Vysokoškolačku Moniku jsem od naší schůzky ve Stromovce neviděl. To nepovedené rande snad nebylo důvodem, proč nám přestala chodit sedět modelem? Nebo byl důvod úplně jiný? Zkrátka, to úterní odpoledne zůstal stupínek, na kterém sedávala, prázdný. „Nechce si někdo z pánů studentů, nebo studentek sednout?“ ukázal nám profesor do volného prostoru mezi stojany. Zraky nás, …
Domů jsme se vraceli až pozdě odpoledne. Ondra ještě po ránu měl čtvrt promile, a jelikož nechtěl řízení nikomu propůjčit, musel to vydýchat turistikou po Pálavských vrchách, což vlastně byla pro nás všechny příjemná vzpruha. Na zpáteční cestu jsme brali i Lídinu sestřenici Jarču, která studovala v Praze. Bydlela v Pavlově a právě u jejích rodičů …
on Nečekaná návštěva 01Občas se mi to stává... 😀
on Nečekaná návštěva 01A je to Roman nebo Radek? Někde v půlce se nám pře…
on Orbitka 10 – EpilogKeď je kritika konštruktívna a posúva autora ďalej…
on Nečekaná návštěva 01výborná povídka a skvělý začátek série. Je to sice… on Dějou se to ale věci 03Pokud se všichni vzdali práva na odvolání mohl být…