mexiku proti své vůli trvale.“

Večeře, jak jinak než skvostná. Pečené telecí s česnekem a zeleným pepřem, těstoviny a ovocný salát. Domácí pán zatleskal a něco zavolal.
„Překvapení pro hosta!“ dodal významně.
Vychlazené půllitrové plechovky Heinekenu dvanáctky a sklenice, rovněž vychlazené.
„Tak to si dám líbit. Konečně pivo,“ zaplesal můj jazyk.
„Na vaše, české to nemá, ale pořád lepší než made in Méxiko, co říkáš??“ rýpnul si. „Dej si co hrdlo ráčí, řidič je dovezl z nádraží před obědem. Mělo dorazit už předevčerem… Jako překvapení pro tebe. Bohužel, mexické dráhy nijak nespěchají.“
První půllitr zasyčel v hrdle. To je blaho. Vysemeněný, dobře napapaný a nyní ještě bonusek… zkrátka jako prase v žitě.

Druhé pivečko v salonku, cigárko v hubě, kroužky voňavého dýmu propichuji špičkou cigarety.
„Nechte nás o samotě, Bonito. A převleč hostu postel!“ dodal významně. Klaply dvěře a my osaměli. Ticho. Přerušované vydechy kouře přerušil Luis.
„Zítra odlétáme po snídani. Zhruba v jedenáct. Vem si pořádné oblečení, budeme skoro dvaapůl tisíce metrů vysoko. Batoh budeš mít u postele, Bonita ti ho tam nachystá. A šetři se,“ ukázal na svůj rozparek, „končí dovolená, jdeme pracovat,“ zasmál se svému vtípku.

Navigace v seriálu<< Bonita 07Bonita 09 >>

Autor

5 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Tak mu končí idylka a jde se makat. Alespoň si bude moci oddechnout na chvíli od mladé holky jinak by ho tam opravdu asi zakopali. 🙂

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x