Cesta do Asie 10

Toto je 10 díl z 10 v seriálu Cesta do Asie

Ze snění mě vytrhlo pípnutí mého telefonu. Pohledem na displej jsem uviděl blikající ikonku nového emailu. Zpráva z klubu potvrzující mé plné členství.

ISABELA – GXFM7S3D Level 02 – You are full of right Member

A následovala další zpráva.

JANICE – SDJQ5H4V Level 03

Vědom si toho, že pro využití výhod členství se musím přihlásit na každém letišti, odpověděl jsem číslem mého dalšího letu.

5J442

Po splnění všech formalit jsem se přesunul do bufetu, abych nějak přečkal těch několik hodin do odletu.

Kupodivu za pár minut se připomenul telefon znovu. Otevřel jsem zprávu z klubového mailu a byl zde opět jen jeden řádek.

Terminal 3       VIP Lounge   –   Gate 101   –   Janelyn

V bufetu mi rychle uběhlo několik hodin a po odbavení zavazadla jsem v odletové části terminálu vyhledal VIP salonek u brány 101. Už jsem tušil, co mě čeká, a tak jsem suverénně vstoupil.

Drobná Filipínka v uniformě letecké společnosti se mi hned věnovala.

„Dobrý den. Jak vám můžu pomoci?“
„Dobrý den. Já hledám Janelyn.“

Přitom jsem dívce podal svou letenku. Ta ji zběžně zkontrolovala a podala mi malou kartičku.

„Můžete mi říct vaše jméno?“

Opět jsem napsal jen svůj osmimístný kód a kartičku dívce vrátil. Ta ji opět zhlédla a její úsměv svědčil, že jsem vstupní kontrolou prošel úspěšně.

„Děkuji, je to v pořádku. Pojďte dál. Můžete využít náš bufet. Já vás zatím ohlásím. Odlet vašeho letu je za hodinu a půl.“

Rád jsem využil možnost se občerstvit a vyzkoušet opět jinou kuchyni, tentokrát filipínskou. V celém salonku bylo jen několik cestujících. Po jídle jsem si chvíli povídal s Janelyn. Zajímalo mě, jak se stala kontaktní osobou takového neobvyklého klubu. Přiznala se, že ji k tomu přemluvily kamarádky letušky ze společnosti. Sama nelítá, není letuška. Její práce je na zemi, většinou má službu zde ve VIP salónku.

„Hlásí se vám hodně cestujících z našeho klubu?“

Dívka se trochu začervenala, ale pak se rozpovídala.

„Není to až tak časté. Párkrát za měsíc, někdy i několik měsíců nikdo. Ale zrovna dnes jste už druhý, který se přihlásil.“

Okamžitě mě napadlo, kdo byl ten dnešní první cestující. Isabela, s níž jsem přiletěl z Dubaje, se určitě také přihlásila, aby využila výhod členství v Klubu 10 tisíc. Nedal jsem najevo svou informovanost. Poděkoval jsem Janelyn za pomoc a rozloučil jsem se s příjemnou dívkou.

S palubním lístkem a kartičkou s mým kódem jsem se za chvíli ocitl na palubě malého Airbusu určeného pro krátké vnitrostátní linky. Nikdo mě nekontaktoval, jen mi letušky pokynuly, abych pokračoval na své sedadlo dle palubního lístku. Tak jsem se usadil na svém místě a čekal na start. Když už byli všichni cestující usazení, sklonila se ke mně vysoká štíhlá letuška.

„Dobrý den pane. Můžu vidět váš palubní lístek a vědět vaše jméno?“

Beze slova jsem jí podal lístek a svou kartičku s mým kódem. Rychle ji překontrolovala a šibalsky na mě mrkla a usmála se.

„Děkuji, pane Miroslave. Vítejte na palubě. Jsem Jing. Kdybyste cokoliv potřeboval, obraťte se na mě. Ráda vám pomohu. Vaše občerstvení vám přinesu, jakmile odstartujeme. Let bude trvat jen jednu a čtvrt hodiny. Přeji vám příjemný let.“
„Děkuji za nabídku. Ale let je velmi krátký.“

Dívka mě s úsměvem opustila a za chvíli jsme odstartovali. V cestovní výšce letušky nabízely ke koupi občerstvení a suvenýry. Moje letuška Jing se zastavila s pojízdným stolečkem i u mě.

„Vaše objednané občerstvení, pane. Dáte si kávu?“
„Ano, rád. Děkuji.“

Letuška mi podala sendvič a kávu. Spiklenecky na mě mrkla a s profesionálním úsměvem pokračovala dále.

Sendvič mě trochu zasytil a káva probrala. Spát už nemělo smysl, protože za třicet minut jsme přistávali. Jing občas prošla kolem mě a vždy neopomenula na mě mrknout. Já se na ni také vždy usmál. Pro náhodného pozorovatele jsme museli vypadat jako dva známí, kteří se znají dlouhou dobu.
Velmi brzy se změnil pravidelný hukot motorů, známka toho, že piloti Airbusu zahájili přistávací manévr. A za pár minut jsme byli na zemi. Za okny byla stále tma, ale za chvíli mělo svítat. Při výstupu z letadla se na mě Jing jen omluvně usmála a pokrčením ramen jako by řekla: „Sorry, dnes to nevyšlo, snad příště.“
Poděkoval jsem za její servis a vystoupil z letadla. Moje cesta z nitra Afriky do Jihovýchodní Asie byla u konce. Byl jsem v Taclobanu, centru filipínské provincie Leyte na pobřeží Tichého oceánu.

Navigace v seriálu<< Cesta do Asie 09
4.7 6 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
bert9k

Pěkná série. Doufám, že to příletem do Asie nekončí.

Martin

Pěkný předěl . Jen věřím , že seriál příletem na místo nekončí . Byla by to velká škoda. Budu se těšit na další skvělé pokračování.

Šmajda

Bert9k a Martin: k tomu se bude muset vyjádřit autor, v systému více dílů nemáme a mám obavy, že tímto dílem série skončila. Ale rád bych se pletl.

mirek

Diky za celkove docela kladne reakce na moji povidku-serial. Mam prichystano dalsi pokracovani a myslim ze teprve ted to zacne byt zajimavejsi. Jen jsem cekal na ohlas ma moji prvotinu.

Junior

Pěkné pokračování série. Jen asi škoda, že ten vnitrostátní let byl tak krátký, ale taky si musí někdy odpočinout. I když podle toho pomrkávání by si Jing dala říct na nějakou rychlovku. 🙂

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x