Nedokouřená cigareta v popelníku, vystydlé kafe v otlučeném hrníčku, všudypřítomný zápach alkoholu, to vše byly kulisy korektur Viktorovy poslední knihy. Nenáviděl hrabat se znovu v něčem, co pokládal za dokončené, ale nic jiného mu nezbývalo. Náhle ho vyrušilo hlasité zadrnčení zvonku. Přivítal vyrušení z nenáviděné činnosti a šel otevřít. Před dveřmi stála mladá dívka s knížkou v ruce a jemu došlo, […]
Nečekaná návštěva 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Následující dva dny strávil Daniel ve společnosti ekonomek, kdy podrobně sledoval jejich práci. Přitom s údivem zjistil, že Ilona vlastní ještě jeden hotel a tři další v jiných městech, což mu tak nějak opomněla sdělit. Došlo mu tím pádem, že se vlastně nachází v hlavním stanu rozhodujícím o ekonomice všech hotelů. O to to zřejmě bude mít složitější, až zapřáhne naplno. Šéfovou Darinu požádal, ať jej informuje o všech aktivitách dříve, než je bude řešit, aby je mohli společně posoudit. Samozřejmě s tím, že než oficiálně nastoupí, konečné slovo bude mít ona. Nic proti tomu neměla, chovali se k sobě naprosto profesionálně a ani náznakem nedávali najevo, že spolu něco měli.
Malé životní dobrodružství II. 06 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
„To bychom mohli stihnout se dneska přestěhovat, ne?“ oslovil Daniel po snídani svou kamarádku.
„To mohli.“
„A máš nějaký plán?“
„Ne. A ty?“
„Možná.“
„Tak povídej.“
„Nejdřív si vyřídím jeden telefonát. Pak bych zajel do města a v půjčovně si půjčil auto nebo vzal taxíka. Ty bys zatím nachystala, co odvezeme a až bych přijel, tak bychom to naložili a přestěhovali. A večer to samozřejmě náležitě oslavili.“
„To vypadá slibně. A tu oslavu – myslíš to tak, jak si to myslím já?“
„No ovšem.“
„Prima, du na to.“
Malé životní dobrodružství II. 03 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
„Mordyje, ti na hradbách mají ale nervy!“ hromoval zarostlý voják v uniformě švédského pěšáka a kumpáni okolo přitakali. Snadná kořist se změnila v nesnadné dobývání. A to neměl nikdo rád. Útok netvořili jen Švédi, ale pestrá směsice mužů různých národností, soustředěných nyní pod praporci švédské armády. Najatí žoldnéři, bývalí císařští vojáci i dobrodruzi z celé
Dívka s medailonem 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Chtěl bych tě potkat v lukách…
v plášti z okvětních lístků vlčích máků oděnou. Kdybych jedním z těch lístků v té chvíli byl, nejspíš v hlavě měl bych jen myšlenku jedinou – že mít teď rety, jimi pulzovala by mi krev jak vody v peřejích řek zdivočelých z každého polibku tvé pleti. A ve žhavých pocitů změti pak spustil bych se k zemi roztrhán v rudých plátků tisíce, jen abys stála tam přede mnou nahá. Bělost tvého těla pak zářila by do kraje jak do temnot noci plamen ze svíce. Ach, jak krásná jsi, má drahá.
Profesor Janalík byl známý jako sukničkář a kanec, který nenechal jedinou sukni bez povšimnutí. Studenti to u něj měli těžké, zadarmo jim zkoušku nedal. Ale studentky se prý mohly vykoupit.
Takové šly fámy školou, že prý je možné prezentaci vědomostí
vyměnit za prezentaci vlastního těla. Jana se učila, ale těžkou látku nepobrala úplně dokonale a profesor ji u zkoušky rozebral do šroubku. Nakonec nebyla schopna vysvětlit málem ani jak se jmenuje. Profesor Janalík se na ni pobaveně koukal a vychutnával si její bezradnost.
Profesor Janalík 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
V neděli, krátce po poledni, sotva jsem se stačil naobědvat, zazvonil zvonek. Za dveřmi stála, jak jinak, Zdenička. V napasovaném tričku a v kraťasech.„Tak jsem tady, strejdo,“ oznámila mi místo pozdravu a hrnula se dál.„No, to vidím,“ zabručel jsem. „Copak tě ke mně přivádí?“ zeptal jsem se pichlavě.„Copak jsi už zapomněl?“ vykulila se. „Přece jsi mi slíbil, že
Přání za všechny prachy 02 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Je to už bezmála 40 let, co se mi stala taková zvláštnost, na kterou, samozřejmě, dodneška rád vzpomínám. Táhlo mi tehdy na čtyřicítku, když se mi jednoho pátečního odpoledne, krátce po příchodu z práce, rozdrnčel zvonek, oznamující nečekanou návštěvu. Pomyslel jsem si něco o čertech a šel otevřít.Za dveřmi stála holčina s kabelkou přes rameno tak kolem
Přání za všechny prachy 01 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Proběhl jsem halou těšnovského nádraží, rozrazil dveře a ocitl se na peronu. V dálce jsem už jen viděl koncová červená světla posledního vagonu nočního vlaku.
„Tak jsem v háji,“ proběhlo mi hlavou.
To byl dnes poslední vlak, který mne dělil od Prahy a mého domova.
Šoural jsem se zpátky do prázdné nádražní haly a posadil se na lavičku. Prostorem se rozléhal v duté ozvěně hovor dvou opozdilců, kterým pravděpodobně taky ujel vlak.
Poslední vlak 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Je krásný, slunný den. Tak ráda bych šla ven. Bohužel mě ale ještě čekají zkoušky. Zítra mě čeká ta nejtěžší. Pozvala jsem jednoho spolužáka, aby mi trochu pomohl a doučil mě to. Poslední půlhodinu však už mám v hlavě jiné myšlenky než učivo. To už vnímám jen na půl ucha. Nechápu, co se to se
Ďábel s andělskou tváří 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
on Paroháč 01Kdybych měl nějakou mladou šikovnou sousedku, tak…
on Paroháč 01Ajta krajta, tady to spíš než na vzplanutí srdce v… on Za záclonou 05Tady bude hukot ....
on Žárlivec 04Super! 😎 on Žena dvou mužůPovídka se mi líbila, Fred uměl. Svým názvem mi př…