Cesta do Asie 02

Toto je 2 díl z 10 v seriálu Cesta do Asie

Při vstupu na palubu letadla jsem ukázal palubní lístek a arabská letuška jen zašveholila něco v arabštině, kde jsem rozuměl jen Sue, a ukázala mi, kterou uličkou se mám vydat. Po chvilce prodírání se mezi sedadly jsem se zarazil, zůstal stát a civět na neuvěřitelně hezkou blonďatou letušku. To určitě nebyla Arabka. Dlouhá hříva jejích blond vlasů, lehce stažených, upnutá hnědá uniforma se sukní a sakem, jež bylo evidentně aspoň o číslo menší, než by hrudník letušky vyžadoval. Pokud vůbec tak vypasované sáčko měli. Štíhlý pas a nejméně čtyřky prsa. Čekal jsem, kdy mi knoflíkem od saka vystřelí oko. Rázem jsem byl probraný a únava byla ta tam.

„Hallo, sir Miroslav. Can I help you? My name is Sue.“
„Thank you, Sue. No need.“
Mile se na mě usmála a pak s lišáckým výrazem dodala:
„Ale klidně mi říkejte Zuzano. Ráda vám s čímkoliv pomohu.“

Po této české větě mi překvapením vypadl palubní lístek z ruky, jak jsem se zachvěl. Tady ta kočka je Češka? Ale proč ne? Arabové zaměstnávají české letušky. Právě pro jejich vzhled, kterým Arabky ani zdaleka nemůžou konkurovat. Prostě slovanská krev.

Sehnul jsem se pro upadlý palubní lístek a ona se sehnula také. Ale ne pro lístek. Měl jsem pocit, že hlavně proto, abych si mohl zblízka prohlédnout její dokonale tvarované křivky pod sakem. Ucítil jsem její jemný parfém.
Oba jsme se zvedli. Já s palubním lístkem v ruce a trčícím ptákem v kalhotách, čehož si určitě všimla, ona s úsměvem a nadouvajícím se sakem, na němž se lehce rýsovaly hroty jejích bradavek.

Teď už jsem se i já vzpamatoval a přešel také na její humorný styl dialogu.
„S čímkoliv? O tom pochybuju?“
„O tom nepochybujte. Chcete se přesvědčit?“
„Šálí mě sluch?“ opatrně jsem se rozhlédl kolem, jestli nás někdo neposlouchá.
„Nebojte se, nikdo nám nerozumí. Na palubě budete jediný Čech. Vím to podle seznamu pasažérů. Pojďte, tady je vaše místo. Budete na trojsedačce sám.“

Usadila mě v zadní části letadla až u kuchyňky a opatrně připoutala. Přitom se znovu předklonila a já měl možnost vnímat její vůni parfému a její čtverky z profilu. Při zapínání pásu mi lehce přejela rukou po plném ocase. Zachvěl jsem se vzrušením. Jak je to možné, že mi tak ztvrdnul, když mám za sebou dvoudenní šukací maraton, z něhož se mi ještě teď podlamují kolena?

„Přeji vám příjemný let, pane.“
„Děkuji.“
S lítostí jsem si v duchu řekl, že by mohl být ještě mnohem příjemnější pro nás pro oba. Ale bohužel jenom mohl.

Za chvíli velký Airbus odstartoval. V letadle nebylo ani zdaleka plno. Zaplněno bylo tak z jedné třetiny a kolem každého pasažéra bylo plno volných sedaček. Po startu jsem okamžitě usnul a ani podávání jídla mě nevzbudilo. Vzbudil jsem se asi za tři hodiny s pocitem hladu.
Kolem mě byla tma a osamocení cestující spali nebo sledovali filmy. Nechtěl jsem čekat, až půjde letuška kolem, a vyrazil jsem do zadní kuchyňky pro něco k jídlu.
Tam seděla na sklopné sedačce moje letuška a něco si četla. Když mě zahlédla tak zvedla hlavu.
„Zuzanko, neměla byste pro mě ještě něco?“
„A co by to mělo být. Máte hlad nebo chuť?“
Zarazil jsem se, protože jsem měl opravdu hlad. Ona čekala, co řeknu a mile se usmívala. Neměl jsem se k odpovědi a zíral jsem na ni, protože místo upnutého saka měla nyní na sobě mnohem volnější pracovní vestičku, která však mnohem více odhalovala a zdůrazňovala její křivky. Ale abych nevypadl z role našeho dialogu tak jsem řekl, že obojí.

„Tak čím začneme? Navrhuju, abyste se nejdřív najedl. Něco vám nachystám. Dáte si aperitiv? Máme výborný koňak.“
S tím se nedalo než souhlasit. Velký koňak mě zahřál a odbourával zábrany. Jídlo mi nachystala na mém sedadle a s chutí jsem ho spořádal. Když přišla pro nádobí, zeptala se, jestli nechci kávu.
„Přinesu vám ji sem. Nebo jestli si chcete popovídat, tak si ji můžeme vypít spolu vzadu v kuchyňce.“
Samozřejmě jsem ani nezaváhal. Sedl jsem si v kuchyňce na druhou volnou sedačku a sledoval, jak obratně připravuje dva šálky kávy. Pozoroval jsem ji zezadu a ty její křivky byly prostě úžasné. Štíhlý pas a krásně klenuté boky, zadeček tak akorát. A když se natočila, tak pohled na její dva nárazníky v halence a volné vestě mi způsobil bouři v kalhotách. Všimla si toho, když mi podávala kávu na malém tácku spolu s dalším tím výtečným koňakem, a mile se zeptala:
„Byl jste dlouho v Africe?“
„Deset měsíců. Je to dost dlouho na to, co si myslíte?“
Pokývala a hlavou ukázala k mému naditému rozkroku.
„Ano, to myslím. V Africe to prý není žádná sláva s děvčaty.“
„Ne, to není. A ne že žádná sláva. Tam není nic. Za to riziko to nestojí.“
„I když pořád stojí,“ dodal jsem v duchu jen pro sebe.
„I když pořád stojí,“ pronesla s úsměvem a zkoumavě se na mě zadívala, jak jsem sebou trhnul. Teď už nešlo uhnout v tématu naší debaty. Musel jsem hrát naši hru dále.

„Ano, to máte pravdu. A manželka je daleko. S tím se ale nedá nic dělat.“
Ani jsem nelhal. Manželka byla celou dobu opravdu daleko. I když nebyla až v Evropě, ale jen 300 kilometrů autem, tak některé dny mi to připadalo stejně nedostupné. A teď byla opravdu daleko. Asi tak tři hodiny letu.
„Já bych věděla, co s tím dělat. Řekla jsem vám přece, že vám ráda s čímkoliv pomohu.“
„A já myslel, že to říkáte všem pasažérům. A že to nemyslíte doslova.“
„Ale myslíme to doslova. Jenomže každý pasažér má jiné potřeby a požadavky. A u vás je ta potřeba zřejmá i bez vyslovení požadavku.“

Civěl jsem na ni a nevěděl, co na to říci. Pořád jsem nevěděl, jestli je to z její strany vážná nabídka nebo jen nějaká slovní hra. Věděl jsem, že něco musím říci, ale netušil jsem, jak reagovat. A tak jsem to přiznal.

„Přiznám se, že nevím, co na to říci.“
„Létáte často letadlem?“
„Ne, ani ne. Párkrát na dovolenou. A teď jsem byl v Africe poprvé mimo Evropu a odsud letím přímo do Asie.“
„Slyšel jste už někdy o Klubu deset tisíc?“
„Ano, slyšel.“
„A co jste slyšel?“
„Že do toho klubu patři všichni ti, kdo měli sex za letu na palubě letadla. Tedy ve výšce deset tisíc metrů. Ale to jsou asi jen povídačky. Moc tomu nevěřím.“
„Tak tomu věřte. Není ale lehké se tam dostat a být členem. Registrovaní členové mají pak jistá privilegia jak v letadlech, tak na letištích.“
„Zuzano, a vy jste členka?“
„Promiňte, ale navzájem se znají jen členové. A to vy dosud nejste.“
„A kdybych se chtěl stát členem?“

Zuzana se rozhlédla po kuchyňce a zkontrolovala si hodiny. Pak vstala, koukla z obou stran do kabiny na pasažéry a zatáhla z obou stran kuchyňky závěsy. Podívala se na mě s úsměvem.

„Máme chvíli volno. Zkusme přivítat nového člena.“

Přistoupila ke mně a začala mi rozepínat kalhoty. Moje ruce přitom vystřelily k těm jejím melounům. Bože, to jsou koziska. Pevné a velké. Sundal jsem jí vestu a rozepnul halenku a sklonil se k jejím prsům. V jemné krajkové podprsence vypadaly ještě svůdněji. Velké kakaové dvorce s tuhnoucími bradavkami, které ukazovaly na rostoucí vzrušení svůdné Zuzany. Její ruce zatím vysvobodily mého ptáka. Lehce jej pohonila a sklonila se k němu. Ve chvilce zmizel celý v její puse. Ale to nebyla pusa, to byla sací pumpa. I když jsem měl za sebou dva dny nevázaného sexu, tak ocas mi stál tvrdý jako kámen. Hnětl jsem její prsa v měkké podprsence, dráždil bradavky a užíval si ten pocit, že tohle výstavní tělo je tu teď jen pro mě. Zuzana mi sála můj ocas a její kmitající jazýček rejdící po mém žaludu mě způsoboval nevýslovné vzrušení. Měkce mi mnula varlata a můj penis jí občas musel zajet snad až do žaludku. Po chvilce přestala a z kabelky vyndala prezervativ.

„Jedna ze zásad klubu. Používat prezervativ. Bez něj jen po vzájemné dohodě.“

Rychle mi zabalila můj penis do latexu. Pak si sundala kalhotky, sukni vytáhla až do pasu a sedla si na kuchyňskou linku. Kochal jsem se pohledem na vyholenou pičku, která mě zvala do sebe. Neodolal jsem, abych ji také neochutnal. Přejel jsem špičkou jazyka po hladké štěrbině mezi jejími nohami a pak jej vsunul co nejhlouběji. Zakmital jsem uvnitř párkrát jazykem a už jsem cítil její šťávičky. A když jsem se dotknul jejího hrbolku, tak slastně vydechla. Stisknul jsem jej rty a cumlal, jako bych jej chtěl vytáhnout. Zuzana mi tlačila hlavu do svého klína a sténala vzrušením. Přitom jsem stále jazykem prozkoumával vnitřek její jeskyňky lásky.

„Pojď už, dej mi ho tam. Už ho chci v sobě cítit!“

Přání ženy je mi rozkazem, zvláště takovéhle. Narovnal jsem se, přistoupil k ní a zasunul do ní můj vzrušený tvrdý penis. Byla dobře připravená, a tak jsem do ní ihned zajel až na doraz. Chviličku jsme si oba dva užívali ten pocit prvního zasunutí a intimního spojení dvou lidí. Pak jsem lehce povyjel, ale hned jsem zase zasunul až na doraz. A dál už to byl koncert pro dva, tedy pro můj penis a její vagínu. Zuzana mě křečovitě zatínala prsty do ramenou.
S přibývajícím vzrušením mě uchopila za boky a při každém zasunutí si mě do sebe doslova zarazila. Její hlava sebou trhala vždy, když jsem do ní zajel a dorazil. Zatínala zuby, aby nekřičela a jenom tiše slastně vzdychala.
Poloha ve stoje mi vyhovuje. Můžu si udržovat rytmus zasouvání tak, jak potřebuju. A také jak to vyhovuje partnerce. Po chvíli jsem cítil, že se Zuzana napíná a přestává se kontrolovat.
Pak vybuchla a její vagína mě doslova drtila. Penis jsem měl jak v kleštích, ale cítil jsem, jak začíná mohutnět a tuhnout. Podařilo se mi ještě párkrát přirazit a explodoval jsem také.
Miliony spermií se ze mě vyřítily do latexové čepičky. Tentokrát nedojdou svého naplnění. Zůstal jsem zasunutý v Zuzanině pulzující lasturce a i přes gumovou ochranu doslova cítil, jak ze mě ždíme vše, co by snad chtělo zůstat v mém stříkajícím penisu.
Stahy uvnitř vagíny po chvilce ustaly, ale my oba jsme si stále ještě užívali ten výjimečný pocit společného orgasmu. Rychle jsme oddechovali a netroufali si přerušit ten doznívající pocit společně prožité sexuální vášně.

Konečně Zuzana vydechla a lehce se pohnula. Kouzlo spojení pominulo a já jsem opatrně vyjel ven z její štěrbiny. Po prožitém orgasmu se lasturka pomalu zavírala, jen hrbolek lásky byl stále zřetelný a zůstal němým svědkem doznívání našeho vzrušení. Stejně tak i penis již ztratil na síle a pevnosti a visel v ochranné čepičce, v jejíž špičce se lesklo vystříkané sperma. Sundal jsem si prezervativ a zavázal. Zuzka se zatím utírala papírovými ubrousky a já se přidal.

Za pár minut jsme seděli zase oblečení při dalším šálku kávy, já i s další lahvičkou výtečného koňaku, a povídali si. Po chvilce mi Zuzana začala prozrazovat další podrobnosti o členství v Klubu deset tisíc, ale o tom zase příště…

Navigace v seriálu<< Cesta do Asie 01Cesta do Asie 03 >>

Autor

5 6 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Lukas

Pekne se to rozbiha …

bert9k

Naprosto souhlasím.

Šmajda

Jojo, taky potvrzuji. Snad se brzy dostaneme ke zpracování pokračování…

Martin

Moc hezké pokračování . Po takovém navnadění bych hned taky sedl do letadla a letěl do Asie . Avšak ani takový servis mě nepřesvědčí sednout do letadla 😀 A doma jsou taky hezké holky 😀 Těším se na další pokračování .

bigbiz

Když je tu zmíněn ten let do Asie, tak jsem si občas vzpomněl na knihu May Day, kterou teď právě čtu. Jinak povídka se mi moc líbila a jsem zvědav, jak to bude dál. A ten klub deset tisíc fakt existuje?

Trysky
Fred

Myslím, že mluvím za většinu čtenářů, když pochválím mistrné zpracování dráždivého příběhu. Jsem rád, že naše řady posílil zdatný autor.
Takže dodatečně přeji to své tradiční:
„Ať Ti péro neoschne.“

Makam

Povídka hezká, jen mi podle reálií přijde, že autor snad nikdy neletel letadlem.

Šmajda

Proč myslíš? Vše, co napadá mě, jde nějak „logicky“ zdůvodnit. Navíc zde máme hromadu povídek s totálně nereálným dějem (popisem), takže nad nějakou tou drobností u této povídky bych s klidem přimhouřil oko ;-).

Fred

Já tedy nenacházím nic, co by bylo nějak nereálné, nebo nadsazené. To, že došlo k rychlému sblížení české letušky s krajanem na druhém konci světa považuji za normální. Vzpomínám, s jakou radostí a rychle jsme se seznámili s Čechy kdekoliv v cizině a stačilo, že jsme v cizím prostředí zaslechli češtinu.

Junior

Výborné pokračování, že hned v prvním letadle narazí na českou letušku je docela zázrak. A to pokračování je také zajímavé, ale jak moc je reálné si netroufnu odhadovat.

13
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x