Bonita 04

Toto je 4 díl z 15 v seriálu Bonita

Stál jsem jako opařený. Pěkně zamaskovaný zámek dveří do druhé ložnice.
Pokoj byl až sterilně čistý už od pohledu.
„Máš krásný pokoj a čistý.“
„Sama si uklízím, sem nesmí nikdo z personálu, jen otec, když mu dovolím. Ani on o tomto tajném zámku neví. Stejně je pořád v práci. Přijede jednou za 14 dnů na dva tři dny, zkontroluje farmu, rozdá příkazy a pomiluje se s….“ Omlčela se.

„S kým? Co vím, tak jeho manželka a tvá máma zemřela při porodu Marie.“
„S Alessandrou.“
„???“
„No s naší služebnou. Našel ji s honáky jako dítě před dvaceti lety v pralese deset kilometrů odsud, když hledali ztracená telata. Znásilněnou desetiletou holku, kterou pak banda darebáků vyhodila aby se jí zbavila a prales zahladil stopy jejich lumpárny. Negramotná, špinavá, zanedbaná a ke všemu znásilněná. Zaplatil ošetření u lékaře, ale nikdy prý díky poranění dělohy nebude mít děti. Vyrůstala s námi teda spíš s Lucií, je stejně stará, dostala vzdělání, tedy alespoň základní školu a dva roky dívčí školy v klášteře. Otce bezmezně miluje, je mu strašně vděčná za to co pro ni udělal, nikdy by dobrovolně neodešla z tohoto domu. Před asi osmi lety, když se na stavbě dost vážně zranil, se tři dny a tři noci nehla od jeho lůžka a ošetřovala ho. Táta dostal od firmy velmi dobře zaplacenou půlroční zdravotní dovolenou, protože to byla chyba firmy a ta nechtěla mít problémy, tak mu zaplatila i nejlepší doktory. No, pak se spolu pomilovali a tak to zůstává i dál. Když není doma nikdo z nás dospělých, tedy já nebo otec, stará se o všechno ona. Je placená jako normální zaměstnanec, platí pro ni stejná pravidla, jako pro každého tady. Nemá žádné výhody. Vlastně jednu výhodu má. Pomiluje se. Já nemám s kým,“ otočila se ke mně se slzami v očích.

„Jenže tvůj táta je můj kamarád a asi by mě zabil, kdybych se tě jen dotkl.“
„Nic by ti neudělal. Sám říkal, že až přijedeš, uvidím kus krásného chlapa. A že jsi také více než patnáct let sám, že ti žena utekla za jiným. Říkal to tak nějak divně, jako by čekal, že se mezi námi má něco stát. Prý máš dva syny? Je to pravda??“
„Je, už jsou dospělí a oba dva mě přerostli,“ odpověděl jsem se smíchem.
„Nerozumím co je přerostli?“
„No ten starší o deset centimetrů a ten mladší má víc než dva metry.“
„Aha.“
Teprve teď jsem si uvědomil,že mi při mé výšce stopětaosmdesát centimetrů sahá s bídou pod bradu. No jo, Luis také není žádný kus chlapa, tak metr sedmdesát.
Zavřela dveře, přimáčkla se ke mně, vzala mou ruku do své a ukázala otevírání dveří.
„Mohla bych se večer za tebou přijít přitulit?“
„Jestli mě Luis zabije, máš to na svědomí.“
„On by si do tvého pokoje nedovolil vstoupit, host je u nás posvátný. Postavila se na špičky a políbila mi bradu. Z dálky se ozval hukot helikoptéry.

„To bude otec, pojď,“ vyběhla na verandu, já za ní. Vrtulník přistával asi stopadesát metrů odsud, na kamenitou cestu, po které včera přijelo naše auto.
Vyskočil z něj jeden muž a helikoptéra se s řevem zase zvedla.
První byla u táty María. Slyšel jsem jak volá:
“Padre, estoy feliz de verte.“ (Otče, jsem šťastná že tě vidím)
Dcery tátu objímaly a líbaly. Přivítal se s personálem a vykročil ke mně s rozpaženýma rukama.
„Vítej u nás, příteli. Rád tě vidím,“ obejmul mě. Stiskl jsem ho, až v něm zapraštělo.
„Oho, nic jsi ze své pověstné síly neztratil,“ narážel na jednu akci, kdy nás v portugalské přístavní krčmě otravovali tři opilí námořníci a než přijela policie, naskládal jsem je raz dva do kouta na hromadu.
„Ale šediny nám hochu přibývají .“
Nakonec objal Alessandru.
„Jdu se opláchnout, jsem jako no to…prase, musím smýt cestovní zátěž,“ vzpomněl si na český výraz.
„Počkej na mě v salonku, zapal si a dej mi deset minut. Bonito, ukaž mu kde to je a dej mu naše pivo, třeba ho přežije,“ odešel se smíchem do svého pokoje, následován Alessandrou.

Usazen v pohodlném křesle, marlborko v puse, pivo ve sklenici, naštěstí jen třetinkové… K pivu ta břečka měla hodně daleko. Další už nebudu riskovat. Vykouřená druhá cigareta mi připomněla, že uběhlo určitě více než deset minut.
„Bonito, netrvá mu to nějak dlouho?“
„No ještě si chvíli počkáš! Myslím, že se právě zbavuje jiné cestovní zátěže,“ zašeptala mi do ucha a jemně do něj kousla.
To jsem teda blbec. No jistě, je potřeba přednostně po čtrnácti dnech vytřepat pytel, já mu nikam neuteču. Přišel až za další půl hodinu. Evidentně dobře naladěn a na mou jedovatou poznámku, že má o půl kila míň kontroval se smíchem, že určitě to bude celé kilo. Bonita se nechápavě dívala na mne i na otce.

Večer uběhl v přátelské debatě. Pochválil jsem mu mimo jiné i Bonitu, jak umí dobře česky.
Bylo vidět, že má ohromnou radost.
„Zavolej dcery, něco pro ně mám.“
Lucía dostala střevíčky k tancování, hedvábnou blůzu, barevný kašmírový šátek, koupený na jaře v Kazachstánu a zlaté náušnice. S ruměncem v tváři políbila na popud otce mou tvář a s tichým gracias utekla do svého pokoje. Bonita pěkné barevné šaty, které jí, jak se strašně divila, padly, šátek a také zlaté náušnice. Netušila, že dávno před odjezdem do Mexika mám vše probrané pomocí internetu s Luisem, který samozřejmě znal tajná přání svých dcer a velikosti oblečení. Měl přece doma špióna- Alessandru. Odběhla se převléci, aby se nám mohla ukázat, jak jí budou slušet.
„Tak hochu, a na tebe nic moc nezbylo,“ povídám se smíchem a podávám mu balíček.
Rozbalil ho a nadšením vybuchl:
„Ty jsi nezapomněl??“
V krabici zeleně zářily dvě litrovky Becherovky, kterou od svých studentských let miloval, jedna láhev domácí slivovice, nůž na doutníky a krabička s kubánskými doutníky, kterou jsem koupil na poslední chvíli při přestupu na letišti v Havaně. Hned si jeden zapálil, prý je můj příjezd slavnostní a významná událost.
„A tady máš něco pro Alessandru,“ podávaje mu krabici, když jeho dcery zmizely ve svých pokojích.

María nechtěla ani za nic ukázat, jak jí dárky sluší.
Zato Bonita předvedla taneční kousek pravého mexického bolera, při kterém jí téměř bylo vidět kalhotky.
„Běžte už spát,“ řekl španělsky dcerám.
Zavřel dveře a posadil se proti mně.
„Podívej, já vidím, jak ta moje holka na tebe čučí. Pokud se s ní chceš pomilovat a ona s tebou, nic proti tomu nemám, znám tě dost dlouho, abych věděl, kdo jsi. A také dobře vím, co je to být dlouho bez sexu. Jen jí prosím tě nedávej plané naděje. Ten její bývalý byl hovado a ona netuší, že peníze, které mi splácí za rozvod jí ukládám na účet v bance.
Takže žádné plané naděje, prosím. Víš jak to myslím. Zdejší ženy přistupují k sexu bez zábran, mají to v krvi, nejsem katolík byť pocházím ze Španělska jak víš, do kostela chodí akorát Jaquína, takže žádné problémy nevidím. Jenom ať není těhotná. To by problém byl. Tvůj. A velký. Tady, v té provinční díře žádnou antikoncepci nekoupíš, musela by k lékaři do města. To máš hodinu letu nebo šest sedm hodin autem, ale nějak to časem zařídím. Helikoptéru mám k dispozici pro sebe, tebe a ještě jednoho technika z Francie, který má přijet za šest týdnů, takže bychom to mohli provést společně, až si prohlídneš stavbu. Jo a platíš tu antisrandu ze svého, na to já přispívat nebudu. Vyděláváš víc než já. Dobrou noc,“ plácl mě se smíchem po rameni.
„Dobrou noc.“

Navigace v seriálu<< Bonita 03Bonita 05 >>

Autor

5 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Teda, že mu Luis defacto dohodí Bonitu do postele jsem nečekal, ale jak říkal Luis znají se a když jí nebude dávat plané naděje tak asi bude vše v pořádku.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x