Bonita 06

Od někud vydolovala papírovou utěrku, setřela z našich těl krémové nadělení, přitulila se na má prsa a lehce se jí třásla ramena. Tiše vzlykala.
„Ublížil jsem ti něčím?“
„No, estoy muy feliz,“ ne, jsem šťastná. „Asi to nechápeš, dlouho…“ přešla do češtiny a dala se do regulérního pláče. Hormon štěstí usilovně pracoval.

„Myslím, že to chápu.“
Pravačka hladila a vískala voňavou černou kštici, občas pohladila uslzenou tvář. Začala se zklidňovat.
Pohled na hodinky mne ujistil, že je devět hodin.
„Chceš vstávat?“ zeptala se.
„Nemůžeme ležet přece celý den v posteli.“
„Když je mi s tebou tak krásně. Jako v ráji,“ dodala.
Vstala, vydala se ke koupelně, ohalujíc beze studu svou nádhernou figuru. Oči hltaly nádhernou podívanou, pevný kulatý zadeček se lascivně vrtěl, než zmizela a pootevřenými dveřmi doléhal šum vody.

„Encontré mi amor y felicidad en la vida…“ Našla jsem svou lásku a štěstí v životě… zněl z koupelny pěkný soprán, byť trochu roztřesený. Zpívala si nějako mexickou písničku.
Sprcha mi udělala dobře. Nepokrytě sledovala namlouváka, bimbajícího se mezi stehny.
Stála nahá proti mně, fascinovaně vzala mé nářadíčko do ruky a lehce promnula.
„Udělal mi tolik radosti… skoro se do mě nevešel,“ dodala šibalsky.
„Opravdu jsi dobře vybavený. Tohle by potěšilo asi každou ženu,“ políbila ohon, který se začal probouzet.
Při mém věku to byl výkon, většinou musela následovat alespoň dvouhodinová i delší pauza. Mladé, šťavnaté a navíc krásné masíčko dělalo divy.
Žádné kladivo se mi v kalhotách neukrývalo, slabých sedmnáct centimetrů, kousíček nad evropský průměr není rozhodně buchar.
Pak jsem si vzpomněl na hodinku ve společné sauně v Německu, kde nadrženému Luisi houpla hůlka, že nosí v kalhotách s bídou třinácti centimetrový kousek a pochopil. V Mexiku to, co nosím, rozhodně není běžný rozměr.

Lehce mnula čertíka a ten začal vystrkovat růžky. Se zájmem poklekla, aby zblízka viděla topoření. Ohon v její péči rostl a mohutněl. Z kuřátka rostl kondor.
Pootevřela ústa a se zaváháním nezkušeně začala cumlat žalud jako bonbónek. Vůbec netušila, jak má správná hulba vypadat, ale zasahovat do akce… to ne! Jen si ji vychutnávat!

Prut dosahoval tvrdosti železa. Zvedl jsem ji, vzal do náruče a odnesl k posteli. Krátká kontrola štěrbinky pravačkou… Byla mokrá jako zarosená louka po chladném ránu. Tentokrát už jedním tahem zaplul kondor do velmi těsného objetí útulné jeskyňky až na dno. Bonita se slastným zasténáním přijala vetřelce do lůna, Venušin pahorek třela o protikus, poševní svalstvo hrálo kankán. Slastné mravenčení ve slabinách zvěstovalo konec akce, tělo pode mnou zvítězilo v cílové rovince o chlup. Se sténáním a skřípáním zubů.
Její zvukový doprovod byl zkrátka úžasný a pro mé postarší mužství doslova elixírem mládí.

Vyškubl jsem se z orgastického stažení pochvy na poslední chvíli. Semeno vylétlo s pěkným elánem. Snědé bříško potřísněné chuchvalci perleťové hmoty…
„Kde se v tobě chlape bere takový náklad,“ blesklo mi hlavou. Vyčerpaný jsem padl na znak a ona, s očima ještě rozšířenýma orgasmem mne líbala.
„Gracias, esplendor.“ Děkuji, nádhera.
Dech se nám zklidnil, sprcha zchladila horkou krev. Objala mne v ní kolem krku, hlavu na mé hrudi.
„Mám hlad a jestli mě nepustíš, posnídám tebe!“
„To bys neudělal! S kým by ses pak miloval?“
„Ještě je tady Jaquína…!?“
Pochopila můj hloupý vtip. Roztáhla ruce asi metr od sebe a se smíchem pleskla po svém zadku.

V jídelně bylo prázdno. Jaquína vystrčila hlavu z kuchyně.
„Buenos días, seňore.“
„Bueno, Jaquína.“
Bonita vedla v kuchyni krátký rozhovor s kuchařkou.
„Otec vzkazuje, že by byl rád, kdybychom mohli posnídat společně. V deset hodin. Chtěl se pořádně vyspat. Určitě však nespí…Nevidím nikde Alessandru,“ dodala rozpustile.
Bylo skoro třičtvrtě na deset.
„Tak to hlady neumřu,“ usmál jsem se. „Snad mu nezávidíš, Bonito?“
„Určitě ne,“ mrkla spiklenecky a pohladila si křapku.

Poprosil jsem Jaquínu o kávu a zapálil si v salonku cigaretu. Bonita postavila úslužně kafíčko na stolek.
„Má pán ještě nějaké přání, třeba políbení?“ sklonila se líbla mě za ucho a jemně kousla.